Teorie práva

·  právo = soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život ve společnosti

·  předpisy říkají, jak se lidé mají chovat, co se smí a co nesmí

·  původně nepsaná pravidla – říkalo se tomu zvykové právo = obyčejové – předávalo se ústně, lidé vychovánáni v duchu těch pravidel, dávno před vznikem států, doklady o těchto pravidlech máme až tehdy, když vznikly státy a bylo potřeba písemně zaznamenat pravidla, moc se jich nedochovalo – nejstarší Chamurabiho zákoník; týkalo se trestních věci; v zemích, kde existovalo náboženství v sobě obsahovala desatero – hlavní princip

·  se v znikem písemného práva vznikají i organizace, které na právo dohlížejí a vynucujího, popřípadě trestají – jsou to státní orgány

·  dělíme ho na:

o   objektivní:

§     zákony, předpisy, vyhlášky

§     pravidla, která jsou dána a která nám ukládají povinnosti nebo nějakým způsobem upravují společenské vztahy

§     neupravuje všechny společenské vztahy, jenom některé – těm se říká právní vztahy

o   subjektivní:

§     nárok nebo oprávnění účastníka právního vztahu

§     uplatnění objektivního práva

Právní řád

·  má hokaždý stát

·  = souhrn všech právních předpisů ve státě

·  stát vyžaduje jeho dodržování od občanů i od cizinců, kteří se na území zdržují

·  předpisy v řádu jsou uspořádány v hierarchickém systému – podle toho, jakou právní sílu předpis má (rozdělení do pyramidy – nejvýše jsou ty, které jsou nejdůležitější), nejvýše – ústava a ústavní zákony, dále zákony a zákonné předpisy => dohromady tvoří zákonné předpisy – tvůrcem jsou zákonodárné orgány – parlament u nás, pod nimi – podzákoné předpisy = prováděcí – sem patří vládní nařízení, vyhlášky ministrů (ministerstvo školství vyhlašuje prázdniny), vyhlášky obcí, měst  mají nejnižší právní sílu; předpis s nižší právní sílou nesmí odporovat předpisu s vyšší právní silou, všechny předpisy musí být v souladu

·  ústavní soud – dohlíží na soulad všech právních předpisů, rozhoduje spory, vydává stanoviska – provede definitivní výklad předpisu, rozhodnutí ústavního soudu jsou závazná; sídlí v Brně

·  k dodržování právního řádu má stát svoje nástroje – policie, soudy

·  právní vědomí občanů – odráží úroveň znalostí právního řádu, odvíjí se od úrovně společnosti

·  když občané nemají pocit, že se nedodržují zákony, nedodržuje je ani on a naopak

·  občané by měli mít základní vlastnosti právního vědomí, pokud se orientuje v nějaké oblasti, tak by měl znát z této oblasti zákony

·  před zákonem jsou si všichni rovni, neznalost zákona neomlouvá – 2 zásady

·  právní předpis - skládá se z právních norem:

o   závazné pravidlo chování, které vydává příslušný orgán v předepsané formě a jeho dodržování je vynutitelné

o   mají formy v kondicionálu – předpokládají, že se něco stane

o   právní normy – přikazují nějakou povinost, přikazují něco nedělat

o   základem právních norem jsou morální normy = minimum morálky

·  druhy právních norem:

o   donucující = kogentní – stát trvá na tom, co obsahují, nepřipouští se odchylky

o   odpůrné = dispozitivní – relativně nezávazné, účastníkům je dána možnost upravit si je podle svého (kupní smlouva – může být ústní i písemná, můžeme si určit druh splátky)

·  právní normy jsou publikovány – ve sbírce zákonů ČR, mají vždycky svůj název (zákon o... číslo. x/rok sb. (sbírky), má podčásti označované paragrafy, jsou očíslovány, mají svoje odstavce

·  předpisy je potřeba upravovat – upravuje se jenom část – novelizace, nebo se vydá nový předpis, který předcházející ruší

·  derogační klauzule = zrušující ustanovení – je dáno, který předpis ruší jaký

·  platnost předpisů:

o   předpis byl vytvořen platným předepsaným způsobem příslušným státním orgánem, je zapsán ve sbírce zákonů – je součástí právního řádu

o   je rovná datu účinnosti – předpis je vytvořen tak jak má být a hnedka se jim řídíme, účinnost – povinnost předpisem se řídit, dodržovat se, většinou se platnost a účinnost rovnají

o   je potřeba nějakého časového úseku než předpis nabyde účinnosti – vacatio legis – doba mezi platností a účinností – nutná doba pro přípravu

