< Předchozí referát Zpět na výpis látekNásledující referát >Přemyslovci - přehledČechy 13. stol. + husitství - stručný přehledDějepis

Starověké Řecko

V Evropě můžeme říci se nejstarší civilizace tvořily v egejské oblasti. Díky Egejskému moři jsou totiž propojeny ostrůvky a pobřeží Malé Asie. Díky povrchu a členitosti Řecka bylo však rozdrobeno na několik celků. Důležitou roli v Řecké kultuře hrál též ostrov Kréta a jeho Mínojská kultura. Přes Egejské moře putovali nejen lidé, ale i zlato, stříbro, šperky a další spotřební zboží. Ale Egejské moře nebylo svědkem jen těchto klidných cest za obchodem, ale i válek například námořní bitvy u Salamíny.
Jak žili ve starověkém Řecku?
Jak žili lidé v civilizacích před námi? To je dost častá a velmi důležitá otázka. A jak tomu bylo zrovna v Řecku?
Námořníci Řekové
Veškeré místo není v Řecku od moře vzdálené více než 90kilometrů. Hlavními zastávkami mořeplavců byly ostrovy Kréta, Sporady a Kyklady. Hlavními důvody cestování po moři byl obchod mezi jednotlivými ostrovy, lov ryb a přepadávání lodí s loupežným úmyslem. Ovšem Řekové nebyli jen dobří námořníci, ale i zemědělci. Přestože obdělávali půdu a nebylo jejich podnebí ani druh půdy dokonce ani povrch pro zemědělství vhodný. Každý si obdělával svoje pole a choval vepře, kozy a ovce. Raná sklizeň probíhala již v květnu však hroznové víno se sklízelo až na podzim.
Pokud byla v létě sucha zima potom byla mírná pouze na pobřeží. Ani povrch zemědělství nepřeje, pohoří totiž pokrývají 80% řeckého povrchu. Nejznámější a pro Řeky posvátné pohoří Olymp dosahuje výšky skoro 3000metrů. Dříve(někteří možná i teď) si mysleli, že zde sídlí bohové. Severní část Řecka (tedy Makedonie a Thesálie) byla orientována nejen na zemědělství, ale díky drsnějšímu podnebí i na lov divoké zvěře.
Právní systémy
Na území Řecka se rozkládalo několik městských států. Tyto státy ležely na určitém území a měl vlastní bohy, hrdiny, kalendář podle náboženských událostí, vlastní soudy, vládce, zákony, platidla, míry a váhy.
Občanem těchto států se musel člověk již narodit, získání občanství totiž nebylo jinak možné., do roku 451př.Kr. se mohlo stát třeba Athéňanem i dítě které mělo jednoho rodiče občana athénského státu po roce 451 to již nebylo možné vyjímku tvořili pouze otroci za řeckých válek, kteří pokud si vedli dobře získali automaticky státní občanství a stali se z nich svobodní lidé. Však ani toto přiznávání občanství se nestávalo příliš často. Získat toto občanství nebylo skoro možné, však se ztrátou to bylo o hodně jednodušší, stačilo pouze, aby se daný občan neúčastnil společného jídla ve skupině, kde se též prováděl vojenský výcvik či v Thébách se stačilo zabývat řemeslnou prací nebo obchodem. V Athénách se museli mladí starat o staré rodiče nebo nesměli křivě svědčit, zneuctít úředníka či odejít z armády.
Cizinci usazující se zde se nazývali metoikové a byli tak i zapsáni. Měli však horší podmínky než plnoprávní občané. Nemohli volit ani vlastnit dům či půdu. Platili městu daň a ani jejich děti přestože byli mnohdy v manželském svazku s plnoprávným občanem. Tito lidé pracovali obvykle jako holiči nebo pekaři či jiní řemeslníci. V armádě sloužili jako pěšáci a za vykonané služby mohli dostat tituly, vlastnická práva nebo někdy dokonce státní občanství.
Jak vlastně byli rozděleni? Řekové byli kromě občanství ještě v určitém dému. Dnes tento pojem chápeme jako obec. Každá z těchto obcí byla navíc v jednom z deseti krajů. Každý tento kraj měl stejný počet obyvatel. Jméno každého občana neobsahovalo jen jeho jméno, ale i jméno otce a obce v níž žije. Zvláštní kategorie tvořili otroci a metoikové. Ti pracovali a vykonávali všechny činnosti pro chod města.
Kolem roku 432 př.Kr. dosáhli Athény tohoto počtu obyvatel:
1. občané 40 000
občané s rodinami 110 000
2. Metoikové 15 000
metoikové s rodinami 35 000
3. Otroci 100 000
Uspořádání státu
V roce 509 př. Kr. byla zavedena Kleisthéném demokracie. Což znamená ,,moc lidu". Otroci a metoikové se řízení státu neúčastnili. Výsadu volit měli pouze starší 20-ti let a museli to být muži, ostatní ( tedy ženy, metoikové, otroci a mladší 20-ti let) nesměli. Volilo se nejen do funkcí úředníků a vládních činitelů, ale jednalo se i funkcích pokladníků, generálů a ředitelů věznic. Díky početnosti těchto shromáždění byl vymyšlen nový systém, z každého kraje bylo vybráno padesát lidí a ti se těchto shromáždění zúčastňovali vždy po 1/10 roku. Každý den byl vylosován jeden člen táto rady a ten měl výsadní právo. Při volbě úředníků musel každý z uchazečů složit zkoušku mravnosti a po zvolení byl v úřadu na období jednoho roku.
