Romantismus ve světové literatuře

Romantismus a realismus byly dva základní umělecké proudy, které se v literatuře nejednou prolínají, jsou v dějinách doby, kdy převažuje romantismus a kdy realismus. Romantismus se rozvíjí v první třetině 19. Století a někdy se pod něj zahrnuje i předchozí období – preromantismus. Mají spolu mnoho společných znaků – obliba dávnověku, záliba v zobrazování mimořádných událostí, a některé rysy, které ho spojují s klasicismem – zájem o starověké antické památky.

„Romantismus“ vznikl ze slova „román“, od moderního slovesného útvaru, v němž převládala obraznost a citovost nad odvážnou rozumovostí. Děje byly umisťované do divokých přírodních scenérií nebo do vzdálených krajin. Vystupovali v nich výjimeční hrdinové – hrdina toužil po uplatnění svých možností, ale čelí necitelnému světu, který pro něj nemá pochopení, stojí sám proti společnosti a jeho snahy končí nezdarem.

Představitelé romantismu byli silné osobnosti vědomé si své jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Romantický hrdina splývá s autorem, dostává se do sporů s dobou, nikdo mu nerozumí, cítí se osamělý, je vyhraněný individualista, hledá únik od společenského násilí, touží po lásce, ale ví, že ji nenajde. Zažívá bolestná zklamání. Najde se mnoho tragických lásek.

Romantická hrdinka je spoutána konvencemi, odmítá vášnivou lásku (Tatiana odmítá Oněgina), hrdinové byli silně citově založeni, vášniví, ale znuděni životem.

Romantismus měl zájem o minulost. Typický je anglický park s volně rostoucími stromy (potůčky, skalky, jezírka). Byli autoři usilující o harmonii kontrastů – Victor Hugo – kdy v jedné osobě je protiklad krásy a ošklivosti (Quasimodo). Romantický autor nezobrazuje skutečnost celou, ale vybírá si jen jevy sobě blízké, které chce zobrazit – autorův subjektivní přístup ke skutečnosti.

Romantismus měl revoluční rys – dal volnost verši, rýmu, próza, obohatil jazyk o lidovou tvorbu a archaismy. Směšoval různé druhy umění – v poezii byla hudebnost, lyrizoval prózu a dramata, dramatizoval prózu.

Nejrozšířenějším žánrem byla poezie. Byla nejméně vázána obsahovou a výrazovou zákonitostí, autor mohl uplatnit svou fantazii.

Velké oblibě se těšily větší lyricko-epické útvary – veršovaná povídka, epos nebo dramatická báseň. Rozvíjela se romantická próza, která vystihovala autorovy subjektivní postoje, autoři si vybírají hrdiny, kteří se dostávali do sporu se společností. V próze se rozvíjí historická pobídka a román.

Dramata byla méně významná, vznikala jen okrajově.

Hudba: Ludwig van Beethoven, Karl Maria Weber, Franz Schubert, Robert Schumann; Itálie – operní hudba – Donizetti, Rossini; Polsko – Frideryk Chopin – písňové, klavírní skladby.

Německo

Romantismus byl ovlivněný náboženstvím hlavně na jihu Německa, měl odpor ke klasicismu

Novalis

Vlastním jménem Friedrich Leopold von Hardenberg, na sklonku 18. stol. se v Německu zformulovala 1. Škola romanticky naladěných básníků – Jenská škola, kde se obraceli ke středověku a náboženství. Nejvýznamnější byl Novalis.
Vytvořil knihu básní „Hymny noci“, kde jsou motivy ztracené lásky, touha po smrti a oslava.
Nedokončil román „Heinrich von Ofterdingen“ – postava středověkého básníka, který hledá symbolický modrý květ, kde hledal smysl života. Spojuje se zde legenda s mýtem.

Jacob a Wilhelm Gimmové

Zabývali se německou lidovou slovesností i germánskou mytologií. Prosluli jako sběratelé a vydavatelé německých pohádek. U nás ovlivnili Karla Jaromíra Erbena.

Heinrich Heine

Emigroval do Francie z důvodu vlastenectví vrstevníků, psal hlavně subjektivní díla a k vyjádření svých myšlenek používal romance a balady, často s ironickým kontextem.
„Kniha písní“ – Sb. Nejznámější je „Lorelein“ – jedna z nejlepších německých básní.

