Společenskovědní seminář - 03) Člověk ve velkých společenských celcích

Společnost

• Společnost je skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a může mít i svou vlastní kulturu a instituce
• Členové společnosti mohou pocházet z různých etnických skupin
• Společnost může být například národ, třeba jako Arabové, nebo občané státu
• Termínem společnost se označují i některá zájmová seskupení typu řádů (např. církevních), profesních skupin, odborných organizací, ale i jiná sdružení či setkání

 

Sociální hnutí

• Sociální hnutí je druh skupinové akce
• Jsou to velká neformální seskupení jednotlivců nebo organizací zaměřená na konkrétní politické nebo společenské záležitosti
• V současnosti existuje velké množství sociálních hnutí. Mnohem více jich vzniká ve společnostech a kulturách, které dovolují svobodu projevu - jako většina západních kultur (hodně jich je v USA, málo v Číně)
• Sociální hnutí byla a jsou úzce spojena s demokratickými politickými systémy. Byla příležitostně zapojena i v demokratizaci národů, ale častěji vznikala až po demokratizačním procesu.
• Sociální hnutí nejsou věčná. Mají svůj životní cyklus: jsou založeny, rostou, dosáhnou úspěchů nebo neúspěchů a nakonec jsou rozpuštěny a přestanou existovat
• Některá hnutí se později stávají organizacemi (Armáda spásy)

 

Klasifikace sociálních hnutí

Čtyři typy hnutí:

• 1. Hnutí transformační
• 2. Reformní hnutí
• 3. Spasitelská hnutí
• 4. Nápravná hnutí

 

Transformační hnutí

Usilují o dalekosáhlé, převratné a někdy i násilné změny ve společnosti, v níž působí

Reformní hnutí

• Mění pouze některé aspekty součastného společenského řádu
• Zabývají se konkrétními formami nerovnosti nebo nespravedlnosti
• Např. Hnutí proti potratům

Spasitelská hnutí

• Chtějí lidi chránit před špatným způsobem života
• Náboženská hnutí

Nápravná hnutí

• Neusilují o úplnou transformaci jedince, ale jen o nápravu konkrétních, dílčích nedostatků
• Anonymní alkoholici

Vznik sociálních hnutí

• Sociální hnutí vznikají většinou na základě individuální události, která spustí řetězovou reakci dalšího dění ve společnosti.
• V historii byla důvodem vzniku sociálních hnutí sociální nerovnost

Příklady sociálních hnutí

• Ekologická hnutí
• Hnutí za ochranu zvířat
• Hnutí za svobodu
• Hnutí za práva občanů
• Politická hnutí
• Odborová hnutí
• hnutí za práva žen
• hnutí za práva etnických menšin
• Hnutí za práva handicapovaných občanů
• Anarchistická hnutí
• Protiglobalizační hnutí

EKOLOGICKÁ HNUTÍ

Hnutí Brontosaurus

• nezisková organizace
• občanské sdružení dětí a mládeže, zaměřené na ochranu přírody a krajiny a výchovně-vzdělávací činnost

- Vznik:

• "Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti." Pod tímto heslem se v lednu 1974 zrodila "Akce Brontosaurus“.
• Akce Brontosaurus byla připravena jako jednoroční, ale spontánní odezva si vynutila pokračování. Změnila se na časově neomezený program výchovy k ekologickému myšlení a jednání.
• Už v roce 1974 se pod hlavičkou Brontosaura konaly pobytové víkendové a prázdninové akce v terénu.
• V roce 1978 probíhaly první tábory pro mládež na pomoc přírodě - Prázdniny s Brontosaurem, což je dodnes jedna z hlavních brontosauřích činností.
• Během několika let se Hnutí Brontosaurus rozdělilo na dvě nezávislé organizace - Hnutí Brontosaurus a Asociaci Brontosaura.
• V roce 1999 převzali Cenu ministra životního prostředí za dlouhodobou práci v oblasti ekologické výchovy a péči o životní prostředí.

