< Předchozí referát Zpět na výpis látekNásledující referát >Křížové výpravyPrvní světová válkaDějepis

Nietzsche

Vzhledem k faktu, že se v dějepise blížíme k době nacismu, dovoluji si, s naležitým svolením mémo bratra, prezentovat jeho práci o Nietzschem (další šíření bez povolení autora je zakázané). ÚVOD Tématem mé práce je porovnat určité rysy filosofie Friedrich Nietzscheho a fašismu. Komparaci provádím v oblasti Nietzscheho pohledu na válku, voluntarismus, sociální darwinismus a antisemitismus. Důležitou roli hraje také Nietzscheho pohledu na morálku, který se prolíná celým jeho dílem a objevuje se i ve fašismu, který by bez extrémního morálního relativismu nikdy nemohl ospravedlnit vyhlazení židů, tzv. nižších ras, postižených a asociálních a nepřizpůsobivých jedinců. V práci nezahrnuji filosofovu sestru Elisabeth, nacistickou fanatičku, obdivovatelku Hitlera a rasistických prací hraběte Arthura de Gobineau, je sice pravda, že Vůli k moci do velké míry dezinterpretovala a posmrtně upravila některé jeho myšlenky – faktem ale je, že Nietzscheho myšlenky, které by mohly ospravedlnit fašismus se projevují i jeho vlastních dřívějších dílech. Z primárních zdrojů používám výbor z Nietzscheho díla Tak pravil Friedrich Nietzsche, které obsahuje práce: Soumrak model čili: Jak filosofovat kladivem, O životě a Umění a Duševní aristokratismus, a dílo …….. Ze sekundární literatury je stěžejní Koubova práce Nietzsche: Filosofická interpretace a spíše životopisné dílo od Ivo Frenzela, Friedrich Nietzsche. V rámci teorie fašismu obecně používám dvě práce: Fašismus ve své epoše od Ernsta Nolteho a Hitlerovi ochotní katani od Daniela Jonaha Goldhagena. Nietzsche se v zejména v akademických kruzích setkává s velkou dávkou tolerance a neustálého ospravedlňování – což je také důvod, proč jsem si toto téma vybral. Základní problém jeho díla je dle mého názoru jeden, a to Nietzscheho hrubý slovník i tam, kde není naprosto nutný. Zde metodologicky vycházím z faktu, že není důležité jak autor co myslí, ale jak se jeho myšlenky projeví v praxi. Nietzsche sám za života dobře věděl, že jeho dvojsmyslné formulace mohou být zneužity, a také byly. Rád bych upozornil zejména na to, že nejde u vytržení několika málo vět či slov z kontextu a jejich překroucení, Nietzscheho dílo obsahuje stovky formulací, které silně evokují fašismus! Např. jeho morální nauka a láska ke zlu přímo dláždí cestu fašismu. Práce se člení dle oblasti filozofie, kterou uvádím do srovnání s fašismem: Válka, náboženství, morální nihilismus a kapitola o prvcích rasismu a sociálního darwinismu v Nietzscheho díle. VÁLKA Nietzscheho postoj k válce stejně jako ostatní témata souvisí s vývojem jeho duševního a fyzického zdraví. Ještě v 70. l., kdy vznikají jeho Nečasové úvahy se o válce vyjadřuje velmi negativně: „Zdá se, že veřejné mínění v Německu téměř zakazuje mluvit o zlých a nebezpečných následcích války, zejména války zakončené vítězně“. To ale neznamená, že se násilí v jeho filozofii do doby jeho duševního šílenství neobjevuje. Motiv síly, slabých a silných evokuje jeho nauka o etice a morálce. Silní jedinci se neskloní a nepodrobí před otrockou morálkou a křesťanstvím, silní jsou schopní, naopak slabí se odvolávají na principy morálky, tolerance a soucitu, protože se nedokážou postarat sami o sebe. Nietzsche říká: „svět síly, která je pro slabé nebezpečný“ , už to lze považovat za projev kultu síly. Nietzsche obecně rozlišuje mezi silou obecně, kterou nazývá „Kraft“ a konkrétním stupněm síly, jakou projevem moci či slabosti je „Starke“. Síla moci se projevuje nejen silou samotnou