·  působnost předpisů:

o   časová – některé mají neomezenou působnost, platí dokud nejsou zrušeny nebo novelizovány, nebo je předpis časově omezený – například školní předpis na jeden školní rok

o   osobní – předpis se může vztahovat na všechy občany, nebo se týká jenom nějakého okruhu – řidičů, daňových poplatníku

o   územní působnost – některé předpisy platí na celém území, nebo jsou územě omezeny – školní rok, vyhlášky města, obcí, pokud vydává místní orgán – místní působnost, kraj – krajní platnost, parlament – celostátní

o   věcná – čeho se předpis týká, pozná se z názvu označení předpisu

·  právní vztahy:

o   skládají se ze tří částí:

§     účastníci = subjekty – fyzické a právnické osoby (škola, stát, instituce)

§     obsah právního vztahu – práva a povinnosti účastníků

§     cíl, účel, předmět právního vztahu – to, k čemu obsah směřuje, co je cílem

o   fyzické osoby = lidé:

§     mají dvojí právní způsobilost:

·     právní subjektivita – způsobilost k právům a povinnostem – můžu vstoupit do právního vztahu, vzniká narozením člověka (i nenarozené dítě) a končí smrtí

·     způsobilost k právním úkonům – fyzická osoba už vlastním jednáním zakládá nebo ruší nebo mění právní vztahy, v plném rozsahu nastupuje až v 18 letech, do té doby ji má člověk omezenou, může být omezena i duševním zdravím – pokud není schopen rozpoznávat důsledky svého chování, ale jsou zákonní zástupci – většinou rodiče, kteří zodpovídají za úkony nezpůsobilých

o   právnické osoby:

§     uměle vytvořené subjekty

§     také vztupují do právních vztahů

§     odlišují se zaměřením, podstatou, organizační strukturou

§     podstatou lidé = korporace:

·     spolky, družstva, obchodní společnosti

·     vystupují jako jedná právická osoba

§     podstatou majetek:

·     peníze – nadace, fondy

·     nemovitost, movitost – podniky, ústavy

§     mohou se sdružovat – vzniká sdružení

§     musí vzniknout zákonným způsobem – na základě písemných smluv, zakládací listiny

§     musí být zapsány do evidence – podle toho, jakou činnost vykonávají – komora, rejstřík, pokud tam nejsou – po právní stránce neexistují, zanikají teprve když jsou vymazány z evidence

§     mohou si najmout fyzickou osobu, která za ně vztupuje do právních vztahů – mají mluvčího, právního zástupce

§     stát – právnická osoba – obec

§     = společenství

·  právní skutečnosti:

o   veškeré okolnosti, které souvisí s právním vztahem, normou

o   vznikají samočinně nebo záměrně:

§     objektivní – událost, která vznikne bez vůle člověka, subjektu, vznikají s plynutím času – např. právní skutečnost – zletilost, narození, požár, povodeň

§     subjektivní – subjekt projevuje svojí vůli, dělá to záměrně, vědomě, úkon musí být srozumitelný – je jasné, co udělá, musí být dělán svobodně, bez nátlaku – manželství, musí být vážně míněn, nesmí odporovat dobrým mravům – rodič nemůže bez důvodu vydědit děti – ty se musí dopustit morálně odsouzeníhodné činnosti, je důležitá i forma - je přesně dáno, co právní úkon musí osbahovat, jednostranný právní úkon – sepsání zákonu, bilaterální – dvě strany – mezinárodní smlouvy, kupní, více účastníků – multilaterální

·  systém práva:

o   právní řád – obsahuje velké množství právních norem – z praktického důvodu je roztříděn a uspořádán do právních odvětví – podle toho, co je předmětem

o   nejvýše – ústavní právo: ústava

o   správní právo: zabývá se činností aparátu – pravomoce obcí, zastupitelstva

o   občanské právo: nejrozsáhlejší, hlavně majetkové vztahy fizických i právních osob

o   obchodní: podnikatelská činnost

o   pracovní: dovolená, mzdy, podmínky vyhození

o   živnostenské

o   rodinné: rodiče, děti, vyživovací povinnosti, náhradní rodina

o   trestní právo

o   právní řád se také dělí na veřejné a soukromé právo – veřejné – jeden subjekt nadřízen druhému – stát, trestní právo, soukromé právo – subjekty v rovnoprávném postavení – rodinné, občanské

