Ekologie

Úvod do ekologie

Ekologie je věda, která se zabývá vztahy mezi organismy navzájem a mezi organismy a přírodou (vnějším prostředím).

V jiném slova smyslu se jedná o ochranu životního prostředí – soubor zákonů, technologií (energetické úspory, recyklace), etika, morálka, stavebnictví, obnovitelné zdroje, ekologické daně, pokuty, doprava, ochrana organismů – chráněná území.

Vztahy v ekologii

Vztahy jsou dané dvěma druhy faktorů – abiotickými (neživé složky přírody) a biotickými.

Abiotické faktory

Ovzduší

Vítr vysušuje, nosí déšť, transportuje semena, způsobuje erozi. Vzduch obsahuje 78 % dusíku, 21 % kyslíku a 1 % vzácných plynů.

Světlo

Pro život je důležité bílé světlo (s vlnovou délkou 380nm-740nm). Ultrafialové a rentgenové záření ohrožují život. Světlo na zemi pochází ze Slunce. Je nezbytné pro orientaci ptáků a včel, vytváří cykly denní a noční, je důležité pro fotosyntézu. Organismy se dělí na stínobytné (nesnášejí nadbytek světla) a světlobytné.

Teplo

Organismy jsou na teple závislé. Teplo způsobuje migraci organismů, ovlivňuje denní a roční cykly. Organismy se podle vztahu k výkyvům teplot dělí na stenotermní (jsou citlivé, snesou pouze malý rozdíl teplot) a eurytermní (jsou odolné). Teplomilné rostliny se nazývají termofyty.

Omezení teplotou: Při 0°C dochází k mrznutí – neběží životní funkce, při 100°C dochází ke sterilizaci, při teplotě 40-50°C nefungují enzymy.

Živočichové se dělí na studenokrevné (teplota jejich těla kolísá) a teplokrevné (mají teplotu konstantní).

Ochranou před chladem je hustá srst, podkožní tuk, hibernace (hormonálně řízený zimní spánek) či migrace do teplých krajin.

Teplotní pásy

Určené na základě nadmořské výšky, průměrné roční teploty, počtu vegetačních dnů. Důležitá je orientace svahů (na sever či na jih), zeměpisná šířka a vzdálenost od moře.

  1. Nivální pásmo (sněžný pás) – nad 2500 m. n. m, stupeň trvalého sněhu a ledu
  2. Alpinské pásmo – horské louky bez stromů a větších keřů
  3. Subalpinské – kosodřeviny a louky
  4. Montánní (horský) stupeň – les – horská smrčina a bukojedlové lesy
  5. Submontánní (podhorský) stupeň – bukojedlový porost, mnohde nahrazen za smrkové monokultury
  6. Kolinní (pahorkatiny) – původně dub a habr, které byly většinou vykácené a na jejich místě jsou zemědělsky využívané oblasti
  7. Planární (nížinný stupeň) – původně v něm rostly listnaté lesy, lužní lesy – olše

Voda

V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích, je součástí všech živých organismů, je základní podmínkou života, neboť je nezbytná pro fyziologické procesy. Vyvolává periodizaci (období sucha a dešťů) a tlumí výkyvy teplot.

Podle potřeby vody se organismy dělí na:

  • vodní (hydrofyty)
  • bahenní či bažinné (hygrofyty)
  • vlhkých stanovišť
  • suchých stanovišť

Živočichové se na sucho adaptují využitím metabolické vody: C6H12O6 + 6O2 → 6H2O + 6CO2. Někteří živočichové nepotřebují téměř vůbec pít, vodu přijímají potravou (dravci), jiní jjsou na ní závislí (obojživelníci). Většina těl organismů obsahuje 80-90 % vody, klidová stádia (výtrusy, semena) obsahují méně než 4 % vody.

Vodní organismy se dělí na ty, které ve vodě žijí primárně (vždy tam byly – řasy, ryby, sinice) a sekundárně (vrátily se tam ze souše – želvy, velryby, krokodýli, tuleni).

Biotické faktory

Potrava

Potravní řetězec: producenti > konzumenti > destruenti. Producenty bývají rostliny, konzumenty živočichové, destruenti (rozkladači či reducenti). Od destruentů k producentům dochází k toku energie a živin.

Potravní pyramida: na vrcholu je člověk, pod ním všežravci a dravci, pod nimi býložravci a dole rostliny.

Způsob výživy
Autotrofie

Do autotrofie patří fotosyntéza (fotoautotrofie) a chemoautotrofie – získávání energie z anorganických látek bakteriemi železitými a sirnými.

Heterotrofie

Uhlík a energie se získává z organických látek.

  • Býložravci (herbivora)
  • Masožravci (karnivora)
  • Všežravci (omnivora)

Parazitismus (cizopasník), saprofytismus (život na odumřelém organismu), symbióza (soužití).

Rozmnožování

Dochází k pohlavnímu a nepohlavnímu rozmnožování.

Nepohlavní (vegetativní) rozmnožování

Předává se 100 % genů od jednoho rodiče na dalšího jedince. Nový organismus vzniká ze somatických buněk. Rozmnožují se takto nejjednodušší živočichové. Rostliny se nepohlavně množí řízkováním, oddenky, cibulemi či hlízami.

Pohlavní (generativní) rozmnožování

Pohlavní rozmnožování je evolučně úspěšnější. Předává se 50 % od každého ze dvou rodičů. Nový jedinec vzniká z gamet. Organismy se při pohlavním rozmnožování dělí na hermafrodity (má obě pohlaví) nebo gonochoristy (samce a samice).

Základní ekologické termíny

Jedinec - základní jednotka. Dělí se na jednobuněčné a mnohobuněčné.

Populace - více jedinců stejného druhu

Nika - soubor všech faktorů prostředí, které organismus využívá. Když vymizí, nahradí ho jiný.

Ekotyp - přizpůsobení se druhu klimatickým podmínkám

Biocenóza - souhrn organismů na stanovišti. Dělí se na fytocenózu (veškeré rostliny na stanovišti) a zoocenózu (veškeří živočichové).

Ekosystém - zahrnuje biocenózu i stanoviště (abiotické vlastnosti). Je to systém vzájemných vztah – změny udržují rovnováhu – základem je tok energie a koloběh látek. Světelnou energii rostliny přemění na organické látky, jich využívají konzumenti, reducenti rozloží jejich těla na minerální látky.

Biom - velký ekosystém (tajga, savana, tundra, moře, tropický les) – vytváří biosféru Země.

Vztahy mezi organismy

  • Neutralizmus - organizmy se navzájem neovlivňují
  • Konkurence - navzájem se omezují, zdroj je málo vydatný
  • Parazitizmus - parazit ničí toho druhého, ničí ho
  • Predace - predátor napadá kořist, je na něm závislý
  • Mutualizmus - vztah je prospěšný pro oba, je nutný



Přidal: jenikkozak 29. 12. 2013
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 771
Zhlédnuto: 2167 krát