< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekČeská poezie po r. 1918 až do roku 1945Česká próza ve 30. letech a v době okupaceLiteratura

Ženy v literatuře 19. a 20. století

    Ženy - spisovatelky si často vybírají za hlavní postavy svých literárních děl právě ženy. Jejich prostřednictvím tak nahlížejí hluboko do nitra postav a mapují okolní svět velmi citlivě a detailně. A tak můžeme sledovat, jak se v průběhu desetiletí mění vztahy mezi mužem a ženou, jak se mění postavení ženy ve společnosti. Jedná se o proces, který nese znaky obecné i jedinečné, je ovlivněn společenskými poměry, v nemalé míře pak předsudky, tradicí i společenskými přehradami.

Od počátků do konce 19. stol.

     Do české literatury vstupují ženy v době národního obrození.

     MAGDALÉNA DOBROMILA RETIGOVÁ (1785 – 1845)

se proslavila svou domácí kuchařkou a příručkami pro hospodyně

 

     BOŽENA NÌMCOVÁ (1820 – 1862)

Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice. Největší vliv na ni měla léta strávená s babičkou Magdalénou Novotnou. Jako sedmnáctiletá se musela z donucení provdat za mnohem staršího Josefa Němce. Jako úředník měnil často místo pobytu. Její manželství nebylo vůbec šťastné. V letech 1842 – 1845 se seznámila s pražskou vlasteneckou společností – např. s V. B. Nebeským, J. R. Čejkou. Její tvorbu ovlivnila četba George Sandové. Pobývala v Chodsku, 4x cestovala na Slovensko.

     Báseň Ženám českým (vyšla v Květech) – oslavuje ženu vlastenku, přiznala její společenské funkce    

     S K. J. Erbenem vydala Národní báchorky a pověsti (v 7 svazcích) – pohádky – báchorky umělecky upravovala, vkládala do nich konkrétní prvky ze života

a vypravěčské komentáře (Princ Bajaja, Chytrá horákyně, Sedmero krkavců,

Jak Jaromil ke štěstí přišel, Čertův švagr, Princezna se zlatou hvězdou na čele,

O Palečkovi, Pohádka o slepičce a kohoutkovi, Kmotr Matěj, Jak se Honzík učil latinsky, Pohádka o perníkové chaloupce, O Smolíčkovi ...)

Slovenské pohádky a pověsti – převedla je do češtiny, ale vyprávění prokládala slovenskými výrazy, slovenštinu ponechala v dialozích (nechala je původní). Díla – národopisné detaily, konkrétní osudy, zvláštnosti bydlení, dialekt, zvyky, tradice, přirozená inteligence lidí. Hodnotí člověka ne podle původu, ale podle osobních kvalit.

(Bratr a sestra, Jak šlo vejce na vandrovku, O Jedné krásné zlatovlasé panně,

O pyšné panně ...)

  Slovenské pohádky Boženy Němcové převyprávěl současným českým jazykem Jaroslav Seifert, aby byly blízké dětem. Toto dílo vyšlo r. 1982 pod názvem Mahulena, krásná panna.

     Obrazy z okolí domažlického – novinové články; obraz venkova jako světa plného rozporů, kultura, zvyky; hledání příčin stavu vesnice

Po smrti syna Hynka v bídě při policejním pronásledování prožívala spor mezi ideály

a skutečností =) vracela se k dětství a idealizovala ho

     Babička – idylický život na vesnici během roku (zvyky, obyčeje); babička: nositelka životní harmonie, ztělesnění dobrodiní; srovnání babičky s ostatními vrstvami společnosti; vedlejší epizody: příběh Viktorky, 3 vzpomínky (setkání s Josefem II., seznámení s budoucím mužem, ovdovění); realismus (pravdivý život na vesnici)

+ romantismus (idealizace)

     Baruška, Karla, Dobrý člověk, Divá Bára, Pan učitel, Čtyry doby, Podhorská vesnice, V zámku a podzámčí – myšlenka zlepšení společenských poměrů vlivem charakterové proměny představitelky světa bohatství

 

 

 

 

     KAROLINA SVÌTLÁ (1830 – 1899) vl. jm. Johanna Rottová

– 3. nejvýznamnější osobnost ze skupiny májovců. Je pokládána za tvůrkyni českého romány.

