Syntax + lexikologie

 

Gramatika

Syntax= větná skladba

 

Věta

·         uzavřená myšlenka, která má kromě myšlenkové stránky i stránku jazykovou (je poskládána do jazykových vztahů, mezi jednotlivými větnými členy) -> Stránka zvuková i grafická

·         Jsou věty jednoduché a souvětí ( typy souvětí -> souřadné(parataxe)-> má dvě a více hlavních vět, podřadné(hypotaxe)-> 1 hlavní věta

·         Základní skladební dvojici tvoří podmět a přísudek

·         Rozvíjející větné členy -> přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk

·         Podmět-> nezávislý větný člen

-Vztah k přísudku -> shoda (subjekt) -> Označuje původce děje, nositele činnosti, nositele vlastnosti, nositele stavu (př. Všichni jsou zdrávi). Ve výjimečných případech  -> cílem děje.

-Nejčastěji bývá podstatným  jménem v 1.p., nebo zájmenem, přídavným jménem, číslovkou, slovesným infinitivem, nebo např. Hurá znělo celým sálem (jako citoslovce).

-Podmět může být nevyjádřený

-záporový genitiv + sloveso být (nebyla tam ani noha, nebylo tam ani živáčka,…)

·         Přísudek (predikát)-> nezávislý větný člen, shoduje se s podmětem

-Vyjadřuje děj, přisuzuje činnost a vlastnost,momentální stav nebo jeho změnu

-je vyjádřen určitým tvarem slovesným (slovesný přísudek), nebo sponovým slovesem(být, bývat, stát, stávat se) + jméno (podst., příd.) -> jmenný se sponou (zastupuje podst.jméno nebo přídavné jméno, příslovce- Šaty jsou mi dobře.; nebo infinitiv – Loupit není koupit) , nebo jmenný beze spony

ZÁMĚNA! :      1.p. po sponovém slovesu znamená trvalý jev nebo vlastnos

                       7.p.znamená přechodný stav ( jirka byl na vojně kuchařem)

-fázové sloveso -> začít, začínat -> omezují délku děje na fázi

-přísudek neslovesný (jmenný) ->  Pes přítel člověka. Sliby, chyby.

-přísudek ve tvaru zájmene-> Aby jsi se nepotento.

·         Přívlastek (AT= atribut) -> závisí na podst. jménu a blíže ho určuje. Bývá vyjádřen přídavným jménem, zájmenem, číslovka, podst. jméno, infinitiv, příslovce

-Druhy:

1.      SHODNÝ-shoduje se v gramatických kategoriích(člověk neandertálský, kost loketní, kyselina sýrová), NESHODNÝ- neshoduje se, stojí za podst.jménem, je vyjádřen dalším podst.jménem buď s předložkou nebo i bez předložky

2.      HOLÝ,  ROZVITÝ ->

è POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ(Nejznámější současný český básník)- neodděluje se čárkou

è NĚKOLIKANÁSOBNÝ (Odděluje se čárkou, dá se mezi to vložit “a“)

3.      Volný-> informace doplňující, doplňuje informace, odděluje se čárkou

Přístavek -> zvláštní typ volného přívlastku, jádro přívlastku tvoří podst. jméno, odděluje se čárkami

Těsný-> neodděluje se čárkou

4.      PK: Váže se jen na substantivum

Je vlastnost trvalá

Stojí těsně u podst. jména

Doplněk: váže se i na sloveso

 označuje vlastnost přechodnou

 je vzdálen od podst. jména

·         Předmět (Objekt)

-Primárně závisí na slovese, někdy na přídavném jménu

-Je dán vazbou slovesa

Předmět ->Ptáme se pádovými otázkami ->(2.p-všímat se člověka, dodat si odvahy; 3.p – přát lidem, důvěřovat synovi, 4.p – orat pole, kácet stromy;7.p.- Hodit míčem

·         PU  (AD= adverbiale)

- ptáme se jinak -> kde, jak , kam  (Uhodit někoho míčem)

- závisí primárně na slovese, na přídavném jméně, příslovci (velmi dobře)

- nejčastěji vyjádřeno příslovcem, podstatným jménem nebo infinitivem

- Druhy:

o   Místa (kde,kam, odkud,kudy)

o   Času (Kdy, Odky,Do kdy, Jak dlouho, Jak často)

o   Způsobu (Jak, Jakým způsobem)

