Jehličnany a stálezelené listnáče

Jehličnany a stálezelené listnáče

• Jehličnany jsou dřeviny, které jsou převážně stálezelené a mají jehlicovité nebo šupinaté listy.
• Mají zvýšenou citlivost na exhaláty.
• Rostou v mírném pásu i ve vyšších nadmořských výškách.
• Barva: zelená, tmavě zelená či stříbrná; téměř po celý rok mají stejnou barvu.
• Velká část jehličnanů obsahuje pryskyřice.
• Některé jsou vonné.

Požadavky na stanoviště

Vyhovují jim výživné půdy, přiměřeně vlhké. Jehličnany jsou náročné i na vyšší vzdušnou vlhkost, nesnášejí znečištěné ovzduší.

Množení

• Semenem,
• řízkováním,
• roubováním

Výsadba

Vždy s kořenovým balem.

Použití

Solitéry, skupiny, stěny a živé ploty.

Botanické členění

• Cupressaceae - (cypřišovité)
• Ephedraceae - (chvojníkovité)
• Ginkgoaceae - (jinanovité)
• Pinaceae - (borovicovité)
• Taxaceae - (tisovité)
• Taxodiaceae - (tisovcovité)

Abies – jedle

• Většinou poměrně mohutné stromy.
• Mají válcovitou nebo kuželovitou korunu, někdy i vejčitou.
• Pro jedle je typické, že koření hluboko.
• Jsou citlivé na exhaláty.
• Trpí okusem zvěří.
• Mají obvykle hladkou kůru.
• Mývají pryskyřičné kanálky.
• Jedle jsou na průřezu ploché.
• U jedle jsou jehlice hladké, u smrku drsné.
• Množí se semenem, roubováním a řízkováním.

Pinaceae (borovicovité)

Abies alba (jedle bělokorá)

Domácí
Na stanoviště nenáročná
Nesnáší exhaláty, odvětvuje, příliš se nepoužívá.

Abies nordmannina (jedle kavkazská – normandská)

Asi 40 metrů vysoký strom
Jehlice tmavě zelené, na konci vykrojené a asi 3 cm dlouhé
Nenáročná jedle, neodvětvuje, a proto se používá více.

Abies concolor (jedle stejnobarevná)

Asi 30 metrů vysoký strom
Jehlice jsou dlouhé, srpovitě prohnuté, barva je šedozelená
Konec jehlic je zašpičatělý nebo tupý
Šišky jsou kolem 15 cm velké
Nenáročná jedle, otužilá, snáší i znečištěné ovzduší

Abies cephalonica (jedle řecká)

Je řidší, světlejší
Špičaté zakončení jehlic
Odolná proti suchu, vhodná spíše do vyšších poloh

Abies grandis (jedle obrovská)

Původem ze severní Ameriky
Koruna je pravidelná, řídká
Jehlice jsou tmavozelené, spíše řídké, nestejně dlouhé, až tupě vykrojené

Abies veitchii (jedle veitchiova)

Původem z Japonska
Řídká pravidelná jedle
Z dálky jsou viditelné i stříbrné spodky jehlic
Nesnáší sucho, nemá ráda vápenité půdy
Dorůstá do 20 metrů

Abies coreana (jedle korejská)

Jedle menších rozměrů
Má kratší jehlice, brzo plodí
Šišky jsou výrazně zbarvené, má jich velké množství

Abies balsamea (jedle balzámová)

Pěstuje se hlavně její zakrslý kultivar „nana“ jeden metr vysoký
Používá se do skalek, vřesoviště

Cedrus – cedr

• Původem z oblasti severní Afriky a Malé Asie.
• Neopadavé.
• Mají tmavě zelenou barvu.
• Jehlice jsou tuhé a vyrůstají na brachyblastech.
• Kvetou na podzim.
• Šišky dozrávají 3 roky po květu.
• Pro naše podmínky nejsou dostatečně otužilé.

Cedrus libanii (cedrus libanonský)

Vodorovně rostoucí větve
Ohnutý vrcholek
Jehlice na průřezu jsou širší než vyšší

Cedrus atlantica (cedr atlantský)

Větve rostou šikmo vzhůru
Má vzpřímený vrcholek
Jehlice mají stejnou výšku a šířku

Larix – modřín

• Stromy poměrně vysoké, světlomilné.
• Rostou rychle a mají kvalitní dřevo.
• Koruna je řídká.
• Hluboko koření.
• Šištice má malé, nerozpadavé.
• Používá se jako solitéra nebo do řídkých skupin.
• Množí se semenem.

Larix decidua (modřín opadavý)

Strom vysoký až 30 metrů
Tvar koruny je kuželovitý
Koruna je řídká, větve rostou téměř vodorovně
Jehlice jsou světle zelené, měkké, opadavé
Šištice jsou zpočátku nachové
Nejběžnější modřín, používá se jako solitéra

Larix leptolepis (modřín japonský)

Má řidší korunu, více rozloženou do šířky
Šištice jsou žlutozelené
Je náročnější, a tak se používá méně

Picea – smrk

• Poměrně mohutné stromy – až do 50 metrů.
• Mají kuželovitou korunu.
• Obvykle mělce koření, snadno se vyvracejí.
• Na stanoviště jsou nenáročné, rostou i ve vyšších polohách.
• Vyžadují vyšší půdní, případně vzdušnou vlhkost.
• Větvičky jsou poměrně drsné, šišky rostou směrem dolů a nerozpadají se.
• Jehlice jsou pichlavé a špičaté.
• Množí se běžně semenem, dají se řízkovat nebo se roubují.
• Dají se použít jako solitéry.
• Snášejí řez, dají se z nich vytvářet stěny.

Picea abies (excelsa) (smrk obecný, ztepilý)

Dorůstá až do 50 metr
Vyvrací se, nesnáší exhaláty, nemá rád suché půdy
Používá se ve středních a vyšších polohách
Používá se na živé stěhy, nehodí se do nížin
Kultivar „pygmea“ je trpasličí (zakrslý)

Picea omorika (smrk pančičův)

Původem je z Kavkazu
Roste pomaleji
Užší kuželovitá koruna
Větvičky jsou na koncích převislé
Dorůstá do 30 metrů
Používá se poměrně často, protože je odolnější suchu, exhalátům a roste i na vápenitých půdách
Jehlice má cca 2 cm dlouhé, z vrchní strany zelené, ze spodní 2 bílé proužky
Šišky jsou kolem 7 cm dlouhé

Picea orientalis (smrk východní)

Původem z Kavkazu
Roste pomaleji
Má krátké jehlice, které jsou husté a schovávají větvičku, jehlice jsou tupé
Vzhledově je velice pěkný
Někdy namrzá, nehodí se do vyšších poloh
Kultivar „aurea“ má žlutě zbarvený konec jehlic

Picea pungens (smrk pichlavý)

Původem ze Severní Ameriky
Poměrně štíhlý, má užší, kuželovitou korunu
Roste pomalu, dorůstá přibližně 20 metrů
Ostré, tupé jehlice, které jakoby odstávají
Snáší sucho a znečištěné ovzduší
Typické je šedostříbrné zbarvení
Kultivar „glauca“ má sytě šedomodrý odstín
Glauca compacta je zakrslý

Picea breweriana (smrk brewerův)

Má záclonovitě svěšené větve
Původem ze Severní Ameriky
Jehlice jsou delší, tenké a odstávající
Nenáročný smrk

Picea mariana (smrk černý)

Původem ze Severní Ameriky
Je jemnější, jehlice jsou krátké a husté
Hodí se do středních a vyšších poloh, je náročný na vláhu

Picea sitchensis (smrk sitka)

