Jméno Vojtěcha Hynaise je v našem povědomí spojeno s Národním divadlem, je tvůrcem nádherné opony.

Hynais se narodil 14.12.1854 ve Vídni v rodině krejčího jako nejstarší syn. Doma se mluvilo česky, četly se české knihy, sledovaly novinky z Čech. Mladý Vojtěch často s rodiči a bratry Janem a Cyrilem chodili do přírody, do Městského parku s překrásnými zákoutími, doma velice rádi provozovali hudbu.V roce 1868 se na výstavě malíře Zeleného Hynais definitivně rozhodl pro studium malířství. Na Akademii byl přijat v roce 1870 do atelieru Karla Wurzingera. V roce 1873 v době uspořádání Světové výstavy ve Vídni přestupuje do atelieru tehdejšího významného malíře Anselma Feurebacha, který mu umožní stipendijní cestu do Itálie, do Benátek. Podniká i cestu do Florencie a Říma. Zde dostává i první zakázku z Českého domu, založeného Karlem IV. Pro české poutníky. Výzdoba stropu a fresek presbytáře měl jednoznačný úspěch a jeho církevní klientela se rozrostla.

V roce 1876 odjíždí do Prahy a přihlašuje se do soutěže o malířskou výzdobu Národního divadla. Po návratu do Vídně biskup Strossmayer získal pro Hynaise další studijní pobyt, tentokrát v Paříži, která má před sebou světovou výstavu, ale také se snaží o obnovu a výzdobu budov poškozených nedávnou válkou. Zde se dostává do atelieru Jeana-Leona Geroma, což vzbudilo ve Vídni nemálo závisti. V Paříži se stýkal s Brožíkem, Ferdinandem Náprstkem, Josefem Mánesem a zejména s Josefem Daubkem, sběratelem obrazů, který se stal jeho mecenášem a pomohl mu hlavně v začátcích se zařízením vlastního atelieru.Účast v Salonu 1878 přináší Hynaisovi i Brožíkovi úspěch.

Důležitým mezníkem je pro Hynaise rok 1880 - dokončuje studia u Geroma a osamostatňuje se.ˇUdržuje stálé kontakty s Prahou a přihlašuje se do konkurzu na výzdobu královské lože Národního divadla. Nakonec získává objednávku na budoár a schodiště.Pro první část schodiště zkomponoval alegorii Míru a Alegorii zemí českých. Na průčelní stěnu pak namaloval alegorii Přírody a Historie. Malby sklidily všeobecné uznání, velkou podporu měl u architekta Zítka a Miroslava Tyrše. Pro budoár vytvořil alegorii 4 ročních období "Počasy".

Při požáru Národního divadla 12.8.1881 Hynais spolu s ostatními zachraňoval obrazy z plamenů. Rekonstrukčními pracemi byl místo arch. Zítka pověřen Josef. Schulz. Vzhledem k tomu, že shořela též opona a Ženíšek upustil od nového provedení opony, byla zakázka v létě 1882 svěřena Hynaisovi Vytvořil panoramatický básnický obraz Slavie,truchlící nad shořením Národního divadla, která je potěšena obětavostí národa přinášejícího dary k obnově. Práci provedl tehdy devětadvacetiletý Hynais se dvěma pomocníky .za devadesát dnů. Modelem pro postavu Slavie byla Suzanne Valadonová, modelka pracující zejména pro Renoira a pozdější též slavná malířka. Hynais v Praze setrval do slavnostního otevření Národního divadla 18.11.1883 a pak odjíždí znovu do Paříže. V této době maluje alegorické obrazy Hudba, Idyla, Tanec, Poezie, Léto. Pro Dvorní divadlo ve Vídni vytváří 4 lunety Dramatická tvorba.

Konec 80.tých let je ve znamení dětských témat, které souvisí s narozením jeho syna. Z existenčních důvodů vytváří též návrhy pro porcelánku v Sevres na talíře a vázy - s velkým úspěchem - vedení malířského oddělení však odmítá. Maluje přírodní motivy a v existenčně obtížné situaci mu pomáhá architekt Josef Hlávka.

V roce 1894 se stěhuje do Prahy a nastupuje na Akademii. V roce 1898 byl vystaven v Rudolfinu jeho patrně nejvýznamnější obraz Paridův soud. V této době pracuje také na zakázce pro Pantheon Národního muzea - 4 úseče - Uměny, Inspirace, Moc a pokrok a Věda. Posledním velkým dílem je portrét TGM, který dokončil v roce 1923. V témže roce je též jmenován důstojníkem francouzské Čestné legie. Umírá v roce 1925 na rakovinu plic.