< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Valenční syntaxStavba věty jednoduchéMluvnice

Souvětí

  • spojení dvou nebo více vět v jeden celek
  • vztahy mezi větami v souvětí – jako mezi větnými členy
  • vztah podřazenosti
    • závislost vedlejší věty na větě řídící (věta hlavní i vedlejší)
    • Když..., vrátil se..., aby..., které.... 1VV časová – 2VH, 3VV účelová, 4VV přívlastková (závislá na 3VV)
  • vztah souřadnosti (přiřazování)
    • věty jsou na sobě nezávislé, mezi hlavními i vedlejšími větami
    • Když skončil na chatě s prací, přesvědčil se, zda vypnul elektrický proud, ale doma si ještě vzpomněl, že asi nezavřel okenní vyhlídku a neodnesl klíč k sousedovi, který mu objekt hlídal.
    • 1VV časová, 2VH, 3VV předmětná, 4VH, 5VV předmětná, 6VV předmětná, 7 VV přívlastková (závislá na 6VV)
  • druhy vět v souvětí
    • hlavní
    • vedlejší
    • spojkové – uvozeny spojkou, bezespojkové, vztažné – vztažné zájmeno určujeme jako větný člen
    • souřadné – dvě a více hlavních vět
    • podřadné – jedna věta hlavní, věty vedlejší

Souvětí souřadné

  • nejméně dvě věty hlavní
  • spojeny spojkami souřadicími nebo čárkou
  • vztahy mezi větami
    • slučovací poměr
      • výpovědi jsou sobě rovné, vyjadřují současnost nebo následnost (a pak)
      • a, i, ani, nebo, buď-nebo, jednak-jednak, z části-z části
    • stupňovací poměr
      • ba, ba i, dokonce, ba dokonce, nejen-nýbrž
    • odporovací poměr
      • obsah druhé věty popírá první větu
      • ale, však, avšak, nýbrž, sice-ale, před a čárka
    • vylučující poměr
      • buď-nebo
    • důvodový poměr
      • neboť, vždyť, totiž
    • důsledkový poměr
      • proto, a proto, a tak, tedy, tudíž
    • popř. vysvětlovací poměr – to jest, a to

Souvětí podřadné

  • jedna věta hlavní, jednu nebo více vět vedlejších
  • ve větě hlavní může být slova odkazovací – nejsou větným členem (...tam, kam...)
  • podmětná – uvozena vztažnými zájmeny kdo, co, spojkami že, aby, kdyby
  • předmětná - vyjadřuje předmět věty řídicí, většinou závisí na slovesu věty řídicí, nejčastěji uvozena spojkami že, aby, vztažnými zájmeny kdo, co, kde, kam, odkud
  • přísudková – nejsou časté, vyjadřují jmennou část přísudku se sponou (Obloha byla, jako když ji vymete.)
  • přívlastková - vyjadřuje přívlastek věty řídící, závisí na některém podstatném jménu větě řídící, blíže ho určuje, uvozena vztažnými zájmeny který, jenž, vztažnými příslovci kde, kdy, kam, spojkami aby, že
  • příslovečná
    • místní – kde, kam, odkud, kudy
    • časová – když, až, jakmile, zatímco
    • způsobová – jak, účelové - aby
    • podmínková – jestliže, kdyby, když, jestli, -li
    • příčinná (důvodová) – že, protože, poněvadž
    • přípustková – přestože, třebaže, ač, i když, ačkoliv
  • doplňkové – vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovesu věty řídicí a zároveň se vztahuje k podstatnému jménu ve větě řídicí, podst. jm. - podmět, předmět, většinou na slovesu smyslového vnímání (Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.)



Přidal: Aleinad 14. 1. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 388
Zhlédnuto: 7947 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Valenční syntaxStavba věty jednoduchéMluvnice