Původem ze Severní Ameriky
Mohutný strom, má krátké tuhé, pichlavé jehlice, které jsou zploštělé a odstávají, na spodní straně mají 2 bělavé proužky
Náročný na vláhu, vhodný spíše do vyšších poloh

Borovice

• Většinou poměrně mohutné stromy
• V mládí je koruna kuželovitá, ve stáří nepravidelná
• Jsou odolné vůči suchu
• Hluboko koření, nevyvrací se
• Mají pryskyřičné dřevo
• Jsou spíše světlomilné
• Ze sadovnického hlediska jsou cenné
• Množí se semenem, kultivary se roubují

Pinus sylvestris (borovice lesní)

Poměrně mohutný strom
V mládí je kuželovitá, v dospělosti nepravidelná
Dorůstá do 20 – 30 metrů
Kůra je zpočátku červenohnědá, později černá
Má dvě jehlice ve svazečku, asi 7 cm dlouhé, zelené a zespodu ojíněné
Šišky jsou velké mezi 4 a 7 cm
Na konci větvičky jsou velké pupeny

Pinus nigra (borovice černá)

Je poměrně tmavá
V mládí roste kuželovitě, ve stáří je spíše širší než vyšší
Dorůstá do výšky 20 až 30 metrů
Je náročnější na teplo, hodí se spíše do nižších poloh
Nesnáší zamokření
Má delší jehlice, z obou stran zelené (8 – 15 cm dlouhé)
Výrazně větší šišky, z vrchu hnědé, uvnitř až černé

Pinus mugo (borovice kleč)

Roste keřovitě, má až plazivý charakter
Kořeny jdou do šířky
Vysazuje se i do nižších poloh, kde dorůstá cca 3 – 4 metry
V květnu lez zaštipovat nové přírůstky na polovinu, dosáhneme tak hustoty a kompaktnosti
Používá se na osázení, skalky, vřesoviště, na volně rostoucí živé ploty
Je mrazuvzdorná, snese sucho i vlhko

Pinus contorta (borovice pokroucená)

Pochází ze Severní Ameriky
Je to menší strom, má velice často pokroucené větve i kmen
Jehlice jsou krátké, šišky také drobnější, zakřivené
Nenáročná borovice, nemá ráda sucho

Pinus ponderosa (borovice těžká – žlutá)

Pochází ze Severní Ameriky
Dorůstá do 30 metrů
Koruna je kuželovitého tvaru, větvičky jsou silné, žlutozelené
Jehlice jsou tuhé, nápadně dlouhé (12 – 25 cm)
Šišky mají protáhle vejčitý tvar (10 – 15 cm), jsou lesklé, hnědé
Používá se jako solitéra, případně do řídkých skupin

Pinus strobus (borovice vejmutovka – hedvábná)

Pochází ze Severní Ameriky
Typické pro ni je, že roste až do 40 metrů
Kmen má rovný, kůra je dlouho hladká, šedá
Roste spíše v hlubokých půdách, v přiměřeně vlhkých
Jehlice jsou tenké, měkké, mezi 6 a 12 cm dlouhé, z jedné strany zelené, z rubu šedé
Šišky jsou až 15 cm dlouhé, zakřivené
Ze sadovnického hlediska je to cenná borovice, používá se jako solitéra, i ve skupinách

Pinus cembra (borovice limba)

Je domácí, dorůstá do 20 metrů
Zpočátku roste velmi pomalu, v dospělosti má nepravidelnou korunu
Má ráda hlinité půdy a dostatečnou vlhkost
Jehlice jsou dlouhé 5 – 8 cm, šišky 6 – 9 cm, uvnitř jsou velká olejnatá semena, jenž se dají konzumovat
Používá se jako solitéra nebo kombinace s klečí
Kultivar „alpina“ dorůstá 20 metrů, roste v Alpách a Karpatech, „sibiriha“ má krátké jehlice

Pinus wallichiana (borovice valichiána)