o sobě, ale stejně tak silným a rovnocenným nepřítelem. Nedostatek moci je pak nejen slabost, ale i nerovnocenný a slabý nepřítel. Zde se střetává několik interpretací, Nietzsche v rámci síly mluví většinou o duchovním a individuálním růstu člověka, nelze ale popřít, že v díle Vůle k moci hovoří o ovládnutí všeho násilím. To si ale protiřečí s faktem, že Nietzsche říkal, že brutální vítězství jedné síly a její dominance vede k barbarství a degeneraci. Právě silný soupeř je zárukou růstu a kvalitního boje – „zejména nový výtvor, nová říš má nepřátel více potřebí než přátel… v odporu teprve cítí se nutnou, v odporu teprve znutní“. Nietzsche tedy mluví o permanentní válce a její nutnost pro vlastní sílu. Zde se nabízí Hitlerovy názory na válku. Navzdory obecnému přesvědčení, že cílem nacismu bylo ovládnout svět, Hitler nikdy nechtěl totální vítězství Německa. Cílem Hitlera byla permanentní válka s trvalou převahou Německa, jakýkoli mír měl degenerační účinek pokud trval více jak 25 let. Ve válce se národ, rasa a jedinec vyvíjeli a nacházeli v ní morální čistotu. Podobně interpretuje Nietzscheho i filozof Klíma, podle kterého mluví Nietzsche o „nutnosti války a krve pro život národů“ Lze namítnou, že válečné inklinace se objevují jen ve Vůli k moci, to ale není pravda. Už v knize tak pravil Zarathustra Nietzsche říká: „Budete milovat mír jako prostředek k nové válce, nebudete pracovat ale bojovat, Neradím vám mír, ale vítězství“. Na obranu Nietzscheho lze uvést, že násilí pojímá spíše jako motor tvůrčího ducha, jako nezkrotný pud, který by šel nejlépe vystihnout dionýsovským principem v jeho filozofických počátcích, kdy se zabýval řeckou tragédií. Ve Vůli k moci také Nietzsche říká: „Pravými ctnostmi nadčlověka jsou ctnosti vojáka a válečníka, ideálem není hloubavý jedinec, jež svádí zápas o poznání… Muž má být vychován k válečnictví a žena k tomu, aby se u ni mohl válečník zotavit, vše ostatní je zpozdilost“. Zde existuje podobnost mezi tradičním konzervativním pojetím rodiny, prosazovaném nacisty – muž bojuje a žena rodí nové dobré árijské vojáky. Paradoxem je, že Nietzsche jako voják absolutně zklamal, na začátku své vojenské služby se neobratně zranil a v nemocnici vojenskou službu přečkal. Mimo zmíněných se ale motivy násilí a války objevují i v díle Radostná věda: „můj způsob myšlení vyžaduje duši válečníka, odhodlání ubližovat, rozkoš odmítání, tvrdou kůži“. Není zde sice žádná prokazatelná kauzální spojitost, ale askeze, tvrdost a odmítání jsou synonyma německé rasové elity – SS a zejména její frontové bojové složky Waffen-SS. Geroge Leicht dokonce dodává: „Není příliš přehnané říci, že nebýt Nietzscheho, Hitlerovy úderné oddíly, jádro celého hnutí – by postrádaly pohnutky k provedení programu masového vraždění v celé východní Evropě“. V Nové aristokracii Nietzsche dále glorifikuje válku: „z válek se musíme naučit: 1) uvést smrt do blízkosti těch zájmů, pro které bojujeme – to nás činí úctyhodnými, 2) obětovat mnoho lidí a pokládat svou věc za tak důležitou, abychom nešetřili lidí, 3) přísné disciplíně, abychom si ve válce přiznali násilí a lest“ Vyvstává tedy myšlenka, Nietzsche sám by mohl nacismus odmítnout, ale také nemusel, lze i přijmout tezi, že Nietzsche nic o válce nemyslel tak, jak to jednoznačně vyznívá. Je pravdou, že Nietzsche často užíval cíleně hrubý slovník i tam, kde to nebylo nutné a navíc použití „měkčích“ výrazů mohlo lépe osvětlit jeho původní myšlenku. Absolutní podobnost mezi určitými aspekty nacismu a Nietzscheho filozofie ale v žádném případě nelze popřít. NÁBOŽENSTVÍ Nietzsche odmítal jakákoli