Olympijské hry
Řekové však nebyli pouze válečníci či zemědělci. Měli rádi i zábavu a proto byli vymyšleny nám dobře známé olympijské hry. První hry se konaly roku 776 př. Kr. a potom se opakovali každé čtyři roky.
Tyto hry trvaly týden. První den byl vždy věnován náboženským obřadům a obětování bohu Diovi. Samotným soutěžím bylo věnováno pět dní a poslední sedmý den byl věnován vyhlášení výsledků. Již v páté století před Kristem počet disciplín narostl na deset a dětské disciplíny byly tři.
1. běh na jednu délku tratě, tedy jeden stadion
(dospělí i děti)
2. běh na dvě délky tratě, dva stadiony
(dospělí)
3. vytrvalostní běh na 24 stadií
(dospělí)
4. běh v plné zbroji
(dospělí)
5. zápas
(dospělí i děti)
6. box
(dospělí i děti)
7. pankratin
(dospělí)
8.pětiboj:hod diskem
hod oštěpem
běh
zápas
(dospělí)
9.závod čtyřspřeží
(dospělí)
Vítězové dostávali jednoduchý věnec z listí. Ten kdo podváděl platil pokutu a za peníze z pokut se potom stavěli sochy bohu Diovi.
Sport
Řekové věnovali tělesnou kondici a věnovali jí tedy dost času. V palaistře se chlapci učili tělesné výchově a olympijským sportům. Bylo zvykem, že chlapci cvičili nazí.
Slovo stadión neznamenalo v Řecku totéž co v češtině, nýbrž označovala se jím trať dlouhá 600stop. Běh na jeden stadión byl vlastně nejdůležitější, nejkratší a nejrychlejší běh z celého závodu. Po vítězi tohoto běhu bylo pojmenováno období 4 let do dalšího závodu.
Narozdíl od arény, kde se učili sportu chlapci jako ve škole a který se nazývá palaistra, atleti trénovali na tzv. gymnáziích, jejichž běžecká trať měla nezastřešenou a zastřešenou část, která chránila atlety proti dešti či sluncem. Stejně jako chlapci soutěžili muži nazí a na odstranění usazeného prachu a potu používali potom speciální kovové škrabky. Pro relaxaci sportovců zde byli i odpočívárny a lázně.
Tyto hry však nebyly pouze mužskou výsadou, ale soutěžili i ženy a to každé čtyři roky na počest Diovy manželky bohyně Héry. Rozděleny byly do tří kategorií a jejich trať měřila 32 metrů.
Další soutěžní kategorií byl skok do dálky, kde se pro větší odraz používaly činky. Byly kamenné nebo olověné a soutěžící je ve chvíli doskoku odhodil. Díky těmto činkám se skákalo mnohem dál než dnes.
V zápasu, kde soutěžili nejen muži, ale i děti se dávalo zvednutím ukazováčku najevo, že se soutěžící vzdává. Na vítězství stačilo třikrát protivníka srazit k zemi.
V boxu se používali speciální kožené pásky kolem rukou, naplněné tukem. Rány však nesměli zasáhnout jinou část těla než tvář.
Škola
Do sedmi let žili chlapci i dívky v domě u matky. Jako malí spávali v koši z vrbového proutí dokud nenadešel věk sedmi let. Hrávali si s různými předměty jako stavebnicemi, kostkami, chrastítky apod. doma chovali nejrůznější domácí zvířata, ale nejraději měli psy. Filosof Platón vymyslel speciální dětské zahrady, kde si děti hráli podle libosti se vším co bylo po ruce. Ve věku sedmi let však chlapci začali docházet do školy, dívky ale zůstávaly doma s matkami.
Do čtrnácti let se chlapci učili jen číst a psát a další různé nezbytnosti. Chodili do školy jen lehce oblečeni, spali jen na rákosové podestýlce a byli špatně živeni. Teprve ve dvaceti letech se stali mužmi a začali se učit ovládat zbraně.
Zatímco chlapci chodili do školy o dívky bylo postaráno doma. Matka popřípadě babička je zasvěcovali do domácích prací, učili je základy počtů,m čtení a hudby. Měli se z nich stát paní domu a vzdělání měl mít z rodiny pouze muž. Tyto zákony o ženách však neplatily všude, třeba Aspasia z Milétu, která byla Periklovou ženou byla velice vzdělaná a každý člověk se podivoval nad její chytrostí a důvtipem.
Svatba
Dívkám jejich budoucí choťe vybíral otec a ony svého nastávajícího muže viděli často až v den svatby.
všem podstatném rozhodl nevěstin otec a nastávající choť.