- Cíl:

• Vychovávat sebe i ostatní k trvale udržitelnému způsobu života, tzn. jednání odpovědnému ke společnosti i přírodě.
• Formovat takový životní způsob, který nebude poškozovat prostředí, v němž žijeme.
• Rozvíjet výchovu zejména prací, hrou, příkladem a bezprostředním kontaktem s přírodou.
• Mladým lidem pomáhat vytvářet kolektivy umožňující získání pocitu sounáležitosti, uznání a seberealizace. Podporovat pořádání nápaditých akcí, které přispívají k ochraně a tvorbě životního prostředí a rozvoji člověka.
• Provádět nezávislou kontrolní a výzkumnou činnost, zajímat se o problémy životního prostředí a aktivním způsobem se snažit podílet na jejich řešení. V tomto smyslu působit na státní orgány, organizace i jednotlivce a další subjekty. Podporovat ty síly, které usilují o odklon od konzumního způsobu života.

Hnutí DUHA

Hnutí DUHA s úspěchem prosazuje ekologická řešení, která zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás.

- Cíl:

• Ekologické zákony a další opatření musí sloužit lidem. Účelem je zajistit lepší recyklaci odpadu, snížit znečištění vzduchu a řek, omezit kontaminaci potravin nebo pitné vody, podpořit rozvoj šetrných technologií či chránit lesy a přírodu.
• Cílem všech aktivit je ukázat, že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především  od aktivních lidí, kteří se zajímají o dění okolo sebe - od lidí, kteří vnímají i podíl zodpovědnosti za život na naší planetě.

- Úspěchy:

• 2008: Ministr životního prostředí předložil změny v zákoně o odpadech, jež před dvěma lety navrhlo Hnutí DUHA. Usnadní třídění odpadků a pomohou recyklaci.
• 2007: Hnutí DUHA, státní lesy, soukromí vlastníci, myslivci, dřevaři i zástupci vědců se v průlomové dohodě shodli na společném plánu, jak ozdravit české lesy.
• 2007: Vláda potvrdila, že nehodlá kvůli uhelným dolům vystěhovat a zbourat Horní Jiřetín a Černice – vesnice, kterým Hnutí DUHA několik let pomáhalo.

FEMINISTICKÁ HNUTÍ

• Feminismus: pojmenování hnutí, které vychází z přesvědčení o nevýhodném postavení žen ve společnosti. Pojem feminismus je relativně mladý, sahá do druhé poloviny 20. století, kdy se dostal do popředí všeobecného zájmu. Předtím se používalo označení ženské hnutí.
• Politické vystupování feministek je zaměřeno především na kampaně o právo na děti, násilí na ženách (násilí v partnerském svazku), mateřství (právo na interrupce), rovné platové podmínky, sexuální obtěžování, diskriminaci pohlaví a sexuální násilí.

- Historie:

