< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Petr BezručPředválečná avantgarda v české literatuřeLiteratura

Předválečná avantgarda ve světové a české literatuře

  • v době, kdy u nás byli ještě anarchističtí buřiči, tak v ostatních evropských zemí byl ještě radikálnější odklon mladých umělců od tradic 19. století
  • ve středu literárního zájmu je člověk a jeho vztah k vnějšímu prostředí a druhým lidem
  • optimistický pohled do budoucnosti, rozvoj vědy, techniky, civilizace
  • poměrně rychle za sebou nastupují umělecké směry, souhrnně o nich hovoříme jako o uměleckých avantgardách

Kubismus

  • od 1907 vznikl a rozvíjel se ve francouzském malířství
  • byl první z avantgardních směrů
  • později se prosadil také v sochařství, architektuře a okrajově i v literatuře
  • umělec se odpoutává od napodobování vnější reality, která už nebyla předmětem zobrazení
  • vnější realita byla rozkládána až na nejjednodušší geometrické tvary, zejména krychle = latinsky cubus a zpětně zase skládána jako mozaika do nové výtvarné nebo slovesné podoby
  • kubisté zcela nově pracovali z prostorem, nevystačili si s obvyklými třemi rozměry, ale počítali i s čtvrtou dimenzí a nekonečnem, které prý obdařuje předměty plastičností
  • kubismus vytvářel nové prostorové vztahy mezi předměty, řešil nové perspektivy
  • týž předmět uvnitř obrazu byl položen do několika perspektiv, takže se jevil jako deformovaný, měl tendenci objevovat se z několika stran; nejznámější jsou obrazy Pabla Picassa
  • ve slovesném umění – dochází k silné intelektualizaci výrazů, nezvyklé spojování slov, uplatňování asociace, využívá se výtvarné podoby slova, pohled na jedno téma z různých stran
  • z českých umělců nejznámější Bohumil Kubišta, Emil Filla, Vincenc Beneš
  • Vincenc Kramář – teoretik kubismu u nás,  v uměleckém měsíčníku publikoval článek „Kapitola v   –ismech“, vytvořil později i knihu pod názvem „Kubismus“
  • výtvarníci založili skupinu Tvrdošíjných – Václav Špála, Rudolf Kremlička
  • architektický kubismus - u nás se vyvinul nejvíc, Hlávkův most, Gočárův dům, Uměleckoprůmyslová škola v Brně Pavla Janáka
  • koncem první světové války došlo k prolnutí kubismu s lidovým folklorem – jeho výsledkem byly další pražské stavby – Palác Adria na Národní třídě, Legiobanka na Poříčí,

Futurismus

  • vznikl o něco málo později v Itálii a zhruba souběžně i v Rusku
  • stal se významným mezníkem evropského umění po symbolismu a impresionismu
  • etymologie souvisí s latinským slovem futurum = budoucnost
  • stoupenci naznačují, že se odklánějí od historie a zavrhují všechny historické tradice
  • do umění měl proniknout moderní život 20. století s civilizací a technikou
  • futuristy fascinuje moderní město, továrny, jejich vybavení, automobily, letadla, lodě, elektrické osvětlení, změna
  • narozdíl od kubismu je zaměřen více na objektivní skutečnost
  • stírá hranice mezi jednotlivými druhy uměním – mezi literaturou a malířstvím
  • stoupenci futurismus odmítali realismus a romantismus
  • 1908 vznikl Futuristický manifest – autorem Filippo Tommaso Marinetti
  • základem futurismu byl dynamismus, ten se projevoval zkratkovitostí, proměnou básnického rytmu
  • na základě představ volně sdružoval věci i vzdálené a na první pohled nesourodé, vytvořil teorii tzv. osvobozených slov – slova ve větě skládali bez ohledu na logickou vazbu a pravidla syntaxe
  • byla odstraněna tzv. kompoziční vázanost a uvolněna grafická stavba verše – vznikají schůdkovitě psané verše, byla zrušena interpunkce
  • odstraňovány hranice mezi uměním slovesným a hudebním nebo výtvarným – to se projevuje taky v kubofuturismu – vytvořili tzv. hudební poezii – byla založena na zvukové výstavbě slova, verše nebo básně
  • ideologicky byl futurismus nejednotný
  • připojovali se k nim umělci z řad anarchistů, nacionalistů a komunistů
  • za 1. světové války vydáván časopis Roma futurum – vystupovali proti Rakousku-Uhersku
  • nejvýznamnější představitel v Itálii – Marinetti – měl ambice i politické, vstoupil do voleb a spřátelil se s Mussolinim, na kongresu futuristů proklamoval futuristicko fašistické spojenectví, dovršil to ve 30. letech při vpádu do Habeše, který propagoval a básnicky proslavil
  • futurismus v Rusku – jinou podobu než v Itálii
  • Rusko druhým jeho významným centrem, zde se futurismus spojil s proticarským a protiválečným demokraticky naladěným hnutím
  • přední básník Vladimir Majakovskij – „Futurismus dnes“ – prohlásil, že ideologicky nemají s futurismem italským nic společného, básně - „150 000 000“. „V. J. Lenin“, „Správná věc“, drama – „Mysteria Buffa“
  • Velemir Chlebnikov – básník, ruský futurista, Majakovskij ho vysoce cenil jako experimentátora, snažil se odkrýt možnosti ruského jazyka a verše, „Víla a skřítek“, „Noc před Sověty“

