< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Úvod do studia literaturyTematická vrstvaLiteratura

Literární věda

Literární věda – literární teorie
- literární historie
- literární kritika
- literárněvědná metodologie

Literární teorie

Zkoumá podstatu literatury. Zabývá se strukturou literárního díla (poetika), literárními druhy a žánry.

Literárněvědná metodologie

Součást literární teorie, která prostupuje všemi literárněvědnými disciplínami.
Nezabývá se uměleckými texty ale texty odbornými, popisuje metody, které lze použít při zkoumání literatury.

Literární historie

Sleduje proměny literatury a jejích částí – literární směry, proudy.
Zabývá se periodizací literatury.

Literární kritika

Nejmladší ze všech literárněvědných disciplín.

Struktura literárního díla

Dvě složky: - výrazová
- tematická
Každá složka má svůj význam, obě složky spolu souvisejí, ovlivňují se a nelze je od sebe oddělit.

Vrstva jazyková

V uměleckém díle se jazykové prostředky liší od mluveného jazyka, spisovatel si jazykové prostředky vybírá. Jazykovou stránku díla ovlivňuje i zvolená forma.

Poetismy

Básnická slova v uměleckých a prozaických dílech. Například: „luna“, „oř“.

Eufonie

Zvukové uspořádání hlásek. Různé hlásky vyjadřují různé emoce:
„i“ – má temné zabarvení, teskné,
„s, š“ – svist, šumění,
„r, ř“ – vrčení,
„a, o, u“ – pochmurné,
„e, i“ – vysoké a jasné samohlásky

Zvukomalby (onomatopoie)

Autor vybírá hlásky tak, aby připomínaly nějaká zvuk.
Zvukomalebně působí i citoslovce.

Grafické prostředky

Verš, sloku, slovní spojení lze zvýraznit jiným typem písma. Někdy je text na rozmezí díla básnického a výtvarného.

Zvukové figury

Aliterace

Opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov či veršů.
„Plyne peníz po penízku.“

Paronomázie

Má blízko k aliteraci.
Vzniká nahromaděním slov odvozených od jednoho slova.
„Přísný pštros přepřísné pštrosí autority přednášel před časem mladým pštrosáčatům.“

Anafora

Opakování stejných slov na začátku veršů.

Epozeuxis

Opakování stejných slov ve verši.
„Klop, klop, klop.“

Figury syntaktické

Asyteton

Vynechání spojovacích výrazů.

Polysynteton

Užití více spojovacích výrazů než je obvyklé.

Na pomezí figur syntaktických a slovosledných

Paralelismus

Obdobná výstavba dvou i více po sobě jdoucích veršů nebo i rozsáhlejšího úseku textu.
Někdy bývá doprovázen významovým kontrastem.

Antiteze

Přirovnání provedené protikladem.

Gradace

Stupňování.

Figury slovosledné

Inverze

Změna pořadí slov ve větě proti běžnému vyjádření.

Figury řečnické a hodnotící

Apostrofa

Oslovení neživých věcí a abstraktních pojmů

Řečnická otázka

Není to skutečná otázka. Bývá výrazem nejistoty, nepokoje, hledání.

Figury eliptické

Elipsa

Výpustka. Vypuštění slov či větších částí textu, které si můžeme domyslet.

Aposiopse

Nedokončená výpověď... Značí se třemi tečkami nebo pomlčkou.

V některých případech mají figury blízko k tropům.

Tropy

Nepřímá nebo obrazná pojmenování.
Metafora – přirovnání na základě vnější podobnosti.
Personifikace – zosobnění. Neživým věcem se přisuzují lidské vlastnosti.
Přirovnání – typickými výrazy pro přirovnání jsou „jak, jako“.
Metonymie – prolínání dvou přirovnání dvou věcí, které se k sobě vztahují na základě významových souvislostí.
Synekdocha – podobnost vychází ze vztahu mezi celkem a jeho částí.
Epiteton – básnický přívlastek. „Krvavé slunce“, „zlaté vlasy“.
Oximorón – spojení slov, jejichž významy si odporují. „V tobě mé lásky jako v hrobě žijí.“
Hyperbola – nadsázka. „Stokrát jsem tě prosila.“
Litotes – oslabení významu vyjádřením kladu dvěma zápory. „Nemá mě nerada.“
Eufemismus – zjemnění výrazu. „Odešel navěky.“
Dysfemismus – opak eufemismu.
Alegorie – jinotaj. Nesvobodné poměry neumožní autorovi vyjádřit se přímo.
Ironie – významový protiklad.



Přidal: jenikkozak 12. 8. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 478
Zhlédnuto: 7924 krát
< Předchozí výpisek Zpět na výpis látekNásledující výpisek >Úvod do studia literaturyTematická vrstvaLiteratura