-          vlastního způsobu (chovat se jako šílený, zpívat jako slavík)

-          míry (Kolik, jakou měrou, do jaké míry) –Jíst málo, křičet jako pavián, rychlejší než on

-          prostředku- (Jak, čím) kreslit tužkou, jezdit autem, platit šekem…

-          zřetele (Co do) ->lišit se povahou (Co do povahy)

-          původce děje –byl pochválen učitelem, město bylo dobyto nepřáteli

-          původu-Postavit z betonu, Oheň bývá z jiskry

-          výsledku-Rozpadnout se v popel

-          ……

o   Příčiny

-          důvodu –naříkal bolestí-> jedná se o předcházející příčinu

-          účelu –příčina následuje (jet za zábavou, požádat o radu..)

-          Podmínky-(Za jaké podminky?) – Při dodržení postupu, Za jaké nouze

-          Přípustky-(přes něco) – přes nepříznivé počasí…

 

·         Doplněk (ATV –atribut verbální)

- závislý na podst.jméně a slovese

- Vyjádřen bývá adjektivem (příd. jménem)- Pavel chodil do kina rád. Otec se vrátil unaveny; substantivem(podst.jménem) – Jako chlapec jsem hrával fotbal. Jako poslanec se k tomu nemůže vyjádřit. (Ale né přirovnání!!). Vybrali si ho za vedoucího. Zvolili ho předsedou. Číslovkou- Petr doběhl do cíle první. Zájmenem- Zůstal stát sám. Infinitivem-Viděl jsem ho utíkat. Přechodníkem-Hledal zápalky, chtěje si posvítit na dvoře.

·         Věta (modalita vět)

1.      Podle postoje mluvčího

-          Oznamovací- vyjádření nějakého sdělení, zakončena tečkou. Slovesný tvar oznamovací nebo podmiňovací. Hlas klesá

-          Tázací- zakončené otazníkem, Slovesný tvar oznamovací nebo podmiňovací. Informace stoupavá nebo klesavá

-  Zjišťovací (Ano, Ne)

- Doplňovací (V kolik večer přijdeš)

- Vylučovací (Půjdeš k nám dnes nebo zítra?)

- Rozvažovací, Řečnická

                                   -      Zvolací

- Rozkazovací- vyjadřují rozkaz, zákaz, výzvu (v písmu označena tečkou nebo vykřičníkem) informace klesavá nebo stoupavě klesavá. Slovesný tvar je v rozkazovacím způsobu nebo ho alespoň opisuje

- Přací- vyjadřují přání, který nezávisí ani na jednou z nich ( např. Ať přestane sněžit)

citově zabarvená

2.      kladné a záporné

-          mluvčí sděluje kladný postoj k informacím. =kladny

-          mluvčí sděluje záporný …= záporné

Zápor větný- popíráme celou větu zápornými zájmeny (nikdo,..), „NE“, a záporka „ani“ (neozval se ani hlásek),

zápor členský –popírá jen jeden člen věty (nikoliv, ne)-> (k tomu problému došlo ne mou vinou)

Rušení záporu -> pokud se ve větě potká větní a členský zápor, vzájemně se ruší

Záměna kladu a záporu-> např. ze zdvořilých důvodů-> (Nemáte hlad? Nepodal byste mi jídelní lístek?) ; z emocionálních -> nechceš na mě počkat?

 Zesílení záporu- ani a vůbec->  Nevzpomenu si na to. ; Ani si na to nevzpomenu

3.      Podle členitosti

o   Věty dvojčlenné-> mají dva zákl. členy (podmět a přísudek)

o   Věty jednočlenné -> Netvoří základní syntaktická dvojice, ani jeden člen z . (ani podmět, ani přísudek) (Prší.  Sněží)

-          Slovesný- základem je slovesný tvar

Vyjadřuje přírodní jevy (Prší, smráká se, hřmělo…), tělesné stavy (Bolí mě v zádech), duševní stavy (stýská se mi. Je mi smutno), smyslové vjemy (v rozhlase praská)

·         Infinitivní věty jednočlenné (Zastavit stát, nevyklánět se z oken)

-          Neslovesné – základem není sloveso

tvoří podst. jméno (názvy, tituly, nadpisy,..), příd. jméno (Jak krásné!), příslovce (Všichni vpravo!), citoslovce (běda!), částice (Ano! Ne! Ovšem! zajisté!)

