nejstarší forma – mytologická – bohové – Řekové se snažili žít v souladu
božstvo má lidské znaky (city), vkládají do nich lidské představy
zpočátku mají mýty ústní podobu, kolem 7. stol. zaznamenány písemně – Homér
s představami se začíná polemizovat – filozofové, zpochybňují mytologické představy
pochybnosti nevychází jen z Řecka – ovlivněni i jinými civilizacemi – zpracovávali různorodosti
centrum – města na pobřeží Malé Asie, zájem o astronomii, orientální náboženství
otázka – jak svět vzniká, z něčeho, mění se, vznik a zánik, vznik hledají v něčem konkrétním – látka
spjati s přírodou, chtěli ji poznat – přírodní filozofové, počáteční látka – hmota, některý z živlů
Tháles z Milétu
zakladatel milétské školy
filozof, matematik, obchodník, státník, cestoval, navštěvoval Egypt – zásadní tam byla voda – označil ji jako pralátku, zemi si představoval jako disk ležící na vodě, předpověděl zatmění Slunce
jako první z filozofů narušil mytologické představy o světě
Anaximandros
autor prvního známého filozofického spisu „O přírodě“
sestrojil sluneční hodiny, nakreslil mapu, zemi si představoval jako objekt vznášející se ve vzduchu, věřil v postupný vývoj živočichů
pralátku neoznačil přesně, beztvará hmota – apeiron – nabývá forem – vyšší stupeň abstrakce
Anaximenés
pralátka – vzduch, mění se
MILÉTSKÁ ŠKOLA
říkají své myšlenky svobodně, argumentují, chtějí vyvrátit mytologické představy, člověk není otrokem bohů
v polovině 6. století př. n. l. Význam milétské školy upadá, do Malé Asie vstupují Peršané
Řekové se přesouvají na pobřeží jižní Itálie
další škola – pythagorijci
Pythagorás ze Sámu
přichází do jižní Itálie, na počátku 6. století, tajemný, stoupenci – sekta, podobná náboženské skupině, příkazy, zákazy, přijímací rituál, zdůrazňovali jednoduchost, přísný mravní život, věřili v převtělování, posmrtný život, odmítali jíst maso, systematicky se zabývali matematikou, čísla povýšili na symboly, je v nich tajemství světa, všemu přiřazovali čísla
pozorovali oblohu, vysledovali pravidelnost
odklonili se od těsné provázanosti s přírodou, přesun do abstraktnější roviny, svět – harmonie, řád, navazoval na ně Platón
Herakleitos z Efesu
materialista
počátek 6. století, asketický život, pobýval v horách, označil za pralátku oheň, spis „O přírodě“
„temný filozof“ - vyjadřuje se obrazně, v metaforách, dílo se dochovalo ve zlomcích
věřil, že vše existuje ve svých protikladech, bojují mezi sebou, boj protikladů ukazuje proměnlivost světa, nic se neopakuje ve stejné podobě, „dvakrát nevstoupíš do téže řeky“ - „pantha rhei“ (vše plyne, vše se mění)
ELEATSKÁ ŠKOLA
sídlí na území jižní Itálie, název podle města Eleat
Xanofanes
7.-6. stol. př.n.l.
cestoval, usadil se v Eleat
nevěřil v systém řeckého božstva - vysmívání a kritika bohů
myšlenka, že lidé sami si bohy vytvořili, ostře kritizován
tvrdil, že nějaký božský princip je, ale nemá lidskou podobu, odlišuje se od představ lidí - přítomno a rozprostřeno ve všech věcech kolem (v celé přírodě) - panteismus
posun k úplnému popírání božstev - navazuje Demokritos (téměř ateismus)
Parmenides
hlavní představitel
„O přírodě“ - alegorie, aforismy, obraznost - dochovaly se jen útržky
otázka poznávání světa - 2 způsoby:
a) prostřednictvím smyslů a smyslových zkušeností - poznáváme, jak se nám jeví - svět jevů
b) prostřednictvím rozumu
který prostředek je lepší? odpověď - smysly nás mohou klamat
věří v sílu rozumu - podstatu věcí můžeme poznat jen rozumem
nevěří v úplnou poznatelnost světa
Mění se svět? Nemění (jen náš dojem), popírá pohyb, neexistuje prázdný prostor
dokládá logickými a slovními argumenty
Zénon
navázal na Parmenidovy představy, dokázal je skvěle obhajovat - k prosazení názoru použil metodu rozhovoru (hledal rozpory, používal logické argumenty)