Pocházela ze známé pražské obchodnické rodiny. Chodila do německých škol a do svých 15ti let se s vlastenectvím téměř nesetkala. S životem českého národa j nejvíce seznámil domácí učitel Petr Mužák, který se s ní později oženil. Jméno si vzala podle rodiště svého muže – Světlé v Podještědí. Když jí roku 1853 zemřela jediná dcera, jezdila do Světlé každý rok až do r. 1887.

     Na tvorbu Světlé silně zapůsobilo přátelství s Boženou Němcovou a dále i četba románů George Sandové. Impuls k vlastní práci dala Světlé i smrt dcery. Psaním se snažila zapomenout na tuto životní ránu, zabavit mysl jinými otázkami a věnovat se něčemu novému. (Byla také jednou z lásek Jana Nerudy, který si přál, aby kvůli němu opustila manžela. Světlá to neudělala.)

     V almanachu Máj publikovala svou povídku Dvojí probuzení

Její literární tvorbu (povídky a romány) můžeme rozdělit do dvou oblastí:

  příběhy z Prahy:

povídka o vztahu k Janu Nerudovi – Láska k básníkovi

román První Češka – autobiografické prvky; vlastenecký román

Zvonečková královna, Poslední paní Hlohovská, Černý Petříček (- symbol vzdělaného člověka)

  příběhy z Podještědí:

- seznamuje se zde s českobratrskou tradicí, dospívá k názoru, že lidé z venkova stojí mravně nad lidmi z města; filozofie k utopickému socialismu; pokus o psychologické vykreslení

- hlavní hrdinkou je žena – má být pokorná a obětovat se pro muže, nerozlučnost manželství

- idealizace, romantismus, realismus

povídky: Námluvy, Nebožka Barbora, O krejčíkovic Aničce, Hubička – podle ní napsala ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ libreto pro Smetanovu operu.

Romány: Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina

      V dílech Karoliny Světlé vystupují většinou ženy, na kterých autorka ukazuje obětavé mravní poslání. Hrdinky bývají výjimečné svým chováním, činným postojem ke světu. V jejích prózách lze najít počátky moderního románu, a to především v psychologickém prokreslení postav. Světlá odmítala tvrzení, že literatura má ukazovat žiovot v jeho všední realitě. Snažila se ukázat život ve své lepší a dokonalejší podobě tak, aby mohl svým obrazem motivovat.

 

Podlipská Sofie, rozená Rottová, * 15. 5. 1833, † 17. 12. 1897, česká prozaička; sestra K. Světlé. Autorka výchovných próz (Nalžovský), historických románů (Anežka Přemyslovna, Peregrinus, Jaroslav ze Šternberka, Přemysl Otakar II.) a vzpomínkových knih (Osud a nadání). Věnovala se činnosti v ženských spolcích (Minerva, Americký klub dam).

 

      ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ (1847 – 1926) – vl. jm. Alžběta Pechová

- česká básnířka, překladatelka (G. G. Byron Childe Haroldova pouť), libretistka oper B. Smetany (Hubička, tajemství, Čertova stěna, Viola), Z. Fibicha (Blaník) a K. Bendla, autorka cyklu dívčích románků o Svéhlavičce a Célince. Věnovala se ženskému hnutí

a literární kritice v časopise Osvěta, kde vystupovala proti lumírovské kosmopolitní poezii. Trvalou hodnotu mají její memoáry  Z mého mládí a Co přinesla léta.

 

      TERÉZA NOVÁKOVÁ (1853 – 1912)

Pocházela z poloněmecké úřednické rodiny. Od matky se dobře naučila německy, ze škol pak dokonale ovládala angličtinu a francouzštinu. Z německého a anglického jazyka také překládala. Část života strávila v Litomyšli, kde blíže poznala východočeský lid. Pobývala i v Praze a zemřela v Proseči.

     Její tvorbu ovlivnila literární činnost Karolíny Světlé. Její prvotní povídky usilují

o lepší postavení žen ve společnosti. Ženskou osobností se nechala autorka inspirovat ve svém prvním úspěšnějším románu – Maloměstský román. Hl. hrdinka – dcera Karla Havlíčka, Zdeňka – umírá na tuberkulózu.

Další romány Novákové se obracejí k českému venkovu.