• V Evropě se začal feminismus vyvíjet souběžně s Osvícenectvím v 18. století. V USA se feministické hnutí rozvíjelo v souvislosti s hnutím abolicionistickým (hnutí proti otrokářství). V počátcích amerického ženského hnutí sehrály významnou roli černošky.
• K významné emancipaci žen došlo během Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789.
• Jednou z největších bojovnic byla Olympe de Gouges(Marie Gouzeová). Jako odpověď na slavnou Deklaraci lidských práv(Deklarace práv muže a občana),hlavní dokument revoluce, vydala v roce 1791 Deklaraci práv ženy a občanky.  Prohlašovala, že ženy se rodí svobodné a jsou si rovné s muži. Zároveň požadovala garanci rovných práv ve všech oblastech života. Nakonec byla na podzim 1793 popravena gilotinou.
• Významnou osobností pro rozvoj feministického myšlení byla Mary Wollstonecraft (1759-1797), která byla ovlivněna myšlenkami anarchismu. Její kniha Obhajoba ženských práv (Vindication of the rights of woman, 1792) upozorňuje na to, že ženy jsou do svých rolí tlačeny prostřednictvím společenských tradic a výchovy. K problému společenské nerovnosti žen přistupuje jako k otázce morálky a kulturní úrovně společnosti.
• Roku 1886 byla britskému parlamentu poslána petice za plné hlasovací právo žen. Byla však ignorována. Na to aktivistky odpověděly založením Národního spolku pro hlasovací právo (National Society for Women's Suffrage), jehož členkám se začalo říkat sufražetky.
• Další významnou ženou byla  představitelka anarcho-feminismu Emma Goldman, která nepodporovala pouhá občanská a politická práva žen, ale právo ženy na život jako svobodné a rovnoprávné bytosti. Alice Painová a Harriet Stanton Blacková, zorganizovaly od roku 1910 sérii mohutných pochodů a demonstrací v New Yorku a v jiných velkých městech na východním pobřeží.
• V Čechách se prosazovalo hnutí za politická a občanská práva žen a tehdejší feministky byly zapojeny i do mezinárodních sítí. Mezi významné osobnosti patří M. D. Rettigová, B. Němcová, K. Světlá, S. Podlipská, E. Krásnohorská. V roce 1890 bylo v Praze založeno první dívčí gymnázium ve Střední Evropě, o jehož založení se zasloužila Eliška Krásnohorská.
• Na konci 20.stol. se feminismus pomalu začíná přesouvat na univerzitní půdu (tzv. akademický feminismus). Především v západních zemích dochází k zakládání samostatných kateder gender studies (studia rodu) a k pronikání této tématiky do dalších oborů.

- Gender studies:

• Termín gender se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami. Se stejným významem bývá někdy užíván český výraz rod.
• Kultura a společnost působí rozdílně na muže a ženy, což vede k sociálně konstruovaným rozdílům v jejich chování, očekávání či postojích. Tyto rozdíly nejsou univerzální, v různých společnostech a v různých dobách se významně liší.
• Gender vzniká v průběhu socializace jedince. Někteří autoři uvádějí, že již v 18 měsících si je dítě vědomo svého genderu, který mu je připsán při narození. Gender je vyjádřením představy, že existují pouze dvě pohlaví – ženské a mužské – a jim biologicky dané charakteristiky. ( zpravidla se neberou v potaz hermafrodité a trassexuálové)
• Gender nemusí odpovídat pohlaví jedince. Pokud je gender a pohlaví ve shodě, je jedinec heterosexuální. Pokud ve shodě nejsou, je jedinec transsexuální (= cítí se být opačným pohlavím.)
• Ačkoli je stejně jako u pohlaví předpokládáno, že existují pouze dva protilehlé gendery, mužský a ženský, není tomu tak. V některých společnostech existují zcela odlišné gendery, jejichž počet není nijak limitován. Jedinci jsou schopni hrát všechny genderové role (bez ohledu na pohlaví) díky genderové socializaci, v níž se učí pozorováním a nápodobou všem rolím, jež jsou poté schopni zahrát.

- Genderová analýza:

• Studium rozdílů v potřebách, podmínkách, přístupu ke zdrojům, kontrole majetku, rozhodovacích pravomocích atd. mezi ženami a muži.

- Genderová socializace:

• Socializace je proces, v němž se jedinec učí společenským normám a hodnotám. V genderové rovině to znamená, že se chlapci učí být chlapci a dívky se učí být dívkami. Učení se genderu probíhá zejména v dětství na základě genderově podmíněných očekávání rodičů a blízkého okolí. V důsledku strategie „pokus-omyl“ se dítě učí, co je pro něj jako pro chlapce či dívku „vhodné“ – které hračky, oblečení, aktivity, chování mu jsou na základě jeho pohlaví „přiděleny“. Tyto tlaky okolí jsou velice silné, což je patrné zejména u chlapců, kterým jsou zpravidla přidělovány striktně chlapecké hračky na rozdíl od dívek, jimž je dovoleno hrát si i s autíčky či vojáčky, tedy hračkami přidělenými chlapcům. V tomto procesu není dítě pouze pasivním subjektem, ale přímo se účastnící a učící se osobou. Svému genderu se neučíme pouze v dětství, ale v celém průběhu života.

