Kultura 19. století

·  v počátku 19. století v Evropě téměř všude romantismus

·  romantický hrdina – osamělost, přecitlivělost, neuznaný, zoufalý, melancholický, ironický

·  romantismus – středověké náměty, folklor, tajemnot, noční scenérie

·  nejromantičtějí umění je hudba – nejvíce v německu – symfonie, opery, koncerty, písňové cykly

·  v této době se také začínají půjčovat knihy, čtou se romány, které noví čtenáři považovali za skutečné, vydávat časopisy a noviny, „The Spectator“ – Velká Briánie, Francie – „Gazette de France“ – oficiální list ruského absolutismu, 2x týdně, Německo – „Atheneum“ – romantický časopis

·  v módě také pláč, melancholie, ale i záliba v noci, smrti – hlavně v baladách – Robert Burns, Gottfried August Bürger – „Balady“; populární gotický hrůzostrašný román

·  Jean Jacques Rosseau – švýcarský myslitel, romantik, nejprve osvícenec, hlásil návrat k přírodě, román „Nová Heloisa“ – o skupině lidí na venkově žijících přirozeným způsobem, plní ušlechtilosti a citu, politické názory – „O společenské smlouve“ – nositelem mocenské suverenity jsou lidé, kteří vykonávají přimou demokracii, čili nevzdávají se čási svých přirozených práv ve prospěch panovníka, součtem vůlí všech lidí vzniká všeobecná vůle, díky níž je blaho státu stavěno nad osud jednotlivce; pro rovnost lidí bez ohledu na původ, příčiny a politické důsledky nerovnosti mezi lidmi spatřoval ve vzniku soukromého vlastnictví

·  Edmund Burk – angličan, zakladatel politického konzervatismu, „Úvahy o francouzské revoluci“ – Francouzům vytkl, že se neopřeli o tradici, ale o rozum, který je prý příliš izolovaný, jednostranný a zavádějící, zdůraznil význam stavovské společnosti, patriarchální rodiny, místních společenství, církve, cechů, regionů

·  Německo:

o   literatura:

§     romantismus navázal na hnutí Sturm und Drang = Bouře a vzdor, který měl největší vliv: Johann Gottfried Herder – filozof, Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Shiller

§     Friedrich Shiller – básník, humanista, hlásal lidskou svobodu a důtojnost, dramatik, „Úklady a láska“, „Valdštejn“, „Don Carlos“, „Vilém Tell“

§     Johann Wolfgang Goethe – titul kníže básníků, milostný román „Utrpení mladého Werthera“ – kombinace tehdy populárního románu dopisového a deníkového, zasáhl do módy – série sebevražd, podle hrdiny se oblékalo; dvoudílná tragédie „Faust“ – lidská touha, poznání, úděl

§     Gotthold Ephraim Lessing – osvícenec, myslitel, spisovatel, divadelní teoretik, bojoval o uznání Shakespearových děl

§     Immanuel Kant – největší německý osvícenec, „Kritika čistého rozumu“, „Kritika praktického rozumu“, „Kritika soudnosti“

o   německá klasická filosofie, německý romantický idealismus: Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel – hlásal absolutní idealismus a hlavně dialektický vývoj pojmů – triáda teze, antiteze, syntéza – stali se východiskem i pro levicovou materialisticky orientovanou filosofii Karla Marxe – polemické spisy – „Filosoficko-ekonomické rukopisy“, „Komunistický manifest“ – spolu s Friedrichem Engelsem  - základ pro třídílný „Kapitál“ – analýza a kritika kapitalistické společnosti

o   malířství: Caspar David Friedrich – krajinář, „Krajina z ostrova Rujany“ – typicky romantické dílo

o   hudba:

§     Ludwig van Beethoven – rozhraní hudebního klasicismu a romantismu, klavírní sonáty, 9 symfonií, smyčcové kvartety, revoluční opera „Fidelio

§     Carl Maria von Weber – opera „Čarostřelec“

§     písňová tvorba – Franz Schubert, Robert Schumann, Hugo Wolf

§     Richard Wagner – operní skladtel, dirigent, básník, filosof, opery a hudební dramata – „Bludný Holanďan“, „Lohengrin“, „Tristan a Izolda“, „Parsifal“, „Mistři pěvci norimberští“