·  ústavní právo:

o   souhrn norem, které upravují ty nejdůležitější právní vztahy ve státě

o   týkají se uspořádání státu (republika), rozdělení a výkonu státní moci

o   stanovuje základní práva a povinnosti občanů

o   prameny jsou ústava a ústavní zákony – mají jiný způsob schvalování (legislace)

o   součástí české ústavy je listina základních práv a svobod – ústava zákon číslo jedna, zákon číslo dvě – listina základních práv a svobod (název – ústava, č. 1/1993 sb.; listina základních práv a svobod, č. 2), přijalo ji i OSN po druhé světové války, obsahuje základní demokratické principy

o   listina základních práv a svobod – obsahuje 6 hlav a 44 článků

§     hlava první – obecná ustanovení, lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech, základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné; stát je založen na demokratických hodnotách; každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

§     hlava druhá – obsahuje základní lidská práva a svobody - každý má právo na život, lidský život je hoden ochrany již před narozením (ale u nás interupce povolená je); nikdo nesmí být zbaven života (eutanazie); zákaz trestu smrti (byl u nás, ale byl zrušen); není dovoleno vztoupit do obydlí bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí nebo nařízení soudu, nebo pokud se jedná o život, zdraví, svobodu druhých nebo pro odvrácení nebezpečí; svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání;; dále obsahuje politická práva – shromažďovací právo, svoboda projevu, sdružovací právo, volební právo; svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny; každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, svobodu ale lze omezi jedná-li se o bezpečnost a svobodu druhých, bezpečnost státu, ochranu mravnosti a zdraví; právo svobodně se sdružovat, shromažďovat, právo zakládat politické strany – omezeno jen pro bezpečnost státu a občanů; volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním; občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo, nebo svobodnou volbou svých zástupců; nedotknutelnost osoby – lidská důstojnost, nikdo nemůže omezit pohyb bez zákoných důvodů, nikdo nás nesmí omezovat, pokud to neříká zákon, nikdo se proti nám nemůže chovat protizákoně, nikdo nás nesmí týrat, zneužívat, nikdo nám nemůže zasahovat do soukromého života – listovní tajemství, ochrana soukromého vlastnictví, nikdo nesmí nikoho nutit do vojenské služby, pokud by to bylo v rozporu se svědomím nebo z náboženských důvodů

§     hlava třetí – práva národnostních a etnických menšin – těmto občanům se zaručuje všestranný rozvoj, právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich rodném jazyku a sdružovat se, zaručuje se jim právo na vzdělání v jejich jazyku, právo užívat jejich jazyka v úřením styku

§     hlava čtvrtá – hospodářská, sociální a kulturní práva – každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, má právo podnikat, každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, pokud práci nemohou vykonávat tak je stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem, toto právo ale nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů; zaměstnaci mají právo na spravedlivou odměnu za práci ana uspokojivé pracovní podmínky; občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele; každý má právo na ochranu zdraví, občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči za podmínek, které stanoví zákon; rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona; péče o děti  jejich výchova je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči, práva rodičů ale mohou být omezena soudem; rodiče, které pečují o děti mají právo na pomoc státu;každý má právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon, občané mají právo na bezplatné vzdělání na základních  astředních školách, podle schopnosti občana a možnosti společnosti též na vysokých školách; každý má právo na příznivé životní prostředí; hospodářské právo – právo svobodně se vybrat povolání, možnost vzdělávat se, vybrat si obor dobrovolně, pokud člověk nemůže povolání vykonávat bez svého zavinění, tak má právo na zajištění a ochranu, právo na stávku – až na soudci, ozbrojené síly, demonstrovat ale mohou, spravedlivá odměna za práci, právo na zlepšené pracovní podmínky – děti, mladiství, ženy, zdravotní postižení, omezení v době mateřství, ochrana zdraví – bezpečnost práce, nutné školení, pokud rodiče zanedbávají péči o děti, tak může stát zasáhnout, ale jen ze zákoných důvodů, pomoc státu při výchově dětí – příspěvky, zdravotní péče – povinná a bezplatná očkování, stát musí zabezpečit bezplatné vzdělání – povinná bezplatná devítiletá školní docházka,

§     hlava pátá – právo na soudní a jinou právní ochranu – každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu; každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení; každý má právo nevypovídat, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, nebo osobě blízké; jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy; každý, proti nemuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného dokud mu vina není dokázána a vyslovena rozsudkem soudu; trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější; jurisdikce – ochrana práv před soudce, nikdo nesmí být trestán z jiného než zákonného důvodu, každý v konfliktu se zákonem má právo na ochranu, k obviněnému se přistupuje jako k nevinému – presumpce neviny – dokud člověk není odsouzen, tak se na něj pohlíží jako na nevinného

