< Předchozí referát Zpět na výpis látekCestovní ruch ŠpanělskaZeměpis

Oceány

Kdyby jsme měli možnost podívat se z vesmíru na zeměkouli, byl by pro ni výstižnější název oceán než Země. Přes dvě třetiny jejího povrchu pokrývá vodstvo, takže je nejbohatší planetou na vodu v naší sluneční soustavě. Na Zemi jsou čtyři oceány. Podle velikosti to jsou Tichý, Atlantský, Indický a Severní ledový oceán. Mořská voda se vyznačuje hlavně svou slaností, slanost vody je asi 35‰.
Pohybující se desky
Zemská kůra spolu s pevnou částí pláště je rozdělena do několika částí, které nazýváme litosferické desky. Německý vědec Alfred Wegener vyslovil teorii, že před mnoha miliony let zemská souš tvořila jediný kontinent (pangeu), který byl obklopen jediným oceánem (Panthalassou). Desky nesoucí pangeu se postupem času od sebe vzdalovaly, takže se pangea rozdělila na několik částí, které během dalšího vývoje dospěli k poloze dnešních pevnin a oceánů.
Atlantský oceán
Je druhým největším oceánem, hned po Pacifiku. Zaujímá rozlohu 82 000 000 km2 , tedy asi šestinu celkového povrchu Země. Rozprostírá se od Severního ledového oceánu až po okraj Antarktidy. Jeho západní hranici tvoří okraj severní a jižní Ameriky, na východě končí u břehů Evropy a Afriky. Stáří Atlantiku se odhaduje asi na 150 miliónů let. Průměrná hloubka je 3660m a největší naměřená hloubka je 8648m.
Tichý oceán
Pacifik je největší oceán , a to v mnoha směrech. Je dvakrát větší než Atlantik. Pokrývá téměř jednu třetinu zeměkoule. Sahá od arktických oblastí na severu až po pobřeží Antarktidy a od pobřeží Ameriky k břehům Asie a Austrálie. V nejširším místě měří 17 700 km, což je téměř polovina obvodu Země. Je také nejhlubší z oceánů. Jeho průměrná hloubka je asi 4200m a nachází se v něm nejhlubší místo na Zemi, což je Mariánský příkop (10 920m)
Indický oceán
Je třetím největším oceánem na zeměkouli. Zaujímá rozlohu asi 78 426 000km2, což je asi pětina celkové plochy oceánů. Má průměrnou hloubku 3890m, nejhlubší místo je hluboké 7450m. Indický oceán vznikal asi před 140 miliony let, když se původní jižní kontinent Gondwana rozpadal a Indie s Afrikou se oddělily od Afriky. Od ostatních oceánů se Indický liší především svými proudy. Ve všech ostatních oceánech se totiž proudy pohybují celý rok po stejné dráze. V Indickém oceánu v zimě směřují k Africe a v létě opačným směrem.
Severní ledový oceán
Nejmenším a současně nejmělčím oceánem je severní ledový oceán. Rozkládá se na ploše 14 089 600m, jeho průměrná hloubka dosahuje 1300m a maximální hloubka 5450m. Je téměř zcela obklopen pevninou - Evropou, Asií, Grónskem, Severní Amerikou a severskými ostrovy. Po většinu roku, zvláště v mrazivých měsících jsou jeho vody pokryty silnou vrstvou ledu. Severní pól se nachází uprostřed ledové kry (ne tedy na pevnině). Ledový krunýř byl celou dobu překážkou pro lodě, proto o mořském dně nic moc nevíme.
Pevninské okraje
Okrajové části souše, kde se pevnina sklání do oceánu, to jsou pevninské okraje. Typický pevninský okraj se skládá ze tří částí - šelf, svah a úpatí. Rozlišujeme dva základní typy šelfů - atlantský a pacifický. Okraje atlantského typu mají široké šelfy úpatí. Kontinent i dno jsou součástí jedné litosférické desky, proto se zde projevuje jen slabá vulkanická činnost. Okraje pacifického typu mají úzké šelfy, prudké svahy a hluboké příkopy místo kontinentální úpatí. Kontinent a mořské dno náleží ke dvěma deskám. Podsouvání dna pod kontinent se projevuje vysokou zemětřesnou aktivitou a sopečnou aktivitou.
Pláně v hlubinách
V hloubkách 4000-6000m, v místech , kde končí okraje kontinentů, začínají hlubomořské roviny. Hlubomořské roviny pokrývá vrstva usazenin, pod níž už dávno zmizelo mnoho podmořských hřbetů i údolí. Sklon rovin je
1 : 1000. To znamená, že na každý ušlý kilometr bychom vystoupili do výšky pouze o 1m. Před sto lety by sotva někdo uvěřil, že na těchto pláních může existovat život. Moderní výzkumy však ukázali, že i na těchto pláních žije mnoho druhů zvláštních živočichů. Převážná většina těchto živočichů je zahrabaná v usazeninách. Patří mezi ně jednobuněčné organismi, červi a korýši. Jsou to například: sumýši, nohatky, mořská ježovka, skleněné houby nebo hvězdice.
