Stavba věty

Určování větných členů – nalezení základní větné dvojice (Po+Ps), ostatních větných členů – hledáme pomocí otázek a závislostí
Podmět – ptáme se první pádovou otázkou
Přísudek – váže se k podmětu – Co dělal?
Předmět – ptáme se pádovou otázkou mimo první a pátou
Příslovečné určení – má přednost před předmětem, ptáme se příslovečnými otázkami (Kde? Kdy?)
Přívlastek – váže se k podstatnému jménu
Přístavek – nahrazení něčeho
Doplněk – závisí na podmětu i přísudku
Neurčujeme: citoslovce, předložky, částice, spojky


Poměry - mezi větnými členy nebo větami vedlejšími nebo oběma hlavními
a) slučovací – a, i, ani
b) stupňovací – ba, dokonce i
c) vylučovací – buď, nebo
c) odporovací – ale, avšak
d) příčinný (důvodový) – neboť, vždyť, totiž
e) důsledkový – a tedy, a tak, a proto (před a čárka!)


Souvětí
A) složené – 3 a více vět
B) jednoduché – 2 a méně vět
1) souřadné – min 2 věty hlavní
2) podřadné – jen jedna věta hlavní


Druhy vedlejších vět
-podmětná – Kdo? Co? – kdo, co
-přísudková – Jaký? – kdo, co, jaký
-předmětná – ptáme se pád.otázky? – kdo, co, kam, kde
-doplňková - Jak, jaký + sloveso a jméno? – jak, jaký, která
-přívlastková - Jaký? Který? Čí?
-příslovečná –
Místní - Kde?
Časová - Kdy?
Způsobová – jak jakým způsobem?
Měrová - Do jaké míry?
Účelová – Proč, za jakým účelem? – aby
Příčinná (důvodová) – Proč? – protože
Podmínková – jestliže, pakli (U většině techto vět je na začátku např. Budete-li)
Přípustková – ačkoliv, přestože, třebaže, přesto