< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Vrstva kompozičníPróza a poezieLiteratura

Literární druhy a žánry

Literární druhy

- Lyrika
- Epika
- Drama
Lyrika vznikla z řeckého „lyrika melé“ – lyrou doprovázené verše,
- typická pro poezii,
- vyjadřuje dojmy, city,
- snaží se zachytit skutečnost v jedinečném okamžiku,
- tato díla mohou obsahovat epické prvky – náznak děje, postavy.
Epika – z řeckého „epikos“ – výpravný, dějový,
- vychází z děje,
- vypráví příběh s postavami, prostředím,
- většinou je psána v próze.
Drama – z řeckého „dráma“ – čin, skutek,
- založeno na ději – odvíjí se prostřednictvím přímé řeči – dialog i monolog,
- dramatická díla předpokládají uvedení na scéně,
- někdy je děj zarámován prologem a epilogem – prolog naznačuje děj, epilog vyjadřuje jeho smysl,
- dlouho byla dramata pouze ve verších.

Literární druhy se nemění, měnit se mohou literární žánry.

Druhové formy

Lyrika – přírodní, milostná, duchovní.
Epika – velká, střední a malá,
- velká – román, epos,
- střední – povídky, novely,
- malá – příběhy, bajky.
Drama – historická, absurdní.

Literární žánry

Epické

Anekdoty – původně se tradovaly ústně,
- miniaturní humorné příběhy s výraznou pointou,
- často ke směšnění určitého jevu.
Historka – krátké vyprávění formálně i obsahově jednoduché zakončené pointou,
- stávají se součástí rozsáhlejších děl – Kosmova kronika česká, Švejk.
Bajka – alegorický příběh psaný veršem i prózou. Na jeho konci je nějaké mravoučné poučení. Hlavní postavy jsou zvířata s lidskými vlastnostmi.
- vznikla už ve starověku, byla rozšířena v orientu,
- zakladatelem evropské je Ezop,
- autoři – Jean de La Fontain, Ivan Andrejevič Krylov, Karel Čapek…
Báje (mýty) – příběh o tom, jak si lidé vykládali svět
- báje o původu člověka,
- fantastická vyprávění
Legenda – veršované nebo prozaické vyprávění o životě svatých,
- například „Život Konstantina a Metoděje“
Pověst – příběh odehrávající se v minulosti
- vážou se k určitému místu, historii, vzniku erbu, rodové, legendární – lidová zpracování umělých legend a náboženských látek; pověsti o původu země – jednoduchý děj,
- Jiráskovy „Staré pověsti české“.
Pohádka – žánr ústní lidové slovesnosti,
- netýká se historické události,
- má šťastný konec, vymyšlený děj – nadpřirozené bytosti,
- „Bylo nebylo“, „zazvonil zvonec...“
- mluvící zvířata,
- dobro vítězí nad zlem,
- pohádky: lidové – vznikly mezi lidem, umělé – pohádky Hanse Christiana Andersena, Oskara Wilda, Karla Čapka, Jana Wericha...
Povídka – kratší vypravování s malým počtem postav,
- poměrně jednoduchý děj,
- vznikla na počátku 19. století v romantismu,
- dobrodružná, historická, psychologická, humorná, s idylickým pohledem na svět – humoreska
Novela – z italského „novella“ – povídka,
- blíží se povídce, sleduje jednu časově omezenou linii, vyžaduje pointu,
- vznikla v renesanci
Romaneto – žánrová forma novely,
- nadpřirozené motivy, v závěru jsou logicky vysvětlené,
- prvky detektivky, humoru a science-fiction,
- autor Jakub Arbes
Epos – rozsáhlé veršovaná vyprávění, zaznamenané mýty, popřípadě významné události v životě určitého národa, činy mimořádných osobností,
- spousta postav, děj je spletitý, rozvíjí se volna, bývá doplněn rozsáhlými popisy,
- „Epos o Gilgamešovi“
Román – z francouzského „la conte roman“
- mnoho postav, spletité osudy na nejrůznějších prostředích v delším čase,
- má velkou tematickou šíři, má různé umělecké prostředky,
- historický, psychologický
- vznikají románové kroniky – „Sága rodu Forsytů“ – John Galworthy,
- román-řeka – Romain Rolland: „Jan Kryštof“

Žánry lyricko-epické

Balada – vážná, tragicky laděná báseň,
- děj – dramatický s rychlým spádem,
- často se tu objevuje kontrast,
- původně lidová taneční báseň s milostnou tematikou,
- někde vystupují nadpřirozené bytosti, sociální balady,
- významný žánr lidové slovesnosti
Romance – vznikla ve Španělsku jako zvláštní forma písně
- kratší báseň většinou milostná,
- Jan Neruda – sbírka „Balady a romance“
Básnická povídka – vznikla v romantismu,
- rozsáhlá lyricko-epická báseň,
- děj je mnohdy jen naznačen a podřizuje se autorovým citům,
- Georg Gordon Byron – byronská povídka – ovlivnil Karla Hynka Máchu a Lermontova,
- v Rusku název „poema“

Žánry lyrické

Píseň – texty určené ke zpívání, texty s nápěvem,
- stojí na pomezí umění slovesného a hudebního,
- žánr lidové slovesnosti,
- písně – milostní, pracovní, vojenské, pohřební, ukolébavky, kabaretní, chansony.
Elegie – pojem vznikl ve starém Řecku, začal označovat tesknou píseň, často smutek ze ztráty blízké osoby, vlasti či ideálu,
- Ovidius – marně toužil po návratu z vyhnanství,
- Karel Havlíček Borovský „Tyrolské elegie“.
Hymnus – z řeckého „hymnos“ – chvalozpěv,
- původně kultovní píseň oslavující bohy Apollóna, Dionýsa, později i hrdiny a jejich činy.
Óda – z řeckého „ódé“ – píseň,
- původně jakákoli píseň zpívaná za doprovodu hudby, později báseň oslavující něco velkého a vznešeného – vlast, přírodu, lásku…
Žalmy – prosebné, děkovné a oslavné básně,
- nejznámější židovské – Kniha žalmů.
Epigram – nápis na hrobě, pomníku, chrámu, později satyristický – protestuje proti negativním vlivům společnosti.
Pásmo – delší báseň sestavená jako volný sled pocitů, dojmů, myšlenek a představ. Chce zobrazit skutečnost z více úhlů pohledu.

Žánry dramatické

Počátky divadla spadají do starověkého Řecka, zde vzniká tragédie a komedie. Už od dob Aristotela byla tragédie spojována s vyšším stylem, komedie zachycovala špatné lidské vlastnosti a lidi níže společensky postavené.
Tragédie – hra s chmurným dějem a tragickým koncem.
Komedie – zachycuje skutečnost z veselejší stránky, končí optimisticky.
Činohra – vznikla v 18. století. Jsou v ní prvky tragédie i komedie. Zakončení není zcela tragické, nejběžnější dramatický žánr.
Veselohra – komediálně laděná činoherní text.
Melodram – Hudbou doprovázený přednes básnického textu.
Tragikomedie – tragika i veselejší stránka.
Absurdní drama
Aktovka – hra s jedním jednáním.
Monodrama – divadelní výstup jednoho herce.



Přidal: jenikkozak 16. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 848
Zhlédnuto: 413746 krát