Jan Jílek – monografie; mladý evangelík z 18. stol, který pro svou víru opouští vlast.

Drašar – život kněze, který očekává události r. 1848, do nichž vložil své naděje. Je jimi ale zklamán a on upadá sám i jako člověk.

Jiří Šmatlán – hledá boží pravdu ztotožňující se u něho se společenskou spravedlností. Novou naději nenalézá v žádném náboženství, ale v myšlenkách socialismu.

Děti čistého živého – o náboženské sektě, která však nakonec zaniká

 

     GABRIELA PREISSOVÁ (1862 – 1946)

Orientace na moravské Slovácko; psala povídky, které pak přepracovávala na dramata – byly přijaty s odporem, protože ukazovali ženu v bezpráví

Gazdina roba – hl. hrdinka Eva je nespokojená v manželství, zamiluje se do jiného, odejde sním, je odsuzována a život končí sebevraždou

- toto drama zhudebnil J. B. Foester – opera Eva

Její pastorkyňa – svobodná žena čeká dítě, její kmotra to dítě zavraždí – její činy vyjdou najevo

- zhudebněno Leošem Janáčkem

 

20. století

 

    Jesenská Milena, * 10. 8. 1896, † 17. 5. 1944, česká novinářka, spisovatelka a překladatelka; přítelkyně F. Kafky (adresoval jí Dopisy Mileně). Stálá spolupracovnice českých listů (Tribuna, Národní listy), redaktorka týdeníku Pestrý týden , Lidových novin a Peroutkovy Přítomnosti. Průkopnice ženských rubrik. Autorka fejetonů (knižní soubory Cesta k jednoduchosti, Člověk dělá šaty)

a překladatelka německých autorů (např. F. Kafka, T. Mann, F. Werfel). Během nacistické okupace se zapojila do domácího odboje; zatčena gestapem a deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde zahynula.

 

    Čapková Helena, * 28. 1. 1886, † 27. 11. 1961, česká spisovatelka; sestra J. a K. Čapkových. Autorka vzpomínkové knihy Moji milí bratři a ženského románu O živé lásce.

 

Svobodová Růžena, * 10. 7. 1868, † 1. 1. 1920, česká prozaička; manželka F. X. Svobody. Celoživotní přítelkyně F. X. Šaldy. Představitelka literárního impresionismu (povídky Černí myslivci). Její prózy zachycují psychologické zrání ženských hrdinek, jejichž příběhy nabývají tvar osudového podobenství a stávají se modelem životních postojů (Přetížený klas, Milenky, povídkové knihy Pěšinkami srdce, Posvátné jaro). Vedle ženských postav je nejčastější postavou jejích próz dítě, jeho citový a mentální vývoj a vidění světa (Hrdinné a bezpomocné dětství, Ráj).

 

Tilschová Anna Maria, * 11. 11. 1873, † 18. 6. 1957, česká spisovatelka. V rané tvorbě navázala na tradici realistických žánrových obrázků a impresionistických povídek 80. a 90. let (Na horách). Těžištěm jejího díla jsou romány z měšťanského prostředí (Fany), románové kroniky a prózy o vztahu rodičů a dětí v rozpadajících se tradičních rodinách (Stará rodina, Synové, Dědicové, Matky a dcery, Hříšnice a jiná próza, Hoře z lásky). Široký obraz vzájemně propojených rodinných, generačních a sociálních konfliktů podala v románu Haldy. Dějově bohaté a psychologicky pojaté jsou romány o výjimečných uměleckých osobnostech Vykoupení, Tři kříže (na motivy osudů A. Slavíčka), Orlí hnízdo (o rodině Mánesových), z prostředí intelektuálního (Alma mater) a lékařského (U Modrého kohouta, Návrat).

 

 

     Benešová Božena, * 30. 11. 1873, † 8. 4. 1936, česká prozaička a básnířka (Verše věrné

i proradné). V povídkách vykreslila postavy mladých lidí, poznávajících s bolestnou deziluzí citovou

a mravní prázdnotu, šosáctví a pokrytecké konvence maloměšťáckého prostředí (Kruté mládí, Tiché dívky, Rouhači a oblouzení, Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová). Téma mravního a myšlenkového přerodu jednotlivce i národa po 1. světové válce rozvinula v románu Člověk a v románové trilogii Úder, Podzemní plameny, Tragická duha.

