< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Zánik republiky a počátek císařstvíKrize římského impériaDějepis

Řím v období principátu

Vláda Juliovsko-Koudiovské dynstie – Po Augustovi vládne Tiberius - 1. – 3. desetiletí n. l.
Vzniká vzpoura v Germánii – prohlásili císařem Augustova adoptivního syna Germanicuse, ten to sice odmítl, ale Tiberius ho přeložil do Sýrie, kde zemřel. Tiberius se obklopil císařskou gardou – pretoriány a krutě likvidoval i jen domnělé odpůrce. Nakonec přesídlil na ostrov Capri a odtud řídil stát písemnými rozkazy. Vedl úspěšnou hospodářskou politiku, ale nakonec byl otráven.
Nástupcem byl Germanikův syn Caligula – vládl ve 30. – 40. letech 1. století. Byl duševně chorý, považoval se za vtělení bohů, stát přivedl k hospodářské krizi, byl zabit pretoriány.
Nástupcem byl Caligulův strýc Claudius – vládl ve 40. – 50. letech 1. století. Claudius široce uděloval římské občanství, stabilizoval poměry v zemi. Do úřadů v Římě mohli nastoupit i Galové. Claudius prováděl krvavé gladiátorské hry. Jeho politiku ovlivňovaly i jeho manželky; Agrippina ho nechala otrávit, aby nastoupil Nero.
Ten vládnul v 50. – 60. letech 1. století. Počátek jeho vlády byl úspěšný, měl dobré vztahy se senátem, ale pak se i u něj objevil a duševní choroba. Byl literárně činný, pořádal svá literární vystoupení, je mu připisováno zapálení Říma, protože pronásledoval křesťany, ti pravděpodobně Řím zapálili a svedli to na něj.
Nero organizoval záchranné akce. Nechal zabít svého bratra Britanika i matku Agrippinu. Začal likvidovat opozici. Senát ho označil za veřejného nepřítele a on spáchal sebevraždu – konec juliovsko-klaudiovské dynastie.
Po jeho smrti je boj o moc – vystřídali se za rok 3 císaři, pak vyhrál Flavius Vespacianus (60. – 70. léta 1. století) – dynastie Flaviovců.
Vláda Flaviovské dynastie – Vespasianus obnovil hospodářskou stabilitu země, provedl sociální reformy – obyvatelé z provincií se mohli stát senátory, nechal systematicky připravovat budoucí státní úředníky. Za jeho vlády vypuklo židovské povstání – to zlikvidoval jeho syn Titus – vládl krátce – na přelomu 70. a 80. let. Byl to císař velmi oblíbený. Dochází k výbuchu Vesuvu – zasypala Pompeje, Herculaneum, Stabiae.
Titův bratr Domitianus se chopil vlády v 80. – 90. letech 1. století. Byl velmi krutý, měl časté spory se senátem, využíval služeb udavačů, vynucoval si božské pocty, přivedl Řím k hospodářskému úpadku, byl nakonec zabit – konec Flaviovské dynastie.
Vláda tzv. adoptivních císařů – Nástupcem byl jmenován Nerva, do funkce ho jmenoval senát, protože byl starý a bezdětný. Nerva vládl dva roky, rozhodl o tom, že vládnoucí císař adoptuje nejschopnějšího vojenského velitele a ten má vládnout. Sám si vybral Traiana – přelom 1. a 2. století. Traianus podnikal výboje, posílil vliv armády, stabilizoval poměry v zemi – Řím má největší územní rozsah.
Pak vládne Hadrianus – musel přejít k obraně – je postaven Hadriánův val, Limes Romanus – opevněná hranice na Dunaji. Hadriánus bral do armády i občany provincií bez římského občanství.
Poslední byl Marcus Aurelius – vládne v 60. – 80. letech 2. století. Přechází k obraně. Válčí proti Markomanům a Kvádům – Slované – markomanské války.



Přidal: jenikkozak 27. 10. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 434
Zhlédnuto: 3163 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Zánik republiky a počátek císařstvíKrize římského impériaDějepis