< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Přehled vývoje jazykaVztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka, pravopisMluvnice

Slovní zásoba

 

     V projevech mluvených i psaných vyjadřujeme myšlenky ve větách. Věty se skládají ze slov. Slova se skládají z hlásek, které jsou spojené do slabik.

     Zatímco různých hlásek je v češtině jen něco přestři desítky, zahrnuje slovní zásoba češtiny několik set tisíc slov (některá se ovšem užívají jen zřídka, ale i počet slov častěji užívaných je značný, dosahuje několika desítek tisíc).

     Frazeologie = soubor frazeologických spojení: rčení (např. mít pro strach uděláno), pořekadla (Bez peněz do hospody nelez.), pranostiky (Březen – za kamna vlezem.), přísloví (Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.)

     Víceslovná pojmenování jsou hojně zastoupena mezi odbornými názvy a termíny, např. lehká atletika, kočka domácí, vlaštovičník větší. Takovým pojmenováním říkáme sousloví.

     Lexikální jednotky jsou několikerého typu podle toho, jakého druhu je jejich význam.

<:namespace prefix = v ns = "urn:schemas-microsoft-com:vml">  slova a slovní spojení, která určité jevy pojmenovávají, jsou ustáleným pojmenováním těchto jevů a vyjadřují se jimi pojmy, které jsme si o jevech utvořili (např. krychle, kvádr). Když tato slova vyslovíme nebo je užijeme ve větné souvislosti v textu, vybaví se posluchačům jejich věcný význam, vědí, co se jimi označuje.

  slova především zájmenné povahy, která plně nepojmenovávají, nýbrž na nějaké jevy poukazují. Buď doprovázejí přímé ukázání na něco, jako např. tento, nebo odkazují na něco předcházejícího nebo následujícího (tehdy, až), poukazují k mluvčímu (), k adresátovi (ty), někdy zastupují jednotky pojmenovací (Když najdeš bedlu, přines mi ji ukázat.). Zvláštní slova jsou citoslovce; nemají pojmovou určitost ani vlastní gramatický tvar. Jsou výrazem pocitů (au, panečku), výzvovým signálem (haló, prr) nebo napodobují zvuky (kokodák).

  slova gramatická: spojky, částice a předložky. Význam sice mají, ale uplatňují ho jen v gramatických konstrukcích, jejichž jsou součástí.

  vlastní jména (Alík, Martina, Holice). Nezahrnují se do slovní zásoby, protože nemají obecný význam: slouží k rozlišování jednotlivých osob, osad atd. Některá se však uvádějí ve slovnících, zvláště ovšem ta, která nabyla také určitého obecného významu, jako Honza, Kocourkov (některá se stala jmény obecnými, jako rentgen, mít filipa).

 

 pasivní slovní zásoba: okruh slov, jejichž význam člověk zná, jimž rozumí v textu, který čte, nebo v mluvené řeči, kterou poslouchá 

 aktivní slovní zásoba: okruh slov, která člověk sám používá (3 – 10 tisíc)



Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 429
Zhlédnuto: 3615 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Přehled vývoje jazykaVztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka, pravopisMluvnice