 

     Majerová Marie, vl. jm. Marie Bartošová, * 1. 2. 1882, † 16. 1. 1967, česká prozaička a novinářka. Redaktorka Rudého práva, Práva lidu, Dělnických listů a týdeníku Čin. Své první práce věnovala problematice citově porobených žen (Povídky z pekla, Plané milování, Mučenky, Panenství), později se zaměřila na problematiku ideového zrání mladé ženy (Nejkrásnější svět) a na revoluční hnutí (Náměstí republiky). Pod vlivem meziválečné avantgardy napsala utopický román Přehrada. Její prozaická tvorba vyvrcholila románovou kronikou dělnického rodu na Kladensku Siréna, na kterou navázala Havířská balada, dílo spíš povídkového než románového rozsahu. Psala též povídky pro mládež (Robinsonka, Bruno, čili dobrodružství německého hocha na české vesnici), causerie (Pohled do dílny), reportáže (Africké vteřiny, Zpívající Čína). Lyrickým vyznáním lásky k české přírodě je Hledání domova.

 

Pujmanová Marie, * 8. 6. 1893, † 19. 5. 1958, česká prozaička, básnířka, literární a divadelní kritička; manželka F. Pujmana. Literární a divadelní kritiky publikovala v denících i časopisech (mj.

v Tribuně, Lidových novinách, Českém slově, Přítomnosti, Tvorbě). Do literatury vstoupila vzpomínkovou prózou Pod křídly; na prožitek 1. světové války reagovala Povídkami z městského sadu. Důvěrnou znalost měšťanského prostředí a smysl pro psychologickou analýzu postav uplatnila v románu Pacientka doktora Hegla a v novele Předtucha. Vrchol její prozaické tvorby představuje román Lidé na křižovatce, sledující na osudech dělnické a intelektuálské rodiny proces ideového vývoje české společnosti ve 20. – 30. letech 20. stol. Na toto dílo navázala romány Hra s ohněm

a Život proti smrti. V básnické tvorbě ze 40. a 50. let byla ovlivněna dobovým patosem i politickou tendenčností (Milióny holubiček).

    

     Scheinpflugová Olga, * 3. 12. 1902, † 13. 4. 1968, česká herečka a spisovatelka; dcera K. Scheinpfluga, manželka K. Čapka. 1921 – 29 členka Městského divadla na Vinohradech, 1929 – 68 Národního divadla v Praze. Vynikla jako interpretka tragických hrdinek, např. Soňa v Dostojevského Zločinu a trestu, Julie i Chůva v Romeu a Julii, Lady Macbeth (W. Shakespeare), Olga v Čechovových Třech sestrách, Strunová v Hrubínově Křišťálové noci a Phoebe v Osbornově Komiku. Role ve filmech (Čintamani a podvodník), v televizi (seriál Eliška a její rod). Psala verše (sbírka Stesk), povídky

i divadelní hry (Okénko, Madla z cihelny, Houpačka aj., z nichž některé byly zfilmovány). Vyvrcholením její literární tvorby se stala psychologická novela Balada z Karlína a autobiografický Český román. Autorka pamětí Byla jsem na světě.

 

     JARMILA GLAZAROVÁ (1901 – 1977) – vl. jm. Jarmila Podivínská

V 1. sv. v. ztratila rodiče, odešla do Slezska k příbuzným, vdala se za bohatého muže

o mnoho staršího, ale byla spokojená; psychologická próza

Roky v kruhu – autobiografické dílo, román – reportáž; vydala své zápisy – harmonický vztah manželů; „Umění radovat se z drobných věcí přispívá k životnímu štěstí.“

Vlčí jáma – psychologický román

Advent, Chudá přadlena

    

     Stýblová Valja, * 4. 6. 1922, česká prozaička; profesorka na Univerzitě Karlově v Praze. Povoláním lékařka. Její prózy, čerpající náměty z lékařského prostředí, zachycují psychologické

a mravní konflikty mezi lidmi (Mne soudila noc, Dopis Kláře, Skalpel, prosím, Zlaté rybky).

 

     Kolárová Jaromíra * 1919; romány Chtěla bych ten strom a Naděje má hluboké dno. Napsala rovněž řadu filmových scénářů: Holky z porcelánu, Léto s kovbojem.

