České divadlo 19. století
Od počátku do konce 14. stol
Počátky českého dramatu nacházíme ve 12. stol. jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy (zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele. Později se začaly obohacovat i o světské scény –
a ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem.
Stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z pol. 14. stol., která vychází ze scény, kdy tři zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti. Hra Mastičkář věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu.
15. až 18. století
v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový. V 17. stol. se nově objevuje i divadlo loutkové – nejznámějším českým loutkářem byl MATÌJ KOPECKÝ (1775 – 1847).
Zvláštní požití měly hry JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO, které sloužily didaktickým účelům (Schola ludus = Škola hrou, Škola na jevišti.
V 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční...) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou (Komedie
o turecký vojně).
Divadlo v Kotcích - divadlo zřízené v roce 1739 v Praze v sále zrušeného obchodního střediska, tzv. Kotců, městskou radou Starého Města pražského. Bylo pronajímáno různým divadelním společnostem. Repertoár tvořily zvláště italské opery, balety, později i německé činohry, frašky a pantomimy. Divadlo v Kotcích bylo prvním pražským městským divadlem, v pol. 60. let 18. stol. se zde uskutečnila první česká představení. R. 1771 zde byla uvedena i 1. česká hra Kníže Honzík. Činnost Divadla
v Kotcích bylo ukončena po otevření Nosticova divadla v roce 1783.
Stavovské divadlo, divadlo v Praze, jehož budovu dal v roce 1783 postavit hrabě F. A. Nostic (architekt A. Haffenecker; původní název Gräflich Nostitzsches Nationaltheater – Hraběcí Nostické Národní divadlo); v roce 1797 přešlo do majetku českých stavů a bylo nazýváno Stavovské divadlo. Uvádělo hry, opery, balety a pantomimy v německém, respektive italském jazyce (1787 zde byla světová premiéra Mozartova Dona Giovanniho). Svou činností významně ovlivnilo vznik a rozvoj českého divadelnictví. 1785 až 1862, kdy bylo otevřeno Prozatímní divadlo, zde byla uváděna
i česká představení, zejm. zásluhou J. N. Štěpánka, J. K. Tyla, J. J. Kolára. V roce 1920 bylo zabráno českými herci a stalo se druhou scénou Národního divadla. V roce 1945 bylo přejmenováno na Tylovo divadlo, 1992 název Stavovské divadlo. V repertoáru převažují činohry, z operní tvorby zejm. díla W. A. Mozarta.
Bouda - divadlo v Praze, postavené z prken, otevřené 8. 7. 1786 hrou Láska
a vděčnost k vlasti. Později nazýváno oficiálně C. k. vlastenské české divadlo. Hrála se zde česká a německá představení, zprvu komedie, později hry na vlastenecké motivy (Libuše, první kněžna a rekyně česká, Jan Žižka z Trocnova, vůdce Táboritů, Vršovci aj.) od vlastních autorů (V. Thám, P. Šedivý) i překlady (K. V. I. Thám). V pozadí stáli tehdejší podnikatelé (K. Antong, J. Körner, F. X. Sewe, A. Zappe); po jejich neshodách
v roce 1789 byla Bouda zbořena, ale soubor hrál i jinde až do roku 1803, kdy byl přejat Stavovským divadlem.
VÁCLAV THÁM (1765 – 1816) - Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka
PROKOP ŠEDIVÝ (1764 – 1810) – Masné krámy aneb sázení do loterie, Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou
19. století
Další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. stol. Souvisí to zejména s organizací českých představení ve Stavovském divadle (pod vedením JANA NEPOMUKA ŠTÌPÁNKA). Hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze součas.
Autoři:
JAN NEPOMUK ŠTÌPÁNEK: hry Čech a Němec, Obležení Prahy od Švédů, Břetislav I.
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1792 – 1859)
Pocházel z Chlumce nad Cidlinou, byl dramatickým předchůdcem Josefa Kajetána Tyla, který u něho v době studií v Hradci Králové bydlel. Klicpera učil na gymnáziu v Praze např. Hálka, Nerudu a Friče.
– 1. skutečný dramatik č. nár. obrození; historická dramata, komedie, frašky, hry ze současnosti, rytířské hry
Hadrián z Římsů, Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, Každý něco pro vlast, Jan za chrta dán, Božena ...
