< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Filozofie - úvodAntická filozofie - Řím (helénismus)Základy společenských věd

Antická filozofie - Řecko

  • lidé se snažili svět popsat, vysvětlit
  • nejstarší forma – mytologická – bohové – Řekové se snažili žít v souladu
  • božstvo má lidské znaky (city), vkládají do nich lidské představy
  • zpočátku mají mýty ústní podobu, kolem 7. stol. zaznamenány písemně – Homér
  • s představami se začíná polemizovat – filozofové, zpochybňují mytologické představy
  • pochybnosti nevychází jen z Řecka – ovlivněni i jinými civilizacemi – zpracovávali různorodosti
  • centrum – města na pobřeží Malé Asie, zájem o astronomii, orientální náboženství
  • otázka – jak svět vzniká, z něčeho, mění se, vznik a zánik, vznik hledají v něčem konkrétním – látka
  • spjati s přírodou, chtěli ji poznat – přírodní filozofové, počáteční látka – hmota, některý z živlů

Tháles z Milétu

  • zakladatel milétské školy
  • filozof, matematik, obchodník, státník, cestoval, navštěvoval Egypt – zásadní tam byla voda – označil ji jako pralátku, zemi si představoval jako disk ležící na vodě, předpověděl zatmění Slunce
  • jako první z filozofů narušil mytologické představy o světě

Anaximandros

  • autor prvního známého filozofického spisu „O přírodě“
  • sestrojil sluneční hodiny, nakreslil mapu, zemi si představoval jako objekt vznášející se ve vzduchu, věřil v postupný vývoj živočichů
  • pralátku neoznačil přesně, beztvará hmota – apeiron – nabývá forem – vyšší stupeň abstrakce

Anaximenés

  • pralátka – vzduch, mění se

MILÉTSKÁ ŠKOLA

  • říkají své myšlenky svobodně, argumentují, chtějí vyvrátit mytologické představy, člověk není otrokem bohů
  • v polovině 6. století př. n. l. Význam milétské školy upadá, do Malé Asie vstupují Peršané
  • Řekové se přesouvají na pobřeží jižní Itálie
  • další škola – pythagorijci

Pythagorás ze Sámu

  • přichází do jižní Itálie, na počátku 6. století, tajemný, stoupenci – sekta, podobná náboženské skupině, příkazy, zákazy, přijímací rituál, zdůrazňovali jednoduchost, přísný mravní život, věřili v převtělování, posmrtný život, odmítali jíst maso, systematicky se zabývali matematikou, čísla povýšili na symboly, je v nich tajemství světa, všemu přiřazovali čísla
  • pozorovali oblohu, vysledovali pravidelnost
  • odklonili se od těsné provázanosti s přírodou, přesun do abstraktnější roviny, svět – harmonie, řád, navazoval na ně Platón

Herakleitos z Efesu

  • materialista
  • počátek 6. století, asketický život, pobýval v horách, označil za pralátku oheň, spis „O přírodě“
  • „temný filozof“ - vyjadřuje se obrazně, v metaforách, dílo se dochovalo ve zlomcích
  • věřil, že vše existuje ve svých protikladech, bojují mezi sebou, boj protikladů ukazuje proměnlivost světa, nic se neopakuje ve stejné podobě, „dvakrát nevstoupíš do téže řeky“ - „pantha rhei“ (vše plyne, vše se mění)

ELEATSKÁ ŠKOLA

  • sídlí na území jižní Itálie, název podle města Eleat

Xanofanes

  • 7.-6. stol. př.n.l.
  • cestoval, usadil se v Eleat
  • nevěřil v systém řeckého božstva - vysmívání a kritika bohů
  • myšlenka, že lidé sami si bohy vytvořili, ostře kritizován
  • tvrdil, že nějaký božský princip je, ale nemá lidskou podobu, odlišuje se od představ lidí - přítomno a rozprostřeno ve všech věcech kolem (v celé přírodě) - panteismus
  • posun k úplnému popírání božstev - navazuje Demokritos (téměř ateismus)