·  ústava České Republiky:

o   byla přijata 1. 1. 1993

o   obsahuje preambuli – slavnostní úvodní prohlášení k tomu, co je ČR a jaká je její podstata, dále 113 článku rozčleněných do 8 hlav

o   hlava první = základní ustanovení – stanoveno jaký typ a druh státu sme, jednotný, demokratický, právnický, je tu soutěž politických stran, které mohou svobodně vznikat, vládne většina, ale chrání práva menšin, mluví se zde o občanství, práva občanů na zdravé životní prostředí a ochranu kulturních hodnot a dědictví

o   hlava druhá = moc zákonodárná:

§     má ji v rukou parlament – senát (81 senátorů – člověk víc než 40 let, voleni na dobu 6 let, po dvou letech se třetina obměňuje, většinový volební systém, volení jedinců) a poslanecká sněmovna (200 poslanců starších 21 let, voleni na čtyři roky, volí se většinovým systémem, volení stran)

§     poslanci a senátoři mají zaručenou imunitu – nelze je trestně stíhat bez souhlasu příslušné komory

§     hlavní náplň parlamentu – legislativní činnost – připravují, přijímají tvoří zákony, dále kontrolují činnosti vlády, hlavně jednotlivých ministrů, mají právo tzv. interpelace = kladou otázky, na které do třiceti dnů musí zotazovaná osoba odpovědět

§     zákon – podán návrh – jednotlivec, skupina, dále je návrh přečten, pak je diskuze, snaha pozměnit návrh, pak se o něm hlasuje – nadpoloviční většina musí souhlasit, dále to jde do senátu, kde to probíhá stejně, pokud ho zamítne, tak ho vrací zpátky, kde se může oběňovat, senát se musí k němu vyjádřit do 30 dnů, pak se postupuje k prezidentovi – může přijatý zákon vrátit do patnácti dnů, ale musí k němu napsat vyjádření a podepíše a zákon je zapsán do sbírky, nebo ho vrátí – nepodepíše ho, pak je návrh přepracován a prochází cestou ze sněmovny přes senát zase k prezidentovy znovu

o   hlava třetí = moc výkonná:

§     mezi výkonné orgány patří prezident republiky, vláda, ministerstva a jiné správní úřady

§     prezident – je hlavou státu, volí parlament na společné schůzi obou komor, volební období trvá 5 let a začíná dnem složení slibu, je to ten člověk, který může být volen do senátu, může být zvolen max. 2x; jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, pověřuje vládu nebo vykonává její funkci prozatimně do jmenování nové vlády, jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, má právo vrátit zákony pralamentu s vyjímkou ústavního, jmeuje pezidenta a víceprezidenta  Nejvyššího kontrolního úřadu, jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, zastupuje stát navenek, sjednuje a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, vyhlašuje volny do Poslanecké sněmovny a do Senátu, jmenuje soudce, má právo udělovat amnesti

§     vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, je odpovědna Poslanecké sněmovně, předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry; pokud ji nezíská, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny

§     člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce

§     poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru

§     k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejich členů

§     ministerstva: dopravy a spojů, financí, hospodářství, kultury, obrany, práce a sociálních věcí, pro hospodářskou soutěž, pro správu národního majetku a jeho provatizaci, průmyslu a obchodu, spravedlnosti, školství a mládeže a tělovýchovy, vnitra, zahraničních věcí, zdravotnictví, zemědělství, životního prostředí

§     obec:

·    základní samosprávná jednotka občanské spoečnosti

·    obec je právnickou osobou – vystupuje a jedná v právních vztazích samostatně svým jménem a na svoji odpovědnost

·    každá obec má své jméno, může mít znak a prapor

·    má svůj majetek a finančí zdroje, s nimiž samostatně hospodaří podle sevé rozpočtu

·    finanční zdroje – výnosy z obecního majetku a z obecních podnikatelských činností, místní daně, poplatky, podly na daních odváděné do státního rozpočtu, dotace ze státního rozpočtu, dary, výnosy sbírek, loterií apod.

·    celé území ČR se člení na obce

·    skládá se z vnitřní části určené k bydlení a k zástavbě a vnější části, kterou tvoří pole, louky, lesy, cesty, rybníky apod.