druh fanatismu, fatalismu a snah dávat člověku nějaký cíl. Podle jeho filozofie dokonce život žádný cíl ani smysl nemá a je zbytečné ztrácet čas jeho hledáním. Nietzsche nadevše vyzdvihuje sílu okamžiku: „Nerozhlížet se po dalekých neznámých blaženstvích a požehnáních a milostech, nýbrž žít tak, abychom chtěli žít ještě jednou a po celou věčnost takto“ Právě v tom bodě leží jeden ze základu Nietzscheho dezinterpretace křesťanství, které velmi tvrdým způsobem shrnuje ve své práci Antikrist. Podle Nietzscheho byl Ježíš Kristus zásadně nepochopen – JK tím, že ve svém těle sloučil člověka a boha lidem údajně ukázal, že ta pravá věčnost je zde na zemi, v síle okamžiku. Jeho učení pak údajně dezinterpretoval svatý Pavel. V tomto bodě začíná Nietzsche své tažená proti křesťanství, mající spíše charakter proti-morální než religiózní. Svou v roli v jeho percepci křesťanství hrál jistě fakt, že vyrůstal v silně, až fanaticky věřící luteránské rodině. Podle Nietzscheho nelze nechat křesťanství zvítězit a dominovat na celém světě, protože každá taková radikální změna má i své negativní dopady, i když je v současnosti třeba nevidíme. Život bez temnoty a zla není pravým životem, vítězství křesťanství by znamenalo totální zánik pravého života. Nietzsche striktně odmítá ideu světa jako slzavého údolí a člověka jak trpitele – silný člověk vše přemůže a ovládne. Zde je vhodné připomenout, že Nietzsche popírá hlavně ideu morálního boha, v jeho díle se pak často vyskytuje řecké božstvo aj. pohanské kulty, zejména ze starověkého předního východu. Přirozenost u něho znamená respektování dobra a zla v jednom světě a ne snaha zničit jednu stranu této mince. V zásadě své názory na křesťanství Nietzsche shrnuje slovy: „Jedna velká kletba, nejniternější perverznost…“ Paralela s nacismem a fašismem nemusí být očividná. Katolická i protestantské církve Hitlera do určité míry podporovaly a některých aspektech, např. antisemitismu se i aktivně zapojovaly do „honu na židy“. Jádro nacistické politiky ale rozhodně křesťanské není, pokud přehlédneme nacistickou praxi a její slučitelnost s Biblí, vyvstávají zde zejména Hitlerovy snahy omezit vliv církve ve všech oblastech společnosti, reakcí ale byly demonstrace (např. program euthanasie, odstranění křížů se škol aj.). Hitlerovým jasným cílem po válce v rámci náboženství bylo jediné: zlikvidovat křesťanství a s ním i všechny církve. Nietzsche by měl bezpochyby radost, i v rámci Nietzscheho obliby pohanských kultů se německá třetí říše vzhlížela prosazováním germánské mytologie, organizací Thule aj. výstřelky nacistické elity. Neříká přece Nietzsche: „Křesťanství je antiárijské náboženství par excellence, náboženství odstrčeného plemene. Nietzsche dokonce říká, že řecké náboženství bylo ideální a je vhodné ho obnovit. Naprostý obdiv k Athénám, řecké starověké kultuře a mytologii měl vedle Nietzscheho např. Josef Goebbels. Glorifikaci primitivního pohanského kultu asi nejlépe vystihuje Nietzscheho úryvek z Nové aristokracie: „pohlavnost, vládychtivost, radost ze zdání a klamu, velká radostná vděčnost životu a jeho typickým stavům…to je hlavní u pohanského kultu“. František Václav Krejčí Nietzscheho politickou filozofii shrnuje: „aristokratismus, odpor k demokracii, nenávist k spiritualismu a křesťanství, nenávist k dnešnímu státu, akcentování extrémního individualismu“. V oblasti náboženství je dobré zahrnout i judaismus. Lze opatrně říci, že Nietzsche nebyl antisemitou a antisemitismus se mu hnusil. Naprosto nesnášel manžela své sestry Bernarda Forstera, profesionálního antisemitu par excellence. Když jeho