Původem z Himalájí
Připomíná vejmutovku, ale nemá neuspořádanou korunu
Koruna je řídká
Je choulostivá, náročná na stanoviště i půdu
Má dlouhé převisající větve, šišky masivnější než strobus

Pinus aristata (borovice osinatá)

Původem ze Severní Ameriky
Malý, pomalu rostoucí stromek, má neuspořádanou korunu
Její jehlice mají pryskyřičnatými kapénkami
Je nenáročná, snese sucho

Pinus fleklis (borovice ohebná)

Je trochu podobná vejmutovce, nemá však tak pevné jehlice

Douglaska

• Jsou ze Severní Ameriky.
• Velmi mohutné stromy, v domovině dorůstají až 100 metrů.
• Jsou podobné jedli.
• Dlouho mají hladkou kůru.
• Vytvářejí pryskyřičné puchýřky.
• Jehlice mají ploché, zespodu obsahují dva bělavé proužky.
• Šišky jsou drobné, nerozpadavé.
• Mezi plodolisty jsou podpůrné listeny, které ze šišky vykukují.
• Množí se hlavně semenem.

Psedotsuga menziensii (douglaska menziensova)

Má ráda spíše hlubší půdu, poměrně rychle roste
Má dlouho hladkou kůru
Po rozemnutí jehlic voní po pomerančích
Množí se semenem, kultivary se roubují
Kultivar „Blauca“ – pomaleji roste, méně náročný

Tsuga canadensis (jalovec kanadský)

Původem z Asie a Ameriky
Dorůstá do 25 metrů
Je velmi náročný na vlhkou půdu a ovzduší, sází se na břehy
Jehlice jsou ploché, hodně krátké, tmavě zelené, mají 2 bělavé proužky, jehlice rostou ve dvou řadách
Šišky jsou drobné, nerozpadavé

Tsuga mertensiana (jedlovec mertensův)

Úzce kuželovitá koruna, namodrale zbarvená

Cupressaceae (cypřišovité)

Calocedrus decurrens (pazerav sbíhavý)

Původem je Severní Amerika a Kalifornie
Vyžaduje teplejší polohy a vlhčí půdy
Je podobný zeravu, dorůstá výšky 20 metrů, příliš se nepěstuje

Cypřišek – Chamaecyparis

• Stromy s úzce kuželovitou korunou.
• Větvičky jsou většinou ploché, někdy převislé, u některých druhů je i převislý vrchol.
• Kůra se odlupuje v podélných proužcích.
• Plodem jsou šištice většinou kulatého tvaru.
• Nehodí se do suchých půd.
• Množí se obvykle semenem, dají se ale i řízkovat a roubovat.
• Používají se jako solitéry nebo do malých skupin, na živé stěny.
• Mají i zakrslé kultivary, které se hodí do skalek a na záhony.

Chamaecyparis nootkatensis (cypřišek nutkajský)

Vysoký do 20 metrů
Dobře snáší sucho i městské zakouřené ovzduší
Vrcholek je obvykle vzpřímený, má převislé konce větví
Jehlice po rozemnutí páchnou
Kultivary: „Aureovariegata“ – zlatožlutý; „Glauca“ – šedý; „Pendula“ – převislý; „Compacta“ – zakrslý

Chamaecyparis lawsoniana (cypřišek lawsonův)

Původem z Kalifornie
V našich podmínkách je náročný, choulostivý, vyžaduje chráněné stanoviště, namrzá
Vrcholek bývá ohnutý (převislý)
Větvičky má krátké, vodorovně rozmístěné, po rozemnutí příjemně voní
Na spodní straně listů má světlé okraje – tvoří kresbu X
Kultivar „Glauca“ – sivě ojíněný, odolnější, velmi cenný

Chamaecyparis pisifera (cypřišek hrachonosný)