snažil se slovně dokázat, že pohyb neexistuje
aporie = filozofický rozpor, neřešitelný problém
Achilles a želva - pohyb není - Achilles nikdy nedohoní želvu
letící šíp - šíp neletí, ale stojí (v každém okamžiku je na jednom místě)
oblíbený filozof, věřil, že se živočichové vyvíjejí z jednodušších forem ve složitější
ATOMISTICKÁ ŠKOLA
navazují na školu eleatskou i milétskou (konkrétně na Herakleita)
Empedokles
předchůdce (nepoužívá přímo ten termín)
pocházel ze Sicílie
přesvědčen, že svět se mění, hledal zdroj pohybu (nějakou sílu)
věci vznikají i zanikají - musí existovat 2 síly:
láska - způsobuje vznik věcí
svár - způsobuje zánik věcí
hledá, z čeho se věci složeny - kořeny věcí (země, oheň, voda a vzduch) - věci vznikají kombinací
věří, že i v člověku jsou všechny tyto prvky přítomny - to je možná důvod, proč jsme schopni vidět i ostatní věci a svět poznávat
Anaxagoras
materialista, věří, že svět je věčný
vznik a zánik věcí – spojování a rozpojování částic – nazývá je semena (stejné dílky)
přeměna věcí – ve všem jsou semena všeho, každá věc je dělitelná do nekonečna, každá částečka se podobá celé věci
semena jsou pasivní – do pohybu je uvádí síla – „nús“ – rozum (označuje ho jako hmotnou látku – nejčistší látka)
matematik, astronom, vysvětlení přírodních jevů – zatmění Měsíce, hvězdy jsou rozžhavená tělesa, Měsíc je podobný Zemi, je obydlen
Demokritos z Abdéry
„smějící se filosof“, dožil se sta let, materialista, racionalista, svět je věčný (nebyl stvořen bohy, existuje více světů)
hlavní stavební kameny – atomy a prázdný prostor, atomy mají různé tvary, mají háčky, kterými se spojují, jsou neměnné a nezničitelné, mění se forma, spojení a poloha
jednotící princip – rozum – logos, vše se děje podle řádu, nic není bez příčiny
duše je hmotná, složena z nejjemnějších atomů – ohňové atomy, je smrtelná – zaniká společně s tělem
důraz na rozumové poznání, smysly zachytí přechodné shluky atomů – povrchní poznání, rozumem poznáme podstatu věcí
determinista - souvislosti mezi jevy
zaměřuje se na osobní život člověka, štěstí - ze smyslové blaženosti, které dosáhneme uměřeností
duševní blaženost - vědění, vystupuje proti nadbytku i nedostatku
nejvyšší dobro – dobrá mysl – vzniká ze střídmosti a umírněnosti, velký význam - přátelství
stoupenec antické demokracie, lidé by se měli zajímat o věci veřejné, vládce by měl být vzdělaný
napsal kolem 70 spisů - většina se nedochovala
hodně cestoval, matematické znalosti, ovládal hudbu, válečnictví, námořnictví, přírodní vědy
jeho pokračovatelé - Epikuros, Titus Livius Carus
5. století př. n. l.
v čele Řecka jsou Athény - vzor demokracie, nejslavnější ústava - občanské svobody
široká vrstva otroků - zdroj bohatství, lidé se mohou věnovat umění a vědě
nové názory na svět, pochybnosti o tom, že svět je řízen božstvem - filosofové
filosofie se přibližuje k člověku, dává mu poznatky, vědomosti, učí ho naslouchat, hovořit, vysvětlovat, přesvědčovat, argumentovat
SOFISTÉ
sofista - učenec, později hanlivý nádech - člověk, který dokázal klamat - umění předložit kladné tvrzení tak, že ho nikdo nedokáže vyvrátit
jedni z nejbohatších lidí, jako první postavili do centra filosofie člověka
Protagoras
"člověk je mírou všech věcí", o životě, vztazích ve společnosti, jak správně žít - argumentuje praxí
pojmy jsou relativní (bolest je pro nemocného zlem, pro doktora dobrem)
pochybnosti o existenci bohů, o jejich podobě - nikdo je neviděl, nemohou tvrdit, že existují - obviněn z ateismu
Gorgias
nic neexistuje - kdyby něco existovalo, tak by to bylo nepochopitelné - kdyby to bylo pochopitelné, tak by to bylo nevyslovitelné a nesdělitelné
Sokrates
(469 - 399 př. n. l.)