Parmenides

  • hlavní představitel
  • „O přírodě“ - alegorie, aforismy, obraznost - dochovaly se jen útržky
  • otázka poznávání světa - 2 způsoby:
  • a) prostřednictvím smyslů a smyslových zkušeností - poznáváme, jak se nám jeví - svět jevů
  • b) prostřednictvím rozumu
  • který prostředek je lepší? odpověď - smysly nás mohou klamat
  • věří v sílu rozumu - podstatu věcí můžeme poznat jen rozumem
  • nevěří v úplnou poznatelnost světa
  • Mění se svět? Nemění (jen náš dojem), popírá pohyb, neexistuje prázdný prostor
  • dokládá logickými a slovními argumenty

Zénon

  • navázal na Parmenidovy představy, dokázal je skvěle obhajovat - k prosazení názoru použil metodu rozhovoru (hledal rozpory, používal logické argumenty)
  • snažil se slovně dokázat, že pohyb neexistuje
  • aporie = filozofický rozpor, neřešitelný problém
  • Achilles a želva - pohyb není - Achilles nikdy nedohoní želvu
  • letící šíp - šíp neletí, ale stojí (v každém okamžiku je na jednom místě)
  • oblíbený filozof, věřil, že se živočichové vyvíjejí z jednodušších forem ve složitější

ATOMISTICKÁ ŠKOLA

  • navazují na školu eleatskou i milétskou (konkrétně na Herakleita)

Empedokles

  • předchůdce (nepoužívá přímo ten termín)
  • pocházel ze Sicílie
  • přesvědčen, že svět se mění, hledal zdroj pohybu (nějakou sílu)
  • věci vznikají i zanikají - musí existovat 2 síly:
  • láska - způsobuje vznik věcí
  • svár - způsobuje zánik věcí
  • hledá, z čeho se věci složeny - kořeny věcí (země, oheň, voda a vzduch) - věci vznikají kombinací
  • věří, že i v člověku jsou všechny tyto prvky přítomny - to je možná důvod, proč jsme schopni vidět i ostatní věci a svět poznávat

Anaxagoras

  • materialista, věří, že svět je věčný
  • vznik a zánik věcí – spojování a rozpojování částic – nazývá je semena (stejné dílky)
  • přeměna věcí – ve všem jsou semena všeho, každá věc je dělitelná do nekonečna, každá částečka se podobá celé věci
  • semena jsou pasivní – do pohybu je uvádí síla – „nús“ – rozum (označuje ho jako hmotnou látku – nejčistší látka)
  • matematik, astronom, vysvětlení přírodních jevů – zatmění Měsíce, hvězdy jsou rozžhavená tělesa, Měsíc je podobný Zemi, je obydlen

Demokritos z Abdéry

  • „smějící se filosof“, dožil se sta let, materialista, racionalista, svět je věčný (nebyl stvořen bohy, existuje více světů)
  • hlavní stavební kameny – atomy a prázdný prostor, atomy mají různé tvary, mají háčky, kterými se spojují, jsou neměnné a nezničitelné, mění se forma, spojení a poloha
  • jednotící princip – rozum – logos, vše se děje podle řádu, nic není bez příčiny
  • duše je hmotná, složena z nejjemnějších atomů – ohňové atomy, je smrtelná – zaniká společně s tělem
  • důraz na rozumové poznání, smysly zachytí přechodné shluky atomů – povrchní poznání, rozumem poznáme podstatu věcí
  • determinista - souvislosti mezi jevy
  • zaměřuje se na osobní život člověka, štěstí - ze smyslové blaženosti, které dosáhneme uměřeností
  • duševní blaženost - vědění, vystupuje proti nadbytku i nedostatku
  • nejvyšší dobro – dobrá mysl – vzniká ze střídmosti a umírněnosti, velký význam - přátelství
  • stoupenec antické demokracie, lidé by se měli zajímat o věci veřejné, vládce by měl být vzdělaný
  • napsal kolem 70 spisů - většina se nedochovala
  • hodně cestoval, matematické znalosti, ovládal hudbu, válečnictví, námořnictví, přírodní vědy
  • jeho pokračovatelé - Epikuros, Titus Livius Carus
  • 5. století př. n. l.
  • v čele Řecka jsou Athény - vzor demokracie, nejslavnější ústava - občanské svobody
  • široká vrstva otroků - zdroj bohatství, lidé se mohou věnovat umění a vědě
  • nové názory na svět, pochybnosti o tom, že svět je řízen božstvem - filosofové
  • filosofie se přibližuje k člověku, dává mu poznatky, vědomosti, učí ho naslouchat, hovořit, vysvětlovat, přesvědčovat, argumentovat