- Genderové stereotypy:

• Genderové stereotypy jsou zjednodušující představy a popisy „femininní ženy“ a „maskulinního muže“, tzn. jak má správná žena či muž vypadat, jak se má chovat, co má cítit, jak má myslet atd. Dnes se již neprosazuje naprosté dodržování těchto stereotypů, jak tomu bylo v minulosti.

- Genderové role:

• Role, které jsou předpokládány od osoby na základě jejího genderu. Je zde předpoklad, že existují mužské genderové role a ženské genderové role. Proto se od mužů a žen očekává jiné chování a jednání v dané situaci.

- Proudy feminismu:

• Nejznámější rozdělení pohledů na současný feminismus vytvořila socioložka Judith Lorber.
• Rozlišuje tři typy feministické teorie :
• Genderové reformní feministické teorie
• Feministické teorie genderově motivovaného odporu
• Feministické teorie genderově motivované vzpoury

- Genderové reformní teorie:

• sem patří směry, které zdůrazňují podobnosti mezi ženami a muži a usilují o poskytnutí stejných možností účasti (mužům i ženám) na společenském dění.
• Tato skupina zahrnuje směry liberální feminismus, marxistický (socialistický) feminismus a rozvojový feminismus.
• liberální feminismus – nejsilnější proud podporující rovnoprávnost žen, bojuje za jejich možnost prosazovat se jako muži podle individuálních předpokladů a zájmů. Domnívá se, že na začátku jsou všechny osoby stejné a jejich pozdější rozdělení je především důsledkem vlivu odlišného prostředí a výchovy. Východisko vidí především v odmítání rozdílných sociálních rolí žen a mužů. Preferuje plynulé postupné reformy před radikální revolucí a věnuje se zejména změnám zákonů.
• marxistický (socialistický) feminismus – transformuje Marxovu kritiku kapitalistického útlaku a aplikuje ji na postavení žen. Zaměřuje se na ekonomické aspekty života a prosazuje zejména rovné přístupy žen k zaměstnání.
• rozvojový feminismus - zaměřuje se na specifické problémy a potřeby žen v hospodářsky rozvojových zemích

- Feministické teorie genderově motivovaného odporu:

• tyto směry zkoumají rozdíly v myšlení a prožívání mezi ženami a muži a vyzývají ženy aby se vymanily z nadvlády zakládáním samostatných, výlučně ženských organizací a komunit.
• radikální feminismus – vychází z přesvědčení, že ženy jsou na všech rovinách utlačovány muži. Zaměřuje se především na otázku sexuálního vykořisťování a zneužívání žen muži.
• Budoucnost spatřuje v režii žen, v nastolení matriarchátu. Jednoznačně se kloní k radikálním formám politického boje za osvobození žen.

- Feministické teorie genderově motivované vzpoury:

• Tyto směry věnují pozornost vzájemným vztahům mezi nerovnostmi založenými na genderu, rase, etnické příslušnosti, společenské třídě, sexuální orientaci.
• multirasový feminismus - řeší problém diskriminace žen v kombinaci s řešením pozice různých etnických skupin

POLITICKÁ HNUTÍ

OBČANSKÉ HNUTÍ

• Občanské hnutí bylo středové, liberální politické hnutí, působivší na české politické scéně mezi léty 1991 a 1996.
• Jeho předsedou byl po celou dobu existence Jiří Dienstbier. Jeho členy byli například Miloš Zeman, Martin Bursík nebo Jan Sokol.
• Hnutí bylo ustanoveno 27. dubna 1991
• Názorové odlišnosti členů hnutí mu neumožnily se profilovat ani pravicově, ani levicově, hnutí tak bylo řazeno na střední část politického spektra.
• Ve volbách do České národní rady v roce 1992 získalo Občanské hnutí 4,6 % hlasů a zůstalo tak těsně pod pětiprocentní vstupní hranicí. V reakci na to se v roce 1993 hnutí transformovalo ve stranu Svobodní demokraté. Současně s tím byla oficiálně potvrzena liberální orientace strany.
• Na přelomu let 1995 a 1996 se Svobodní demokraté sloučili s národními socialisty do subjektu nazvaného Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální.

