Ženské křivky

Rádi si myslíme, že lidské tělo je něco neměnného. Máme za to, že je do značné míry neměnné a my je nemůžeme nad tuto míru změnit. Například nemůžeme změnit barvu kůže nebo si nechat ruku vyrůst z hlavy. Z tohoto důvodu si myslíme, že parametrů ideálního těla, jak je běžně zobrazováno, nemůžeme dosáhnout. Ideální tělo je zkrátka dar od boha a tak je „přirozené.“
Nicméně ideál ženského těla přirozený není. Žijeme v době, kdy je tělesný ideál více než jindy uměle vykonstruován. Současným ideálem je postava vysoká, velmi štíhlá, často s perfektním, velkým a vypínajícím se poprsím, napjatou kůží, dlouhýma nohama a úzkými boky. Někdy je postava až kostnatá, s velkýma očima a propadlými lícními kostmi. Tento ideál jak jej známe je většinou ženské populace nedosažitelný nejen proto, že zobrazuje nedosažitelnou štíhlost, ale i proto, že je chirurgicky upravován a počítačově upraven. Přesto tento ideál stále považujeme za přirozený.

Ve starém řecku a římě byly v módě atletické postavy. Jak muži, tak i ženy provozovali tělesná cvičení. Ideální tělo nemělo příliš mnoho křivek, ale bylo souměrné a zdravé. Ženy měly ladnější křivky, ale nebyly baculaté.
Ve středověku bylo módní a morální popírat vše, co souviselo s tělesností: potravu, různé radosti a příjemnosti. Ideální ženské tělo, jak jej známe z uměleckých děl, mělo hubené paže a nohy, velice bledou kůži, žádné řasy, vysoké čelo a vydulý žaludek.
V éře baroka, v 17. a 18. století byly v módě mohutné ženy. Jídlo bylo opět v pořádku s obecnými mravy a baculatá žena se považovala za bohatou ženu, která si mohla dovolit mnoho jíst a vést sedavý život.
Na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století přišly do módy mohutně rozvinutá hýždě . Oděvy zdůrazňovaly mohutné pozadí. Protože korzety stahovaly pasy, ženy často trpěly bolestí vnitřních orgánů a často omdlévaly. často to byli bledé krásky s jemnými rysy.
Poválečná doba se vyznačovala bujnou smyslností. Zde ženy byly smyslné, sexy, ženy, které vědí, co chtějí a jak to dostat, …. samozřejmě.
Konec šedesátých a počátek sedmdesátých let přinesl do módy ženy malé, štíhlé, něco jako modelka Twiggy.
V současné době je ideální ženské tělo, prezentované módním průmyslem, vysoké a velmi štíhlé. Obvod boků maximálně do 90 centimetrů. často tyto výsledky ale provází diety, utrpení a třeba chirurgický zákrok. Někteří podotýkají, že štíhlost není tím nejdůležitějším, nejdůležitější je kontrola příjmu potravy a sebe sama. Ztráta kontroly nad jídlem znamená prý ztrátu kontroly nad sebou. Z toho vyplývá, že nezáleží na tom, jak se žena cítí, ale jak vypadá.

Uvědomíme–li si, že naše těla jsou svázána s celou osobou, dojdeme k závěru, že manipulace s tělem ovlivňuje i vědomí. Ženy, které posilují, zjišťují, že jejich získaná síla nejen zvyšuje jejich sebedůvěru vyplývající z vlastního těla, ale i sebedůvěru ve všech ostatních situacích. Navíc má silná žena ke svému tělu mnohem pozitivnější vztah. Už jej nepovažuje za své selhání, ale za svůj úspěch.