Egyptská medicína

Písmo a rozvoj

Tajemné starověké papyry prozrazují překvapivé lékařské znalosti z dob, kdy ještě medicína byla zajedno s magií.Základním předpokladem rozkvětu vědy je písmo, a právě písmo umožnilo dosáhnout pozoruhodné úrovně lékařství na území starověkého Egypta. V době sjednocení Horního a Dolního Egypta a vzniku tzv. Staré říše kolem r. 2900 př. n. l. bylo již hieroglyfické písmo plně rozvinuto a vznikla nová třída lidí znalých písma, ke které patřili kněží, lékaři a vysocí úředníci. Za své dnešní znalosti o stavu egyptského lékařství vděčíme především dochovaným papyrům s lékařskou tematikou, které obsahují celkem kolem 1200 různých diagnóz, receptů a zaříkávadel.


Kněží a lékaři

Ve starém Egyptě je za zakladatele medicíny považován Imhotep. Imhotep absolvoval lékařskou chrámovou školu v Memfi su a vzhledem ke svým mimořádným schopnostem se stal prvním ministrem faraona Džósera.Byl kancléřem, knězem, astronomem, vědcem, architektem, stavitelem (připisuje se mu autorství stupňovité pyramidy v Sakkaře), spisovatelem a lékařem.Nejvýznamnější z jeho činností bylo lékařství.Napsal větší množství spisů, nezachoval se však ani jeden. Po své smrti byl prohlášen za poloboha a na jeho počest se stavěly chrámy, které sloužily jako léčebny a lékařské školy. Imhotepův kult přetrval v Egyptě až do 6. století n. l.Dnes nelze jednoznačně určit, zda všichni lékaři patřili ke kněžskému stavu.Ačkoli určité lékařské vědomosti patřily ke všeobecnému vzdělání kněží, lékařskou praxi provozovala pravděpodobně jenom část kněží.Je však nepochybné, že mezi kněžími a lékaři byl vztah velmi úzký. Zařazení lékaře mezi kněžskou hierarchii přinášelo určité výhody lékaři i pacientovi. Lékař tím nabyl velké vážnosti. Léčení byla služba zasvěcená bohům a v jejich jménu prováděná.


Červi a hygiena

Egyptští lékaři se domnívali, že svět se skládá ze čtyř prvků (vzduch, voda, oheň a země), kterým v lidském těle odpovídají čtyři základní tekutiny (krev, hlen, žluč a černá žluč), a že zdraví a nemoc závisí na stavu těchto šťáv. Vzhledem k četnému výskytu parazitárních onemocnění se stal hlavním symbolem nemoci v Egyptě červ. Staří Egypťané pokládali červy za původce všech nemocí, i neparazitárních. Věřili totiž, že červi mohou vzniknout ze zkažených tělesných tekutin. Z těchto důvodů ve starém Egyptě platily přísné hygienické předpisy, které byly součástí náboženství.


Spiritualismus

Vedle této humorální teorie, která platila pro život na tomto světě, existovala i spirituální teorie pro život posmrtný. Podle víry Egypťanů po smrti člověka může jeho duše dále existovat, bude-li tělo zesnulého zachováno. Předpokládalo se, že se duše může vrátit do těla zemřelého. Proto byla těla faraonů, velmožů a bohatých lidí po smrti balzamována. Vnitřní orgány však byly vyjímány z mrtvol zvláštními řemeslníky, nikoli lékaři, egyptští lékaři tak, přes jinak dobré vědomosti o anatomii člověka, kupodivu například nevěděli nic o párovém orgánu – ledvinách.



Přidal: Nejka 10. 1. 2012
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 442
Zhlédnuto: 1492 krát