Jazyková norma a kodifikace

Úzus

- užívání, výskyt daného jevu. Uzuální je to, co je časté, obvyklé bez ohledu na to, zda je to žádoucí, nebo ne, zda je to správné, nebo chybné, vhodné nebo nevhodné. (dvěmi (hyperkorektní tvar analogický podle třemi) i dvěma – jsou dnes uzuální. Dvěmi – není kodifikováno, ale není to nespisovné.)

Norma

- komplex objektivně existujících, v kolektivním dorozumívacím styku vzniklých pravidel, která se v kolektivním úzu nositelů daného jazyka pociťují a přijímají jako závazná. (Norma je to, co považuje daný mluvčí za správné, ale nemusí to používat.) Norma má dva zdroje: chování (vyjadřování) ostatních a nařizování, jak to má být správně. (Moci

i moct – kodifikované, ale moct není chápáno jako správná, a proto není noremní)

     Kodifikace

- zaznamenání a uzákonění normy odpovědnou institucí ve směrodatných příručkách, gramatikách, slovnících atd. Zatímco v normě dochází nepřetržitě k určitým změnám, mění se kodifikace zpravidla ve větším časovém odstupu a s jistým zpožděním.

     Kodifikace není pouhým zachycením normy: pomocí kodifikace lze přispívat k tomu, aby se živá, uznávaná jazyková norma více ustalovala, lze napomáhat k odstraňování její nežádoucí rozkolísanosti a podporovat pozitivní vývojové tendence v ní.

     Kodifikují se především jevy popsané a prestižní (např. jevy, které by byly obtížně psané)

Ne vše nesprávné je nespisovné: důsledné uplatnění pravidelnosti – pes – 2. p. pesa

Při posuzování nově vzniklého slova bereme nejprve v úvahu jeho funkčnost a teprve až potom noremnost a systémovost. Toto nové pojetí přinesl Pražský lingvistický kroužek. – Spor o slovo OVLINVIT – bylo doslova přeloženo z němčiny (beeinflussen). V češtině podobné slovo OPLODNIT = učinit plodným; ovšem ovlivnit není „učinit vlivným“ – je špatně utvořeno, ale je funkční =) Pražský lingvistický kroužek s ním souhlasil.

Podrobná a jednoznačná kodifikace pravopisné normy, kdežto výslovnostní norma je mnohem méně jednotná, a její kodifikace je proto obtížnější. V gramatice je v češtině důležitá norma tvaroslovná vzhledem k velmi bohatému a složitému repertoáru tvarů

a rozkolísanosti v jejich užívání; proto její kodifikace musí být volnější, počítá s dvojtvary (dublety) pro jistou přechodnou dobu, v jejímž průběhu se může norma zjednodušit

a ustálit.