Optika

Zabývá se úzkou částí elektromagnetického záření, tzv. viditelným světlem - f = 3,8.10¹⁴ – 7,8 .10¹⁴ Hz; λ = 390 – 760 nm
Až 80 % našich vjemů uskutečňujeme viděním.

Rychlost šíření světla ve vakuu – konstanta: c = 3.10⁸ m.s^-1 (299 792 458 m.s^-1)

- nejvyšší možná rychlost, které mohou hmotné objekty dosáhnout (světlo je hmotné), v látkovém prostředí je rychlost světla menší (tedy i ve vzduchu). Ve vodě: v = 2,2.10⁸ m.s^-1

Měření rychlosti světla:

• Poč. 17. stol. – Galileo Galilei (neúspěšně)
• Konec 17. stol. - Olaf Römer – pomocí Jupiterových měsíců
• Polovina 19. stol. - Frizeau - První pozemské měření
• 1924 - Albert Michelson změřil rychlost světla ve vakuu; měření proběhlo na dvou kopcích v Kalifornii s použitím zrcadel.

Veličiny

[c] = m.s^-1 [f] = Hz [λ] = nm

Bílé světlo

Složeno z barevných světel – 3 – červené, zelené a modré. Každé barevné světlo má jinou frekvenci (a tedy i vlnovou délku). 390 nm – fialové světlo; 760 nm – červené světlo. Naše oko nejlépe vnímá žluté světlo (λ = 550 nm)
Světlo jedné barvy – monochromatické

Šíření světla

Prostředí, kterým se šíří světlo, se nazývá optické prostředí.

• Průhledné - nedochází k rozptylu světla. Může být čiré (vzduch), nebo barevné.
• Průsvitné - světlo jím prochází, ale částečně dochází k jeho rozptylu, například mléčné sklo, papír
• Neprůhledné - dochází k absorpci a odrazu světelných paprsků

Prostředí můžeme dělit podle jiných kritérií:

• Homogenní - všude stejné vlastnosti.
• Izotropní - rychlost šíření světla nezávisí na směru
• Anizotropní - rychlost šíření světla není ve všech směrech stejná, například krystal křemene

Huygensův princip

Popisuje způsob šíření světla: „Světlo se šíří v kulových vlnoplochách od zdroje.“