< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Středověká literaturaLiteratura doby husitskéLiteratura

14. století – literatura vrcholného středověku

Rozvoj česky psané literatury je v první polovině 14. století. V době vlády Jana Lucemburského se zvyšuje význam šlechty – přispívá k rozvoji kultury a školství. Roku 1348 byla založena Karlova univerzita.

Latinská tvorba

Z první poloviny 14. století se dochovaly kroniky a legendy.
Kronika zbraslavská – nejprve byla psána jako kronika vlády Václava II., pak byla dopsána až do roku 1338. Je dílem zbraslavského mnicha Oty, vlastní podobu knize dal Petr Žitavský – výborný stylista. Autor se více věnoval dobrému s špatnému chování než historii. Kronika Žďárského kláštera – dílo Jindřicha Řezbáře.

Hagiografická tvorba

Legendy o svaté Anežce České, o blahoslaveném Hroznatovi a svatém Prokopovi.
Legenda aura – Legenda zlatá – dílo Itala Jakuba de Voragine, přeložena ve 2. polovině 14. století jako Pasionál.

Duchovní díla

O srdnatém rytíři – autorem je Kolda z Koldic.

Liturgické zpěvy

Domaslav

Česká tvorba

Lyrika – Kunhutina modlitba
Písně – Jezu Kriste, ščedrý kněžě, Buoh všemohúci.
Žánr sporu – Spor duše s tělem.
Legendy – Legenda o Jidášovi, Legenda o sv. Jiří.
Veršovaná epika – Alexandreida – První česky psaný rozsáhlý text. Dochovala se jedna třetina.

Kronika tak řečeného Dalimila

Vznikla na přelomu 13. a 14. století, předlohou byla Alexandreida francouzského básníka Qualtera Castellionského ze 12. století. Je to první doklad rytířské epiky v Čechách. Osudy Alexandrova otce Filipa i Alexandra připomínají osudy českých panovníků Přemysla Otakara II. a Václava II. Tato kronika vznikla v letech 1310 – 1314, její text se dochoval celý. Označení autora jako Dalimila vzniklo omylem Tomáše Pečiny z Čechorodu v 17. století, který na základě údaje kroniky Václava Hájka z Libočan ze 16. století ztotožnil boleslavského kanovníka Dalimila Mezeřického s autorem díla. Omyl objevil v 19. století Dobrovský. Pro zjednodušení se dílo označuje stejně.
Autor nechtěl historiograficky popsat české dějiny, chtěl dosáhnout určitých politických cílů. O autorovi nevíme skoro nic. Na počátku díla v předmluvě autor zdůrazňuje svoji neschopnost vytvořit dílo odpovídající normám doby, je to ale považováno za skromnost. Je to dílo rané české epiky, jedno z mála děl, které si uchovalo stále zájem i v 19. a 20. století.

Situace se začala měnit kolem poloviny 14. století, kdy byla založena Karlova univerzita – je více čtenářů se zájmem o latinskou i českou tvorbu. Ve druhé polovině 14. století je intenzivnější rozvoj literární tvorby. Pokračuje doba vlády Karla IV. – rozvoj hospodářský, politický i kulturní. Je posílena moc královská a oslabena moc šlechty. Roku 1355 byl Karel IV. korunován na císaře. Vzniká Karlštejn, chrám svatého Víta, Karlův most a nové části Prahy. Po Karlovi nastupuje Václav IV. – 1378 – 1419 – jeho vláda byla poznamenaná rozpory v církvi i ve společnosti – snahy o reformu církve. Myšlenky reformy společnosti přijímala nižší šlechta v podobě kázání ve městech i na venkově. Formuje se hnutí okolo Jana Husa. Rozporuplný vývoj v Českých zemích se odrazil i v kultuře. Vznikají nové literární žánry, vláda Karla IV. má vliv na česky psanou literaturu, společenské rozpory pronikají do literatury.

Latinská tvorba

Latinská tvorba si uchovávala tradiční žánry, musela reagovat na učence kolem Pražské univerzity.

Historiografická tvorba

Karel IV.: Vita Caroli – životopis

Právnická literatura

Díla Karla IV. : Majestas Carolina – právní normy,
Korunovační řád
Moralitates – sbírka mravních ponaučení

Legendy

Latinská Legenda o svatém Václavu – částečně dílo Karla IV.
Píše se i duchovní lyrika, naučná literatura, satirická lyrika. Uplatňují se první kontakty s renesanční tvorbou – snahy o vytříbený jazyk.

Česká literatura

Vnikají nové žánry, roste počet děl, zvyšuje se umělecká úroveň české literatury – může už soutěžit s vyspělou evropskou tvorbou.

Legendy

Život sv. Kateřiny – Větší legenda – Stockholmská legenda – pocházela z latinské předlohy, byla psána ve vysokém stylu.
Menší legenda – Brněnská legenda – nedosahuje umělecké úrovně jako Větší legenda.
Legenda o sv. Prokopu – populární, založena na latinském zpracování života tohoto světce Vita Maior. Je méně náročná, prostší. Oslava slovanské liturgie s protiněmeckým postojem.

Hagiografická tvorba

Pasionál – překlad Legendy Aury, český autor některé legendy vypustil, zařadil legendy o českých světcích i český překlad svatováclavské legendy od Karla IV.

Duchovní a světská lyrika

Závišova píseň
Dřěvo sě listem odievá
Noci milá
Ztratilať jsem milého – mluvčím je dívka.

Alegorické skladby

Kočovník
Mistr Lepič
Otec myrhy

Drobnější skladby

Život Adama a Evy
Život Josefův
O svaté Veronice
Gesta Romanorum – (Příběhy Římanů) – kratší příběhy, autoři hlásají zásady mezilidských vztahů.

