Proletářská poezie

vznik republiky byl nejen radostný, ale provázely ho i zmatky – na tom se podíleli i revoluční události v Rusku, které po celé Evropě vyvolali pokusy o socialistické převraty

u nás – rozštěpení jediné dělnické strany Sociálni demokracie na levici a pravici, snahy některých levicově orientovaných vůdců převzít moc ve státě, ze strany vznikla Komunistická strana československá

komunistická idealogie ovlivnila mladé i starší spisovatele, kteří stáli u zrodu tzv. Proletářské literatury, což byla levicově orientovaná meziválečná literatura

román s největší popularitou – „Anna proletářka“ – Ivan Olbracht, nejprve tištěna v časopise komunistických žen Rozsévačka – podtitul „O Anně, rusé proletářce“, Olbracht se inspiroval románem Maxima Gorkého – „Matka“

stejný motiv i román Marie Majerové – „Nejkrásnější svět“, nebo román Josefa Hory – „Socialistická naděje“

program vznikl ve sdružení Devětsil – umělecké sdružení, založili ho bývalí studenti pražského gymnázia, 1. předseda – Vladislav Vančura; další autoři, Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebel, Josef Hora, Jindřich Hořejší, Stanislav Kostka Neumann

vznikala v letech 1920 – 24

za 1. sbírku je považována sbírka Josefa Hory „Pracující den“

toto období je považováno za ukončené smrtí Jiřího Wolkera 1924

patří sem i sbírka Jaroslava Seiferta – „Měto v slzách“

Stanislav Kostka Neumann – „Rudé zpěvy“

Konstantin Biebel „Cesta k lidem“

stoupence proletářské poezie spojovalo komunistické přesvědčení, myšlenky revoluční přeměny kapitalistické společnosti na společnost socialistickou

k programovým požadavkům sdružení Devětsil patřila sociální angažovanost, princip kolektivnosti, hrdina dělnického prostředí

program značně omezoval autory – proto bylo od něho brzo opuštěno – proto období trvalo jenom 4 roky

Jiří Wolker

(1900 – 1924)

vyrůstal v Prostějově

všestraně nadaný – literárně, hudebně i výtvarně

jako středoškolách publikoval do studentských časopisů

v Praze studoval práva a filosofii

přidružil se i k brněnské Literární skupině, ale přešel k Devětsilu

tvořil také pohádky, povídky, dramata, 1 román

pohádky a povídky vyšly posmrti v souborném díle

trpěl tuberkulózou – na ní zemřel, on sám si napsal epitaf

básnické sbírky:

• „Host do domu“:
• inspirace příslovím „Host do domu, bůh do domu“
• v mnoha básních se objevuje křesťantská symbolika
• tři oddíli – „Chlapec“, „Ukřižované srdce“, „Host do domu“
• první část - vytváří obraz chlapce a jeho seznamování se se světem, hodně autobiografických rysů, většinou verše optimistické, vyjadřují blízký vztah autora k nejobyčejnějším věcem, které jej obklopují; „Chlapec“, „Poštovní schránka“, „Kamna“
• druhá část – všímá si bídy, utrpění, solidarita, vzpoura, „Dláždění“
• třetí část – verše, kde touží po harmonii, autor se vyznává z lásky k tomuto světu, „Věci“ – lidé si neváží běžných věcí, které také zasluhují péči
• v prvním oddílu ještě dětská stylizace, v závěru se od toho odprošťuje
• v posledním oddíle se zamýšlí i nad smrtí, kterou bere jako přirozenou součást života
• v dalších vydání byla na autorovu žádost přidána jako čtvrtá část báseň „Svatý kopeček“ – původně byla samostatná, báseň rozsáhlá, ovlivněná Apollinairovým „Pásmo“, 1. polytematická báseň v naší literatuře“, je nazvaná podle místa, kde žili jeho prarodiče, autor seznamuje s místem, kde trávil prázdiny, rád se sem vrací, žije tu jeho dědeček s nemocnou babičkou, večer se vydává na procházku lesem, kde si představuje celý svůj život, vzpomíná na starého kamaráda, hovoří i o bídě, o touze vytvořit spravedlivý svět
• „Těžká hodina“:
• zobrazuje ulice, továrny, okolí města
• hrdina – proletariát, dělnictvo
• zobrazuje chudobu, utrpení
• v proletářích vidí záruku nového, lepšího světa
• naznačuje změnu pohledu na svět
• naznačuje, že přestává být chlapcem, ale ještě není dospělým mužem
• mizí bezprostřednost, objevují se tu především sociální balady – „Balada o snu“, „Balada o očích topičových“
• úvodní báseň – „Těžká hodina“
• báseň „Tvář za sklem“
• závěr už je více pesimistický, verše o smrti
• „Balada o očích topičových“ – báseň začíná popisem večerního města, továrny, přímá řeč, oslovení, básnická přirovnání, personifikace, metafory, jednotlivé sloky se liší délkou verše, sloky s kratším veršem přispívají k rychlejšímu spádu děje, elektrárenský topič přikládá dvacet pět let lopatou do kotle, jeho oči tím trpí, jednoho dne oslepne, později zemře, nešťastná žena příčinu vidí v práci, v závěru Antonín umírá, báseň končí oslavou práce

