označováno jako úpadkové období - spíše se mění zájmy
filosofie se přestává orientovat na přírodu, důležitý je člověk (jako jedinec), etika - praktické etické otázky - jak dosáhnout štěstí
STOICISMUS
scházeli se v síni se sloupy - stoa poikilé
1) starší stoia
Zénon z Kilia
Chrysippos
filosofie - tři části - logika, fyzika a etika, nejdůležitější etika
všechno má svou příčinu, existuje systém, řád - "božský rozum" - nekonkrétní pojem
člověk se má řídit rozumem, nemá podléhat smyslovým vášním, má se od nich oprostit - apateia, další stupeň - ataraxia - lhostejnost, vyrovnanost - životní cíl, "stoický klid"
filosofie - má ukazovat omyly, správnou cestu
myšlenky humanity - lidskosti - otroky a ostatní národy nepovažují za méněcenné
2) střední stoia
Chrysippovi žáci
filosofové se stávají rádci panovníků
Panaitios
Poseidonios
Říman, Cicerův učitel, nejvzdělanější stoik, spis "O povinnostech" (podobný napsal Cicero)
3) mladší stoia (římská, stoia císařské doby)
Seneca
vychovatel Nerona, spáchal sebevraždu
myšlenky lidskosti, propagoval, aby bohatí propouštěli otroky, ukazoval lidem, co dělají špatně, pomáhal hledat štěstí - jeho myšlenky se podobají křesťanským - tělo je žalářem duše, smrt - osvobození duše
bohatý, mnoho otroků, hlásal umírněnost, sám žil jinak
Epiktétos
původně otrok, člověk se má snažit osvobodit duši, svoboda - nejdůležitější, člověk může ztratit vše kromě svobodné vůle, fatalista - život je předurčen, má se se svým osudem smířit
morálnost, přísnost k sobě samému
Marcus Aurelius
pocházel z vyšších vrstev, stal se císařem, považován za nejlepšího římského císaře
zdrženlivý způsob života - asketický, svědomitý, dobrý voják, nežil v přepychu, většinu života strávil ve vojenském stanu, zamýšlel se nad životem, společností, vážil si Epiktéta
psal úvahy, pro sebe, po jeho smrti byly vydány - "Hovory k sobě" ("Sobě samému") - člověk se má zdokonalovat, pracovat na sobě, vše pozemské je pomíjivé, má se věnovat filosofii - útěcha, rádce, odstraňovat omyly, smrt - osvobození duše, možnost další cesty
EPIKURISMUS
Epikuros
žil v Athénách - vlastní škola - Zahrada Epikurova, metoda dialogu
nejdůležitější materialista helénského období
nevěnoval se pouze etice, i gnoseologii a ontologii
hodně psal, kolem 300 spisů, nedochovaly se, pouze opisy jeho žáků
snažil se vše vysvětlovat přirozeným způsobem, bez zásahu bohů (existují, ale nezasahují), zdrojem poznání jsou smysly - sensualista - je na nich závislý rozum, smyslové vnímání není kladné - jen odraz, navazuje na atomisty - narozdíl od nich - atomy se mohou vychýlit z drah, jistá volnost, zdůrazňuje svobodnou vůli, duše - složena z atomů, zaniká, nebojí se smrti - smrtí všechno končí
filozofií se může zabývat každý bez ohledu na věk, péče o duši, člověk se nemá bát budoucnosti
slast - počátek a cíl blaženého života - stav, kdy člověk necítí bolest a neklid v duši, odmítá běžné vnímání slastí, největší dobro - rozumnost - volby se zřetelem ke zdraví těla a klidu duše
člověk nemá podléhat touhám - uměřená slast - dosažení klidu - ataraxie (podobné stoikům)
vnímáni jako lidé oddávající se tělesným slastem - pouze je nezavrhovali, propagovali umírněnost
strast - člověk si může uvědomit, co mu chybí, může tak dojít k rovnováze, duševní strasti - například strach - ze smrti - zbytečný
odmítavý vztah ke společnosti, státu (narozdíl od stoiků), heslo - "Žij skrytě" - angažovanost přináší strasti - individualismus
celospolečenský pocit - myšlenky ovlivnily Vergilia, Ovidia - velká odezva
epikurejské školy se dále rozvíjely v Řecku i v Římě
Vitus Lukrecius Carlus
římský filozof, básník
obdivoval Démokrita, Epikura, sympatie s materialisty - zpracoval materialistickou linii
báseň "O přírodě" - jak je svět sestaven - hmota, prázdný prostor, liší se, bohové nezasahují do dění, snaží se zbavit člověka strachu z bohů a ze smrti
ideál - mudrc - věnuje se duševním záležitostem, kochá se svým duševním klidem
SKEPTICISMUS
skepse - pochyby - v ontologické oblasti - pochyby o metodách poznání, obecných pravdách, jestli je možné něco poznat
jestliže člověk neustále něco poznává, nemůže dosáhnout klidu, vyrovnané mysli - vždy je možné pochybovat - nelze dojít ke konečnému řešení
a) starší skepse
Pyrrhon z Elidy
zakladatel skepticismu
tři otázky - jaké jsou věci, jaký k nim máme zaujmout postoj, co tím získáme
nevíme, jak máme věci poznávat - smysly, rozumem, vycházet ze zkušenosti - poznání může vždy klamat, argumenty - příklady, nemůžeme vyslovit obecně platný závěr, řešení - nezaujímat postoje, zdržíme se úsudku - epoché - dosáhneme lhostejnosti, vyrovnanosti - ataraxie
v praxi - nezavrhovali činnost, spíše pídění po dalším poznání, konformní život - smíření se se situací, myšlení a činy podle toho, co se od nich očekává
b) střední skepse
skepticismus sídlil v Platónské Akadémii
převádění myšlenek do praxe
Kerueades
Arkesilaos
c) mladší skepse
Ainesidemos
vrací se k Pyrrhonovým myšlenkám, zajímá ho omezenost lidského poznání (viz sofisté)
argumenty - trópy - je jich 10, zdůvodňuje svoje pochybnosti o obecně platném konečném nezpochybnitelném poznání, využívá znalosti psychologie člověka, sociologie, fyzikální principy, při poznávání věcí - omezenost věkem, vzděláním - mnoho faktorů, každý vnímá jinak, různé úsudky, některé věci nikdy nepoznáme, některé jevy zdůvodňujeme jen rozumem - rozum se určitě stejně jako smysl někdy mýlí, jevy můžeme pozorovat z různého hlediska, pohledu, závislost na kultuře, zvycích, hodnotách
dobře poukazují na omezenost lidského poznání
shrnutí těchto tří filosofických škol
otázky praktického života, souvislost s jedincem
kromě skepticismu - zabývají se etikou
snaha o dosažení blaženosti, vyrovnanosti - ataraxie
Statistika