 

     Šmahelová Helena, * 14. 7. 1910, † 5. 11. 1997, česká prozaička. Svou tvorbou přispěla

k obrodě dívčího románu v české literatuře (Mládí na křídlech, Velké trápení, volná tetralogie Dobrá mysl, Dora a medvěd, Kdy přijde Dora?, Dora na cestách); v románech Muž a žena a Žena roku 1900 se pokusila o analýzu ženské psychiky. Je autorkou pamětí (Vzpomínky na Jaromíra Johna)

a historické trilogie Stíny mých otců, Stopy mých otců a Hlasy mých otců.

 

     Borská Ilona, * 9. 11. 1928, česká spisovatelka. Autorka próz o osudech žen (Doktorka

z domu Trubačů) a knih pro děti (Ve čtvrtek budeme dospělí).

 

Loukotková Jarmila, * 14. 4. 1923, česká prozaička. Zpracovává převážně historické náměty z období antiky. Od sociálně tendenčních schémat (Spartakus, Smrtí boj nekončí) přešla k ztvárnění srážky tvůrčího jedince a společnosti (Navzdory básník zpívá, ze života F. Villona) a k námětům ze současnosti (Medúza, Odměna, Žít jednou spolu). Je autorkou knih pro mládež (Vstup do ráje zakázán).

 

     Kubátová Marie, * 8. 8. 1922, česká prozaička. Sbírá krkonošský folklór (Daremný poudačky, Krakonošův rok – s A. Kutinovou, Hořký bejlí), píše pro děti (Korvetní kapitán Korda). V novelách

a románech ze života současné ženy kritizuje konzumentský postoj k životu (Kariéra bílé vrány, Lékárna U tří koček, Třikrát denně kapku rosy, Matka kopce, Recept na štěstí, Jak překročit Rubikon, Všechny brány Krkonoš, Náhrdelník z motýlků).

 

     Štroblová Jana, * 1. 7. 1936, česká básnířka, prozaička a překladatelka. Od básnických počátků se v její tvorbě promítá konflikt romantického ideálu mravní čistoty s rozpornou realitou (Protěž). Proti drsnosti života staví hodnotu něhy a lásky (Hostinec u dvou srdcí, Čarodění, Fatamorgány). V prózách čerpala náměty z konfliktu mládí a světa dospělých (Archa, Hra na třetího). Překládala z ruské literatury.

 

     Procházková Iva, * 13. 6. 1953, česká prozaička a dramatička; dcera Jana Procházky. Krátce publikovala v Tvorbě a Zemědělských novinách. V roce 1972 získala první cenu za novelu Ten pomeranč nemá žádný jadýrka. Zákazem premiéry Venušina vrchu, nastudovaného Realistickým divadlem 1975, byla její publicita až do roku 1989 přerušena. Autorka próz Zítra odjedeme do hor, Žízeň, Výprava na malou rybičku, dramat Nový život, Poslední život a aktovek Klíč od půdy, Svatební noc, Už kvete klívie. Řada jejích prací existuje pouze v rukopisech.

 

Procházková Lenka, * 24. 3. 1951, česká prozaička, scénáristka a fejetonistka; dcera Jana Procházky. Signatářka Charty 77. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracovala jako uklízečka.  Její prózy vycházely v ineditní edici Petlice (Tři povídky, Růžová dáma, Přijeď ochutnat, Oční kapky, Hlídač holubů, Smolná kniha, Jan Palach). Některá z těchto děl vydala exilová nakladatelství Index a Sixty Eight Publishers. V 90. letech publikovala fejetony v Lidových novinách

a Právu a v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Psala televizní scénáře (O babě hladové, Navštívení, Milá slečno) a rozhlasové hry (Čtyři ženy Alexandra Makedonského, Milostiplná, Exitus), prózy (Pan ministr, Šťastné dny Petra Zacha) a sbírky fejetonů Jak si stojej nebožtíci, spoluautor

A. Pejchal; Dopisy z Bamberku).

 

     Berková Alexandra, vl. jm. Nováková, * 2. 7. 1949, česká prozaička a scenáristka. Zobrazuje absurdity společenské a individuální degenerace (Knížka s červeným obalem, Magorie). Autorka scénářů (televizní inscenace Pánská jízda, Bumerang a seriál Co teď a co potom?).

