Česká literatura přelomu 19. a 20. století - generace buřičů
protispolečenský individualistický postoj generace 90. let v životě a umění - póza buřiče zklamaného společností
existenční a názorová nejistota
hnutí tzv. Omladiny - vězněni (S. K. Neumann), básně konfiskovány, organizovali anarchistická hnutí (odmítali jakýkoliv společenský řád, zdůrazňovali svobodu jednotlivce)
během WW1 - konflikty se zákonem (Viktor Dyk)
tendence sblížit literaturu se životem, vliv anarchismu, antimilitarismu, civilismu, vitalismu
1897 - 1905 - časopis Nový kult - založil ho S. K. Neumann
skupina umělců kolem Almanachu na rok 1914
odmítají individualismus a symbolismus, obracejí se ke světu moderní civilizace - Neumann, Karel Čapek, Otokar Theer, Otokar Fisher, Josef Čapek, Špála, E. Filla
Viktor Dyk (1877 - 1931)
básník, dramatik, prozaik
v době studia se účastnil politického života
během WW1 uvězněn - obviněn z velezrady, po půl roce propuštěn kvůli nedostatku důkazů
představitel pravicové Československé národně-demokratické strany, zvolen do senátu
tvorba - lyrické i epické básně, povídky, romány, divadelní hry, vzpomínkové knihy, politická publicistika
do literatury vstoupil na konci století - básník negace a protispolečenské vzpoury
první texty - 3 básně - publikoval na gymnázium pod pseudonymem Viktor Souček - používal ho i později (verše do Moderní revue)
1. sbírka - „A porta inferi“ - název podle latinského pohřebního žalmu, vliv dekadence, slohové prostředky symbolismu, pocity marnosti
„Síla života“, „Marnosti“ - sebeironie, úsečnost
„Satiry a sarkasmy“, „Pohádky z naší vesnice“ - satiry na politický a společenský život, ironicky komentuje dobové dění
„Milá sedmi loupežníků“ - balada o dívce, která dokáže milovat i zradit, přivede své druhy na šibenici - pomsta za vraždu jejího přítele, vrchol Dykova anarchismu
válečná tetralogie
„Lehké a těžké kroky“
„Anebo“
„Okno“
„Poslední rok“
patří k jeho nejlepším veršům, inspiroval se WW1, obavy o osud národa
„Okno“ - vzniklo během pobytu ve vězení v Praze a ve Vídni,
obsahuje báseň „Země mluví“ - projev vlastenectví, obava ze zrady českého národa, člověk zemi potřebuje, měl by ji bránit, země je věčná, zahyne ten, kdo ji zradí („Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš.“), vnitřní monolog, výzvy, otázky, personifikace, apostrofa
později Zdeněk Pluhař - převzal citát, román „Opustíš-li mne“ - o emigrantech
alegorická sbírka „Devátá vlna“ - intimní lyrika, formou se místy blíží písni, rozpor mezi ideály a skutečností, melancholie, předtucha smrti
próza - „Krysař“
„Zmoudření Dona Quijota“ - vrchol jeho dramatické tvorby, vliv symbolismu, přetváří látku Servantesova románu, neřešitelnost rozporu mezi snem a skutečností, zmoudření - člověk ztrácí iluze, někdy i smysl života