v dubnu 1920 se konaly volby, zvítězila sociální demokracie (27,5 %), předseda vlády – Vlastimil Tusar
vznikla koaliční vláda – tvořilo ji pět stran – Pětka – sociální demokracie – Rudolf Bechyně, národní socialisté – Jiří Stříbrný, národní demokraté – Alois Rašín, lidovci – Jan Šrámek, agrárníci – Antonín Švehla
hlasovalo se podle poslaneckých klubů – poslanec musel dodržovat rozhodnutí svého klubu
v případě nespokojenosti mohl poslanec klub opustit, ale zanikal tak jeho mandát
v létě 1920 – k hranicím se přiblížila rudá armáda, ohroženi se cítili demokraté na Slovensku a Podkarpatské Rusi, je zde vyhlášeno stanné právo – omezení demokracie na přechodnou dobu v ohrožených oblastech
blízkost rudé armády aktivizovala extrémní levici v sociální demokracii – přijímá bolševické myšlenky – vnitrostranická krize, štěpení strany, Tusar podal demisi
prezident jmenoval úřednickou vládu – vláda sestavená z odborníků bez ohledu na výsledky voleb, předseda – Jan Černý – překonána vládní krize, rozkol v sociální demokracii pokračuje
v prosinci 1920 – levice v soc. dem. uspořádala sjezd, protiprávně obsadili sídlo strany Lidový dům – byla tam tiskárna, vydávali Právo lidu, levice začala tisknout Rudé právo
nakonec z Lidového domu vyhnáni policií
levice to pocítila jako křivdu, vyzvala ke generální stávce – malá odezva, v některých oblastech nebezpečná situace – na Kladensku – vznikly rudé gardy, začaly obsazovat nádraží, průmyslové podniky, velkostatky, prezidentovo sídlo v Lánech, na Oslavansku
proti rudým gardám poslány policejní jednotky, vyhlášeno stanné právo, dochází ke střelbě, gardy jsou potlačeny
krize v soc. dem. pokračuje, vyvrcholila v květnu 1921 – levice v soc. dem. založila vlastní stranu – Komunistická strana československá (KSČ) – extrémistická, negativní vztah k Československu, řízeni Komunistickou internacionálou z Moskvy
ve 20. letech se Československu podařilo stabilizovat vztahy se všemi sousedy kromě Maďarska – korektní vztahy s Německem a Rakouskem, hlavní spojenec – Francie, přátelské vztahy s Rumunskem, s Jugoslávií (spojenectví Malá dohoda)
1922 – úřednická vláda odstoupila, nová vláda v čele s agrárníkem Antonínem Švehlou – všenárodní koalice, podařilo se zlepšit vztahy s československými Němci, překonána poválečná hospodářská krize
významný podíl na překonání krize – ministr financí Alois Rašín – provedl měnovou odluku, uchránil korunu před inflací
1923 – anarchokomunisté spáchali atentát na Aloise Rašína – zemřel
parlament schválil zákon na ochranu republiky – bylo možné zakázat extrémistickou stranu
v listopadu 1925 – parlamentní volby – zvítězili agrárníci (13,7 %), politické spektrum bylo roztříštěné
vznikla koalice občanských stran – agrárníci, lidovci, živnostníci, němečtí agrárníci, němečtí křesťanští socialisté – první vláda s německými ministry
levice měla minimální zastoupení, levice je označovali jako panská vláda
v čele – Antonín Švehla, reformy státní správy, hospodářské reformy – podílel se nový ministr financí Karel Engliš – položil základy meziválečné československé prosperity, významná osobnost mezinárodní ekonomie
v únoru 1929 – ze zdravotních důvodů odstoupil Antonín Švehla
nový předseda vlády – agrárník František Udržal (pochází z Rovně), na Udržalovu vlády je vyvíjen velký nátlak v parlamentu – Slovenská ludová strana – požadovali autonomii Slovenska v rámci Československa – Andrej Hlinka, národní demokraté, další strany
vypsány předčasné parlamentní volby – podzim 1929, zvítězili agrárníci (15 %), předseda vlády opět František Udržal, vláda široké koalice, koalici tvořilo osm stran, zastoupena pravice i levice
s výsledky voleb nespokojeni komunisté, uvnitř KSČ prohra posílila extrémisty, dochází k bolševizaci strany, se Stalinovou podporou se do čela KSČ dostává Klement Gottwald, uvnitř extrémní strany zvítězili extrémisté, z KSČ odcházejí někteří členové – kulturní inteligence (Seifert), někteří se později vrátili
Statistika