SOFISTÉ

  • sofista - učenec, později hanlivý nádech - člověk, který dokázal klamat - umění předložit kladné tvrzení tak, že ho nikdo nedokáže vyvrátit
  • jedni z nejbohatších lidí, jako první postavili do centra filosofie člověka

Protagoras

  • "člověk je mírou všech věcí", o životě, vztazích ve společnosti, jak správně žít - argumentuje praxí
  • pojmy jsou relativní (bolest je pro nemocného zlem, pro doktora dobrem)
  • pochybnosti o existenci bohů, o jejich podobě - nikdo je neviděl, nemohou tvrdit, že existují - obviněn z ateismu

Gorgias

  • nic neexistuje - kdyby něco existovalo, tak by to bylo nepochopitelné - kdyby to bylo pochopitelné, tak by to bylo nevyslovitelné a nesdělitelné

Sokrates

(469 - 399 př. n. l.)
  • „Vím, že nic nevím.“, uvědomění si vlastního nevědění je cesta ke skutečnému vědění
  • Platónův učitel, Platón sepsal „Obranu Sokratovu“ - zdroj informací o jeho činnosti
  • pocházel z nižších vrstev, vyučoval bezplatně, činnost - rozhovory s občany - žádný spis
  • důležité - mravní problémy, poznání sebe sama, v čem spočívá lidské štěstí
  • vědění vede ke ctnosti a mravnosti, dobro je současně blahem, lidé jednají špatně z omylu - kdo pozná, co je dobré, nemůže jednat špatně (etický intelektualismus)
  • sokratovská metoda - systematické kladení otázek - ukazují rozpory, partner v rozhovoru (obyvatelé Athén) často nedokáže vysvětlit a doložit své názory, rozpory a mezery pomáhá překonávat
  • dnešní pojetí sokratovské metody - zaplétání partnera do protimluvů, vyvolávání nejistoty
  • jeho učitelská činnost - porodnické umění, pomáhá při rození myšlenek
  • daimonion - božský hlas, který ho poučuje a varuje (interpretováno jako zavádění nových božstev), narušil představy o demokracii - vládnout má elita - odsouzen k trestu smrti, otrávil se jedem

MEGARSKÁ ŠKOLA

  • význam pro rozvoj logiky - rozpracovávali logické paradoxy
  • Eukleidés

KYNICKÁ ŠKOLA

  • otázka etiky, pohrdali zákony, předpisy, morálkou, dávali najevo cynický postoj ke společnosti, hodnotám, šokovali

KYRÉNSKÁ ŠKOLA

  • hédonická (slast), hledali osobní štěstí člověka, spatřovali ho v nekonečné slasti (tělesná i duševní) - rozpory se soudobými představami o úměrnosti, jeden z nich tvrdil, že slasti nelze dosáhnout a je lepší svět dobrovolně opustit