JOSEF KAJETÁN TYL (1808 – 1856)
Pocházel z Kutné Hory a od mládí lnul k divadlu. Studoval v Praze a v Hradci Králové, kde jeho profesorem byl V. K. Klicpera, který u něho probudil lásku k divadlu. Byl členem kočovné společnosti a řídil také česká představení ve Stavovském divadle.
Od r. 1834 řídil Květy české, později přejmenované pouze na Květy. Řídil také časopis Vlastimil, své práce publikoval v dvouměsíčníku Pražský posel, nebo řídil Sedlské noviny, které však byly zakázány.
Psal povídky a dramata:
a) překlady dobových německých dramat, tehdy vysoce oceňovaných (Často překlady uváděl pod cizími jmény.) I v některých svých původních hrách se opíral o cizí vzory.
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – píseň Kde domov můj – zhudebněná Františkem Škroupem se stala státní hymnou
b) dramatické obrazy ze života (kol. r. 1848; vrcholné Tylovo období)
Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř
Obrací se k sociálním problémům současnosti, pokouší se o jejich řešení
c) dramatické báchorky
Strakonický dudák – lidová hra se zpěvy; Tyl zde ztělesňuje kladné
i záporné vlastnosti českého člověka, jeho citovost, nestálost a touhu po rychlém zbohatnutí.
Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna
- lidové postavy + nadpřirozené jevy
Kutnohorští havíři – sociální drama
Jan Hus, Krvavé křtiny, Žižka z Trocnova, Měšťané a studenti, Staré Město a Malá Strana
Prozatímní divadlo - divadlo postavené v Praze 1862 architektem V. I. Ullmannem na jižní části staveniště Národního divadla. Jeho otevření bylo výrazem dlouhodobých snah české společnosti o samostatné stálé české divadlo i nespokojenosti
s postavením českých představení ve Stavovském divadle. Mělo provizorně sloužit do postavení reprezentativní budovy Národního divadla. V Prozatímním divadle a na jeho letních arénách působila řada vynikajících herců a začala se zde formovat režie. Prozatímní divadlo podnítilo tvorbu původních českých her (V. Hálek, E. Bozděch,
F. Šamberk) a uvádělo také klasická díla světového dramatu (shakespearovský cyklus
v roce 1864). Zcela zásadní význam mělo Prozatímní divadlo pro rozvoj české opery; 1866 – 74 byl jejím kapelníkem a uměleckým šéfem B. SMETANA. Premiéru zde měly jeho opery, mj. Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Hubička, dále opery A. Dvořáka, Z. Fibicha aj. V roce 1881 bylo Prozatímní divadlo stavebně připojeno k budově Národního divadla (tvoří jeho zadní trakt) a jeho herecký soubor přešel do Národního divadla.
Prozatímní divadlo bylo otevřeno Hálkovou historickou hrou Král Vukašín
VÍTÌZSLAV HÁLEK (1835 – 1874)
Dramata – 6 veršovaných historických tragedií: Carevič Alexej, Král Rudolf, Král Vukašín, Král Jiří z Poděbrad, Král Amnon a Tamar, pokus o hru z římského prostředí Sergius Catillina
Aktualizuje dramatické hrdiny, chce pozvednout národní sebevědomí, všichni hrdinové jsou svobodní; vzor Shakespeare, Schiller
JAN NERUDA (1834 – 1891) – májovec
Snažil se psát dramata – neúspěch: komedie Ženich z hladu, Prodaná láska,
tragedie Francesca de Rimini
FRANTIŠEK VÌNCESLAV JEŘÁBEK – komedie Služebník svého pána, tragedie Cesty veřejného mínění
JOSEF JIŘÍ KOLÁŘ (1812 – 1896) – herec, dramaturg, režisér
Pražský žid
EMANUEL BOZDÌCH * 21. 7. 1841, † po 10. 2. 1889
- český dramatik a prozaik. V letech 1869 – 76 dramaturg Prozatímního divadla. Autor konverzačních komedií Světa pán v županu, Zkouška státníkova a historických her (Baron Goertz, Dobrodruzi)
R. 1868 byl položen základní kámen Národního divadla, r. 1881 bylo dokončeno (vyhořelo) a definitivní otevření ND bylo koncem r. 1883.
Generace ND – autoři: - Hudební tvorba – opera:
BEDŘICH SMETANA (1824 – 1884) – tvůrce české národní hudby a české opery: opery Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička, Tajemství ...
ANTONÍN DVOŘÁK (1841 – 1904) – opery Jakobín, Čert a Káča, Rusalka ...
ZDENÌK FIBICH (1850 – 1900) – melodram Hippodamie, opera Nevěsta Messinská
Realistické drama:
FRANTIŠEK ADOLF ŠUBERT ( 1849 – 1915) – hry Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn
LADISLAV STOUPEŽNICKÝ (1850 – 1892) – v letech 1882 – 1892 působil jako dramaturg Národního divadla; pracoval v redakci Humoristických listů
Hry z české historie: Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová – realist. a roman. prvky
Naši furianti – zahájil cestu kritického realismu; jihočeská vesnice, spor o místo ponocného, úplatkářství, faleš =) nepřijato s nadšením; kritika české společnosti, ironie
JULIUS ZEYER (1841 – 1901)
Dramata: Radůz a Mahulena, biblická témata – Sulamit, historická hra - Libušin hněv, komedie z čínského prostředí - Bratři
ALOIS JIRÁSEK (1851 – 1930)
Dramata: Lucerna – pohádka; mlynář povinen posvítit kněžně na cestu; lucerna – symbol svobody
Vojnarka, Otec ..., historické hry
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853 – 1912) – vl. jm. Emil Frýda
Dramata: nejlepší – trilogie Hippodamie: Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie – stavbou se blíží k antickému dramatu; čerpá z řeckých mýtů, které obměňuje; forma melodram – hudba F. FIBICH
Veselohra Noc na Karlštejně – hl. postava: manželka krále Karla IV. – Eliška - poruší zákaz pobytu žen na hradě
Další historické hry: tragedie Drahomíra – z 10. stol., matka sv. Václava, která nechá zavraždit svou tchyni sv. Ludmilu; 1. drama na scéně ND
Bratři – z 10. st. – konflikt mezi bratry – Václavem a Boleslavem
Knížata – boje mezi přemyslovci
Veselohra z rudolfínské doby – Rabínská moudrost
Biblická tematika – Trilogie o Samsonovi
Antika – Řím: komedie Pomsta Catullova
Renesance – Soud lásky (postava F. Petrarky)
BRATŘI MRŠTÍKOVÉ: Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912)
Drama: Maryša – princip antické tragedie (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa); Maryša miluje Francka – odchází na vojnu, M. je přinucena se vdát za Vávru, je s ním nešťastná, Francek chce, aby s ním utekla, M. otráví Vávru
ALOIS MRŠTÍK – románový cyklus Rok na vsi – zpracován i divadelně; odehrává se na Hané; kritika venkovských majetkových vztahů
GABRIELA PREISSOVÁ (1862 – 1946)
Orientace na moravské Slovácko; psala povídky, které pak přepracovávala na dramata – byly přijaty s odporem, protože ukazovali ženu v bezpráví
Gazdina roba – hl. hrdinka Eva je nespokojená v manželství, zamiluje se do jiného, odejde sním, je odsuzována a život končí sebevraždou
- toto drama zhudebnil J. B. Foester – opera Eva
Její pastorkyňa – svobodná žena čeká dítě, její kmotra to dítě zavraždí – její činy vyjdou najevo
- zhudebněno Leošem Janáčkem
Šamberk František Ferdinand * 21. 4. 1838, † 25. 12. 1904
- český herec a dramatik. Od roku 1862 (s přestávkami) byl členem Prozatímního a od roku 1881 Národního divadla v Praze; ztvárňoval postavy milovníků, hrdinů, později i komické role. Je autorem divadelních her o národních buditelích (Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský), pražských lokálních frašek (Palackého třída 27, Podskalák), veseloher (Jedenácté přikázání) a her reagujících na společenské a divadelní dění v 60.
a 70. letech 19. stol. (Boucharon, Sedmašedesátníci, Svatojanská pouť, Divadelní vlak, Éra Kubánkova).
Statistika