Den před svatbou byl velice důležitý, jelikož obětovávali bohům své hračky či pramínek vlasů. Dívky se vdávali dost mladé, někdy nedospěli ani do věku patnácti let.
Teprve v den svatby nevěsta spatřila svého manžela. Po obřadu se konala hostina v bývalém, nevěstině domě a teprve potom byla odvezena do domu svého manžela. Svatba nebyla ve starověku chápána jako slavnost, ale spíše jako zkouška. Nevěsta byla odvezena a ostříhána dohola potom chvíli pobyla s manželem a ten se potom opět vrátil ke svým přátelům. Po svatbě se manželé vídávali potají, žít spolu mohli až od 30-ti let.
Oblékání
Narozdíl od dnešního oblečení se v Řecku nedělilo na mužské a ženské. Nosili se tuniky a pláště uvázané z obdélníkového kusu látky. Tato látka se pro nošení upravovala přímo na těle řeka zřasením nebo zachycením pomocí pásků a spon. Pokud byli manželé tak chudí, že neměli na oblečení, chodili ven v jednom střídavě. Chodil ten, kdo byl oblečen.
Z jednoho kusu látky se dalo udělat několik typů plášťů. Látky se pro velikost upravovali pomocí špendlíků, spon, stužkami či páskem. Dívky dostali jeden kus látka, který nosili jako oblečení až do dospělosti, potom dostali nový a mohli si z něj udělat třeba pohodlnou tuniku. Tyto kusy látky byly dlouhé 2x 3 metry.
Oděvy se většinou zhotovovali z jiná barvy než z bílé. Měli totiž radši živé barvy jako červenou, žlutou, modrou či hnědou. Vyjímkou byl len, který vždy nechali čistě bílý. Pokud byla tunika bílá, nosili k ní například barevný plášť. Všechny používané látky se tkaly doma.
Co jedli
Předchůdcem dnešních malých hodinek byly sluneční hodiny. Více se ale den řídil podle jídla. Řecký jídelníček se skládal ze snídaně ke které jedli chleba namáčený ve víně s datlemi nebo fíky. Po dopolední a odpolední svačině měli bohatou večeři.
Nejraději asi Řekové jedli chleba či obilné placky koupené u pekaře. Existovalo mnoho druhů chleba , však úrodná půda živila pouze čtvrtinu obyvatel. Většina Řeků žila skromně, kromě části středního Řecka. Ve Spartě jedli muži při společném jídle velmi prostě. Například černou polévku, kořeněné ragú z vepřového masa s mrkví, octem a medem. Masem se živili pouze nejbohatší vrstvy obyvatel. Ryby však jedli i ti nejchudší. Rybáři lovily hlavně tyto druhy: pražmy, parmice, kambaly, tuňáky a atd. Z rostlin se pak jedla čočka, hrách, a boby, ti bohatší však jedli fazolky, chřest a houby. Oblíbené také bylo čerstvé ovoce jako jsou jablka, švestky, broskve, meruňky, třešně, datle a fíky. Velice oblíben byl i žlutý meloun dovážený od 5.stol.př.Kr.
Cukrárny neexistovali, ale pekaři nabízeli asi osmdesát druhů pečiva a zákusků. Nejčastější surovinou pro tyto výrobky byl med. Používal se téměř do všech výrobků.
K pití se nejčastěji pila voda. Z alkoholických nápojů se pila medovina, složená z vody a medového kvasu. Některá jídla byla také zapíjena kozím mlékém či proceděným vínem.
Divadlo
Řecké divadlo (viz obrázek) bylo složeno z tribuny a jeviště. Kolem kruhové scény bylo do kruhu postaveno jeviště a bylo tak architektonicky vyřešeno, že zvuk slyšeli i lidé v posledních řadách. První řady byly určeny kněžím a druhé nejvyšším úředníkům. Potom sedělo teprve normální obyvatelstvo.
Bohem divadla byl Dionýsos a protože byl i bohem vína velké slavnosti se jmenovaly po něm tedy dionýsie. Při těchto slavnostech se hodně pilo, zpívalo a tancovalo a také se chodilo do divadla. Denně Řekové shlédli 4až5 her a vyslechli asi 20 tisíc veršů. Nejčastější formou dramatu byla tragédie. Nejdramatičtější okamžiky stupňoval i přítomný sbor. Tyto tragédie moc neznáme, protože neměli písemnou podobu a hráli se vždy jen jednou. Mezi nejznámější autory tragédií řadíme Sofokla, Euripida a Aischyla. Častým námětem tragédií byla i temná doba během Peloponéské války.
Řečtí bohové
Řeckých bohů bylo asi tolik kolik jmen obsahuje náš telefonní seznam. Řekové uctívaly vše co nedokázali vysvětlit. Jako znamení od bohů chápali katastrofy, bouřky či záplavy. Těmto věcím se, ale stejně snažili porozumnět a prto vznikaly mýty.



Přidal: sheeni 20. 5. 2011
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1976
Zhlédnuto: 7114 krát
< Předchozí referát Zpět na výpis látekNásledující referát >Přemyslovci - přehledČechy 13. stol. + husitství - stručný přehledDějepis