1) H – můstky
- vznikají ve sloučeninách obsahujících vodík (H2O, HF, NH3, H2S a v dalších organickýchsloučeninách)
- dalším předpokladem vzniku je přítomnost elektronegativního atomu s volným elektronovýmpárem
- tato vazba mění fyzikální vlastnosti sloučeniny - čím je větší rozdíl elektronegativit mezi prvky, tím je vazba pevnější - můstky jsou velmi dlouhé (led plave na hladině), ale mají malou energii vazby (asi 1/10 eV) - do H – můstků se zapojuje nevazebný elektronový pár (odlišné od Van der Waalse)- v kapalné vodě se pomocí H-můstků vytváří části krystalové mříže, které jsou obklopeny velkým množstvím volně se pohybujících molekul -> musíme dodat více energie, abychom vodu převedli na páru a narušili tak H – můstky - díky H-můstkům má voda o 200°C vyšší bod varu
2) Van der Waalsovy slabé interakce
- doplňují ostatní vazby - mohou vznikat tam, kde se jiné vazby tvořit nemohou (u vzácných plynů)- 3 druhy:
a) Orientační
- vzniká mezi ionty – dipólydipóly - dipóly
- př. NaCl
b) Indukované (= „vyvolané“)
- vzniká, když se setkají dipóly
-mnohem slabší než orientační
- př. kyslík ve vodě
c) Disperzní
- díky jim jsou plyny zkapalnitelné, vzácné plyny tvoří plynné krystaly
- př. vzácné plyny
- „+“ a „-“ se pořád prohazují -> kmitají v orbitalu sem a tam -> vznikají časově proměnné dipóly- energie vazby desetiny – setiny eV