ČESKÉ HNUTÍ ZA NÁRODNÍ JEDNOTU

• České hnutí za národní jednotu je malá populistická nacionalistická levicová politická strana.
• Hnutí vzniklo v září 1999 jako České sociálně demokratické hnutí odloučením některých členů, kteří nesouhlasili se vstupem do Evropské unie, od ČSSD.
• Dnešní název hnutí přijalo v červenci 2003.
• Heslem strany je slogan „Čechy Čechům“.

HNUTÍ NEZÁVISLÍ

• České politické hnutí sdružující nestraníky
• Vzniklo v roce 1994 jako Sdružení pražských nezávislých, k přejmenování došlo o rok později
• Na kandidátkách strany kandidovali kromě nestraníků i členové malých stran, např. Romské občanské iniciativy.
• V historii spolupracovalo například s Českou stranou národně sociální.
• Nezávislí mají pozice na lokální, případně krajské úrovni.
• V roce 2004 obdrželi ve volbách do europarlamentu přes 8 % a získali 2 mandáty

NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ

• Termín používaný pro různé novodobé skupiny spojené s náboženstvím.
• Termín nová náboženská hnutí se vůbec poprvé vyskytl v průběhu sedmdesátých letech v sociologické literatuře a sloužil pro označení některých kontroverzních náboženských skupin.
• I když se tento termín stále používá i v odborné literatuře, někteří autoři se tomuto označení raději vyhýbají a uplatňují spíše termíny jako „nová náboženství“, „nová religiozita“ či „nové náboženské směry“.

POJEM - „NOVÁ“

• Nelze jednoznačně určit, jak nová náboženská hnutí musí být, aby spadaly pod toto označení. V jednotlivých kulturách se kategorizace nových náboženských hnutí liší.
• Např. v České republice jsou dosud členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tzv. Mormoni) vnímáni jako příslušníci nové, „netradiční“ náboženské skupiny, ale např. ve Spojených státech je Mormonská církev celkem „běžné“ náboženství.
• Pojem „nová“ může být chápán odlišně nejen v jednotlivých společnostech, ale i u různých autorů. Britská badatelka Eileen Barkerová vidí jako předěl mezi „starými“ a „novými“ náboženstvími padesátá léta 20. století, kdy se objevilo velké množství skupin, poskytujících odpovědi na některé otázky týkající se duchovních, filozofických a náboženských problémů.
• Další skupina autorů v čele s Gordonem Meltonem považují za dělící zlom šedesátá a sedmdesátá léta.

POJEM – „NÁBOŽENSKÁ“

• Definice náboženství, která by byla přijímána většinovou vědeckou komunitou, dosud nebyla sestavena.
• Je otázkou, která hnutí označit jako náboženská, a která ne.
• Nová náboženská hnutí mohou dělit podle návrhu holandského religionisty Jacquese Waardenburga, který hovoří o „implicitních“ a „explicitních“ náboženstvích.
• Nová náboženská hnutí, která se označují jako „explicitní“, chápou sama sebe jako náboženství a prezentují se tak i svému okolí.
• Naopak termín „implicitní“ označuje taková náboženská hnutí, která se za náboženská nepovažují či toto pojmenování odmítají.

TYPOLOGIE NNH:

• Jedna z možných, často uváděných typologií je typologie podle sociologa Roy Wallise:

• NNH přijímající svět - hnutí se snaží o sebe-realizaci jedinců ve společnosti a jsou vůči světu otevření.
• NNH odmítající svět - hnutí zaujímají vůči světu odmítavý postoj, často považují většinovou společnost za „zkaženou“ a svou skupinu pokládají za dokonalou komunitu. Do této skupiny by se daly zařadit hnutí jako Chrám lidu, Svědkové Jehovovi či Ježíšova armáda.
• NNH obývající svět - hnutí obývající svět se snaží o obrodu náboženské zkušenosti a zaujímají většinou kritický postoj k zavedeným náboženským systémům.