Sopečné ostrovy
Sopečné ostrovy se nacházejí tam, kde z hlubin Země po puklinách vystupují roztavené horniny-magma. Tisíce sopek se tyčí z mořského dna a mnohé z nich se pak vypínají do závratných výšek, takže značně převyšují nejvyšší pevninské sopky. Mnohé z nich převyšují mořskou hladinu a vytvářejí sopečné ostrovy. Nejznámější jsou Havajské ostrovy.
Podmořské hory
Z oceánského dna se zvedají obrovské zvýšeniny - podmořské hory. Jejich vrcholky se od úpatí vypínají do více než kilometrové výše, ale nedosahují až na hladinu. Většinou mají kuželovitý tvar a strmá úbočí. Hory s ostrými vrcholy označujeme jako podmořské hory, hory s tupými vrcholy jako Guyoty. 5ada z nich se z oceánského dna vypíná nahodile, však většina tvoří řetězce (např. Císařský hřbet).
Hlubokomořské příkopy
Jsou nejhlubší částí mořského dna. Vznikají na hranicích dvou desek - buď oceánských nebo oceánské a pevninské - v místech kde se desky srážejí, při čemž se jedna deska podsouvá pod druhou , sestupuje do hloubky a taví se v procesu nazývaném subdukce. Tím se vyrovnává rozpětí mořského dna, k němuž dochází na středooceánských hřbetech. Jinak by se Země za posledních 200 miliónů let zvětšila zhruba o polovinu. Příkopy jsou dlouhé, úzké, mají průřez ve tvaru písmene V. Jejich dna leží 2000-4000 m pod úrovní okolního oceánského dna a místy sahají až do hloubek 8000-10000 m. V příkopech vládne tma, je tam drtivý tlak a voda je tam ledově studená. Příkopy se nacházejí v místech kolize desek, a proto je v jejich okolí intenzivní sopečná činnost a zemětřesení.
Komíny pod mořskou hladinou
V roce 1997 vědci zjistili, že z puklin na dně vytéká horká, minerálními látkami obohacená voda, ve které žijí zvláštní, dosud neprozkoumaní živočichové. V hloubkách kolem 2500m je moře zpravidla temné, velmi studené a žije zde jen velmi málo živočichů. U těchto trhlin však voda dosahuje teplot i přes 300°C, je v ní totiž rozpuštěná síra, která se teplem uvolňuje z puklin zemské kůry. Tato voda je pro většinu živočichů jedovatá, a proto v ní přežívají jen živočichové žijící v blízkosti jejích vývěrů. Sirnatou vodu využívají k obživě kolonie bakterií a ty pak slouží jako obživa pro další živočichy.
Korálové útesy
Korálové útesy jsou často srovnávány s tropickými deštnými pralesy. Jsou také plné života a barev. Pohybují se tu zářivě zbarvené ryby, hvězdice, velcí mlži a nahožábří plži. Žije zde téměř třetina známých druhů ryb. Korálové útesy vytvořili živočichové zvaní polypi. Většina polypů vyrůstá v symbióze, s drobnými rostlinami, řasami, a tak korály mohou žít jen v teplé, mělké vodě s dostatkem světla, které řasy potřebují k tvorbě stavebních látek.Korálové útesy existovali na Zemi již před více než 450 miliony let. Sami korály rostou pomalu, někdy jen do výšky fotbalového míče.
Středooceánské hřbety
Nejdelší pohoří na Zemi je ukryto pod mořskou hladinou. Tvoří je systém středooceánských hřbetů - navzájem propojených horských pásem, která prochází v podobě gigantických oblouků všemi oceány.Délka systému je asi 50 000 km. Na některých místech dosahují středooceánské hřbety šířky až 1 500 km a jejich výška se pohybuje mezi 1 - 3 km. Tato horstva jsou tvořena lávou, která vytéká na mořském dně, chladne a tuhne. V místech, kde hřbety vystupují k hladině, se vytvářejí sopečné ostrovy(např. Island). Středooceánské hřbety jsou centra rozpínání oceánského dna, procesu při kterém vzniká oceánská kůra. Rozpínání mořského dna a jeho podsouvání pod jinou desku jsou procesy, které mění velikost a tvar oceánů.
Vítr a vlny
Voda v oceánech je těsně spjata s atmosférou. Pohyb vzduchu vyvolaný rozdíly teplot a tlaku na různých místech v atmosféře označujemew jako vítr. Ten přímo působí na mořskou hladinu, takže povrchové proudění je silně ovlivňováno větrem. Na hladině vítr vytváří vlny, které běží mořem a rozbíjejí se na pobřeží.