sestra odjela v rámci projektu Nueva Germania zakládat čistou árijskou rasovou kolonii do jihoamerické džungle, Nietzsche si zapsal: „Tento proklatý antisemitismus je příčinou zásadního sporu mezi mnou a mou sestrou, kéž by všichni antisemité odjeli do Jižní Ameriky“. A dále o novém rasovém Německu: „představuje tu nejhloupější, nejzvrácenější, nejklamnější podobu germánského ducha, jaká kdy existovala“. Nietzsche se ale zaplétá do vlastních bludů, pokud je náboženství největší zlo, hodné zániku, co je tedy podle Nietzscheho judaismus? Nietzsche nenávidí kněze jako „šiřitele lži“ a sám nazývá židovský národ „národem kněží“. Co víc, Nietzsche sám nahrává nacistům, když říká o židech: „mohli by ovládnout Evropu a ještě dnes ji panovat“, Nietzsche to myslí s ohledem na jejich kvality. Ve společnosti prosycené antisemitismem, to ale logicky nemůže mít pozitivní efekt, spíše naopak – zmínka o tom, že židé jsou schopni ovládnout svět má jasně negativní implikace. V díle Nová aristokracie říká, že shnilost a zkaženost doby je způsobena velkofinančníky: „Židé nemohou potřebovat ani revolucí, ani socialismu, ani militarismu, instinkt velkofinančníka se staví proti všemu extrémnímu.“ Je otázkou, nakolik v tom měl sám Nietzsche jasno, každopádně lze najít více míst, kde si Nietzsche protiřečí v oblasti antisemitismu. Faktem ale zůstává, že církev pro něj je ztotožněním té nejhorší špíny na světě. MORÁLNÍ NIHILISMUS Principy morálky se Nietzsche zabývá ve svých dílech Genealogie morálky a Mimo dobro a zlo. „Dobro vzniká tam, kde zapomeneme na původ“. Nenávist k dobru a morálce se projevuje už v ranných dílech, kde se zabývá řeckou tragédií, právě kvůli lidské dobré podstatě kritizuje Sokrata. Nietzsche odmítá možnost dělit svět na dobro a zlo, činy na dobré a zlé, vše je relativní, důležité je to, co si člověk sám obhájí, co je pro něho, jako silného jedince výhodné – pouze taková morálka je morálkou panskou, sloužení dobru a morálce je naopak morálkou otrockou. Nietzsche svou morální nauku s oblibou vysvětloval na příkladu „morálního“ altruismu a „špatného“ egoismu – člověk egoistický, který se nestará o druhé se pro ně může stát vzorem, inspirací, naopak v případě častého pomáhání druhým se o sebe lidé neumí ani sami postarat. Synonymem dobrého morálního člověka je stádnost, tupost, hloupost a neschopnost. Morální člověk je pohodlný, nemusí hledat a zkoumat, vše má dané. Zlo na rozdíl od dobra nebrání vzniku nového, je tvůrčí a svobodné. „Věru, často jsem se smál slabochům, kteří si namlouvají že jsou dobří, protože mají slabé hnáty“ – hodnoty jako dobro a láska nemají význam, jsou tu jen pro ochranu slabých a neschopných. Z těchto řádek jasně vyplývají dvě implikace, ta nejhorší forma morálního relativismu a sociální darwinismus. Ne bezdůvodně tedy T. G. Masaryk říká: „Nietzsche je proti všemu demokratismu, ne humanita, nýbrž tvrdost“ a Otakar Březina označuje Nietzscheho jako „hlasatele germánského evangelia“. V závěrečné řeči francouzského žalobce nacistických zločinců je část, věnující se Nietzschemu a jeho morálnímu bahnu, je dobré ho odcitovat celý: „v nápadu, že by vyšší rasy měly vyhubit rasy nižší...v tom spočívá morálka nemorálnosti, výsledek Nietzscheho učení v nejčistší podobě, které vidí v rozvrácení jakékoli konvenční morálky nejvyšší povinnosti člověka“. Velký člověk u Nietzscheho je ovládán pudy jako zvíře, jeho specifické vlastnosti dle Nietzscheho jsou: „bezpráví, lež a vykořisťování“ Velký člověk a jeho síla se prokáže tak, že se nedá zkazit dobrem – nezbývá než souhlasit s výrokem francouzského právníka. Morální relativismus