< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Starověké státní útvary na Apeninském poloostrově a na SicíliiŘímské výboje v období republikyDějepis

Počátky římského státu

11. ledna 2007

-    v 7. - 6. století B.C. ovládli Etruskové velkou část střední Itálie - Latium, začala se zde utvářet městská osada Roma
-    Řím vznikal vývojem ze sabinsko-latinských sídlišť na Palatinu, Esquilinu, Viminalu, Quirinalu a dalších 3 pahorcích = septimontium (sedmivrší), v 6. století B.C. splynuly
-    Římané se rozdělili na patricie (urození, plnoprávní) a plebeje (omezená občanská práva)
-    vzniká senát, shromáždění občanů podle centurií (podle majetkového censu), země se členila do tribuí, ustanoveny kněžské úřady a kolegia řemeslníků
-    město zbaveno močálů (cloaca maxima - velký kanál), staví významné stavby
-    etruská dynastie v Říme vládla do roku 510 B.C., pak úpadek, vyhnán (dle pověsti 7.) král Tarquinia Superbus (Zpupný)
-    Římané nechtěli připustit, aby za vznikem Říma stáli Etruskové, a tak vytvořili mýtus o Aeneovi a pověst o Romulovi (roku 753 B.C. založil Řím) a Removi
-    začíná římská republika, do čela volení dva konzulové, obnovují zákony vydané králem Serviem Tullinem - jednání a hlasování o nejdůležitějších věcech na lidovém sněmu
-    v polovině 5. století B.C. ohrožováni Římané i Etruskové kmeny Samnitů, Volsků a Aequů od pobřeží Kampánie, Řím se spojil s Latiny
-    roku 396 B.C. Římané dobyli Veje a zbavili se Etrusků, roku 387 B.C. poraženi Galy, musí zaplatit vysoké výkupné, se Samnity vedli Římané tři války než je porazili, podmanili si latinská města
-    významným protivníkem už jen Řekové, postupně je porazili, poslední samostatné řecké město Tarent roku 272 B.C. kapitulovalo (i když Římany na pomoc povolaný král Pyrrha dvakrát porazil)
-    roku 265 B.C. se na římskou stranu přidalo etruské město Volsinii
-    Itálie sjednocena pod římskou nadvládou, výjimkou území na severu ovládané Kelty
-    serviovská ústava ukončila rodové zřízení, patricijové však mají nejvíce majetku a správa zůstává v jejich rukou, měli více vojenských povinností, ale rozhodujou v setninovém sněmu, který volí úředníky, mohli neomezeně využívat římské občanské právo - mohli mít významné funkce, uzavírat sňatek, hlasovat o kandidátech do úřadů
-    plebejové měli omezená práva - nemohli být v důležitých funkcích, hlasovat, ani se ženit s patriciji, vlastnické právo se brzy vyrovnalo patricijskému, sjednotili se, měli vlastní archiv, kultovní středisko a shromáždění
-    používali plebejské secese (dle tradice třikrát) - hrozili, že odejdou z Říma, vymohli si tak plebejských osobně nedotknutelných úředníků - tribunů lidu, měli právo veta
-    roku 449 B.C. vynutili sepsání zvykového práva a jeho zpřístupnění veřejnosti - zákony dvanácti desek, vyučovalo se i na školách
-    v průběhu doby si vynutili i sňatkové právo s patriciji, přístup do některých úřadů a zastávání kněžských funkcí
-    roku 287 B.C. obdrželo plebejské shromáždění právo vynášet zákony platné pro celý stát, plebejové tak dosáhli rovnoprávnosti
-    rozhodující tak byl majetek => vytvořila se patricijsko-plebejská úřední honorace - nobilita, jejím nejvyšším orgánem byl senát - původně poradní sbor, pak hlavní činitel v politice, konzervativní
-    dále existovaly občanské sněmy, centurijní (setninové) shromáždění a tributní shromáždění, kde zasedali patricijové i plebejové projednávající vše co neprojednával setninový sněm
-    výkon funkcí byl časově omezený na jeden rok (anuita), měl kolektivní charakter, limitováno také věkem
-    nejvyššími úředníky dva konzulové (od roku 367 B.C. mohl být jeden plebej), v době nebezpečí jeden diktátor vládnoucí půl roku
-    censoři prováděli po pěti letech census - majetkový odhad, a sestavovali seznam senátorů, jejich rozhodnutí nepodléhala právu veta
-    tribunové získali přístup do senátu a právo navrhovat zákony
-    kvestoři se starali o finance
-    aedilové o pořádek, zásobování, kontrolu a hry
-    praetor (urbanus) vykonával do roku 367 B.C. soudní moc, časem k němu přibyl druhý (praetor peregrinus) řešící spory mezi Římany a svobodnými jednotlivci, kteří neměli římská občanská práva a byli považováni za cizince (peregriny)
-    s poraženými nepřáteli nakládali jako s formálními spojenci (socii populi Romani), budovali tak federaci tvořenou na základě dvoustranných smluv mezi jednotlivými spojenci




Přidal: developer 27. 10. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 637
Zhlédnuto: 3364 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Starověké státní útvary na Apeninském poloostrově a na SicíliiŘímské výboje v období republikyDějepis