§     Johannes Brahms – hudebník, komorní a instruentální skladby, symfonie

o   architektura: pseudořecký sloh – Leo Klenze, Karl Schinkel, trubadúrská gotika, staroněmecký sloh, novorenesance; bavorský hrad Neuschwanstein Ludvíka II. – jednotlivé síně jsou zasvěceny Wagnerovým operám

o   největší historik 1. poloviny 19. století – Leopold Ranke

·  Anglie:

o   literatura:

§     četnost romatických spisovatelek

§     Samuel Richardson – „Clarisa aneb Historie mladé dámy“ – sentimentalistický román

§     James Thomson – básník, jehož také ovlivnila sentimentalita, „Čtyři období“ – později zudebněno J. Haydnem jako oratorium

§     sentimentalita se projevovala i zálibami o středověkou historii a hradní zříceniny

§     Robert Burns – skotský básník, básnická povídka „Tom O´Shanter“

§     William Wordsworth a Samuel Taylor Coleridge – romantičtí básníci, spolu vydaly „Lyrické balady“ – jedno ze základních děl romantické poezie, Coleridge – „Chrystabel“, „Skládání o starém námořníkovi“ – trest za porušení jednoty přírodího  lidského bytí

§     Walter Scott – historické romány, romantik

§     George Gordon Byron – ironicky laděný „Childe Harold“ – prototyp romantického hrdiny

§     Percy Bysshe Shelley – romantik, „Odpoutaný Prométheus“ – hymnus lidské svobody

o   architektura: novogotický styl – Augustus Pugin, Charles Barry – autoři Westminsterského paláce, novopalladianismus

·  Francie:

o   na počátku století klasicismus

o   díky Napoleonovi se časté oblouky a klasické uspořádání sloupů staly kulisou triumfálních průvodů oslavující císařství – tato atmosféra a umění – empír (z Fr. emipire = císařství)

o   empír:

§     Jacques – Louis David – malíř, námětem Napoleonova tvář, revoluční výjevy, „Zavraždění Marata“

o   romantismus:

§     malířství:

·     Théodore Géricault – malíř, „Vor medúsy“

·     Eugene Delacroix – malíř,  „Vraždění na ostrově Chiu“, „Sardanapalova smrt“

• literatura:

·     za manifest je považována Stendhalova stať „Racine a Shakespeare“

·     Stendhal – přechod od romantismu k realismu - „Červený a černý“, „Parmská Katouza“

·     Victor Hugo – básník, prozaik, básnický cyklus „Legenda věků“, romány „Chrám Matky boží v Paříži“, „Dělníci moře“, „Ubožáci“, dramatik - „Cromwell“, „Ernani“

§     hudba: Hector Berlioz – „Fantastické symfonie“, „Requiem“

o   architektura:

§     Théodore Ballu – pařížský kostel sv. Ambrože v románském slohu, kostel sv. Trojice v renesančním slohu

§     poprvé se vymanili z historie, když použili jako stavební materiál železo – Auguste Boileau – ocelové konstrukce při stavbě pseudogotického kostela sv. Evžena v Paříži; Henri Labrouste použil ocelové konstrukce při stavbě knihovny sv. Jenovéfy; pařížská Hlavní tržnice; Gustav Eiffel a August Boileau – „Bon Marché“; Eiffelova věž

§     Joseph Monier – vynalezl železobeton při výrobě květináčů – zahradník

§     Francois Coignet – používal železobeton

·  Španělsko:

o   Francisco Goya – malíř, „Třetí máj“ – španělský odboj proti fr. okupaci, začal jako rokokový malíř, „ Saturn požírá své děti“ – obraz bez racionality; romantické tendence

·  Rusko:

o   Michail Lermontov – romantik

o   Alexandr Sergejevič Puškin – romá ve verších „Evžen Oněgin“ – už prvky realismu; básník

o   hudba – Alexandr Borodin, Pjotr Čajkovskij – psali opery – Modest Musorgskij – „Boris Godunov“, „Chovanština“

·  Polsko:

o   Adam Mickiewicz – epos „Pan Tadeáš“, básník

o   Juliusz Slowacki – baladik

o   Fryderyk Chopin - klavírista

·  Itálie:

o   Giacomo Leopardi – básník, esejista

o   Niccoló Paganini – houslový virtuóz

o   v hudbě hlavně operní tvorba – Gaetana Donizetti, Gioacchino Rossini, Vincenzo Bellini

o   Giuseppe Verdi – hudebník, opery „Rigoletto“, „Aida“, „Don Carlos“, „Othello“

