< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Slohové postupy a slohové útvaryVýznam slovaMluvnice

Jazyk a získávání informací

Jazyk a získávání informací

    

     Pomocí jazyka získává člověk při poslechu a čtení textů zkušenosti a poznatky druhých lidí a obráceně druhým lidem sděluje, co prožil, jaké zkušenosti udělal, co poznal. Sdělujeme si navzájem informace. Informací v širším smyslu slova se rozumí zpráva vůbec, její obsah, údaje v ní obsažené, a to obsah nejen ústního sdělení, článku, referátu, knihy, ale i signálu (např. světlem nebo praporkem).

     Protože je třeba, aby sdělování a získávání informací bylo co nejúčinnější, vznikl v tomto století nový vědní obor nazývaný informatika, nauka o vzniku, oběhu a společenském působení informací.

     Tradičními veřejnými středisky informací jsou knihovny (– veřejné, školní, podnikové, ústavní, městské, státní – HK, univerzitní – HK, PARD., PHA). Zejména velké knihovny nepůjčují jen literaturu uměleckou, ale i odbornou a provádějí tzv. dokumentaci, tj. odbornou literaturu soustavně zaznamenávají a třídí. Na základě toho přispívají k rozvoji vědecké a odborné práce tak, že poskytují bibliografické informace – informace o tématech knih, o jejich autorech, o roce a místě jejich vydání a hlavně vypracovávají, resp. pomáhají vypracovat odborné rešerše (od franc. recherche = hledání, pátrání) – informace o tom, v kterých knihách a časopiseckých pracích se pojednává o jistém tématu.

     Knihovny pořádají výstavy k významným výročím, ale i průběžné výstavky, které informují o knižních novinkách. Při většině knihoven existují i čítárny. Velké knihovny mají i všeobecné specializované studovna, vybavené příručkami, např. Národní knihovna v Praze má zvláštní studovnu přírodních věd, společenských věd, časopisů a novin, hudebnin, rukopisů a vzácných tisků.

     Aby žádanou knihu bylo možné rychle vyhledat a půjčit, jsou knihy, zejména ve velkých knihovnách, určitým způsobem roztříděny a opatřeny signaturami (- kombinace písmen a čísel na katalogizačním lístku).

     Často potřebujeme rychle zjistit, které knihy pojednávají o tématu, jež nás zajímá, a spolu s tím, které z těchto knih má jistá knihovna. K tomu slouží katalogy. Rozlišujeme katalog autorský, systematický

a předmětový.

     katalogu autorském jsou lístky řazeny abecedně nejprve podle příjmení, pak podle jmen autorů, podle názvů děl a ruku jejich vydání. Jestliže má spis více autorů, hledá se buď podle jména prvního autora, nebo podle názvu spisu. Podle názvu se zde hledají také časopisy a sborníky.

     Systematický katalog je rozdělen podle vědních oborů – ty jsou označeny čísly podle mezinárodního desetinného třídění(10 hlavních oborů,kterým jsou přiřazena čísla…)

     Katalog předmětový je uspořádán podle předmětových (obsahových hesel).

     Na katalogizačním lístku nacházíme bibliografické informace: autor, název díla, rok a místo vydání, počet stran; a anotaci: stručná jazyková informace o knize a jejích tématech.

     Katalogy můžeme také rozdělit na knihovní (- knihy, které konkrétní knihovna vlastní) a knižní (- informace o vydaných knihách; je specializovaný na určitý tematický druh).

     Bibliografické časopisy – zaměřují se na vědní obory a informují o obsahu článků

(Rozlišujeme primární a sekundární dokumenty. Primární – obsahují původní informace (patentová literatura), Sekundární – pojednávají o primární literatuře – např. rešerše, katalogizační lístky.

 

     V současné době, v souvislosti s rozvoji techniky, jsou knihovní katalogy převáděny do databází počítačů a novým zdrojem informací se stává internet.




Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 567
Zhlédnuto: 2426 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Slohové postupy a slohové útvaryVýznam slovaMluvnice