na okraji jeho tvorby i dramatické pokusy, samostatně vyšla knížka „Tři hry“ – patří sem tři dramata – „Nemocnice“, „Hrob“, „Nejvyšší oběť“

z prózy jsou nejznámější jeho moderní pohádky – „O kominíkovi“, „O milionáři, který ukradl slunce“, vytvořil kritickou a programovou stať „Proletářské umění“

jeho životopisem je kniha básníkovi matky - „Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky“

jeho dílo bylo velmi dobře přijato, ale Seifert ho zkritizoval v novinovém článku, protože byl až příliš nekritizovan, později byl dokonce prohlášen za klasika socialistické literatury

Jindřich Hořejší

• do proletářské poezie vztoupil sbírkou „Hudba na náměstí“ – ve stejnojmenné básni z této sbírky navázal na Šrámkovo vyznání „Života bído, přec tě mám rád“, Hořejší to obměnil – „Života bído, života bído, ty nejsi dědičná“
• podobně ladění jsou i jeho další dvě sbírky „Korálový náhrdelník“, „Den a noc“
• snaží se podat obraz současného života se všemi jeho utrpeními, především ve velkoměstech, sociální motiv spojuje s milostným motivem
• také překládal – hlavně z francouzské literatury

Josef Hora

• básník, prozaik, literární kritik, překladatel – Puškina, Jesenina, působil také jako novinář – působil v kulturní rubrice Rudého práva, ale z komunistické strany odchází a stává se redaktorem Českého slova
• vytvořil také sbírku drobnějších monografií – „Postavy a dílo“
• počátek 20. let v jeho básnické tvorbě:
• objevuje se zde vliv civilismu a vitalismu
• „Básně“
• „Strom v květu“
• proletářská poezie v jeho tvorbě:
• „Pracující den“
• „Srdce a vřava světa“
• „Bouřlivé jaro“
• teoretická stať – „O proletářské poezii“
• román „Socialistická naděje“ – zobrazuje politické boje 20. let
• 2. pol. 20. let a léta 30.
• Hodně cestoval po Evropě - Itálie, Sovětský svaz, Francie, Maďarsko – to se odrazilo v jeho tvorbě
• Sbírka: Itálie – Itálii zobrazuje jako zemi slunce, píše o její slavné minulosti, ale i o nebezpečí fašismu, mění svůj básnický styl – zkratky, přímá lyrická vyjádření
• Sbírka: Stromy ve větru - Lyrika přírodní a intimní, nově se objevuje motiv plynoucího času
• Sbírky
• Tonoucí stíny
• Dvě minuty ticha
• najdeme zde vzpomínky, autor utíká do svého nitra, vyjadřuje zde pocit samoty
• Sbírka: Máchovské variace – vydána ke 100 výročí úmrtí Máchy, vyjadřuje sympatie k autorovi, obsahuje 16 básní, téma lásky, domova
• poezie konce 30. let
• reaguje na ohrožení vlasti
• Sbírky
• Domov
• Jan Houslista – lyrickoepická báseň
• Zahrada Popelčina – cyklická báseň, skládá se ze 2 částí, 1. Rekviem – Hora vzpomíná na mrtvé, kteří zůstávají v našich srdcích, nemizí z našich životů; 2. Popelka přebírá hrách