Český expresionismus

• expresionismus u nás měl zpoždění zaviněné válkou
• u nás delší než například v Německu – doznívá až na konci 20. let, u některých autorů až do let 30.
• programově se k němu hlásí brněnská Literární skupina – patří sem např. František Götz – dramaturg Národního divadla; autoři patřící do této skupiny se obraceli od vněšího světa do vlastního nitra, v jejich tvorbě se projevovali pocity úzkosti, touha po sbratření lidí – to bylo dáno 1. světovou válkou
• hlásili se k němu i katolicky zaměření autoři
• inspiroval i Vladislava Vančuru a Františka Halase
• pronikl i do divadla – 1. divadelní hra expresionismu – Dykovo „Zmoudření dona Quijota“ – hráno ve Vinohradském divadle – tam i v Národním divadle poračoval s expresionismem režisér Karel Hugo Hilar; herci používali zpěvavou intonaci odlišnou od běžné mluvy, různě měnili rytmus nebo sílu hlasu; za nejlepší expresionistické představení byl považován „Hamlet“ s Eduardem Kohoutem v hlavní roli, dále zde hrál Václav Vydra starší

Jakub Deml

• katolicky orientovaný autor – hlavně v počátcích tvorby, později se s katolickou tvorbou názorově rozchází
• vliv na něj měl i přátelství s Otokarem Březinou – i s jeho dílem se později rozchází, ale uznával ho, „Mé svědectví o Otokaru Březinovi“
• pokládán za předchůdce moderních básnických směrů
• vynikající básník – snažil se odhalit krásu nejvšednějších věcí
• básně v próze – „Moji přátelé“ – lyricky opěvuje květiny, klade jim otázky, vyslovuje jim svůj obdiv, rozpráví s nimi, volný proud asociací, vzpomíná na svoji sestru
• milostná poezie v próze – „Miriam“ – sbírka
• sborník „Šlépěje“ – 26 svazků, prozaické práce, výběry jeho veršů – básníkova intimní zpověď, vyznává se ze svého vztahu k přírodě, bohu, autorovy úvahy, polemiky, korespondenci

Bohuslav Reynek

• básník
• překládal básně německého básníka Georga Trakla
• stál stranou veřejného života
• žil střídavě ve Francie – pocházela odtud jeho žena, a na Českomoravské vysočině
• z meziválečného období básně v próze – „Rybí Šupiny“, „Had na sněhu“, „Rty a zuby“

Ladislav Klíma

• povídkář, romanopisec, dramatik, filosof
• v tvorbě filozofické názory – pod vliven Nietzcheho
• v tvorbě 2 tendence – jedna směřuje ke konkrétním zážitkům a zkušenostem z běžného života – hra „Matěj Poctivý“, nedokončený román „Putování slepého hada za pravdou“, ve druhé části tvroby unikal do světa snu a fantazie

Richard Weiner

• básník a prozaik
• „Netečný divák a jiné prózy“ – úvahy o životě a problémech, které sebou život přináší, zabývá se povahamy, vztahy jedinců, člověk by se něměl příliš zaměřit na svůj osobní úspěch, příběh často končí v momentu, kdy vlastně začal – vrací se k němu, stále se vrací k jednomu ústřednímu bodu
• „Lítice“ – zážitky z Balkánské fronty
• soubor povídek – „Škleb“ – skeptický pohled člověka na svět
• soubor pěti povídek „Lazebník“ – v úvodní stati zde formuluje svůj program surrealismu
• dvoudílní prozaická kniha „Hra doopravdy“
• 6 básnických sbírek, z nich nejznámější jsou „Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami“, „Mezopotámie“