a to, co sám Nietzsche řekl – každý si musí svůj skutek obhájit, neexistuje obecné dobro, umožnilo holocaust. Když nacisté ve velkém vyhlazovali židovskou populaci Evropy, argumentaci Nietzscheho o morálce jim jistě přišla vhod – léčíme a zachraňujeme svět pro lepší zítřek. NADčLOVěK, SOCIÁLNÍ DARWINISMUS A RASOVÁ čISTOTA S myšlenkou nadčlověka přichází Nietzsche v díle Tak pravil Zarathustra, nadčlověka definuje jako: „člověk je forma mezi zvířetem a nadčlověkem, nadčlověk je pak symbolem tvorby, otevřeným příkladem toho, co by člověk mohl vytvořit nad sebe sama“. Nietzsche je opět nejednoznačný, není jasné kde končí individuální rozvoj osobnosti a tvůrčí činnost člověka a začíná to, co Nietzsche nazývá smělou vládnoucí rasou, která bude vládnout nad obyčejným stádným davem. V díle Nová Aristokracie mluví o vzniku vládnoucí rasy, nové kasty se silnou vůlí, jejíž říše bude trvat po tisíciletí a bude „používat demokratickou Evropu jako poddajného a ohebného nástroje“ . Podobnost s Třetí říší a jejími úmysly není nutné dále rozvádět. Podle něj povstane panská rasa „z hrozných a násilných počátků“ a ptá se: „Kde jsou barbaři dvacátého století“. Důležitým pojícím článkem mezi Nietzschem a nacismem je také voluntarismus. Síla vůle a moc člověka překonat sebe sama prochází celým dílem, stejně tak prochází celým fašistickým hnutím. Voluntarismus najdeme ve filozofii Charlese Maurrase a jeho Action Francaise, Maurras říká: „stačí jen chtít a skutečnost se projeví“, totožný voluntarismus je i v italském a německém fašismu. V Nietzscheho díle se objevují i náznaky rasové čistky s cílem selekce společnosti od nepřizpůsobivých či nějakým způsobem vadných jedinců. Už bylo zmíněno, že Nietzsche prosazuje vládu silných, darwinismus převedený do společnosti, slabí zaniknou a silní se prosadí. Nietzsche jde ale ještě dál: „posilovat silné a ochromovat světem unavené, zničení upadajících ras, hlasovací právo je vláda nízkých lidí“. Nietzsche poměrně otevřeně obhajuje to, co nacisté nazvali euthanasií a nucenou sterilizací. Důkazy pro takové tvrzení lze najít i dále v jeho díle: „Společnost je jako správce přírody odpovědná přírodě za každý špatný život, který se stává skutečností… mnoho životů by ale spíše nemělo spatřit světlo dne: mělo by se v mnoha případech zabránit aktu zplození, bez ohledu na pozici, původ, intelekt…. To nebude vražda, ale akt chytrosti a důvtipu… Na tomto místě je ospravedlněn Malthusiánský koncept omezenosti zdrojů, proto je nutné jistou část populace na základě její neschopnosti vyloučit ze spotřeby. Na jiném místě pak Nietzsche říká: „nemocný je cizopasníkem společnosti“ V oblasti sociálního darwinismu lze srovnat úryvky od Darwina a Nietzscheho. Darwin v podstatě říká: když dva kmeny pravěkých lidí v dané oblasti začnou soupeřit, a pokud má jeden kmen více silných, odvážných a věrných členů, tak takový kmen se ukáže nejlepší a zničí všechny ostatní. Nietzsche říká: „Připomeňme si jak vznikla každá vyšší kultura na zemi. Lidská stvoření, jejichž podstata byla stále přirozená, barbarská a zvířecí, muži lovu, stále vlastnící nezlomnou sílu a touhu po moci, vrhli sami sebe na slabší, více civilizované mírumilovné rasy“ Sociální darwinismus pak tvoří integrální součást rasové nauky nacismu – nižší rasy jsou ohrožovány existencí ras nižších, ty lze jedině zotročit a zabránit míšení s nimi, nebo je zcela vyhladit. Přežije jen ta nejsilnější rasa. Ještě jasněji se Nietzsche vyjadřuje: „nejvyšší zájem života, vzestupujícího života, požaduje nejbezohlednější potlačení a vytlačení zvrhajícího se života“ Nietzsche také odmítá jakákoli nezcizitelná lidská práva, definováním takových práv bychom dle něho vstoupili na půdu morálky a to je špatně. Další oblastí, kde je blízko k nacismu je kult vůdce. Nietzsche sice explicitně tento termín nezmiňuje, lze ale vyhledat podobné rysy. Nietzsche mluví často o velkém silném člověku, schopném udělat cokoli: „Když je člověk schopný velet, když je od přirozenosti pánem, když je násilných ve svých činech, jaký význam pro něj mají smlouvy?