 

4.      Zvláštnosti větného členění

o   Oslovení

- Odděluje se čárkou (pokud stojí na začátku věty),pokud stojí uprostřed, odděluje se z obou stran čárkou.

o   Citoslovce -> ve významu slovesa (Brr, to je zima. Au, to to bolí.)

o   Samostatný větný člen-> vytknutí jednoho vět. členu před nebo mimo  větu, kvůli zdůraznění (To se ho lekla, toho kamaráda. O prázdninách, to nejsem doma.)

o   Vsuvka-> Slovní výraz nebo věta, která s obsahem věty souvisí jen okrajově. Odděluje se pomlčkami, čárkami, závorkami. (Užívání vitamínu C- jeden až dvakrát denně- organismu prospěje.) Ustálené jednoslovné vsuvky se neoddělují!! (Prosím, myslím, doufám, bohužel, snad, zřejmě, patrně)

o   Osamostatnělý větný člen-> Odsunutí větného členu mimo rámec věty. Kvůli zdůraznění (Bylo to příjemné prostředí. A klid) nebo postupné vyjádření

5.      Odchylky od pravidelné větné stavby

o   Elipsa -> výpustka (Vlak odjíždí v deset. Mate doma Babičku?)

o   Apoziopeze -> Nedokončená výpověď (Jdi do… , Rád bych vám připomněl...

o   Atrakce->  Skladební spodoba-> Ustálené vyjádření, kde tak jak jsou se uznávají jako správné (Je širší než delší-> je širší než dlouhý)

o   Anakolud -> Vyšinutí z větné vazby (Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu->Kdo se přihlásí na zájezd, měl by zaplatit zálohu). (Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí->Člověk, když není opatrný, hned něco ztratí)

o   Zeugma -> Zanedbání dvojí vazby (Národ chtěl a volal po nové vládě-> Národ chtěl novou vládu a volal po ní. (V místech kde málo nebo nikdy nesvítí slunce)

o   Kontaminace ->křížení vazeb (Přišli všichni mimo Evy -> Přišli všichni kromě Evy (Mimo Evu). Zamezili nástup opozice k moci (správně)-> zabránili nástupu opozice k moci (správně) -> Zamezili nástupu opozice moci. (špatně). Ceníme si vašeho úspěchu.(špatně) -> Ceníme si váš úspěch(dobře). -> Vážíme si vašeho úspěchu (dobře)

6.      Řeč přímá, nepřímá, nevlastní přímá, polopřímá

-          Řeč přímá = citace -> Eva navrhla: “Pomůžu ti.“

 „Pomůžu ti,“ řekla náhle, „když budeš hodná.“

 „Pomůžu ti,“ navrhla Eva

-          Řeč nepřímá -> Totéž, ale vyjádřeno opisem

Eva navrhla, že mi pomůže

-          Nevlastní přímá-> Podává něčí projev tak, jak byl pronesen, ale v písmu. Není napsaná v uvozovkách. Jen v umělecké literatuře.

Vzal ji za ruku, pojď, utečeme spolu.

-          Polopřímá řeč -> záležitost uměleckého jazyka, je ve 3. osobě(Spěchal, nedíval se na hodinky, přece to musí stihnout, musí doběhnout včas.)

7.      Věty s polovětnými konstrukcemi

1.      Volný přívlastek adjektivní (Dodává doplňující informaci, dá se z věty vypustit a smysl to nezmění)

Těsný přívlastek adjektivní

2.      Přístavek -> Jeho základem je podstatné jméno

3.      Přechodník (Učitel, vyslechnuv několik přechodník vazeb, šel se oběsit do kabinetu)

4.      Podmínková (Kdyby nebylo vás, nikdy bych toho nedosáhla)

Souvětí

·                    Souřadné – 2 a více hlavních vět

·                    Podřadné – Hypotaxe

·                    Věty v souvětí:

o   Hlavní

o   Vedlejší – Vyjadřuje větný člen své věty řídící

o   Věta řídící

o   Věta závislá – Věty vedlejší vše co je mimo první řádek

o   Souvětí souřadné – významové vztahy mezi větami:

§  1) Slučovací (Setmělo se, zvedl se vítr a v dálce bylo slyšet hřmění)
 a, i, ani, nebo -> značí se: +

