< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >4) Čeština – jazyk národní10. Typy slovníkůMluvnice

7. Zvuková stránka jazyka

7. Zvuková stránka jazyka
-hláskosloví -hláska - základní stavební prvek řeči - zabývá se jí- fonetika- zkoumá - stavbu a činnost mluvidel - místo a způsob artikulace hlásek - podstatu a zákonistosti spojování zvukových jednotek ve vyšší zvukové celky - fonologie - zabývá se kombinací zvukových prostředků ve slově, větě, promluvě - foném - hláska schopná rozlišit význam slova - 36 - 10 samohlásek, 1 dvojhláska, 25 souhlásek - ortofonie - zásady správného tvoření hlásek - ortoepie - správná výslovnost hlásek
Základní složky mluvení - respirace - dýchání - fonace - tvorba hlasu - artikulace - článkování

Mluvidla

- tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek - hlasové orgány - hlasivky - 2 pružné vazi mezi chrupavkami hrtanu - napínají nebo povolují, sbližují nebo oddalují - výdechem se rozkmitají vzniká tón - při řeči se mezi ními tvorí hlasivková štěrbina - artikulační orgány - hrtan - resonanční dutiny - ústní, nosní, hrdelní, hlavové, prsní - aktivní - jazyk, rty, někdy hlasivky - pasivní - přední a zadní patro, zuby, dásně - někdy se podílí i sluchové ústrojí


Soustava českých hlásek
- samohláska- tón - při vytvoření jsou ůsta otevřená - souhláska- šum - nedají se zpívat - výdechový proud naráží na překážku - ústa jsou přivřená
Tvoření hlásek - samohlásky (vokály) - v ČJ = 10 fonémů, kt. odpovídá 14 grafémů a , e , i , o , u , á , é , í , ó , ú ; y , ý , ů , ě - všechny české samohlásky jsou znělé, ústní, krátké, dlouhé - dvojhlásky (diftongy) - spojení 2 samohlásek - v ČJ jednině - ou - v přejatých slovech - au , eu
vokalický trojúhelnik










- souhlásky (konsonanty)- v ČJ = 25 souhlásek - foném ch se zapisuje pomocí 2 grafémů c a h - přejatá slova- grafémy x , y , z - znělé- v , b , d , ď , z , ž , g , h - neznělé- f , p , t , ť , s , š , k , ch - ř - znělé na začátku slova anebo když je před ním znělá souhláska - říjen , dřít - neznělá když je před ním neznělá souhláska - tříska , tvář - c , č - znělé - leckde <dz> , léčba <> - neznělé - lěčit , noc - ráz - vzniká tvrdým nasazením hlasu - sám o sobě není samostatným fonémem - označuje se apostrofem - s'okolím , 'odejdi , matka 'a otec , na 'okně - podle místa artikulace dělíme: - ústní (orální)- obouretné- b , p , m - retozubné- v , f - zubodásňové - přední - d , t , n - zadní - č , ž , š - předopatrové - ď , ť , ň , j - zadopatrové - g , h , ch - nosové (nazální) - m , n , ň - dělí se taky na měkké, tvrdé a obojetné
Seskupování hlásek - slabika (sylaba) - nejmenší jednotka řeči, kterou vyslovujeme - část slova vyslovena jedním nárazem dechového proudu - otevřené- končí samohláskou - zavřené- končí souhláskou - jsou i slabikotvorné souhlásky- vln-a , ml-ha , o-sm - dělení - na konci řádku píšeme rozdělovací znaménko - mezi části složeniny - mezi předponu a slovní základ - mezi příponu a slovní základ


Hlavní zásady spisovné výslovnosti
- ortoepie - pravidla správné výslovnosti - logopedie- nápravy výslovnosti - výslovnostní normu najdeme v příručkách - Výslovnost spisovné češtiny - poučení ve výkladové části - Pravidla českého pravopisu
- fonetická transkripce - přepis určitého grafického szstému do jiného jazyka - snaha vystihnout co možná nejpřesnější výslovnost - pomáhá při studiu cizích jazyků a používá se při zápisu dialektů - přepis se píše vždy do hranatých závorek a používají se vždy malá písmena - délka samohlásek se označuje dvojtečkou - u české varianty se neoznačuje přízvuk - zůstávají zachována písmenka s diakritickými znamenky - pěšec <pješec> - české dlouhé samohlásky se i v přepisu píší s čárkou - dál <dál> - měkká a tvrdá- díky <ďíki> , dýky <díki> - příručky pro hláskosloví - Hůrková - Česká výslovnostní norma - Pravidla českého pravopisu - Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
- jsou rozdíly mezi podobou psanou a podobou mluvenou - též hláska se v písmu může označovat dvojím způsobem- <i> - i , y - <ú> - ú , ů - <bje> - bje , - <mně> - , mně


