Národnostní politika v Habsburské říši v 60. a 70. letech 19. století

Maďaři chtějí obnovit své požadavky a samosprávu z roku 1848
poč. roku 1867 byla obnovena platnost uherské ústavy- podepsana dohoda o Rakousko-Uherském vyrovnání
Habsburská monarchie rozdělena na Předlitavsko a Zalitavsko (podle řeky Litavy)
Předlitavsko - Rakouské země, Dalmácie, České země, Halič, Bukovina
Zalitavsko - Uhersko, Chorvatsko a Slavonie
Obě části mají společného panovníka, zahraniční politiku, armádu, měnu (sice jsou rakouské a maďarské mince, ale mají stejnou hodnotu)
Rakousko-Uherské vyrovnání vede k většímu narodnostnímu útlaku v Zalitavsku - zde uznali Maďaři za národ jenom Chorvaty (těch bylo tolik, že je za národ prostě uznat museli), ostatní tzv. národy budou pomaďarštěni - Srbové, Slováci, Rumumi, zřejmě i Ukrajinci.
V Předlitavsku směřuje vývoj k demokracii - prosinec 1867 schválena ustava - tzv. Prosincová ústava- zaručuje občanské svobody- jejich uplatnění je ale omezováno podmínkami volebního práva - volit totiž mohli jen majetní muži (koneckonců kdo by pustil k volbam ženu, to by pak chtěli volit i opice, psi a orangutani)
- podle toho jak velké platíte daně, jste rozděleni do kurií - logicky kdo plati největší daně, má nejvíc poslanců - kdo neplatí daně, nemůže volit
Ve volbách je volena říšská rada - už existuje poslanecká imunita - menší rozsah než dneska - rada nezasedá každý den - když nezasedá a něco se potřebuje rychle vyřešit, tak císař vydá prozatimní nařízení, až se pak sejdou tak hlasují, jestli to nařízení zůstane nebo ho zruší
Existuje místní samospráva - sněmy - v Českých zemích jsou 3
Ústava zaručuje také právo každému národu školství v jeho mateřském jazyce
Národy Předlitavska - Němci, Češi, Slováci, Poláci, Italové, Slovinci
- na místních úřadech se používají národní jazyky
- ústava také zaručuje nezávislost soudů
1867 - první pokusy o rakousko-české vyrovnání – Češi organizují protestní pochody - ale díky pasivni politice jsou jen k smíchu
- převezení českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy
Položen základní kamen ke stavbě Narodního divadla ( léto 1868) - hlavní část peněz od císaře (ze sbírek by nepostavili ani kůlničku na dříví)
Léto 1868 - vydali poslanci českého a moravského sněmu deklaraci, v které chápali české země ve spojení s Rakouskem jako personální unii - to vede k nepokojům v jakési osadě Praha (ve východním Německu) - tajná jednání mezi rakouskými a českými poslanci - situace se uklidnila
1870 - znovu nepokoje - protože některé podnárody se cítí utlačované - opustily říšskou radu - Poláci, Rumuni, Italové, Slovinci (většina)- za této situace vzniká nová vláda v čele s Alfredem Potockim (Polák) - propustil politické vězně
1870 - císař slibuje, že se nechá korunovat českým králem - chtěl ale, aby se Češi vrátili do říšské rady - Češi to odmítají - vrátí se prý až po Rakousko-českém vyrovnání - to vede k pádu vlády. Nová vláda v čele s Karlem Hohenwarthem - v této vládě i čeští ministři - ministr justice - Habětínek Jireček - ministr vyučování
Podzim 1871- čeští poslanci v čele s Jindřichem Clam-Martincem se dohodli na tzv. Fundamentálních článcích- základ pro R-Č vyrovnání - měl vzniknout úřad českého kancléře, hranice okresů měli být podle národností, posílení zemských sněmů - tohle se, ale nelíbí Němcům a Maďarům- tlak na cisaře - ten jim ustupuje - císař se nakonec nenechal korunovat ani českým králem
1872 - volby do českého zemského sněmu - tzv. Chabrusové volby (to slovo je z židovskýho jazyka a znamená to spekulativní obchod) - ve volbách šlo o to, kdo koupí víc velkostatků - kdo má víc velkostatků - má pak víc poslanců viz. Volební právo - Němci vítězí a Češi se vrací k pasivní politice