“ Nietzsche sám říká, že osobnosti jako Napoleon a Bismarck se musí objevovat v dějinách pořád a pořád. ZÁVěR Na závěr lze citovat Mussoliniho: „Máte pravdu, když předpokládáte, že mě ovlivnil Nietzsche, přečetl jsem všechny jeho práce bez výjimky.“ a Alfreda Rosenberga: „Vzdáváme hold Friedrichu Nietzschemu, jenž nás volal a stále volá do zbraně, do zbraně německého ducha, do služby duchu německých zbraní, do tragicky vojenské služby celému národu.“ Ano, tolerantní akademická obec neustále obhajuje Nietzscheho a říká, jak byl hrozně dezinterpretován. Otázkou ale je, pokud byl tak hodně dezinterpretován, proč hlavní fašistické režimy Evropy v jeho práci nacházeli tak lehko půdu pod nohama pro své chatrné filosofické konstrukce. Nutné je dodat, že na rozdíl od relativně vzdělaného Mussoliniho, Hitler nepřečetl od Nietzscheho ani řádku, i přesto že se k jeho odkazu po uchopení moci přihlásil. Pokud tedy shrneme společné znaky Nietzscheho filozofie a fašismu: Nietzsche jasně glorifikuje válku, násilí a chaos, a to na mnoha místech svých děl. Voluntarismus je Nietzschemu vlastní více jak samotnému fašismu. Antisemitou Nietzsche pravděpodobně osobně nebyl, i tak jeho práce obsahuje spoustu míst, která lze velmi lehce zneužít k propagaci antisemitismu. Sociální darwinismus dle mého Nietzsche prosazoval, už samo jeho pojetí silných jedinců, vládnoucí slabým, ať je pojímáno jakkoli, je toho důkazem. I když Nietzsche mohl myslet svou vládnoucí rasu, kastu, silné jedince atd. v čistě kulturním a individuálním smyslu, důležité nejsou úmysly, ale fakta a realita, tak jak se v historii projevila. Timothy Garton Ash řekl (sice v souvislosti s komunismem, ale zde to použít i zde): Co se počítá jsou skutky, a cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Nietzsche Nacismus/fašismus Obdiv k válce ANO ANO Voluntarismus ANO ANO Antisemitismus NE/nepřímo, židé mají mocenský potenciál ke světové vládě ANO Sociální darwinismus ANO ANO Primární zdroje NIETZSCHE, Friedrich: Tak pravil Nietzsche. Olomouc, Votobia 2001, 195 s. Sekundární zdroje: FRENZEL, Ivo: Friedrich Nietzsche. Praha, Mladá fronta 1995, 198 s. GOLDHAGEN, Daniel Jonah: Hitlerovi ochotní katani. Praha, Lidové Noviny 1997, 607 s. HEFTRICH, Urs: Nietzsche v čechách. Praha, Hynek 1999, 91 s. KOUBA, Pavel: Nietzsche: filosofická interpretace. Praha, OIKOYMENH 2006, 287 s. MACINTYRE, Ben: Ve službách germánského ducha. Praha, Nakladatelství Rybka Publisher 2001, 261 s. NOLTE, Ernst: Fašismus ve své epoše. Praha, Argo 1998, 695 s. Internetové: COLLINS, Phillip D.: Nietzsche: A Precursor to Hitler? (http://www.conspiracyarchive.com/Commentary/Nietzsche.htm) SHIRER, William: Relationship Between Friedrich Nietzsche and the Nazis. (http://econ161.berkeley.edu/tceh/Nietzsche.html) WIKER, Benjamin: Darwin, Nietzsche and Hitler: Evolution of Ubermensch. Humanevents – konservative news. (http://www.humanevents.com/article.php?id=26468)



Přidal: sirZak 5. 12. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 3135
Zhlédnuto: 6324 krát
< Předchozí referát Zpět na výpis látekNásledující referát >Křížové výpravyPrvní světová válkaDějepis