Karel Havlíček Borovský

Novinář, politik, básník, podepisoval se podle Borové u Přibyslavi, kde se narodil, pak se přestěhoval do Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod), kde vystudoval gymnázium a po absolvování filozofie se rozhodl vstoupit do semináře a stát se knězem, byl ale zklamán pokrytectvím a národní vlažností svých učitelů, a proto ze semináře odešel. Studoval slovanské jazyky, literatury a reálie.

1843 – 1844 působil jako vychovatel v Rusku, kam odjížděl jako nadšený stoupenec slovanského národa v pojetí Kollára, ale pobyt v Rusku ho přesvědčil o neživotnosti Kollárových myšlenek, po návratu z Ruska na sebe upozornil kritikou Tylova Posledního Čecha. Cestování, studium a životní zkušenosti v něm posílily kritický postoj ke skutečnosti. Mohl lépe posuzovat situace v Čechách, viděl četné rozpory v národní společnosti, rozhodl se, že bude pracovat v novinách.

1846 – 1848 byl redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Tyto noviny zpolitizoval a chtěl čtenáře seznámit s politikou v cizině. Napsal článek Slovan a Čech, kde kritizoval myšlenku slovanské vzájemnosti.

1848 – 1850 působil v Národních novinách s přílohou Šotek. Zde formuloval zásady austroslavismu (názoru, že existence Čechů je možná jen jako součást Rakouska), snažil se, aby politické cíle národa pronikly do největšího rozsahu vrstev společnosti. Počátkem 50. let byly tyto noviny zakázány.

1850 – 1851 působil v týdeníku Slovan, vydával a redigoval v Kutné Hoře. Zde zužitkoval své zkušenosti z pobytu v Rusku, z něhož čerpal u pro dílo Obrazy z Rus - soubor reportáží o Rusku, staly se jednou z prvních realisticky pojatých knih v české literatuře. Hovoří zde o velikosti ruského národa, odmítá zaostalost ruského venkova a carskou byrokracii.

1851 rozhoduje Vídeň o Havlíčkovu nuceném pobytu v Tyrolském Brixenu. I zde izolován od domova a veřejného dění se pokoušel literárně tvořit, studoval lidovou slovesnost a četl odbornou literaturu. Návrat mu byl povolen až na jaře 1856. Byl fyzicky u psychicky oslaben, neboť mu zemřela žena a přátelé se k němu také nehlásili, byl také otřesen poměry v Čechách v době absolutismu, několik měsíců po návratu umírá na souchotiny. Jeho pohřeb se stal protivládní demonstrací českého lidu a Božena Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu.