11. Tvoření slov

- slovotvorba (derivologie) - nauka o tvoření slov
- jeden ze způsobů obohacování slovní zásoby
- nová pojmenování vznikají na základě již existujících slov

Odvozování (derivace)

- pomocí předpon a přípon
- vznikají slova odvozená (deriváty)
- nejčastější postup v češtině

struktura slova = slovotvorný základ + slovotvorný prostředek

- morfémy - stavební prvky slova
- nejmenší části slova, dále nečlenitelné s určitým významem
- základové slovo - slovo, od kterého je jiné slovo odvozeno: smrk → smrkový
- může být samo už odvozené: led → ledový → ledovec
- slovotvorný základ - část slova bez koncovky, ke které se připojuje slovotvorná přípona: chod-ba
- kořen - kořen s předponou, kořen s kmenotvornou nebo slovotvornou příponou
- kořen - část slova, společná všem příbuzným slovům
- dále nečlenitelný
les, les-ní, les-natý - kmen - část slova, která zbude po oddělení koncovky
- jednoduchý: prác-e, tisk-l
- složený - obsahuje i více přípon: uč-i-tel-k-a
- slovotvorné prostředky (afixy) - přípona (sufix) - stojí za základem
- u ohebných slov bývá její součástí i koncovka
- určující slovní druh: umyva-dl-o
- předpona (prefix) - stojí před základem
- někdy základovým slovem: při-le-tět
- někdy se současně připojuje předpona i přípona: pře-lét-avý
- někdy se tvoří nová slova bez přípony
- jen ze základu + ohýbací koncovka: ryb-a → ryb-í
- koncovka - část na konci slova, které se mění při skloňování nebo časování
- pádové (škol-u , škol-ou)
- osobní (vez-u , vez-eš)
- koncovkami většinou tvoříme tvary téhož slova = tvarotvorné, ohýbací

kmen
do	pis	ova	tel	é
předpona	kořen	kmenotvorná přípona	přípona	koncovka

- slovní čeleď (rodina) - skupina slov se stejným kořenem
les: lesík, lesíček, lesina, lesní, lesník, lesnictví, lesový, lesovna, nadlesní, lesnatý, prales, zálesák, polesí, lesostep...
- při odvozování dochází v kmeni základového slova k obměně hlásek
- změny samohlásek - krácení: ráno → ranní
- dloužení: hrad → hrádek
- střídání: schod → schůdek
- dvojhláska za samohlásku: brousit → brusný
- vznik nebo zánik: jádro → jadérko, pes → psí
- změny souhlásek - měkčení, střídání - h-ž: jih → jižní
- k-č: ruka → ručka
- ch-s: hoch → hošík
- c-č: opice → opičí
- g-ž: Kongo → konžský
- s-š, d-z, t-c, z-ž,...
- tvrdnutí: běžet → běh

Skládání (kompozice)

- spojování dvou i více slovních základů
- vznikají slova složená / složeniny
- pravé (vlastní) složeniny - obě části bývají spojeny pomoci kompozičního vokálu (konektu)
velk-o-město, děj-e-pis
- nepravé (nevlastní) složeniny - spřežky - 1. člen bezezměny
okamžik, zeměkoule
- hybridní složeniny - jedna část je cizího, druhá domácího původu
autodoprava, motokolo, hydroplán

Zkracování

- spojování dvou i více zkrácených slovních základů
- iniciálové zkratky - z počátečních písmen slov: ČR, OSN, ODS, ČVUT
- vyslovují se po písmenech (výjimky jako AMU, UNESCO)
- zkratková slova - z počátečních slabik nebo hlásek: Čedok, Sazka
- vyslovují se jako slova
- skloňují se podle běžných vzorů
- zkratky frekventovaných slov a slovních spojení
např., tj., atd., př. Kr.…
- značky - symboly pro mat., fyz., chem. a jiné pojmy
kW, kg, km …
- oficiální zkratky akademických a vědeckých titulů
MUDr., Mgr., CSc., Dr., Ing.
- neoficiální zkratky titulů
dr., ing.