„Vím, že nic nevím.“, uvědomění si vlastního nevědění je cesta ke skutečnému vědění
Platónův učitel, Platón sepsal „Obranu Sokratovu“ - zdroj informací o jeho činnosti
pocházel z nižších vrstev, vyučoval bezplatně, činnost - rozhovory s občany - žádný spis
důležité - mravní problémy, poznání sebe sama, v čem spočívá lidské štěstí
vědění vede ke ctnosti a mravnosti, dobro je současně blahem, lidé jednají špatně z omylu - kdo pozná, co je dobré, nemůže jednat špatně (etický intelektualismus)
sokratovská metoda - systematické kladení otázek - ukazují rozpory, partner v rozhovoru (obyvatelé Athén) často nedokáže vysvětlit a doložit své názory, rozpory a mezery pomáhá překonávat
dnešní pojetí sokratovské metody - zaplétání partnera do protimluvů, vyvolávání nejistoty
jeho učitelská činnost - porodnické umění, pomáhá při rození myšlenek
daimonion - božský hlas, který ho poučuje a varuje (interpretováno jako zavádění nových božstev), narušil představy o demokracii - vládnout má elita - odsouzen k trestu smrti, otrávil se jedem
MEGARSKÁ ŠKOLA
význam pro rozvoj logiky - rozpracovávali logické paradoxy
Eukleidés
KYNICKÁ ŠKOLA
otázka etiky, pohrdali zákony, předpisy, morálkou, dávali najevo cynický postoj ke společnosti, hodnotám, šokovali
KYRÉNSKÁ ŠKOLA
hédonická (slast), hledali osobní štěstí člověka, spatřovali ho v nekonečné slasti (tělesná i duševní) - rozpory se soudobými představami o úměrnosti, jeden z nich tvrdil, že slasti nelze dosáhnout a je lepší svět dobrovolně opustit
PLATÓN
první systematický filozof
zkoumal všechny filozofické oblasti, zpracoval je do systému, hodně psal, za důležitější považoval předávání myšlenek – kontakt s žáky
založil první školu (v dnešním smyslu) – Akadémia – předobraz dnešních vysokých škol
pocházel z Athén, aristokrat, výchova směřovala k politice, nejvyšší možné vzdělání, 7 let byl Sokratovým žákem, odpor k politice – prospěchářství, egoismus, znechucen situací – lepší je věnovat se filozofii, hledal zdroje zla – požadavek, aby v čele státu stáli filozofové nebo lidé vzdělaní ve filozofii
Sokrates ho ovlivnil ve formě zpracovávání myšlenek, Platónovy spisy jsou napsány ve formě dialogu, ve většině vystupuje Sokrates, vyjadřuje Platónovy názory
jeho názory se měnily, vyvíjely, jeho dílo se člení do několika období
1) sokratovské období – Sokratův vliv nejvíce zřetelný, „Obrana Sokratova“ - svědectví Sokratovy obranné řeči před athénským soudem, dialogy – etické názory, ovlivněné Sokratem
2) zbavuje se Sokratova vlivu, formuluje vlastní myšlenky, většina děl – polemika se sofisty, vysmívá se jim, zabývá se rétorikou, „Gorgiás“ - o falešné rétorice, začíná psát svoje nejrozsáhlejší dílo - „Ústava“
3) období tvorby jeho vlastní filozofie, systém, „Teorie ideí“, „Faidros“ (krása, idee, duše), „Symposion“ (láska), „Faidon“ (nesmrtelnost duše) - psáno formou dialogu
4) dokončuje práci na „Ústavě“ - zamýšlí se nad nejlepším uspořádáním státu, forma dialogu přechází spíše v monology (zdánlivý dialog) – ostatní postavy nekladou námitky nebo jsou hned vyvráceny, dílo navazující na Ústavu - „Zákony“ - pozměnil nějaké názory (menší nároky), mnoho dialogů se nedochovalo nebo jsou nedokončeny
první vyhraněný filozofický idealista – objektivní
smyslové poznání je klamné, nedokonalé, pomíjivé, celý smyslový svět je pomíjivý – neznamená to, že neexistuje nic věčného a trvalého, proti smyslovému světu – věčný a dokonalý svět ideí
idea – v jeho pojetí se nejedná o myšlenku, spíše podstata, pravzor, vjemy ze smyslového života jsou napodobením, stíny ideového světa
jeho nauka o ideích souvisí s naukou o nesmrtelnosti duše – duše existuje sama o sobě, do duše člověka vstupuje při jeho narození, umírá tělo, duše odchází z těla do světa ideí – poznává pravou podstatu světa, při vstupu do lidského těla zapomene na svět ideí, duše vzpomíná na svět ideí, člověk tak poznává podstatu světa, vzpomínání a poznávání je bolestné, nemůže ho dosáhnout každý, život porovnává k životu k jeskyni, sedíme zády k východu, na stěně vidíme pouze stíny věcí (povrch, vnější formu) – návyk, považujeme to za normální, pokud bychom se mohli obrátit – překvapení, nepříjemné, oslnění - mnozí by se rádi vrátili ke stínům, někteří se nechtějí vrátit – mají jim pomoci filozofové – vyvést na denní světlo – bolestné, složité, jen málokdo vyjde z jeskyně – pozná pravou podstatu věcí