§  2) Stupňovací -> Obsah druhé věty je závažnější než obsah  první věty. Spojeno: ba, ba dokonce, ba i, ale i, nejen ale i, nejen nýbrž  i.
značí se -> schůdky

§  3) Odporovací

Obsah druhé věty popírá obsah první věty, je s ním v nesouladu nebo ho omezuje. (Nešli jsme podél potoka, ale dali jsme se lesní cestou)

- Leč, nýbrž, nicméně, ale za to, a, sice, ale

§  4) Vylučovací

Jestliže platí „A“ nemůže platit „B“  If  A = „ano“ else If  B = „ne“

-          Nebo, a nebo, buď, buď nebo

§  5) Důvodová

B“ je důvodem „A“

-          Neboť, totiž, vždy

Byla zoufalá, neboť se ji nic nedařilo

§  6) Důsledková

„B“ je důsledkem „A“

-          proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak

Nic se ji nedařilo, proto byla zoufalá

§  7) Vysvětlovací

Podává tentýž výklad dvakrát.

-          tj., a, to...totiž, vždyť, však, to

Domácnost vedlo nehospodárně, tj. Málo šetřila

 

Souvětí podřadné

o   Věty vedlejší

§  1) Podmětná

§  vyjadřuje podmět své věty řídící

§  Kdo lyžuje rád, jezdí na hory

§  Není mi známo, kdy přijde

§  2) Přísudková

·         vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou

·         Obloha byla, jako když ji vymete

§  3) Přívlastková

·         vyjadřuje přívlastek své věty řídící, závisí na podstatném jméně

·         bývá uvozena:  který, jenž

·         Z obou stran oddělena čárkou

·         Znám hodně lidí, sbírající poštovní známky

·         Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul

·         Lákala ho představa, že by mohl vyniknout

·         Na konci dopisu stála prosba, aby babička přijela.

§  4) Předmětná

·         Vyjadřuje předmět své věty řídící. Závisí na slovese nebo přídavném  jméně.

·         Uvozená nejčastěji: že, aby, kdo, co, kde, kam, odkud

§  5) Příslovečná

·         Rozvíjí přísudek své věty řídicí

o   Příslovečná místní

§  Vyjadřuje přísl. určení místa

§  Spojovací výrazy: kde, kam, odkud, kudy

§  Vrať se tam, odkud jsi přišel.

o   Časová

§  Vyjadřuje časovou okolnost přísudku

§  Když, až, jakmile, jen, jak, sotva, sotva že, zatím co, dříve, dříve než, kdykoliv

§  - > některé ukazují na paralelní děje, některé na následné děje

o   Způsobová

§  Vyjadřuje přísl. určení způsobu své věty řídicí

§  Vykonával práci, jak nejlépe  uměl.

§  Jezte, co hrdlo ráčí.

§  jako by -> jako kdyby , jakoby -> jako

§  Odešel dřív, než se vrátila! odešel dřív, než já!

o   Příslovečná příčina

§  Vyjadřuje příčinu své věty řídicí

§  Protože, poněvadž, jelikož, že

§  Nepřišel do školy, protože ho bolel zub.

o   Příslovečná účelová

§  Vyjadřuje účel vzhledem  k ději své věty řídicí

§  Uděláme všechno, abychom dobře odmaturovali

o   Příslovečná podmínková

§  Vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídicí

o   Příslovečná přípustková

§  Vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu věty řídicí

§  Ač, Ačkoliv, přestože, třebas

§  6) Věta doplňková

o   Často bývá slovesem  smyslového vnímán

o   Bývá uvozena: jak, jako

o   Vzpomíná  na otce, jak rád četl knížky

Lexikologie

= Nauka o slovní zásobě

·         aktivní a pasivní slovní zásoba

·         množina všech slov v daném jazyce

·         aktivní – slova, co používáme, asi 3.000 slov, používáme aktivně

·         pasivní – známe, nepoužíváme, větší, asi 10.000

·         čeština má asi 1 000 000 lexikálních jednotek

·         obor- matematická lingvistika

·         Slovníky- anglicko-český, německo-italský -> Překladový !! ( Najdeme si slovo v jednom jazyce, hledáme ekvivalent ve druhém)+najdeme gramatické souvislosti jednotlivých pojmů

 

·                    Slovník

·                    překladový

·                    výkladový (Encyklopedické, jazykové, speciální)