·  Maďarsko:

o   Ferenc Liszt – klavírní virtuóz, symfonické básně, „Faustovská symfonie“

·  Norsko:

o   Edvard Grieg – klavírní koncerty, suity z huby k Ibsenovu „Peeru Gyntovi“

·  raný funkcionalismus – architekti Henry van de Velde, Victor Horta, Paul Hankar – dekorace budovy i vnější – hlavně motivy přírody – to se uplatnilo v secesi = odpoutání od dosavadních umění

·  secese byla v každé zemi pojmenována jinak – v Belgii a Francii - art noveau, secessio v Habsburské monarchii, Modern Style ve Velké Británii, stile nuovo v Itálii, Jugendstil v Německu; secese chtěla vytvořit nový životní styl; v malířství, sochařství a grafice splývá se symbolismem – Gustav Klimt, Aubrey Beardsley, Egon Schiele

·  impresionismus:

o   malířství:

§     Edouard Manet – „Snídaně v trávě“, „Snídaně v ateliéru“, „Olympie“

§     malovali ve volné přírodě

§     název poprvé použit novinářem Leroyem, který chtěl v časopise Charivari zesměšnit způsob malby nezávislých malířů, použil ho z názvu obrazu Clauda Moneta „Impression, soleil levant“ – „Dojem, vycházející slunce“

§     Edgar Degas – „Česající se žena“

§     Auguste Renoir – „Moulin de la Gallete“

§     Georges Seurat – používal čisté spektrální barvy kladené na plátno v drobných bodech – zakladatel pointilismu

o   hudba:

§     Wagner – „Parsifal“

§     Fryderyk Chopin

§     Claud Debusy – orchestrální preludium „Faunovo odpoledne

§     Maurice Ravel – „Bolero“

§     Manuel Falla – „Noci ve španělských zahradách“

§     postupně avantgardní tendence, expresivita, symbolimus, surrealismus  - Igor Stravinskij, Ottorio Respinghi

·   

·  realismus:

o   Charles Dickens – anglický spisovatel, „David Copperfield“, „Nadějné vyhlídky“

o   Honoré de Balzac – „Lidská komedie“

o   Gustav Flaubert

o   Lev Nikolajevič Tolstoj – „Vojna a mír“, „Vzkříšení“

o   Fjodor Michajlovič Dostojevskij – „Zločin a trest“, „Idiot“, „Bratři Karamazovi“

o   Henrik Ibsen – norský dramatik, „Divoká kachna“

o   Georges Bizet – opera „Carmen“

o   Honoré Daumier – francouzský malíř

o   Gustave Coubert – obrazy s lidovými náměty – „Štětkaři“

·  pozitivismus:

o   opíral se o dílo: Augusta Comta – francouzský filozof, Charlese Darwina – angličan, přirodovědec, teorie evoluce, Herberta Spencera – vývojová teorie, Johna Stuarta Milla – empiriký filozof

o   Auguste Comt – šestisvazkový „Kurs pozitivní filozofie“ – vývoj evropské vzdělanosti je podroben zákonu, který tkví ve třech stádiích: teologickému čili fiktivnímu, metafyzickému čili abstraktnímu, vědeckému čili pozitivnímu; ve vědě má jít o fakty

·  dekadence: Friedrich Nietzsche – filosofická báseň „Tak pravil Zarathustra“ – hledal ideály nadčlověka

·  symbolismus: Stéphan Mallarmé, Paul Verlain, Arthur Rimbaud, Maurice Maeterlinck

·  avantgardní směry:

o   surrealismus – Francie, expresionismus – Německo, futurismus – Itálie, Rusko, dále fauvismus, kubismus, primitivismus

o   Antonio Gaudí – secese s arabskými prvky, „La Sagrada Familia“ v Barceloně

o   Frank Lloyd Wright – americký architekt, chvála strojů

o   funkcionalismus – Paul Souriau – kniha „Účelová krása“

o   Henri Bergson – Francouz, filozof, „Tvořivý vývoj“ – zpochybnil pozitivismus, všechny duchovní hodnoty vděčí za svůj vznik intuici, život je prý plynulý proud změn

 

(omlouvám se za kvalitu zpracování, nejsem žádnej expert...:-P)