HNUTÍ GRÁLÙ

• Hnutí Grálu je nové náboženské hnutí, které vzniklo v Německu ve 30. letech 20. století.
• Zakladatel, který se považoval za nového spasitele či božího syna, napsal knihu Ve světle Pravdy neboli Poselství Grálu, jejíž náplní jsou tři zákony podle nichž by se lidé měli řídit a dále návody jak by se lidé měli chovat.
• Sám zakladatel hnutí ovšem tvrdil, že žádnou sektu ani církev nezaložil a Hnutí Grálu označuje spíše za filosofický směr, a mnozí členové tohoto hnutí se tak rovněž snaží vystupovat.
• Centrem Hnutí Grálu je rakouská vesnice Vompemberg (tzv. Osada Grálu).
• U nás má hnutí asi 1500 stoupenců a hlavní centrum se nachází v Karviné.

HNUTÍ JÁ JSEM

• Nové náboženské hnutí, které vzniklo ve Spojených státech amerických
• Manželé Bellardovi tvrdili, že se setkali se Vznešeným Misterm, který jim předal Velké zákony života
• Po Bellardově smrti (1939) byli vůdci Já jsem obviněni a usvědčeni z poštovních podvodů.
• V roce 1957 byl hnutí přiznán statut náboženství
• Edna Bellardová zemřela v roce 1971 a vedení hnutí připadlo do rukou výkonných ředitelů.

ANTIKULTOVNÍ HNUTÍ

• Termínem antikultovní hnutí se označuje nejednotný proud organizací i jednotlivců, kteří se snaží upozornit na možné nebezpečí nových náboženských hnutí. První organizace, které by se daly označit za antikultovní, se začaly objevovat v 70. letech 20. století. Mezi nejvýznamnější patřila FREECOG - Freedom for Children of God
• V České republice působí od roku 1993 Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která bývá považována za antikultovní hnutí. Provozuje poradnu pro veřejnost a snaží se poukázat na možné nebezpečí spojené s některými novými náboženskými směry.

NNH S TRAGICKÝM KONCEM

• Jedním z prvních známých případů tragického konce nového náboženského hnutí byla hromadná sebevražda členů Svatyně lidu v Guyaně. Tato událost se stala v roce 1978, v noci ze 17. na 18. listopadu a dnes je známá jako „Bílá noc“. Po požití nebo vpíchnutí jedu tehdy zemřelo 914 mužů, žen a dětí.
• Dalším tragickým případem je rok 1993 a smrt asi 90 přívrženců Věteve davidovské. Sídlo skupiny byl ranč v Texasu. Očekávali konec světa a kopali si podzemní úkryty. Poté, co začali shromažďovat zbraně, se o ně začala zajímat FBI. Ta společně s policií ranč 50 dní obléhali a 19. dubna provedly speciální jednotky útok, jehož výsledkem byla smrt většiny obyvatel ranče.

GAY A LESBICKÁ HNUTÍ

• Různé teorie:
• Vrozená dispozice, která se rozvíjí nejspíše v prenatálním období z genetického základu
• Důsledek vývojových psychologických a sociálních vlivů během dalšího života, kdy se utváří sebepojetí a životní styl.

1791: Francie jako první země moderního západního světa dekriminalizovala homosexuální pohlavní styk.

1910: Anarchistka Emma Goldman veřejně vyslovuje podporu homosexuálům

1924: První americká organizace bojující za práva gayů a lesbiček - The Society for Human Rights.

1961: pohlavní styk mezi osobami stejného pohlaví je dekriminalizován v Československu.

