Zvuková stránka jazyka

Zvuková stránka jazyka

 

     Fonetika – jazykovědná disciplína, která se zabývá tvorbou a seskupováním hlásek, výslovností, větnou melodií a přízvukem

-      základní jednotkou fonetiky je hláska

 

Fonologie – popisuje a vykládá hláskový systém z hlediska funkce. Zabývá se fonémy, zvukovými jednotkami schopnými rozlišit význam slova (přechod mezi hláskou

a písmenem); (snaha – snacha, medu – metu)

 

     Ortoepie – zabývá se pravidly spisovné výslovnosti

     (Ortofonie – studuje, jak se tvoří (článkují, artikulují) jednotlivé hlásky)

 

     Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky.

  samohlásky (a, e, i, o, u) jsou tóny - vokály (můžeme je zazpívat) a pro jejich znění je rozhodující nastavení rezonančních dutin

  souhlásky jsou šumy a vytvářejí se tak, že výdechový proud musí procházet úžinou (s, f, š), nebo prorážet přehradu (p, t, k). Souhlásky, při jejichž tvoření hlasivky kmitají, se nazývají znělé, souhlásky článkované bez účasti hlasivek jsou neznělé. Znělé jsou všechny samohlásky a také tzv. souhlásky nepárové (m, n, ň, j, r, l). K nepárovým patří také souhláska ř, která může být znělá nebo i neznělá, podle souhláskového okolí a podle postavení ve slově. Souhlásky odlišující se jenom znělostí nazýváme párové:

 

neznělé

p

f

t

ť

s

š

k

ch

znělé

b

v

d

ď

z

ž

g

h

 

      Někteří lidé (hlavně děti) nedokážou správně vyslovit všechny hlásky ( např.

r, ř, s, k, l), projevují se u nich výslovnostní vady. Tyto vady pomáhají odstranit logopedická střediska.

 

Hlavní pravidla ortoepie:

1.  asimilace znělosti (spodoba) – setkají-li se ve slově nebo na rozhraní slova a předložky dvě souhlásky a více, tak celou skupinu vyslovíme zněle nebo nezněle, a to podle poslední souhlásky

leckde – d je znělé - /lezgde/

s babičkou – b je znělé - /z babičkou/

s tatínkem – t je neznělé - /s tatínkem/

avšak – š je neznělé - /afšak/

vztyčit - /fstičit/

zkouška - /skouška/

! shoda - /schoda, zhoda/

       V nepodléhá asimilaci, stojí-li před samohláskou:svolat /svolat/,zvolat /zv-/

2.  Na konci slov vyslovujeme znělé hlásky nezněle

sud - /sut/; sudu - /sudu/

páv - /páf/

3.  Dvě stejná písmena můžeme vyslovit jako jednu hlásku ve všech slovech s výjimkou slov, kde bychom narušili srozumitelnost

kamenný most /kamený/; měkký /měký/; vítězství /vítěství/; píšeme podle utvoření slova, ne podle výslovnosti

! racci (č. j. racek); raci (č. j. rak); nejjasnější (3. stupeň od jasný); nejasnější (2. st. nejasný)

     Zdvojeně vyslovujeme také na hranici dvou slov: pod dubem

4.  Skupiny tš, dš

většina /vječina/

5.  Zjednodušená výslovnost

jsem /sem/..., dcera /cera/, srdce /srce/, ctnost /cnost/

6.  Povinnost vyslovit všechny hlásky

hřbitov, hřebík, jablko, upadl

Slovní přízvuk

-      v češtině je přízvuk na 1. slabice – hlavní přízvuk; u delšího slovo + více přízvuků – vedlejší přízvuky (nejneobhospořovatelnější; červenolý, devade)

-      (polština má přízvuk na předposlední slabice, ruština má přízvuk pohyblivý)

-      vlastní předložky (s, k, u, nad, po, v) mají vlastní přízvuk; nevlastní (kolem) vlastní přízvuk nemají

-      v češtině máme slova, která nemají vl. přízvuk, a proto se přiklánějí k předcházejícím nebo následujícím slovům, =:

  Příklonky – stojí ve větě za přízvučným slovem (přiklánějí se); (mě, tě, se, mu, ho, ti; jsem, jsi, je, bych, bys, by; avšak)

  Předklonky – stojí před přízvučným slovem (předklánějí se); (a, i)

 

Výslovnostní styly:

  zvlášť pečlivá výslovnost: umělecký přednes; dobré akustické podmínky

  pečlivá výslovnost (- neutrální, základní): veřejné projevy, učitelé

  hovorová výslovnost: běžná, zjednodušování

Větná melodie

-      vyjadřuje city, nálady, postoj mluvčího k obsahu věty

-      stoupavá, klesavá

-      důrazové slovo – na začátku, na konci

-      při mluveném projevu dbáme na správnou výslovnost, přiměřené tempo, pauzy – pomlky

-      (Aktuální členění věty: východisko – V- (to, co už známe); jádro – J – (něco nového): V =) J – objektivní členění; J =) V – subjektivní členění)

-      Melodie:

1.  věty oznamovací – klesavá

2.  věty tázací   a) zjišťovací (odpověď ano, ne) – klesavě-stoupavá

b) doplňovací (podrobnější odpověď) – stoupavě-klesavá

3.  věty rozkazovací – postupně klesající




Přidal: Betunka 30. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1399
Zhlédnuto: 3895 krát