Kubofuturismus

  • Guillaume Apollinaire – Francouz
  • smíšením kubismu a futurismu
  • z kubismu přejímá tendenci k rozkladu skutečnosti na jednotlivé složky a její zachycení z různých úhlů pohledu, z futurismu potom spojování těchto složek do vyšších celků bez respektování logických pravidel
  • Apollinaire – „Kaligramy“ – vytvořil zde tzv. obrazovou báseň, kdy slova vytvářela obrazce zpodobňující námět básně – strom, kravata, trychtýř, Eiffelovka; sbírka „Alkoholy“ – „Pásmo“ (nepatří do kubofuturismu)

Dadaismus

  • hnutí, které se zrodilo za 1. světové války
  • jméno vzniklo tak, že hlavní představitel Tristan Tzara náhodně zabodl nůž do slovníku na místo, kde bylo vytištěno slovo dada = dětské žvatlání, hračka, koníček
  • Tristan Tzara – francouzský básník rumunského původu
  • zdůrazňuje nesmyslnost, primitivitu, spontánní nevázanou hru založenou na náhodě
  • chce zaujmout smíchem z nesmyslu
  • neguje všechno, co má logiku, řád
  • do popředí dává chaos světa, civilizace
  • poukazuje na nesmyslnost války, ničení lidských hodnot
  • největší rozkvět kolem roku 1920, ale skončilo o tři roky později v Paříži
  • Hugo Ball - básník, Hans Arp – básník, malíř, sochař, Man Ray – výtvarník
  • dva dadaistické manifesty – 1918, 1920
  • náhodně vedle sebe kladli slova, která měla dávat podivuhodný obraz – nemělo to však moc velký smysl
  • zrušili souvislosti mezi slovy – poezie byla řazení slov bez logického smyslu
  • vystříhali z novin článek na jednotlivá slova, ty zamíchali v klobouku a nakonec je dávali za sebou bez logiky a mysleli, že to má hlubší význam – byl to ale nesmysl

Expresionismus

  • literární, hudební, divadelní, výtvarný směr
  • uplatňoval se v Evropském umění v 1. čtvrtině 20. století
  • první se objevil v malířství jako opozice proti naturalismu a impresionismu
  • neměl objektivně znázorňovat vnější svět ani odrážet smyslové dojmy, ale měla to být citová reakce na prožitek skutečnosti
  • vyjadřoval pocity tísně, úzkosti, které byly vyvolány tím, že člověk je ve světě ztracen
  • touha po sbratření lidstva
  • básník Bertolt Brecht, Christian Morgenstern – básníci, prozaik – Franz Kafka, výtvarné umění – Vincent van Gogh, Edvard Munch – Nor, Vasilij Kandinskij – jeden ze zakladatelů abstraktní malby, Rus, divadlo – František Zavřel – německý dramatik českého původu, filmové umění – „Upír z Nosferatu“, „Kabinet doktora Caligariho“