PLATÓN

  • první systematický filozof
  • zkoumal všechny filozofické oblasti, zpracoval je do systému, hodně psal, za důležitější považoval předávání myšlenek – kontakt s žáky
  • založil první školu (v dnešním smyslu) – Akadémia – předobraz dnešních vysokých škol
  • pocházel z Athén, aristokrat, výchova směřovala k politice, nejvyšší možné vzdělání, 7 let byl Sokratovým žákem, odpor k politice – prospěchářství, egoismus, znechucen situací – lepší je věnovat se filozofii, hledal zdroje zla – požadavek, aby v čele státu stáli filozofové nebo lidé vzdělaní ve filozofii
  • Sokrates ho ovlivnil ve formě zpracovávání myšlenek, Platónovy spisy jsou napsány ve formě dialogu, ve většině vystupuje Sokrates, vyjadřuje Platónovy názory
  • jeho názory se měnily, vyvíjely, jeho dílo se člení do několika období
  • 1) sokratovské období – Sokratův vliv nejvíce zřetelný, „Obrana Sokratova“ - svědectví Sokratovy obranné řeči před athénským soudem, dialogy – etické názory, ovlivněné Sokratem
  • 2) zbavuje se Sokratova vlivu, formuluje vlastní myšlenky, většina děl – polemika se sofisty, vysmívá se jim, zabývá se rétorikou, „Gorgiás“ - o falešné rétorice, začíná psát svoje nejrozsáhlejší dílo - „Ústava“
  • 3) období tvorby jeho vlastní filozofie, systém, „Teorie ideí“, „Faidros“ (krása, idee, duše), „Symposion“ (láska), „Faidon“ (nesmrtelnost duše) - psáno formou dialogu
  • 4) dokončuje práci na „Ústavě“ - zamýšlí se nad nejlepším uspořádáním státu, forma dialogu přechází spíše v monology (zdánlivý dialog) – ostatní postavy nekladou námitky nebo jsou hned vyvráceny, dílo navazující na Ústavu - „Zákony“ - pozměnil nějaké názory (menší nároky), mnoho dialogů se nedochovalo nebo jsou nedokončeny
  • první vyhraněný filozofický idealista – objektivní
  • smyslové poznání je klamné, nedokonalé, pomíjivé, celý smyslový svět je pomíjivý – neznamená to, že neexistuje nic věčného a trvalého, proti smyslovému světu – věčný a dokonalý svět ideí
  • idea – v jeho pojetí se nejedná o myšlenku, spíše podstata, pravzor, vjemy ze smyslového života jsou napodobením, stíny ideového světa
  • jeho nauka o ideích souvisí s naukou o nesmrtelnosti duše – duše existuje sama o sobě, do duše člověka vstupuje při jeho narození, umírá tělo, duše odchází z těla do světa ideí – poznává pravou podstatu světa, při vstupu do lidského těla zapomene na svět ideí, duše vzpomíná na svět ideí, člověk tak poznává podstatu světa, vzpomínání a poznávání je bolestné, nemůže ho dosáhnout každý, život porovnává k životu k jeskyni, sedíme zády k východu, na stěně vidíme pouze stíny věcí (povrch, vnější formu) – návyk, považujeme to za normální, pokud bychom se mohli obrátit – překvapení, nepříjemné, oslnění - mnozí by se rádi vrátili ke stínům, někteří se nechtějí vrátit – mají jim pomoci filozofové – vyvést na denní světlo – bolestné, složité, jen málokdo vyjde z jeskyně – pozná pravou podstatu věcí
  • o duši se máme starat, pěstovat ctnosti – moudrost, statečnost, sebeovládání, snažit se o spravedlnost, snažil se o stanovení etických ideálů
  • nejvýše staví ideu dobra
  • duše – skládá se ze tří částí, nesmrtelná je pouze jedna část – rozumová (zdroj poznání skrz svět ideí), věří k převtělování duší, volní část (zdroj statečnosti, sídlí v břichu), smyslná část (zdrojem tělesné žádostivosti, sídlí v podbřišku), ideální je soulad, harmonie všech tří částí – těžké, rozumová část má kočírovat ostatní dvě, někdy má některá převahu
  • poznání – nedosáhneme úplného poznání – doména světa ideí, můžeme se pouze přiblížit, smysly pomáhají, ale mohou klamat
  • názory na uspořádání státu – zabýval se tím od mládí, v Ústavě nejprve provedl kritický rozbor již známých ústav a forem, hledá souvislosti mezi střídáním forem vlád, pesimistický závěr – změny vedly k horšímu, představa o uspořádání státu – paralela s představou o uspořádání duše, rozdělení na tři hlavní, skupina nejmoudřejších, skupina bojovníků, třetí – výrobci, zemědělci, třídy by měly být v harmonii, vládci – jejich hlavní snahou musí být blaho občanů, měli by se oprostit od smyslových počitků – žádné osobní vlastnictví, rodiny, jejich zájmy by měly být podřízeny blahu obyvatelstva, mají to být ti nejlepší

