< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >13. Slovo a jeho význam2) Vývoj jazyka od praslovanštiny k češtině (hláskoslovný a tvaroslovný vývoj)Mluvnice

3) Vývoj češtiny ve vztahu k vývoji společnosti

Do roku 1300

  • kulturní jazyky – staroslověnština a latina
  • první stopy českého jazyka – jen ojedinělá slova v latinském textu – bohemika – například v Kosmově kronice, nebo vpisky do textu či na okraje – glosy

14. století

  • rozvoj našich zemí hlavně za doby Karlovy
  • rozvoj i slovní zásoby, přejímání slov z němčiny a latiny
  • mistr Klaret – veršované rýmované latinsko-české slovníky slov a termínů, aby se snáze učily – „Glosář“, „Bohemiář“, „Vokabulář gramatický
  • vznikají už souvislá literární díla v češtině – „Dalimilova kronika“, „Alexandreis“ a další

15. století - husitství

  • doba husitství, počeštění měst, české bohoslužby, dochází k demokratizaci, rozšíření bible mezi lidmi
  • Hus – odstraňoval zastaralá slova a tvary – aorist a imperfektum, příklon k mluvenému jazyku, nahrazoval cizí slova českými, zavedl nabodeníčka - čárka (délka samohlásek) a tečka (měkkost souhlásky), diakritická znaménka (zz -> ž, aa -> á), pravděpodobně autor spisu „O pravopise českém“

16. – poč. 17. století – humanismus

  • vynález knihtisku – Johannes Gutenberg => vzrostl počet čtenářů, vznikala první nakladatelství – Melantrich, Daniel Adam z Veleslavína
  • čeští humanisté – usilují o to, aby se latině co nejvíce vyrovnal po stránce slovní i stylistické – rozvoj větné stavby – složitá, dlouhá souvětí, sloveso na konci věty, přechodníky, obrazná pojmenování, přísloví a rčení; na druhé straně přejímání stran z latiny, francouzštiny a němčiny
  • vzniká mluvnice
  • Jan Blahoslav – zasloužil se o překlad Bible kralické do češtiny, „Gramatika česká“ – spíše stylistická příručka
  • Matouš Benešovský – „Dvě knihy české mluvnice“ – 1. skutečná gramatika, jako první popsal sedmipádovou strukturu
  • Daniel Adam z Veleslavína – podle něj tzv. veleslavínská čeština – cesta k stanovení normy spisovného jazyka, navázal na ni i Dobrovský při stanovení moderní češtiny v 19. století, „Kalendář historický“ – zachycuje den po dni události naší historie, dále píše více jazyčné slovníky – latina, řečtina, němčina, čeština; zasloužil se o vydání Bible Kralické; manžel Melantrichové – převzal nakladatelství
  • Jan Amos Komenský - = učitel národa, učitel, filozof, politik, snažil se o thesaurus – „Poklad jazyka českého“- latinsko-český a česko-latinský, shořel při požáru v Lešně, spolupracoval na tvobě Bible kralické; „Brána jazyku otevřená“ – učebnice latiny, 1. obecnější metodika výuky cizích jazyků; „Orbis pictus“ - = Svět v obrazech, učebnice latiny, němčiny, maďarštiny a češtiny – obrázky se slovíčky a vysvětlivkami

17. – 18. století – Pobělohorská doba

  • germanizace, emigrace české inteligence, česky se mluví jenom na venkově a šíří se ústní lidovou slovesností, čeština vytlačována z úřadů, škol, vše poněmčováno
  • purismus – snažili se o očistu češtiny, tzv. brusiči jazyka, odpor proti germanismům, tvořili nesmyslná slova, nedbali o správné tvoření slov, svým způsobem češtině škodili, např. Jan Václav Pohl
  • naopak i obranné tendence – obhajoba četiny jako kultivovaného jazyka – Bohuslav Balbín – „Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého“ – psáno latinsky, dílo mohl obýt zveřejněno až v době národního obrození

Konec 18. století a 1. polovina 19. století – Národní obrození

  • 1781 – zrušení nevolnictví – do měst přichází více venkovského lidu – počeštění měst v této době se vydávají různé knihy na obranu jazyka, o gramatice a podobně
  • Josef Dobrovský – základní kodifikační dílo – tvůrce spisovné normy – vzorem mu byla i Bible Kralická a veleslavínský čeština, zakladatel slavistiky, „Německo-český slovník“ – 2 díly, „Dějiny české řeči a literatury“ – popis dějin vývoje českého jazyka, „Podrobná mluvnice českého jazyka“ – kniha bohemistiky, nová pravidla pravopisu, hláskování, nová sloví zásoba
  • Josef Jungmann – obohatil slovní zásobu, vznik odborné terminologie, pětidílný „Česko-německý slovník“ – překladový i výkladový; zdroje – staré literární památky, lidová řeč, nářečí a slovesnost, jiné slovanské jazyky – ruština a polština, některá slova i sám tvořil – názvy kalendářních měsíců, dnů v týdnu, chemických prvků, botanických názvů – spolupracoval i s vědci, některá slova se neujala
  • tato doba je doba rozvoje literatury – Mácha, Tyl, Borovský, Erben, Němcová…

Od 2. poloviny 19. století

  • další rozvoj českého jazyka, školství – osamostatnění české university, čeština opět proniká do úřadů, rozvoj publicistiky
  • Jan Gebauer – provedl revizi kodifikace jazyka Dobrovského, autor nových pravopisných pravidel – „Příruční mluvnice“, autor 1. pravidel českého pravopisu
  • další rozvoj literatury – májovi (Neruda, Hálek), ruchovů a lumírovců (Čech, Sládek, Vrchlický), modernistů (Sova, Machar, Březina), realistů (Jirásek, Rais)



Přidal: tess.for 17. 9. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 620
Zhlédnuto: 6352 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >13. Slovo a jeho význam2) Vývoj jazyka od praslovanštiny k češtině (hláskoslovný a tvaroslovný vývoj)Mluvnice