vztahy mezi větami v souvětí – jako mezi větnými členy
vztah podřazenosti
závislost vedlejší věty na větě řídící (věta hlavní i vedlejší)
Když..., vrátil se..., aby..., které.... 1VV časová – 2VH, 3VV účelová, 4VV přívlastková (závislá na 3VV)
vztah souřadnosti (přiřazování)
věty jsou na sobě nezávislé, mezi hlavními i vedlejšími větami
Když skončil na chatě s prací, přesvědčil se, zda vypnul elektrický proud, ale doma si ještě vzpomněl, že asi nezavřel okenní vyhlídku a neodnesl klíč k sousedovi, který mu objekt hlídal.
předmětná - vyjadřuje předmět věty řídicí, většinou závisí na slovesu věty řídicí, nejčastěji uvozena spojkami že, aby, vztažnými zájmeny kdo, co, kde, kam, odkud
přísudková – nejsou časté, vyjadřují jmennou část přísudku se sponou (Obloha byla, jako když ji vymete.)
přívlastková - vyjadřuje přívlastek věty řídící, závisí na některém podstatném jménu větě řídící, blíže ho určuje, uvozena vztažnými zájmeny který, jenž, vztažnými příslovci kde, kdy, kam, spojkami aby, že
příslovečná
místní – kde, kam, odkud, kudy
časová – když, až, jakmile, zatímco
způsobová – jak, účelové - aby
podmínková – jestliže, kdyby, když, jestli, -li
příčinná (důvodová) – že, protože, poněvadž
přípustková – přestože, třebaže, ač, i když, ačkoliv
doplňkové – vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovesu věty řídicí a zároveň se vztahuje k podstatnému jménu ve větě řídicí, podst. jm. - podmět, předmět, většinou na slovesu smyslového vnímání (Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.)