Anglie

Georg Gordon Byron

Revoluční romantik ze šlechtické rodiny, otec byl piják, prohýřil veškerý rodinný majetek, zmizel ve Francii.
Byl vychováván nervově labilní matkou – ve vztahu k synovi se střídaly hysterické záchvaty nenávisti s chvílemi mateřské lásky. Od dětství kulhal. S tím se nikdy nevyrovnal, žil ve světě knih a svých snů. Nedůsledná výchova a jeho vztah k ženám, téměř sadistický, mu způsobovala potíže při hledání přátel, pohrdal se společností a dával to najevo provokativním způsobem života. V mnoha básních vyjádřil své postoje, většinu života strávil v cizině (Portugalsko, Itálie, Řecko). Zemřel na mor, když pomáhal řeckým bojovníkům v boji za svobodu.
„Džaur“, „Korzár“, „Lara“ – romantické básnické povídky, náměty čerpal z cest po orientu.
„Manfred“ a „Kain“ – filozofická veršovaná dramata
„Childe Haroldova pouť“ – nejrozsáhlejší jeho dílo, autobiografický cestopis; Harold – moderní intelektuál, melancholik zklamaný životem, nedokázal se smířit se svým tragickým životem. Cestuje po Evropě, vzpomíná na minulost krajin. Bouřil se proti nesvobodě těchto krajin.

Sir Walter Scott

Zájem o lidovou slovesnost a historii vlastního národa. Zakladatel historické povídky a historického románu.
Narodil se v Edinburghu.
Nejprve tvořil veršované ryt. povídky.
„Waverley“ – román ze skotského povstání, u čtenářů měl obrovský úspěch.
„Ivanhoe“ – ze středověkých anglických dějin.
„Kanilworth“ – román z doby vlády anglické královny Alžběty.
„Piráti“, „Talisman“
„Quentin Durward“ – děj se odehrává ve Francii a Burgundsku.
Autor zobrazuje věrně životní prostředí, zvyky a život lidí dávné doby – turnaje, bitvy, hradní slavnosti, scény ze života veřejného i soukromého.

Jane Oustenová

„Pýcha a předsudek“
„Emma“
Romány s výraznými ženskými postavami.

Charlotte, Emily a Anne Brontëovy

„Na větrné hůrce“
„Jana Eyrová“

Francie

Francouzský romantismus je časově téměř souběžný s realismem.

Victor Hugo (1802 - 1885)

Začal psát v dospívání, pokračoval až do pozdního věku. Patří k největším básníkům Francie 19. století a francouzskou literaturu obohatil o díla básnická i prozaická.
Syn vysokého důstojníka Napoleonovy armády, matkou byl vychováván k nenávisti k revoluci, postupně se osvobozoval od vlivu rodinného prostředí a stával se stoupencem svobodomyslných liberálních názorů.
„Legenda věků“ – 3 díly (1859, 1877, 1882) – zobrazil vývoj lidstva za pokrokem a humanitou – verše optimistické, věřil v lepší budoucnost lidstva.
„Ruy Blas“ – ústřední postavou je sluha, do něhož se zamiluje královna a učiní z něho ministra. Založeno na kontrastech – čestný hrdina x zhýralá šlechta.
„Chrám Matky Boží v Paříži“ – příběh středověké Francie v 15. Století.
„Ubožáci“ – „Bídníci“ – hlavní postavou je Jean Valjean.
„Dělníci moře“ – rozsáhlá báseň v próze o hrdinství rybáře bojujícího o lásku proti nespravedlnosti a divokým živlům.

Francois-Auguste-René de Chateaubriand

Měl vliv na romantismus. Hodně cestoval, pobýval v Anglii, přijal vládní funkce, utíkal před zkaženou civilizací, pobýval mezi indiány. Sám o sobě tvrdil, že je lhostejný ke všemu kromě náboženství.
„Duch křesťanství“ – křesťanství hodně vyzdvihuje, je fascinován biblí a obřady. Jeho součástí jsou i novely „Atala“ a „René“ – spojeny postavami indiána a Evropana Reného, kteří si vyprávějí životní příběhy. Dílo vyniká básnickým jazykem i popisem přírodních dění.

Alexandr Dumas starší (1802 – 1870)

Populární autor, ale podléhající konvencím. Začínal dramaty s významem pro vznik romantického divadla. Od konce 30. Let psal historické romány, některé byly zdramatizovány, tvořil díla nenáročná – řetěz epizod, kompozice, ovlivnil fakt, že zpočátku byly tištěny v novinách na pokračování. Pozornost přitahoval vynalézavými zápletkami a výběrem hrdinů. Čerpal z kronik ne vždy hodnověrných. Minulost byla jako kulisa pro dějové výjevy – pseudohistorické romány.
„Tři mušketýři“
„Hrabě Monte Christo“

Alexandr Dumas mladší

Podědil mnoho z jeho talentu, oblíbený dramatik 2. poloviny 19. století.
„Dáma s kaméliemi“

George Sandová

Vlastním jménem Aurore Dupinová – 1. feministka v literatuře, přitahovala pozornost milostnými vztahy s umělci. Někdy mluvila v mužském rodě. Ovlivnila B. Němcovou a K. Světlou.
„Indiana“

Alfred de Musset

„Zpověď dítěte svého věku“ – záznam milostného vztahu se Sandovou.