Výslovnostní styly - zvlášť pečlivá - slavnostní projevy, umělecký přednes - základní (neutrální) - pečlivější než při běžném hovoru - škola, televize, rozhlas - hovorová (běžná) - volnější, pohodlnější- většina <věčina> - soukromé projevy - nespisovná (ledabylá) - nepečlivá artikulace, výrazné zjednodušování, nedoržování kvality samohlásek
Výslovnost samohlásek - zachování náležité kvality - zřetelná výslovnost a artikulace na správném místě - zachování náležité délky - nezkracujeme, neprodlužujeme - dvě stejné vyslovujeme nesplývavě
Výslovnost souhlásek - skupiny párových - spodoba znělosti (asimilace) - přízpusobují se znělé souhlásky neznělým a naopak - prosba <prozba> - znělé b ovlivní neznělé s tak, že se vysloví zněle - zpívat <spívat> - neznělé p ovlivní znělé z tak, že se skupina vysloví nezněle → o charakteru poslední skupiny rozhoduje poslední souhláska - výjimka - v - svolat , zvolat - sh se vyslovuje dvojím způsobem (shoda) - změna na konci slova - místo znělé vyslovíme neznělou - sjezd <sjest> , kov , dub , jez - s rázem - má na předcházející souhlásku vliv jako souhláska neznělá - z oblohy <s'oblohy> - skupiny stejných - vyslovují se splývavě - činnost <činost> - nesplývavě (významový rozdíl) - racci , nejjasnější , uvědomme si - tvary slovesa být - výslovnost bez j- jsem <sem> - všechny - v ostatních skupinách vyslovujeme pečlivě- vzpomínka, jablko, hřbitov, švestka, hladší, srdce
Výslovnost cizích slov - zdomácnělá počeštělá slova vyslovujeme tak, jak se píší - hokej, teorie, rentgen - cizí slova psaná původním pravopisem vyslovujeme obvykle jako nezdomácnělá - New York <ňu jork> - podle nových pravidel - dovjí způsob psaní slov - dvojí výslovnost - renesance i renezance - skupiny di , ti , ni se většinou vyslovují tvrdě - diskuze - k má někdy nespisovnou výslovnost (demokracie) kromě např. plakát a inkoust, kde se může vyslovit jako g - x - <ks>
Slovní přízvuk (akcent) - v českých slovech je hlavní přízvuk na 1. slabice - škola - spojení jedbnoslabičné předložky s následujícím slovem přesune se na předložku - na zemi - dvojslabičné předložky a jejich jednoslabičné podoby přízvuk nemají - mezi stromy - v troj a víceslabičných slovech je na další liché slabice přízvuk vedlejší - nepředstavitel - v souvislé řeči nemají přízvuk- příklonky (krátké tvary zájmen)- , , se , mu , - tvary slovesa být - jsem , bych , byl Nikdo by mi neřekl pravdu. - předklonky - výrazy bez vl. přízvuku tvořící zvukovou jednotku s následujícím slov. Pan Novak přišel. , chlapec a vka


Zvuková podoba věty
-věta- myšlenkovým, mluvnickým i zvukovým celkem - členíme jí na větné úseky - frázování - mezi úseky vznikají přestávky - pauzy - pro nadechnutí a lepší pochopení celku - důraz (větný přízvuk) - přízvuk, díky němuž viniká jedno slovo nad ostatními - má vliv na význam sdělení - Půjčím Evě tu novou knížku. (obměnit různě přízvuk) - východisko - to, co již známe - jádro - to, co je nové - melodie (inotnace) - změna výšky hlasu - stoupavá (tázací), klesavá (oznamovací), stoupavě klesavá(zjíšťovací)



Přidal: kamomille 8. 10. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 836
Zhlédnuto: 6098 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >4) Čeština – jazyk národní10. Typy slovníkůMluvnice