o duši se máme starat, pěstovat ctnosti – moudrost, statečnost, sebeovládání, snažit se o spravedlnost, snažil se o stanovení etických ideálů
nejvýše staví ideu dobra
duše – skládá se ze tří částí, nesmrtelná je pouze jedna část – rozumová (zdroj poznání skrz svět ideí), věří k převtělování duší, volní část (zdroj statečnosti, sídlí v břichu), smyslná část (zdrojem tělesné žádostivosti, sídlí v podbřišku), ideální je soulad, harmonie všech tří částí – těžké, rozumová část má kočírovat ostatní dvě, někdy má některá převahu
poznání – nedosáhneme úplného poznání – doména světa ideí, můžeme se pouze přiblížit, smysly pomáhají, ale mohou klamat
názory na uspořádání státu – zabýval se tím od mládí, v Ústavě nejprve provedl kritický rozbor již známých ústav a forem, hledá souvislosti mezi střídáním forem vlád, pesimistický závěr – změny vedly k horšímu, představa o uspořádání státu – paralela s představou o uspořádání duše, rozdělení na tři hlavní, skupina nejmoudřejších, skupina bojovníků, třetí – výrobci, zemědělci, třídy by měly být v harmonii, vládci – jejich hlavní snahou musí být blaho občanů, měli by se oprostit od smyslových počitků – žádné osobní vlastnictví, rodiny, jejich zájmy by měly být podřízeny blahu obyvatelstva, mají to být ti nejlepší
ARISTOTELES
nejznámější Platónův žák, nesouhlasil s jeho názory
narodil se v severním Řecku, přestěhoval se do Athén, studoval na Platónově univerzitě
Filip Makedonský ho povolal na svůj dvůr, aby vychoval syna Alexandra
založil v Athénách vlastní školu – lyceum – badatelská a výchovná činnost, učil 20 let
přírodovědec, shromáždil sbírku rostlin a živočichů – systematik
velká knihovna, soubor mnoha ústav
společensky se angažoval, promakedonský, po smrti Alexandra – hněv proti němu, obviněn z bezbožnosti, odsouzen k trestu smrti, řekl, že nedopustí, aby se společnost znovu pomstila na filozofii, odjel, za rok zemřel
známý, ve středověku přijímán – jeho spisy zachovány, překládány, šířily se
psal, přednášel – spisy jsou psány pro posluchače
první spisy se podobaly platónským dialogům – nedochovaly se, později vlastní styl
spis „Metafyzika“ - základní filozofické otázky, kritik Platónovy teorie ideí, zcela neodsuzuje, vidí dvě podstaty – duchovní a hmotnou – vše se z nich skládá, látka je základ, nutný je tvar, k vzniku je nutný také účel a hybná příčina – všechno má nějaký účel (systém světa), hledá hybnou příčinu – idealistické pozice, první hybatel – světový rozum, čisté myšlení, bůh (proto je přijímán v křesťanské společnosti ve středověku)
„O duši“ - zájem o psychologii, etiku, kladl důraz i na smyslové poznání, nejvyšší hodnota – blaženost – pěstováním ctností – moudrost, touha po poznání, přátelství, spravedlnost, solidarita, proti extrémům – uměřenost, člověk musí poznat opak blaženosti – nemá se vyhýbat strastem
„Politika“ - důležitá hodnost – láska, úcta k lidem, má se projevit při řízení státu, kritický komentář k ústavám, vlastní zkušenosti, celek je více než část, k fungování celku je potřeba pečovat o části, panovník má pečovat o obecné blaho, občan má mít povinnosti i práva, vidí potřebu svobody člověka, v čele státu – člověk vzdělaný ve filozofii, nezavrhuje moc a donucovací prostředky státu, zdroj zla – velké rozdíly v majetku mezi lidmi, řešení – co největší skupina střední vrstvy, důraz na rodinu – základní buňka společnosti
logika - „Organon“ - základy logiky, formuloval pojmy, logika – věda o správných formách a metodách myšlení, důležité jsou definice pojmů
definoval filozofické kategorie
„Fyzika“ - přírodovědné názory, souhrn poznatků z přírodovědných oborů, základy vědních oborů, systém
Statistika