Stendhal

Vlastním jménem Henry Beyle.
Jeho dílo se pohybuje mezi romantismem a realismem. Umělecké jméno si zvolil podle malého německého městečka, kde se ocitl jako voják. Pocházel ze zámožné rodiny, brzy ztratil matku. Na jeho výchově se podíleli otec s vychovatelem. Byl stoupenec Napoleona, účastnil se jeho tažení do Ruska. Po pádu Napoleona odešel do Itálie, kterou na příkaz policie musel opustit. Hrdinové jeho románu prožívají vášnivé lásky, jsou ve sporu s dobou, bouří se proti společnosti a umírají.
„Červený a černý“ – psychologicky laděný román, autor využívá vnitřního dialogu. Červená je symbol revoluce, červená despotismu.
„Kartouza parmská“

Dánsko

Hans Christian Andersen

Psal dramata, básně, romány i cestopisy a pohádky.
Napsal více než 150 pohádek, které vycházely v sešitech. 1. soubor – „Pohádky vyprávěné pro děti“
„Nové pohádky a povídky“ – psal pohádky nejen pro děti. Spojil umělou a folklorní pohádku v jeden celek. V jeho pohádce byly realistické detaily, ironie.
„Císařovy nové šaty“, „Statečný cínový vojáček“, „Ošklivé káčátko“ – pohádka s autobiografickými motivy
„Pohádka mého života“ – autoportrét.

Rusko

Alexandr Sergejevič Puškin

Představitel romantismu a spoluzakladatel evropského kritického realismu. Potomek starobylého šlechtického rodu, díky chůvě se naučil dobře rusky (šlechta mluvila francouzsky). Studoval s dětmi z vyšších vrstev, pracoval na ministerstvu zahraničí, byl ve vyhnanství v jižním Rusku a na povinném pobytu v rodinné usedlosti v Michajlovském, odtud ho nový car povolal do Moskvy. Puškin se oženil, přesídlil do Petrohradu, pohyboval se v blízkosti carského dvora, ten ho svými intrikami dohnal k souboji, kde byl raněn, a umírá.
Vynikající lyrik, opěvoval krásu přírody, psal lyricko-epické skladby
„Kavkazský zajatec“
„Bachčisarajská fontána“ – poema – básnická povídka – veršovaný útvar s lyrikou a epikou. Hlavní hrdina je výjimečný, odcizuje se postupně světu a není schopen čelit ranám osudu.
„Rusan a Ludmila“, většina jeho poem vzniká na jihu – „jižní poemy“
„Cikáni“, „Měděný jezdec“
Historická drama „Boris Godunov“, veršovaný román soudobé šlechty „Evžen Oněgin“
„Piková dáma“ – novela
„Povídky nebožtíka Ivana Petoviče Bělkina“ – silně romantické
„Kapitánská dcerka“

Michail Jurjevič Lermontov

Prožil neradostné dětství, brzy ztratil matku, zvolil si vojenskou kariéru, zemřel jako voják. Žil hýřivým životem, obdivoval Byrona, sám byl postižen fyzickým handicapem, kompenzoval si to siláckým vystupováním. Rád provokoval společnost, po Puškinově smrti zaútočil na pokrytectví u dvora – v jeho básni „Na smrt básníka“ – za trest byl poslán na Kavkaz, díky babiččině přímluvě se vrátil, ale pak jej tam poslali znovu.
„Démon“ – básnická poema, byl bohem zavržený pro vzpouru a odsouzen k věčné samotě bez lásky. Zatoužil po štěstí, prokletí chce zlomit láskou k pozemské ženě, princezně Tamaře, ona sama po něm touží, jeho polibek ji zabíjí.
„Maškaráda“ – veršované drama
„Hrdina naší doby“ – sbírka novel.

Polsko

Adam Mickiewicz

Syn drobného polského šlechtice, který byl zklamán z neúspěchů Napoleonovy armády, která prošla Polskem při tažení 1812. V době studií vstoupil do tajného spolku proti carskému útlaku, byl na pět let nuceně vysídlen do Ruska – zde zažívá prosincové povstání 1835 proti carovi. Byl zklamán nezdarem polského povstání 1830 – 1831, v této době pobýval v centru polské emigrace v Paříži, kam mu bylo 1829 dovoleno se vystěhovat, žil tam až do smrti.
„Dziady“ – inspiroval se v polských mýtech a pověstech
„Konrád Wallenrod“
„Pan Tadeáš“