·    podle velikosti se rozlišují obce, města, statutární města a hlavní město Praha

·    statutární města – 13, jejihc území se může členit na městské obvody nebo na městské části s vlastními samosprávnými orgány

·     činnost se dělí na za a) obecní samospráva = samostatná působnost, tj. správa vlastních obcních záležitostí, b) výkon státní správy = přenesená působnost – to je podíl obce na výkonu státní správy

·    a) orgány obce pečují o hospodářství, sociální a kulturní rozvoj obce, o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí, všestrané uspokojování potřeb občanů

·    b) řídí se usnesením vlády, orgány obce rozhodují o právech a povinnostech občanů a právnických osob podle zákonů o ochranu zemědělského půdního fondu o správních poplatcích, stavebním řádu, o přestupcích a jejich trestání

·    občany obce jsou všechny fizické osoby, které mají v obci trvalý pobyt nebo jim bylo uděleno čestné občanství

·    orgány obce jsou obecní zastupitelstvo (městské zastupitelstvo), obecní (městská) rada, starosta (ve statutárních městech primátor) a obecní (městský) úřad

·    obecní (městské zastupitelstvo) je nejvyšším orgánem obce, podle velikosti má 5 až 5 členů volených občany, rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech obce – chvaluje rozpočet, vyúčtování hospodářství atd., obecní zastupitelstvo volí čeny obecní rady, starostu a jeho zástupce

·    obecní rada – výkonný orgán obce v oblasti samosprávné působnosti, 5 – 13 členů, starosta, jeho zástupce a další radní, nevolí se v obcích, kde má obecní zastupitelstvo méně než 15 členů

·    starosta – zastupuje obec navenek, svolává a řídi schůze obecní rady a zasedání ob. zastupitelstva

·    obecní rada zřižuje komise jako své iniciativní  akontrolní orgány

·    obecní úřad – tvoří starosta, jeho zástupce, zaměstannci, ty tvoří jednotlivé odbory, pokud má alespoň dva odbory, řídí práci zaměstnanců tajemník obecního úřadu

o   hlava čtvrtá = moc soudní:

§     soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy

§     soudci jsou nezávislí, jejich nestranost nesmí nikdo ohrožovat

§     ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosi

§     ústavní soud e skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu 10 let

§     soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu

§     soudce Ús nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu

§     Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů, jiných právních předpisů

§     soustava soudů – Nejvyšší úřad, Nejvyšší právní soud, Vrchní soud, krajské a okresní soudy

§     soudce – nesmí vykonávat žádnou funkci ve veřejné správě, může vykonávat pouze činnost pedagogickou, vědeckou a uměleckou, je jmenován prezidentem na dobu časově omezenou, může to být pouze bezúhoný občan, které má vysokoškolské právnické vzdělání, rozhodují buď v Senátech nebo jako samosoudci

§     přísedícím může být jakýkoliv občan ČR, bezúhonný, způsobilý k právním úkonům, se zkušenostmi a morálními kvalitami, starší 25 let

§     přirozhodování je soudce vázaný pouze zákonem

§     kromě soudců se na ochraně práv a zájmů organizací a jednotlivců podílejí také státní zastupitelstvo, notáři a advokáti

Trestní právo

·  souhrn právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění proti chránění společenským a individuálním zájmů – závažné provinění = trestný čin

·  pojmenováno podle sankcí, které následují

·  dělí se na dvě oblasti:

o   trestní právo hmotné – stanovuje, co je trestní čin, kdo je pachatel atd.

o   trestní právo procesní – zabývá se tím, jak se zjišťují okolnosti trestního činu, jak probíhá proces

·  trestí právo hmotné:

o   zabývá se pachateli

o   pachatel = fyzická osoba, popř skupiny fyzických osob; ten, kdo sám spáchal trestní čin

o   spolupachatelé – osoby, které spáchali trestní čin společným jednáním

o   při posuzování se posuzuje každý spolupachatel zvlášť, jako by trestný čin spáchal sám

o   organizátor – ten, který trestý čin řídil nebo ho naplánoval – je také trestně odpovědný

o   návodce – navedl pachatele

o   pomocník – lidé, kteří pomáhali už před spácháním trestného činu nebo i po

o   posuzuje se míra trestní odpovědnosti – podle toho jsou potrestáni

o   pachatel musí naplnit skutkovou podstatu trestného činu (proto aby mohl být souzen) která je detailně popsána v trestním zákoně – definice trestného činu, zkoumá se, jeslti naplnit skutkovou podstatu trestního činu a pak se zkoumá vina = pachatelův psychických vztah ke skutečnosti naplňujícím skutkovou podstatu

o   vina – dvě formy – úmysl, nedbalost, úmysl – těžší provinění – jestliže trest udělat chtěl provést trestný čin nebo věděl, že je to trestný čin, vědomá a nevědomá; nedbalost – pachatel věděl, že jednáním může porušit zákon a nebo to vůbec netušil, vědomá a nevědomá

o   co může pachatele zbavit odpovědnosti = okolnosti vylučující trestnost: