< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Slovní zásobaUmělecký styl, vypravováníMluvnice

Vztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka, pravopis

     Písmo a pravopis se většinou opírají o zvukovou stránku jazyka, snaží se grafickými znaky (grafémy, písmeny) vystihnout hláskovou podobu slov. Zpravidla se každá hláska označuje jedním písmenem a každé jednotlivé písmeno označuje zase vždy jednu a touž hlásku.

     Český pravopis je fonologický, ale důsledně fonologický pravopis by vyžadoval, aby se každý foném označoval jedním a týmž znakem, a naopak aby každému grafému odpovídal vždy jeden a týž foném.

/hrat – hradu – na hraďe/ = hrad – hradu – na hradě

/lípa – lípje/ = lípa – lípě; /sláma – slámně/ = sláma – slámě

 

     Nejdůležitější z odchylek od fonologického pravopisu jsou tyto:

  1. Písmena i (í) a y (ý) označují vždy foném jediný /i/, /í/, ve výslovnosti mezi i/y není rozdíl
  2. Písmeno ě označuje vždy foném /e/ + nějakou obměnu fonému předcházejícího, popř. vsunutí hlásky j nebo ň
  3. Označování hlásek párových
  4. Označování souhláskových skupin (rozsypat, denní, pražský, francouzský, vyšší...)
  5. Dlouhé samohlásky se označují v domácích slovech čárkou nad písmenem. Jediné u se označuje tradičně dvojím způsobem – čárkou, nebo kroužkem
  6. Slova přejatá – můžeme psát buď pravopisem původním, anebo častěji je pravopisně počešťujeme

 

Ostatní složky českého pravopisu:

-      psaní velkých začátečních písmen

-      interpunkce

-      hranice slov v písmu

- příslovečné spřežky (dohromady, nahoru, zčásti, občas, zřídka) – některé lze psát dohromady i zvlášť (bezpochyby – bez pochyby; zpočátku– z počátku ...)

- přídavná jména složená (žluto-zelený (prapor) = „žlutý a zelený“; žlutozelený = „zelený se žlutým odstínem“...)

 




Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 409
Zhlédnuto: 3752 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Slovní zásobaUmělecký styl, vypravováníMluvnice