Dramatická tvorba

Dramatická tvorba zpracovává základní témata církevního roku – duchovní tvorba. Vstupují do ní nové žánry.
Mastičkář – náleží latinsko-české Hře tří Marií – velikonoční hra. Zachycuje život na středověkém trhu, tři Marie kráčí k hrobu Krista, aby jeho tělo pomazaly mastmi.
Tkadleček – spor mezi milencem Ludvíkem a Neštěstím, které mu odvedlo jeho milou Adličku. Toto dílo nemá vysokou stylistickou úroveň. Autor si klade otázku, jakou úlohu má ve světě zlo a jak si člověk může určovat vlastní osud.

Tomáš Štítný ze Štítného

Studoval na Pražské univerzitě, nedosáhl akademických hodností, vrátil se na svou tvrz ve Štítném, kde se věnoval hospodářství a literatuře. Zprvu jeho tvorba měla charakter překladů z latiny, později vznikly jeho relativně samostatné spisy.
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (1376) – čtyřikrát přepracováno, třetí verze se jmenuje Knihy naučení křesťanského – tématem jsou věroučné otázky – postavení víry, zabývá se otázkami sociálních vztahů.
Řeči besední – napsal pro své děti, podává základní poučení o víře formou otázek a odpovědí. První verze, která vznikla roku 1385, se nedochovala. Druhá byla z let 1389 – 1401.
Řeči nedělní a sváteční (1392) – výklad čtení na neděle a svátky, náhrada kázání, základ pro besedu o biblickém textu, nebyl to souvislý výklad ale tematicky vrstevnaté dílo. Osou byla čtení nedělní a sváteční.
V závěru života se Tomáš Štítný ze Štítného vrátil k překládání, přeložil duchovní román Barlaam a Josafat – cesta indického kralevice Josafata k pochopení a přijetí křesťanství.

Objevuje se i překlad biblického textu. Vnikají nové literární žánry. Roste počet prozaických děl. Aktualizuje se i rytířská epika – její význam byl dlouho podceňován, zprvu byla chápána jako zábavné čtení, navazuje na německé překlady skladeb.

Lyrické

Tristram a Izalda
Tandariáš a Floribella

Prozaické

Příběhy o Alexandrovi Velikém a o Apolloniovi. Povídky o Bruncvíkovi a Štilfridovi – povídky o vzniku českého erbu – povídky heraldické
Trojánská kronika – zpracovaný příběh o dobývání Tróje. Neví se, zda vyšla roku 1468 a není-li to nejstarší česká tištěná kronika.

Didaktická literatura

Rozvíjí se i didaktická literatura. Vzhledem k hlasitému přednesu měla veršovanou formu. Druhý spor duše s tělem – založen na latinské předloze – Vidění Pholibertovo.
Třetí spor duše s tělem
Byly přeloženy Ezopovy bajky – určeny k hlasitému přednesu

Smil Flaška z Pardubic

Vytvořil veršovanou Novou radu – navazuje na tradice evropské literatury, využívá oblíbené zvířecí alegorie. Zachycuje sněm zvířat, který se sešel, aby poradil lvovi jako králi, jak má vládnout. Podle některých narážek v textu mohla mít skladba adresáta Václava II. Název říká, že jde o druhé zpracování díla. První verze se nedochovala. V díle je pohled na úlohu panovníka ve středověké společnosti.
Rada otce synovi – výklad principů rytířské morálky.

Hradecký rukopis

Složen ze tří částí – 1. Desatero kázanie božie, 2. Satiry o řemeslnících a konšelích, 3. samostatná bajka O lišcě a dčbánu.
1. – výklad smyslu deseti božích přikázání doplněný výčtem způsobů jejich překračování. V úvodu autor vypravuje o božském původu desatera, naznačuje jeho obsah, pak bere jedno přikázání po druhém a uvádí tři příklady hříšníků.
2. - drobné satiry, které napadají konšely, ševce, kováře, sladovníky, lazebníky, řezníky a pekaře. Vytýká jim typické poklesky – úplatnost, okrádání zákazníků. Nejkratší má 54 veršů a nejdelší přes 150. Satiry jsou řazeny postupně tak, že se střídá satiry vyhrocená nábožensky se satirou bez náboženského vyhrocení. Sled je porušen tím, že mezi satiru o konšelích a kovářích je vsunuta bajka O lišcě a dčbánu, která tím řazení satir narušuje. Liška se chtěla džbánu pomstít tím, že si jej přivázala k ocasu a spustila do vody, aby jej utopila, ten se ale naplnil vodou a stáhl lišku do vody. Satiry i desatero jsou pravděpodobně dílem jednoho autora – nic bližšího o něm ale nevíme. Jazyk je použit živý.

Podkoní a žák

Veršovaný spor mezi panským služebníkem a univerzitním studentem o přednosti jejich sociálního postavení. Skladbě se vytýká, že autor nezaujal jednoznačné stanovisko.

Milostná lyrika

Závišova píseň
Česká milostná lyrika nebyla omezena jen na dvorské prostředí, je i mezi univerzitními studenty. Využívali makarónské poezie – střídání latinských a českých veršů.

Satiry

Píseň veselé chudiny
Sedláci

Cestopisy

Vnikají překlady známých světových cestopisů
Vavřinec z Březové – autor husitské literatury, přeložil cestopis Mandevilla – popisuje fantastické vyprávění založené na dobové literární představě o lidech, fauně a flóře v cizině.
Marco Polo: Milion – podle skutečných zážitků z cest – dílo bylo méně důvěryhodné, protože neodpovídalo dobovým představám o cizích zemích.



Přidal: jenikkozak 8. 11. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1413
Zhlédnuto: 11941 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Středověká literaturaLiteratura doby husitskéLiteratura