vrcholné období – 80. a 90. letech 19. stol. - rozvoj opět během 1WW
oficiální divadlo – režisérský typ divadla – Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech
dramatici – Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, Jaroslav Hilbert, Otokar Theer, Otokar Fischer – evropská úroveň
režiséři – Jaroslav Kvapil
Karel Hugo Hillar (působil na Vinohradech a pak v ND), představitel divadelního expresionismu (subjektivní pocity, vznikl na počátku 20. stol. ve Francii, největší rozvoj v Německu), knihy „Divadelní proměny“, „Boje proti včerejšku“, „Pražská dramaturgie“
impresionismus a vitalismus – vzrostla úloha režiséra, vliv režiséra Stanislavského z MCHAT (moskevské umělecké divadlo), uvedl v Praze Čechovova „Strýčka Váňu“, Fráňa Šrámek - „Měsíc nad řekou“, „Léto“ (lyrická dramata), Jaroslav Kvapil - „Princezna Pampeliška“, „Rusalka“ (libreto k Dvořákově opeře, symbolismus)
psychologické drama – vliv Henrika Ibsena, Jaroslav Hilbert - „Vina“
historické drama – shakespearovsky pojaté hry Arnošta Dvořáka – před WW1 napsal hru „Kníže“ - pronikl do ND, „Král Václav IV“, „Husité“ - volný cyklus her z české minulosti, „Nová Oresteia“ - antická látka, moderní drama bez ústřední postavy, „Matěj poctivý“ - spolupráce s filosofem Ladislavem Klímou, poměry v 1. republice, polemické spory, „Bílá hora“, „Lvice“, „Kalich“
Stanislav Lom (Stanislav Mojžíš) – ředitel ND, „Děvín“, „Žižka“, „Karel IV.“, veršovaná pohádka „Smrt kmotřička“
Otokar Fischer - „Přemyslovci“, „Otroci“ (Řecko)
Jiří Mahen – hra „Mrtvé moře“ - historická látka z 18. stol. „Jánošík“
Hilbert - „Falkenštejn“
Jirásek (zemřel roku 1930)
vážné drama – František Langer - „Periférie“ - zločin a trest, „Dvaasedmdesátka“ - tragický příběh z vězeňského prostředí – divadlo na divadle – žena odsouzena na 20 let za vraždu manžela, ve vězení napíše hru o svém životě, drama hráno na vězeňské scéně, hrála hlavní roli, veselohry „Velbloud uchem jehly“, „Obrácení Ferdiše Pištory“, (legionářská literatura)
František Xaver Šalda – nejprve prozaik, básník, ke stáří – dramata, sociální drama „Zástupové“ - společenské rozpory, „Dítě“, „Tažení proti smrti“
neoficiální lidové divadlo
zábavní scény, šantány, kabarety, Červená sedma – Eduard Bass
Revoluční scéna, Dělnické divadlo – Dědrasbor
lidoví komici – Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Saša Rašilov
avantgardní scény – počátky – 1925, skupina studentů – Moliérova fraška pod názvem „Cirkus Dandin“, vliv poetismu, inspirace – lidová zábava, tvůrčí divadla, dialog s divákem
Osvobozené divadlo
založeno v roce 1926
součást dramatické odbočky Devětsilu
název – od režiséra Jiřího Frejky
1927 – přestěhovalo se do Umělecké besedy na Malé straně, rozvoj
Frejka s Burianem založili scénu Dada
Jiří Voskovec a Jan Werich – studentské představení - „Vest Pocket Revue“ - malá revue do kapsičky u vesty, hrál zde Werich, na plakátech – pseudonym J. W. Rich, vliv poetismu, uvolněná stavba, sled dramatických, hudebních a tanečních čísel, parodie, písně, situační, jazyková komika, recese, studentský slang, komické novotvary, přejatá slova
„Fata Morgana“, „Sever proti jihu“, „Golem“ - slovní humor
30. léta – politická satira, hospodářská krize, varování před fašismem, rychlé reakce na události - „Caesar“
proti fašismu, „Osel a stín“, „Kat a blázen“, „Pěst na oko“, „Těžká Barbora“, „Balada z hadrů“
moderní melodické rytmické písně - „David a Goliáš“, „Hej rup“
1938 – divadlo úředně zavřeno, Voskovec a Werich – do USA, Werich po válce působil v divadle ABC
Werich – hrál ve filmech - „Císařův pekař“, „Pekařův císař“, „Byl jednou jeden král“
psal pohádky - „Fimfárum“
Divadlo D34
E. F. Burian, číslo – mění se podle roku, „voiceband“ - rytmizovaná recitace, adaptace děl klasiků
(Shakespeare, Moliere), dramatizovaná próza (Švejk, Krysař), dramatizace poezie (Máj), hry současníků (Milenci z kiosku, Žebrácká opera)
zavřeno v roce 1941, Burian – do koncentračního tábora, otevřeno po válce – D46, po Burianově smrti přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana
hry Šrámky, Čapka
protifašistické hry
na konci 30. let a za okupace, sblížení oficiálního a avantgardního proudu