První světová válka

PRVNÍ SVěTOVÁ VÁLKA Schlieffenův plán (SP) – revize plánu Helmuta von Moltkeho st. (šéfa generálního štábu 1858-1888 a jeho nástupců), jeho základem byla defenziva na západě a rychlá likvidace Ruska, SP vypracoval v 90. l. německý generální štáb pro případ války na 2 frontách, počítal s prudkým zásahem do Francie přes Belgii, překročením Seiny západně od Paříže a obklíčením města, jeho základem byla rychlost (do 40 dní než Rusko plně mobilizuje) - na útok mělo být nasazeno 90% německých sil, Rusko mělo zvládnout R-U, 1912 ale Rusko oznamuje plánovanou modernizaci vojsk s Francouzskou pomocí, mobilizace bude do 18 dní, zvýšila se nutnost preventivní války ze strany Německa ZÁPADNÍ FRONTA a rok 1914 - po blitzkriegu a běhu k moři (obě strany se pokoušely obklíčit západní křídlo protivníka, fronta se tak protáhla až k moři), začíná zákopová válka - První bitva na Marně (6.-11.9.) zatlačila Německá vojska o 50-60 mil zpět a zachránila Paříž, i přes neúspěch SP byl dobyt SV Francie (základně oceli, železa a uhlí), což mělo devastující účinek na schopnost Francie vést boje - Němci se rychle pokusili situaci zvrátit a prolomit frontu ve Flandrech, v bitvě u Yper (30.10.–11.11.), bitva byla důsledkem běhu k moři a vedla k německo-britskému střetu, bitva nedopadla, ale měla 2 důsledky: • Na západní frontě vznikl německý výběžek • Britové ztratily mnoho profesionálních a elitních vojáků (58 000) • Chlór byl Němci použit až při 2. bitvě u Yper (22. dubna 1915), cílem nebyl průlom ale odlákání pozornosti pro ofenzivu na východní frontě u Zhořelce (Görlitz), panika Francouzů byla velká, Němci ji nevyužili - první rok války měl proměnlivé úspěchy, Rusové kvůli špatné koordinaci vojsk prohráli u Tannenbergu a Mazovských jezer, naopak prolomili v Haliči a po bitvě u Lvova (8.–12.9.) oblehli pevnost Přemysl, 1914 se zasekla německá vojska i na východě (ofenziva u Lodže), R-U zastavilo Rusy až u Krakova, Rusové ale začínají pronikat přes Karpaty do Uher OSTATNÍ FRONTY - Srbská – R-U dobíjí Bělehrad, Srbové ho ale získali zpět a válka přešla do zákopů (Bělehrad několikrát měnil vlastníka) - Turecko – do roku 1909 pod kontrolou Mladoturků, zahraniční politika se orientovala na Německo (považovali Němce za nejspolehlivějšího spojence), podle tajné dohody mělo vstoupit Turecko do bojů, pokud začne Rusko-Německá válka (vstoupilo v listopadu 1914), zaměřilo se na blokádu úžin, vstupem Turecka se rozvíjí další fronty: • Palestinská (sinajská), mezopotámská a kavkazská • V dubnu 1915 se dává k centrálním mocnostem také Bulharsko a vzniká čTYřSPOLEK - Dálný východ a moře – vstup Japonska do války donutil německé lodě v čínském moři odplout přes Tichý oceán, přes dílčí úspěchy bylo loďstvo zničeno v Bitvě u Falklandských ostrovů, na moři měly jasnou převahu dohodové síly (Francouzi ve Středozemním moři, Baltické a černé moře Rusové a zbytek světa VB), využití našly také ponorky (známé od konce 18. století), jejich použití ale podléhalo přísným pravidlům, jejich porušením došlo k neomezené ponorkové válce (NPV), konflikt vedlo hlavně Německo proti VB • 4. února 1915 vyhlašuje Německo NPV, kvůli reakci USA odvolána, přesto způsobila VB velké škody (stovky obchodním lodí) • 1. února 1917 obnovena NPV, VB ztrácí obrovské množství lodí, USA reaguje ostře, NPV měla zásadní vliv na její vstup do války 6. dubna 1917 Tajná Londýnská smlouva 1915 – mezi Dohodou a Itálií (duben 1915), Itálie nesplní své alianční požadavky vůči Trojspolku, Dohoda ji slíbila územní zisky na úkor R-U: Terst, Trident, Jižní Tyrolsko ke konsolidaci severní hranice, Goricu, Istrii a Severní Dalmácii - Itálie hned vyhlásila válku R-U, vojensky to ale bylo bezvýznamné ROK 1916 - nejbrutálnější rok, přinesl bitvy na Somně (VB a F útok, 7 denní dělostřelecká příprava, za první den 60 000 mrtvých, 1 x tanky, celkem 1 300 000 mrtvých) a u Verdun (Němci útočí na pevnostní systém Verden, velitel Petain, „mlýnek na maso“) • Vliv na krajinu, která inspirovala pacifistické literární projevy • Vliv na rekruty, kteří odmítali narukovat - Rumunsko – špatná situace čtyřspolku vedla Rumunsko k útoku na R-U, katastrofa, celé Rumunsko dobyto (londýnská smlouva zakazovala separátní mír), katastrofa pro úspěšnou ruskou Brusilovovu ofenzivu (nově vznikla rumunská fronta) - Rusko se 1916 dostává na dno svých možností, přesto dále poskytuje posily Francii za materiální pomoc - do čela německého generálního štábu se dostává Paul von Hindenburg a Erich Ludendorff, opět se připravuje NPV RUSKO - Rusko vysíleno, Dohoda podmiňuje další materiál pro Rusko setrváním ve válce, Mikuláš II. neschopný, Duma tlačí na jeho abdikaci, tento faktor spojený s hladem a válkou vedl k celonárodní únorové revoluci, na frontě nastal chaos - 2. března se formuje prozatímní vláda (demokratizace + pokračování ve válce), právě pokračování ve válce (Miljukovova nóta z 1. května – min. zahraničí, deklarace pokračovat ve válce) způsobila pád prozatímní vlády - od roku 1917 Lenin neodmítá Německou finanční pomoc a s heslem Všechnu moc sovětům podněcuje Revoluci, bolševici slabí – neúspěšný puč v létě 1917, úspěchem říjnové revoluce se Rusko stahuje z války – následují jednání v Brestu litevském, na sovětskou neochotu k ústupkům reaguji centrální mocnosti brutální ofenzivou (Pobaltí, Bělorusko, část Ruska, Ukrajiny, Krymu a Zakavkazska), postup zahrnoval i vylodění ve Finsku – posílení Centrálních mocností, brestlitevský mír podepsán 3. března 1918 VSTUP USA DO VÁLKY - byl očekáván již od roku 1916, NPV vedla nejdříve k vyzbrojení amerických obchodních lodí a pak k samotnému vyhlášení války 1917 20. 3. se W. Wilson rozhoduje vyhlásit Německu válku, 21. 3. svolává zvláštní schůzi Kongresu, 2. 4. vyzývá v plamenné řeči Kongres ke vstupu do války, 3. 4. souhlasí Senát, 6. 4. Sněmovna reprezentantů, 6. 4. vyhlašuje prezident válku Německu - USA uspokojily materiální a finanční požadavky VB a F (půjčky 7 miliard), Selective service Act poté umožnil působení vojáků v Evropě (květen 1917), pod vedením generála Johna Perschinga (březen 1918: 85 000, září 1918: 1 200 000) - Německo ale nečeká, stažením vojsk z východu začíná Ludendorffova ofenziva (malé mobilní vysoce vyzbrojené skupiny), v květnu se Němci dokonce dostali opět k řece Marně, Paříž je ohrožena, v červenci F-USA protiútok, vedoucí k Druhé bitvě na Marně, tato bitva ukončila jakékoli naděje na německé vítězství, posily z USA definitivně obrátily válku, začíná série spojeneckých útoků na mnoha úsecích fronty KONEC VÁLKY - v září doporučuje Ludendorff a Hindenburg Vilémovi II. uzavřít mír, Vilém II. 9. listopadu abdikuje, vláda pod vedením Maxe Bádenského složitě vyjednává příměří, podepsané 11. listopadu 1918 v Compiégne - v září se také hroutí Bulharsko (soluňská fronta), 1. listopadu padl po útoku Srbské armády Bělehrad, na Palestinské frontě také úpadek – v říjnu dobyt Damašek a odříznuta Turecká vojska na mezopotámské frontě, 30. října podepsáno příměří v Mudrosu mezi VB a Tureckem - R-U se ještě pokusilo o ofenzivu v Itálii na řece Piavě, po přesunu posil na západ Itálové útočí na Piavu, 29. října žádá rakouské vedení o příměří, které bylo podepsáno 3. listopadu (v té době R-U reálně neexistovalo) VERSAILLES A MAPA EVROPY PO VÍTěZSTVÍ DOHODY - Německo ztratilo: Alsasko-Lotrínsko (Francie), Eupen-Malmédy (Belgie), severní Šlesvicko (Dánsko po plebiscitu), Poznaňsko, Pomořansko a Západní Prusko (Polsko), Gdaňsk (svobodné město pod SN), demilitarizované Porýni, Sársko pod kontrolou SN (na 15 let, pak plebiscit, veškeré zdroje uhlí má Francie), Levý břeh Rýna podléhal 15-leté okupaci, 50-ti km pásmo pravého břehu Rýna muselo Německo demilitarizovat - naopak Německo „získalo“ většinu Horního Slezska po plebiscitu, 2 východopruské regiony (na podnět Lloyda George) -„polský koridor“ (30-90 km široký) spojoval Polsko s Baltským mořem, čSR získala Hlučínsko, Německo garantuje nezávislost Rakouska - vojenské dopady pro Německo: • Zrušení všeobecné branné povinnosti a armáda jen 100 000 mužů • Redukce válečného loďstva (předání Dohodě, viz incident Scapa Flow, likvidace ponorek, zákaz vývoje ofenzivních a leteckých zbraní a rozpuštění generálního štábu - Saint-Germain en Laye – smlouva s Rakouskem, 10. září 1919, potvrzení nástupnických států a uznání Republiky Rakousko • čSR: potvrzeno v historických hranicích + Valticko a Vitorazsko • Itálie: Jižní Tyrolsko, oblast Terst (Trieste) a Istrii • SHS: hranice lemovaly národnostní rozložení + BaH • Rumunsko: Bukovina • Polsko: Halič • Rakousko: Burgenland po plebiscitu - Neulily – smlouva s Bulharskem, 27. listopadu 1919 • Reparace 2,5 mld. zlatých franků + omezení armády • Thrákie připadá řecku, Makedonie SHS a Dobrudža Rumunsku - Trianon – smlouva s Maďarskem, 4. července 1920 • Ztratilo 60% území a 70% obyvatelstva • Armáda redukce na 30 000 mužů • Dunaj podléhá mezinárodní správě, čSR získává Slovensko a Podkarpatskou Rus, Rumunsko Sedmihradsko a část Banátu, SHS Chorvatsko, Dalmácii a zbytek Banátu - Sévres – smlouva s Osmanskou říší, 10. srpna 1920 - poválečné uspořádání Oř bylo ovlivněno existencí rozvržení sfér vlivu – Sykes-Picotova smlouva mezi VB a F (1916, Francie měla získat Sýrii, Libanon, severní Mezopotámii, VB střední a jižní Mezpotamii, Irák a Jordánsko, Palestina měla být pod společnou kontrolou – Trockij to po revoluci zveřejnil a tím zdiskreditoval spojence, zvláště VB, která podněcovala Araby proti Turkům) a Sazonov-Paléologueova dohoda (Rusko-řecko?) - 1919 se Itálie a řecko snaží obrat Oř o území – Italové se vylodili v Anatolii, řekové obsazují a anektují Smyrnu (souhlas spojenců), Arménové vyhlašují vlastní stát, vážnost situace vede sultána ke slibům: • Vydání veškerých netureckých území • Palestina, Sýrie, Mezopotámie a část Arabského poloostrova vstoupí pod kontrolu VB a F jako mandátní území • Arménie a Kurdistán měly vytvořit nezávislé státy • řecko získá většinu Thrákie (včetně Drinopole) a Egejské ostrovy • Itálie měla získat Dodekanenské ostrovy (východně od Rhodu) • Demilitarizace úžin a kontrola zbrojení - drsný diktát Sevresu odmítl charismatický voják Mustafa Kemal (později „Otec všech Turků“, Atatürk), vedl národní povstání, porazil řecky 1921 a obrátil se proti sultánovi Mohamedu VI., parlament mírovou smlouvu neratifikoval, celá situace vyústila revizí mírové smlouvy na konferenci v Lausanne (22.11.1922-24.7.1923), která posílila Turecko: • Anatolie a Thrákie (včetně Drinopole) připadla Turecku • Turecko ztratilo ostrovy v Egejském moři • Zrušeno nadřazené postavení Evropanů v Turecku a nevznikla Arménie • Mosulský problém měl být bilaterální britsko-tureckou otázkou (Mosul – ložiska ropy, nakonec problém předán SN, ta rozhodla, že Mosul dostane Irák, ale VB bude mít 25 let nad oblastí mandát) • V říjnu 1923 vyhlášena Turecká republika Další literatura: History of Peace Conference of Paris (prameny, sestavil Temperley). Texty mírových smluv jsou také ve sbírkách zákonu Republiky československé. HART, Lidell: Historie první světové války. KVAčEK, Robert: První světová válka a česká otázka. PIPES, Richard: Dějiny ruské revoluce. IRMANOVÁ, Eva: Maďarsko a versailleský mírový systém.



Přidal: sirZak 5. 12. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1564
Zhlédnuto: 4505 krát