Existencialismus

  • filozofický a literární směr
  • existence = bytí
  • vznikl po 1. světové válce v Německu a ve Francii
  • v literatuře se projevoval od konce 30. let
  • obraz krize měšťácké společnosti
  • zobrazoval člověka jako jedince izolovaného od společnosti, člověka, který se soustředil jenom na svoje vlastní já, člověka, který si uvědomoval nevyhnutelnost smrti, osamělosti
  • Camus, Sartre, Jiří Orten

Surrealismus

  • z francouzského surrealisme = nadrealismus
  • francouzský souvisel úzce s hnutím dada
  • jeho zakladatelem byl teoretik, prozaik a básník André Breton
  • vypracoval si pevný systém
  • obsáhl závažné otázky týkající se společnosti, filozofické otázky, psychologické, umělecké
  • vzniká 1919 – v tomto roce Breton a Philipp Soupault (Supó) vydávají knihu „Magnetická pole“ – autoři zde poprvé použili techniky tzv. automatického záznamu – to byl volný tok básnických obrazů bez rozumové kontroly a zábran, projevoval se tu vliv Freudovy psychoanalýzy – jednalo se o vyjádření subjektivních bezprostředních dojmů, fantazie
  • o způsobu tvorby surrealisty částečně vypovídá i povídka Karla Čapka „Básník“
  • podle Bretona má surrealismus dvě vývojové fáze – 1919 – 1825 – surrealisté se opírali o principy filozofického idealismu, 1924 – vzniká 1. manifest surrealismu, od roku 1926 – surrealismus prochází změnami – myšlenkově se přibližoval politické levici, vyjadřovali svůj obdiv k SSSR, tyto myšlenky se objevili v 2. manifestu surrealismu – 1930
  • v surrealismu dochází k názorovým rozporům – někteří s Bretonem nesouhlasili, protože příkře rozděloval sféru politickou a osobní - Louis Aragon, Paul Eluard, Tristan Tzara, Vítězslav Nezval – rozešli se s Bretonem, ale úplně se od surrealismu neodpoutali
  • vzniká i u nás skupina – v čele Vítězslav Nezval, kvůli politické situaci ale byla skupina rozpuštěna
  • označení názvu pochází o Guillaume Apollinaira – „Prsa Tiréziova“ – podtitul Surrealistické drama – jedná se o programové dílo divadelní avantgardy, spíše se jedná o scénář pro divadelní hru – pomíjí všechny prvky tradičního dramatu – děj, konflikt, charakter jednotlivých postav, jednotlivé události vyplývají z fantazie, toto drama se stalo předchůdce absurdního drama
  • Apollinaire – vydává sbírku „Alkoholy“ – sbírka, která se stala mezníkem ve vývoji moderní poezie, celkem obsahuje 24 básní různého obsahu, autor zde využívá principu asociace – volné spojování vzdálených představ bez logické souvislosti, básník ruší interpunkci, využívá volného verše, nejznámější úvodní báseň „Pásmo“ – báseň polytematická – různé časové roviny, různá místa, různá témata, spontánní proud představ, obrazů, skutečnost zachycená z mnoha pohledů, prolínání časových rovin – zobrazeno tempo moderního světa, narušena logická souvislost veršů, bez interpunkce, každý řádek začíná velkým písmenem, stírají se rozdíly mezi epikou a lyrikou jsou zde verše i o Praze – básník je okouzlen Prahou, přirovnává jí k Francii, čas tam i pobýval, střídání básnických obrazů – jednou je v Praze, jednou ve Francii..., neobvyklé a působivé básnické obrazy, je psána volným veršem, děje minulé i přítomné, subjektivní i objektivní pohled na skutečnost – ta je zachycena z více úhlů pohledu, autor své sny a představy vkládá do zážitků z putování různými zeměmi, motiv plynoucího času, vyznává se z radostného životního pocitu, vnímá každodení život, obdivuje zázraky techniky
  • surrealismus – volný tok myšlenek
  • pracovali také s výtvarnými technikami, zdokonalili koláž – složení obrazů z více částí, z různých materiálů
  • Max Ernst – nejznámější koláže, německý dadaista a surrealista, malířsky činný také ve Francii a USA



Přidal: tess.for 1. 10. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1422
Zhlédnuto: 6819 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Petr BezručPředválečná avantgarda v české literatuřeLiteratura