< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Die Bremer StadtmusikantenPer Anhalter durch DeutschlandNěmčina

Doris Dörrie - Geld



Doris Dörrie (geboren 1955) ist als Prosaikerin und Regisseurin bekannt (z.B. die Komödie „Männer“). Die Hauptfigur von Dörries Erzählung „Geld“ (verfilmt 1989), Carmen Müller, ist eine Hausfrau mit zwei Kindern. Ihr Mann Werner hat in einer Fabrik gearbeitet, wo man u.a. Spielzeugpistolen hergestellt hat. Man hat die Produktion gestoppt, weil die Pistolen viel zu echt ausgesehen haben. Man hat Werner entlassen. Die Familie hat finanzielle Probleme.
(...)

Im Autobus war unangenehme Ruhe. Herr Fuchs dachte nach: „Hat Carmen eigentlich einen Plan? Oder sie weiss nicht, was sie jetzt machen soll?“
Der Autobus stoppte auf einer vereinsamten Bushaltestelle.
„Schnell,“ flüsterte Carmen, „wir steigen aus.“ Niemand anders ist ausgestiegen.
„Endlich sind wir allein,“ sagte Carmen ironisch. Herr Fuchs war leise.
„Haben Sie Angst?“ fragte Frau Müller.
„Ja. Wundern Sie sich?“
„Schauen Sie mal,“ sagte sie. „Diese Pistole ist nur das Spielzeug.“
„Ich glaube Ihr nicht...“ antwortete er.
„Nein?“ Carmen richtete die Pistole auf seine Brust und schoss.
Herr Fuchs fiel auf den Boden und ächzte. Carmen war erschrocken: „Was ist los? Was machen Sie?!“
„Die Pistole... war.... augenfällig echt...“ Und dann sagte er nichts.
Frau Müller hatte einen Nervenschock. „Was habe ich gemacht?“ dachte sie.
Sie sah die Pistole an und richtete sie auf eigene Brust. Es war nur ein Moment und hier gibt es wieder unangenehme Ruhe.
Herr Fuchs stand auf. „Endlich bin ich allein,“ wiederholte er Carmen’s Worte. Frau Müller sah er nicht mehr an und ging zufrieden nach Hause.


Rozhostilo se nepříjemné ticho. Carmen zírala nepřítomně před sebe a pan Fuchs nervózně těkal očima z místa na místo. Občas krátce pohlédl na Carmen a přemýšlel, co se jí honí hlavou. Má vůbec nějaký plán? Nebo ji tento scénář naprosto zaskočil a netuší, co dál?
Autobus zastavil na opuštěné zastávce.
„Rychle,“ zašeptala Carmen, „vypadneme odsud.“ Nikdo jiný nevystoupil. Za panem Fuchsem se zaklaply dveře a zároveň zhasla poslední naděje na jeho záchranu. V této pustině je zcela odkázán rozmarům neracionálně uvažující paní Müllerové.
„Konečně jsme sami,“ poznamenala Carmen ironicky. Herr Fuchs mlčel.
„Máte strach?“ otázala se paní Müllerová.
„Ano. Divíte se snad?“
„Podívejte se,“ vybídla ho. „Tahle pistole je jen hračka.“
„Nevěřím Vám...“
„Ne?“ Carmen namířila zbraň na jeho hruď a vystřelila.
Herr Fuchs se sesunul k zemi. To Carmen vyděsilo: „Co se děje? Co to děláte?!“
„Ta pistole...byla...očividně pravá.“ Pak už neřekl nic.
Paní Müllerová byla v šoku. „Co jsem to udělala?“ probíhalo jí hlavou.
Podívala se na pistoli a namířila ji na svou vlastní hruď. Trvalo to jen okamžik a opět zde zavládlo nepříjemné ticho.
Herr Fuchs vstal. „Konečně jsem sám,“ opakoval Carmenina slova. Na paní Müllerovou už se ani nepodíval a spokojeně kráčel domů.



Přidal: Aleinad 11. 1. 2009
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 460
Zhlédnuto: 3750 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Die Bremer StadtmusikantenPer Anhalter durch DeutschlandNěmčina