Slovní druhy

Slovní druhy a principy jejich třídění

    

     Tvarosloví (morfologie) je část mluvnice. Zabývá se tříděním slov na slovní druhy a morfologickými kategoriemi, tj. tvary slovních druhů a jejich mluvnickými významy.

     Slovní druhy můžeme klasifikovat podle 3 základních kritérií:

  lexikálně – sémantické: - rozlišujeme slova plnovýznamová a neplnovýznamová

  autosémantická – plnovýznamová slova (pod. jm., příd. jm., zájmena, číslovky, slovesa, příslovce)

  synsémantická – neplnovýznamová

  morfologické (formální):

  ohebné slovní druhy – lze je skloňovat nebo časovat (pod. jm., příd. jm., zájmena, číslovky, slovesa)

  neohebné slovní druhy

  syntaktické: - rozlišujeme, zda slovo ve větě plní funkci větného členu a zda vytváří s jiným slovem větně členskou dvojici (= syntagma)

  autosyntagmatické – plní úlohu větného členu

  synsyntagmatické – neplní úlohu větného členu (spojky, částice, předložky, někdy i citoslovce)

 

Kategorie:

  primární kategorie – slova rozdělujeme na slovní druhy

  sekundární kategorie:

  mluvnické kategorie jmen – jmenné kategorie: ROD (mužský + životnost

a neživotnost, ženský, střední), ČÍSLO (jednotné, množné, pod. jm i dvojné (části těla, které máme po dvou: oči, uši, ruce...)), PÁD (7 pádů: 1. p. kdo, co; 2. p. koho čeho; 3. p. komu čemu; 4. p. koho, co; 5. p. oslovujeme, voláme; 6. p.

o kom, o čem; 7. p. s kým, čím); VZOR (u pod. jm. – muž.: pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žen.: žena, růže, píseň, kost; střed.: město, moře, kuře, stavení)

  slovesné kategorie: OSOBA, ČÍSLO, ČAS (přít., min., bud.), ZPÙSOB (oznam., rozkaz., podmiň.), ROD (činný, trpný), VID (dokonavý (- ukončen např. – zazpívat), nedokonavý (- neukončen např. – zpívat)), TŘÍDA, VZOR (1. tř. –e: nese bere, maže, peče, tře; 2. tř. –ne: tiskne, mine, začne; 3. tř. –je: kryje, kupuje; 4. tř. –í: prosí, trpí, sází; 5. tř. –á: dělá))

Podstatná jména:

  hromadná: mají pouze tvar jedn. č., ale označují více předmětů; koncovky –ství,

-stvo, -ctvo, -oví,  -í (stromoví, uhlí, listí, rolnictvo, listoví, loďstvo)

  látková: označují látku bez ohledu na množství (voda, sníh, mouka, cukr)

– užíváme je zpravidla v č. j., množné č. užíváme pro vyjádření více druhů (např. vody = minerálka, sodovka, poděbradky, šaratice)

  pomnožná: mají tvar jen čísla jedn. (dveře, sáně, narozeniny)

 

  konkrétní

  abstraktní

Přídavná jména:

  tvrdá – vzor mladý (trojí zakončení)

  měkká – vzor jarní (ve všech rodech –í)

  přivlastňovací – vzory matčin a otcův

Stupňování (3 stupně)

 

Zájmena:

  osobní: já,ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se

  rodová: on, ona, ono, oni, ony, ona

  bezrodá

  přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich

  ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový

  tázací: kdo, co, jaký, který, čí

  vztažná:



- II

+ jenž

  neurčitá: někdo, něco, něčí, některý, nějaký, kdos, cosi, čísi, kterýsi, jakýsi

  záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

 

Číslovky:

  určité: určují přesný počet

  neurčité: kolik, mnoho, málo, několik ...

 

  základní: kolik? (jeden, dva; několik)

  řádové: kolikátý? (pátý; několikátý)

  druhové: kolikerý? (dvojí, dvoje; několikerý)

  násobné: kolikrát? Kolikrátnásobný? (dvojnásobný; několikanásobný)

Slovesa:

  předmětová – mají u sebe předmět (čte knihu)

  přechodná – mají předmět ve 4. p. (vidět film)

  bezpředmětová – nemohou mít předmět; vyjadřují stav (žiji, bydlí), změnu stavu (mládne stárne), někdy vyjadřují i činnost (jde)

  sponová – stojí u jmenného přísudku (být, bývat, stát se, stávat se)

  způsobová (modální) – vyjadřují způsob průběhu děje: mít (mám napsat úkol), moci, muset, smět, chtít

  fázová – vyjadřují fázi (část) děje (začít, začínat, přestat, přestávat)

  zvratná – obsahují zvratné zájmeno si, se (bojí se, myslí si)

Příslovce:

-      vyjadřují okolnosti děje: místo, čas, způsob, příčina; stupeň vlastnosti (velmi, dost dobrý)

Předložky:

  původní (primární): od původu předložkami (s, z, k, v, na, při, u, ke, ku, se ..)

  nepůvodní (sekundární): původně byly jiným slovním druhem (kolem, během, vzhledem k, v rámci)

Spojky:

  souřadicí: a, i, ani, nebo, ale, avšak, však, neboť, buď – nebo, nejen – ale i

  podřadicí: že, protože, aby, když, jestliže, ačkoliv, kdyby, -li

Částice:

-      postoj mluvčího (A to je novinka! To je ale film! Možná půjdu s tebou. Chválabohu přijeli zdrávi.)

-      přání, rozkaz, otázka, citové zabarvení (Kéž už je odpoledne. Zdalipak to pochopí?)

Citoslovce:

- vyjadřují city, nálady nebo napodobují zvuky




Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1269
Zhlédnuto: 14975 krát