1969: Stonewallské nepokoje v USA jsou považovány za počátek moderního homosexuálního hnutí

EVROPSKÉ FÓRUM LGBT SKUPIN

• Organizace pro vzájemnou pomoc a výměnu informací mezi národními organizacemi křesťanských gayů a lesbiček.
• Organizace byla založena v roce 1982 v Paříži.
• Od roku 1983 uspořádalo fórum konference v Amsterdamu, Antverpách, Basileji, Bratislavě, Edinburghu, Frankfurtu, Londýně, Oslu, Rize, Stockholmu, Turíně, Varšavě, Vídni a Curychu.
• V roce 2006 bylo fórum účastníkem konference Světové rady církví v Brazílii.

ELNADRUHOU

• Zastupuje zájmy lesbických, bisexuálních a transsexuálních žen
• Pořádá lesbický kulturní festival eLnadruhou, který je určen všem, bez ohledu na národnost, náboženské vyznání, sexuální orientaci, nebo jiné menšinové zařazení.

Veřejnost a veřejné mínění

Veřejnost

• Veřejnost - různé sociální skupiny, velké i malé, různě zájmově orientované
• Veřejnost je zdrojem veřejného mínění
• Silná veřejnost, jako společenská entita (= to, co je; něco existujícího, byť jen jako abstrakce), je přímou protiváhou politické a státní moci
• Tam, kde silná veřejnost neexistuje, politická sféra funguje bez účinné kontroly
• Psychické vlastnosti a schopnosti lidí jsou velice důležitou složkou utváření a fungování veřejného mínění. Mají v něm své místo city, vůle, paměť, intelekt, instinkt.

Veřejné mínění a jeho výzkum

• Komplex procesů, v němž jsou hledány kompromisy s cílem najít cestu ke kolektivnímu postupu
• Výzkum - informace o názorech, míněních, náladách obyvatelstva i o reakcích veřejnosti na politické a společenské události

Koncepce veřejného mínění

• psychologické
• participační, empirické
• pragmatické
• dialekticko-materialistické

Psychologická koncepce

• Psychologické pojetí, někdy nazývané též psychologizující, se formovalo v minulém století pod vlivem rozvoje psychologické vědy a jejího průniku do analýz společenských jevů.
• Mezi hlavní představitele psychologického pojetí veřejného mínění patřili Gustav le Bon (1841-1931) se svojí teorií psychologie davu, a Gabriel Tarde (1843-1904) zejména úvahami o rozdílu mezi míněním, tradicí a rozumem.

Patricipační koncepce

• Participační koncepce veřejného mínění, která vznikla ve spojení s liberalistickými politickými tendencemi, kladla důraz na praktickou stránku veřejného mínění.
• Takto pojatý výzkum je, zejména v Německu, nazýván demoskopie (doslova: popis lidu)

Pragmatická koncepce

• V určitém protikladu k participačním názorům vzniklo pragmatické pojetí veřejného mínění.
• Pragmatismus uznává veřejné mínění pouze jako produkt masové komunikace.
• Oba přístupy, participační a pragmatický, jsou dnes nejrozšířenějšími ve světě. Vzájemně se prolínají a konkurují si.

Dialekticko-materialistická koncepce

• Je založen na charakteristice veřejného mínění jako společensko-historické kategorie, tedy reálného společenského, historicky podmíněného jevu.
• Dialekticko-materialistické pojetí považuje veřejné mínění za součást společenského vědomí, které je určováno materiálními podmínkami a sociálním postavením lidí ve společnosti.
• Představiteli tohoto směru byli především Karel Marx (1818-1883) a Bedřich Engels (1820-1895).

Objekt veřejného mínění

Za objekt veřejného mínění považujeme to, co je jeho obsahem. Objektem veřejného mínění mohou být nejen hodnocení, soudy a představy lidí, jejich očekávání, přání a domněnky, ale i fakta a jevy objektivní skutečnosti. Jde hlavně o to, že jím musí být jevy, k nimž se může a je schopna veřejnost vyjádřit. Jsou to záležitosti, které jsou předmětem veřejného zájmu.