Nebezpečné moře
Oceány mají rozhodující vliv na počasí a jsou také místy, kde se odehrávají nejdramatičtější a nejničivější události, které počasí vyvolává. Kruhové bouře - hurikány se tvoří v tropických mořích, ohromující vodní smrště sec spouštějí z mraků jako malá tornáda, existují však další ještě nebezpečnější přírodní jevy - obří vlny tsunami. 5ítí se oceánem rychleji než expresní vlak a zaplavují vesnice a města na pobřeží. Dalším problémem na moři je mlha, která zhoršuje orientaci. K vyjadřování síly větru slouží Beaufortova stupnice síly větru, kterou navrhl admirál sir Francis Beaufort v roce 1805.
Mořské proudy
Moře se stále pohybuje v podobě vln, přílivů a odlivů a mořských proudů. Mořské proudy dělíme na dva typy - povrchové a hlubinné. Povrchové vznikají účinkem větru, jsou to vlastně řeky v oceánu. Mohou dosahovat šířky přes 80m a pohybovat se rychlostí větší než 200 km/h. Povrchové proudy mohou být teplé(i 30°C), nebo studené (až -2°C). V oceánech je mnoho odlišných oblastí. Voda se nejvíce ohřívá v rovníkových oblastech a mořské proudy jí transportují do vyšších zeměpisných šířek. Druhým typem jsou proudy hlubinné. Jejich pohyb je vyvolán rozdílnou hustotou mořské vody.
Příliv a odliv
Dvakrát denně se hladina moře zvyšuje a dvakrát denně snižuje. Tyto pravidelné změny se nazývají příliv a odliv. Jsou vyvolány především přitažlivostí Měsíce a Slunce. Tato přitažlivost působí na oceány tak, že se v nich voda pohybuje sem a tam jako v obrovské číši. Příliv a odliv je ovlivněn také tvarem zemských pánví, tvarem přilehlé pevniny a otáčení zeměkoule. Existují tři druhy přílivu.Každý typ je závislý na mnoha faktorech. Půldenní příliv dosahuje maxima a minima dvakrát za den. Změny se opakují v intervalu šesti hodin, každý den tedy půldenní příliv dosáhne jednou hodnoty minima a jednou maxima.
Podmořská archeologie
Podmořská archeologie se zabývá studiem lodních vraků, potopených pokladů a zřícených měst, které mohou na mořském dně být celá staletí. Dokud nebyl ve 40. Letech vyvinut potápěčský přístroj, nebylo možné vraky podrobně prozkoumat. Potápěči mohli podnikat odvážné sestupy pouze v dřevěných potápěčských zvonech. Přesto byly některé sestupy úspěšné. Studiem vylovených předmětů získali archeologové mnoho studií o lodích a životě v minulých dobách. Vynesli z hlubin mince, zbraně, oblečení, šperky, přístroje a někdy i ostatky zemřelých lidí. Asi nejznámějším vrakem je Titanic, který se ještě nepodařilo vylovit.
,,Nemocné moře"
Moře patřilo řadu let k největším smetištím na Zemi. V mnoha zemích je dnes znečištění moře vážným problémem. Každý rok se do moře dostane obrovské množství průmyslových odpadů, plastických hmot, ropy, radioaktivních látek, odpadních vod. Všechny zdroje znečištění poškozují či usmrcují mořské živočichy a rostliny a narušují křehká živočišná společenstva(např. korálové útesy). Mohou však být nebezpečné i pro člověka. Znečišťování oceánů se asi nepodaří zcela zastavit, proto je třeba věnovat velké úsilí čištění moře. V současné době bylo uzavřeno několik mezinárodních smluv. Od roku 1975 platí Regional Seas Programme (program regionální ochrany moře, zaměřený na vyčistění Středozemního moře, které patří mezi nejznečistěnější moře na světě.
Využití oceánů do budoucnosti
V současné době se využívá mnoho surovin z oceánů. Lze je rozdělit na zdroje, které se dají nahradit, a neobnovitelné zdroje, které se vyčerpají navždy. Ryby sloužily po celé tisíciletí jako potrava lidí. Aby mohly sloužit i nadále, musí se regulovat jejich výlov. Mezi neobnovitelné zdroje patří minerály, ropa a plyn. Světové zásoby ropy jsou omezené, ale oceány sami jsou nevyčerpatelným zdrojem energie. V budoucnosti může energie získaná z přílivu nebo vln nahradit energii získanou z ropy, plyn, nebo uhlí. Abychom mohli oceány využívat i v budoucnosti, musíme je chránit jako celek. Znečištění, které přichází z pevniny, jako jsou odpadní vody a chemické látky, ropné produkty a odpadky vysypávané z lodí, hrozí přeměnit oceány v jedno obrovské smetiště.
Budoucnost oceánů závisí na tom, zda je dokážeme udržet čisté.



Přidal: sheeni 20. 5. 2011
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1847
Zhlédnuto: 7198 krát
< Předchozí referát Zpět na výpis látekCestovní ruch ŠpanělskaZeměpis