ARISTOTELES

  • nejznámější Platónův žák, nesouhlasil s jeho názory
  • narodil se v severním Řecku, přestěhoval se do Athén, studoval na Platónově univerzitě
  • Filip Makedonský ho povolal na svůj dvůr, aby vychoval syna Alexandra
  • založil v Athénách vlastní školu – lyceum – badatelská a výchovná činnost, učil 20 let
  • přírodovědec, shromáždil sbírku rostlin a živočichů – systematik
  • velká knihovna, soubor mnoha ústav
  • společensky se angažoval, promakedonský, po smrti Alexandra – hněv proti němu, obviněn z bezbožnosti, odsouzen k trestu smrti, řekl, že nedopustí, aby se společnost znovu pomstila na filozofii, odjel, za rok zemřel
  • známý, ve středověku přijímán – jeho spisy zachovány, překládány, šířily se
  • psal, přednášel – spisy jsou psány pro posluchače
  • první spisy se podobaly platónským dialogům – nedochovaly se, později vlastní styl
  • spis „Metafyzika“ - základní filozofické otázky, kritik Platónovy teorie ideí, zcela neodsuzuje, vidí dvě podstaty – duchovní a hmotnou – vše se z nich skládá, látka je základ, nutný je tvar, k vzniku je nutný také účel a hybná příčina – všechno má nějaký účel (systém světa), hledá hybnou příčinu – idealistické pozice, první hybatel – světový rozum, čisté myšlení, bůh (proto je přijímán v křesťanské společnosti ve středověku)
  • „O duši“ - zájem o psychologii, etiku, kladl důraz i na smyslové poznání, nejvyšší hodnota – blaženost – pěstováním ctností – moudrost, touha po poznání, přátelství, spravedlnost, solidarita, proti extrémům – uměřenost, člověk musí poznat opak blaženosti – nemá se vyhýbat strastem
  • „Politika“ - důležitá hodnost – láska, úcta k lidem, má se projevit při řízení státu, kritický komentář k ústavám, vlastní zkušenosti, celek je více než část, k fungování celku je potřeba pečovat o části, panovník má pečovat o obecné blaho, občan má mít povinnosti i práva, vidí potřebu svobody člověka, v čele státu – člověk vzdělaný ve filozofii, nezavrhuje moc a donucovací prostředky státu, zdroj zla – velké rozdíly v majetku mezi lidmi, řešení – co největší skupina střední vrstvy, důraz na rodinu – základní buňka společnosti
  • logika - „Organon“ - základy logiky, formuloval pojmy, logika – věda o správných formách a metodách myšlení, důležité jsou definice pojmů
  • definoval filozofické kategorie
  • „Fyzika“ - přírodovědné názory, souhrn poznatků z přírodovědných oborů, základy vědních oborů, systém



Přidal: Aleinad 7. 10. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 2256
Zhlédnuto: 5898 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Filozofie - úvodAntická filozofie - Řím (helénismus)Základy společenských věd