 

     Linhartová Věra, * 22. 3. 1938, česká prozaička. Po srpnu 1968 emigrovala do Francie. Její prózy se pohybují na pomezí vyprávění a úvahy (Meziprůzkum nejblíž uplynulého, Prostor k rozlišení, Rozprava o zdviži, Dům daleko). V emigraci píše experimentální prózy (Canon… l'écrevisse – Zákon… Rak, Intervalles – Intervaly, Portraits carnivores – Masožravé portréty) a odborné studie

o moderním umění (Josef Sima, Ses amis, ses contemporains – Josef Šíma, jeho přátelé, jeho současníci, Dada et Surréalism au Japan – Dada a surrealismus v Japonsku).

 

     Salivarová Zdena, * 21. 10. 1933, česká prozaička; manželka J. Škvoreckého. 1968 působila v Laterně magice. V roce 1969 odešla s manželem do exilu. V Torontu založili nakladatelství 68 Publishers, jehož historii popsala v knize Samožerbuch (s J. Škvoreckým). Humorně skeptický tón jejích próz (Pánská jízda) vyvrcholil v novele Honzlová, typizující osud nonkonformní mladé ženy

v totalitním systému. Po roce 1989 jsou její knihy vydávány v ČR (Nebe, peklo, ráj).

 

     Kantůrková Eva, * 11. 5. 1930, česká spisovatelka a publicistka; manželka J. Kantůrka. Autorka filmových scénářů, psychologických novel (Smuteční slavnost, Pozůstalost pana Abela), románů s historickou tematikou (Pán Věže, Jan Hus) a dokumentárních svědectví o současnosti (Přítelkyně z domu smutku, Památník).

 

Háj Felix, vl. jm. Marie Černá, * 27. 5. 1887, † 25. 7. 1934, česká spisovatelka. Autorka idylických románových cyklů pro mládež a moralistních románů (Kája Mařík, Řídících Márinka).

 

Horelová Eliška, vl. jm. Eliška Nováková, * 23. 5. 1925, česká spisovatelka. Po básnických začátcích se věnovala próze, zejména literatuře pro děti a mládež; autorka románů, např. Strhané hráze, Léto jako když vyšije …, i povídek (Dana a Niki Lauda).

 

Hercíková Iva, roz. Vodňanská, * 2. 11. 1935, česká spisovatelka. Autorka námětů a scénářů pro kreslený film a televizi, později prozaických příběhů s milostnými náměty (Plástev medu, Dvakrát do stejné řeky) a literatury pro mládež (Pět holek na krku).

 

Frýbová Zdena, * 30. 8. 1934, česká spisovatelka a novinářka. Autorka humoristicky laděných próz (Robin, Malinkatý kretén), knih pro ženy (Falešní hráči, Den jako stvořený pro vážnou známost)

a psychologických kriminálních románů s atraktivní profesní a společenskou tematikou (Připravte operační sál, Z neznámých důvodů, Hrůzy lásky a nenávisti, Mafie po česku, Mafie po Listopadu, Polda).

 

Franková Hermína, * 6. 7. 1928, česká spisovatelka. Autorka ženských humoristických próz (Ženy pod helmou, Ubohý Džony) a knih pro děti (Panáček Švícko, Blázni mají propustky), divadelních a televizních her (U Černé matky boží, televizní trilogie Ohnivé ženy). Podle jejího námětu byl natočen film Dívka na koštěti. V 70. letech nesměla publikovat.

 

Drijverová Martina, * 10. 7. 1951, česká spisovatelka. Autorka knih pro děti a mládež (Táta

k příštím vánocům, Nekonečné prázdniny).

 

Bernardinová Eva, * 4. 1. 1931, česká básnířka (Slunovrat), prozaička (Dobré slovo). Autorka próz pro děti (Kluci, holky a Stodůlky).

 

     Zinnerová Markéta, * 21. 6. 1942, česká prozaička, filmová a televizní scenáristka

a dramaturgyně (Den pro mou lásku, Indiáni z Větrova, Tajemství proutěného košíku, My všichni školou povinní). Autorka rozhlasových scénářů (Režná nitka) a knih pro děti (Děti z Pařízkova).




Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 2857
Zhlédnuto: 12813 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekČeská poezie po r. 1918 až do roku 1945Česká próza ve 30. letech a v době okupaceLiteratura