< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Nauka o textu4) Čeština – jazyk národníMluvnice

Slovenština ve srovnání s češtinou

  • národní jazyk Slováků
  • nejbližší jazyk češtině
  • podobnost – historické důvody, společný územní vývoj
  • západoslovanský jazyk, výraznější nářečí
  • společný vývoj 1918 – 1992, výjimka – okupace
  • jazyky na sebe působily, často paralelní vývoj
  • první pokusy o spisovnou slovenštinu – 2. polovině 18. stol. - Josef Ignác Bajza
  • ve 40. letech 19. stol. - uzákoněn spisovný slovenský jazyk na základě středoslovenského nářečí, Ludovít Štúr, Michal Miloslav Hodža, Jozef Miloslav Hurban
1) srovnání s češtinou - vývoj (jaká změna neproběhla)
  • a/á se nezměnilo v ě/ie – ulica (v češtině – ulicie – ulice)
  • u se nezměnilo v i – ulicu (v češtině ulici)
  • aj se nezměnilo v ej – najlepšie (v češtině nejlepší)
  • ie se nezměnilo na í - miera (míra)
  • súd (v češtině – saud, soud nebo sud)
  • o se stříškou – stol (stůl)
  • měkké r v ř – répa (řepa)
2) srovnání s češtinou - slovní zásoba
  • některá slova jsou stejná – tráva, starý, sad
  • jen ve slovenštině – prepáčiť - prominout, bocian – čáp, lopta – míč, korčule – brusle
  • stejná slova, mají jiný význam – zaspať – ve slovenštině usnout, nohavice – kalhoty, kapusta – zelí
  • slova hláskově odlišná – dom, ležat, měsiac
  • přejímají z cizích jazyků – z rumunštiny – bryndza, vatra, z latiny – okuliare, z maďarštiny – korčule (brusle), lopta (míč)
3) pravopis a výslovnost:
  • rozlišovací znaménka – vokáně – ô – vyslovuje se jako uo, stôl, kôň
  • ä – mäso – vyslovuje se jako široké e
  • à a å – tåcť
  • měkké l´ - l´ahostajný
  • de, te, ne – vyslovují se měkce, výjimka u přídavných jmen a zájmen – vedl´a tej zelenej hrušky – vyslovuje se tvrdě, literatúra, televízia, teraz, jeden
  • di, ti, ni – vyslovuje se měkce, tvrdě u přídavných jmen, zájmen, příčestí – tí mladí boli unavení (vyslovuje se tvrdě), odísť, politika
  • v po samohlásce nebo po r se vyslovuje jako neslabičné u – bratov, krv
  • v příčestí minulém vždy měkké i
4) hláskosloví:
  • l – střední, l´ (měkké), å (dlouhé)
  • r, à
  • kromě dvojhlásky ou také ie, ia, iu – námestie, bratia
  • nemá ř, ě, ů
  • má skupiny dz, dž – bryndza, hádžem
  • rytmický zákon – za sebou nenásledují dvě skupiny dlouhé – krásneho
5) tvarosloví:
  • skloňování – uchovaly se starobylejší tvary u podstatných a přídavných jmen – žena, ulica
  • 4. pád osob se rovná druhému pádu obou osob – poznám tých mužov, žien
  • časování jednodušší – nemají slovenské třídy, v 1. os. č. j. – vždy m – nesiem, volám
  • 3. osoba čísla množného – ú, ia, a – nesú, robia, boja sa
  • infinitiv končí na ť
  • příčestí minulé – přidává se „o“ – nesol
  • infinitivy končí na -ť
  • v rozkazovacím způsobu se zachovává délka samohlásek – písať – píš
  • v tvarech podmiňovacího způsobu – vždy jen by – bol by som, bol by si



Přidal: Aleinad 23. 3. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 406
Zhlédnuto: 3782 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Nauka o textu4) Čeština – jazyk národníMluvnice