Cytologie - rostlinná buňka

Rostlinná buňka je tvořena buněčnou stěnou a protoplastem

Zálkadní části protoplastu:

Biologická membrána

– odděluje vnitřní orgány organely od cytoskeletu. Biologická membrána (někdy nazývaná též jako buněčná membrána) je tvořena fosfolipidy (glycerofosfolipidy), které jsou hydrofilní (vodu neodpuzují) ale nemísí se s vodou. Fosfolipidy tvoří v biologické membráně dvojvrstvu – hydrofilními konci směrem dovnitř a ven a hydrofobní konce jsou uprostřed. Tloušťka je cca 7 nm. V biologické membráně jsou i molekuly bílkovin, které umožňují komunikaci mezi vnitřkem organely a okolím. Biologickou membráni nemají mitochondrie.

Buněčné organely

Jádro buněčné – jedná se o řídící centrum buňky. Je uložištěm DNA a nemá homogenní strukturu. Uvnitř jádra se nachází jadérko. Jádro má na povrchu dvojjednotkovou membránu a celý vnitřek Jádra je chromatin.
Endoplazmatické retikulum – Biologická membrána endoplazmatického retikula je napojena na membránu jádra. Na povrchu endoplazmatického retikula se nachází ribozomy. Hlavní funkcí je metabolismus a transport bílkovin (bílkoviny vznikají na ribozomech).
Golgiho aparát (Golgiho komplex) – je tvořen dyktyozomy. Jedná se o soustavu váčků. Golgiho aparát souvisí s metabolismem sacharidů a lipidů.
Mitochondrie – Jedná se o semiautomní organelu, která nemá na povrchu biologickou membránu. Membrány má 2. Vnitřní membrána vytváří tzv. kristy. Hmota uvnitř mitochondrie se nazývá matrix. Má vlastní genetickou informaci. Mitochondrie mají i vlastní ribozomy, které jsou odlišné od ribozomů na endoplazmatickým retikulu. Hlavní funkcí je aerobní (za přístupu kyslíku) respirace a podílí se na fotorespiraci.
Plastidy – jsou různých druhů
Chloroplasty – obsahují chlorofyl a a chlorofyl b, v menším množství i karotenoidy. Povrch chloroplastu je tvořen dvojjednotkovou membránou. Uvnitř je tzv. stroma, kde se nachází vlastní genetická informace chloroplastu. Chloroplasty mají i vlastní ribozomy, které se liší od ribozomů na povrchu endoplazmatického retikula. Hlavní funkcí je fotosyntéza.
Chromoplasty – obsahují barviva nerozpustná ve vodě, což jsou oranžové karoteny a žluté xantofyly. Jejich funkce je ochranná a vábivá (např. láká hmyz)
Leukoplasty – neobsahují barviva, ale zásobní látky. Amyloplasty obsahují škroby, elaioplasty lipidy (tuky) a proteinoplasty proteiny (bílkoviny).
Vakuola – charakteristická pro rostlinnou buňku. Zabírat může až 90 % objemu buňky. Na povrchu se nachází jednotková membrána, tzv. tonoplast. Uvnitř jsou vodné roztoky i pevné látky vznikající vysrážením.Obsahuje také ve vodě rozpustná barviva, jako jsou antokyany, případně flawony a antofeiny. Vakuola má funkci osmotickou, lytickou, zásobní (obsahují bílkoviny , polysacharidy a sacharidy) i ekologickou, neboť se v ní ukládají jedovaté látky, případně jiné látky pro ochranu rostliny proti býložravcům.
Sferozom – funkce souvisí s metabolismem a ukládáním tuků
Mikrotělíska – drobné organely s buněčnou membránou. Jejich funkce je většinou ochranná.

Cytoskelet

U rostlinných buněk se cytoskelet nejprve podílí na tvaru buňky (drží tvar buňky), ale později jej drží buněčná stěna. Jedná se o různé typy bílkovin. Struktura je vláknitá. Funkcí je určování tvaru buňky, dělení buňky a přeměna energie chemické v kinetickou.

Cytoplazma (cytosol)

Skládá se převážně z vody a bílkovin. Vytváří vnitřní prostředí protoplastu a další hlavní funkcí je i komunikace. Má amorfní strukturu. Stavy sol a gel.

Cytoplazmatické inkluze

Krystalky šťavelanu vápenatého, křemičitanů nebo volné kapénky tuků.

Buněčná stěna

Chemické složení buněčné stěny je celulóza, hemicelulóza, pektiny, ligniny a bílkoviny. U všech mladých buněk, které se zvětšují, je tenká primární buněčná stěna. Zvětšovat se může procesem intususcepcí (vmezeřováním), kdy se buněčná stěna roztahuje, vznikají malé volné prostory, kam se následně ukládá stavební materiál. Sekundární stěna vzniká v době, kdy se buňka již nevyvíjí. Ukládá se na primární vrstvu a tomuto procesu se říká apozice (vrstvení) Buněčná stěna je propustná.

Mezi buňkami mohou vznikat i mezibuněčné prostory. Rozdělují se podle vzniku – schizogenní (rozpuštěním střední lamely), lysigenní (rozestoupení buněk) a rhexigenní (roztrhání buněk). Slouží hlavně k výměně plynů.



Přidal: Vasek 18. 2. 2012
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 577
Zhlédnuto: 3522 krát