Je řídký, původem z Japonska
Poměrně otužilý, vyžaduje vláhu
Dorůstá kolem 15 Metrů, tvar je kuželovitý, má krátké větvičky, listy jehlicovité
Kultivary „Plumosa“, „Squarrosa“, „Pisifera Filifera“ – velikost kolem 6 metrů, široce kuželovité, listy šupinovité i jehlicovité, „Filifera nana“

Chamaecyparis obtusa (cypřišek tupolistý)

Původem z Japonska
Je poměrně choulostivý, vyžaduje chráněná stanoviště
Vyskytují se u něj zakrslé kultivary „Nana“

X Cupressocyparis (cypřišovec) – mezirodový kříženec

Jemně větvená dřevina, poměrně rychle roste
Vhodná pouze do teplejších oblastí, celkem dobře zakořeňuje

Juniperus – jalovec

• Menší stromy nebo keře.
• Tvar koruny bývá značně proměnlivý.
• Jsou světlomilné, jinak poměrně nenáročné.
• Listy jsou buď jehlicovité, šupinovité, nebo obojí.
• Plody jsou kulaté, jejich barva je modrošedá, dozrávají 2. – 3. rokem.
• Množí se semenem nebo řízkováním.
• Používají se jako solitéra, na květinové zídky, skalky či na pokrytí strání.

Juniperus communis (jalovec obecný)

Dorůstá do 8 metrů
Jedná se o domácí dřevinu
V kulturních lesích se zpravidla nenachází
Listy má pouze jehlicovité, uspořádané do trojčetných přeslenů, délka 1 – 2 cm, špičaté
Plody jsou bobulovité, tmavě modré barvy
Daří se mu na slunci, kombinuje se s břízou či borovicemi
Růst může na suchém i písčitém podkladu, dokonce i na rašelině
Využívá se do skupin, jako solitéra, u květinových zídek a na skalky
Kultivar „Hibernica“ je úzce kuželovitý

Juniperus squamata (jalovec šupinatý)

Pouze jehlicovité listy v přeslenech
Dorůstá do 3 metrů
Je velmi otužilý, hodně se používá
Kultivar „Meyeri“ má vystoupavé větve, bledě modré až stříbřité zbarvení

Juniperus chinensis (jalovec čínský)

Je to vzrostlá dřevina, původem z Asie
Dorůstá až do 20 metrů
Poměrně dobře snáší sucho a znečištěné ovzduší
Tvar koruny je kuželovitý
Listy jsou jehlicovité i šupinovité, uspořádané v přeslenech, šupinovité jsou tupé, na spodní straně mají bílé lemování
Kultivary „Pfitzeriana Aurea“, „Pfitzeriana“ – keřovitý, hustý, dobře rozložitý, dorůstá do 2 metrů, poměrně často se pěstuje

Juniperus sabina (jalovec chvojka)

Vyskytuje se ve střední a jižní Evropě a na Kavkazu
Je to keř rozložitého tvaru s nestejně dlouhými větvemi, které jsou na konci vzpřímené
Jalovec chvojka je nenáročný, mrazuvzdorný a odolný exhalátům
Listy jsou jehlicovité i šupinovité, vstřícně postavené, po rozemnutí páchnou
Je jedovatý!
Používá se na skalky, květinové zídky i jako náhrada za trávník na svazích
Kultivar „Cupressifolia“ je poléhavý

Juniperus Virginiana (jalovec virginský)

Původem ze Severní Ameriky
Dorůstá 15 – 30 metrů, roste na vlhkých až bažinatých stanovištích
Snese i sušší stanoviště
V mládí úzce kuželovitý, v dospělosti širší
Listy jehlicovité i šupinovité, špičaté, zespodu bělavě lemované
Kultivar „Elegantissima“ – do žluta zbarvený, „Glauca“ – šedomodrý, „Pyramidalis“ – úzce sloupovitý

Microbiota decussata (mikrobiota křížolistá)

Původem je Dálný východ
Výhony jsou až 2 metry dlouhé, dorůstá výšky do 1 metru
Nízký jehličnan, hustě větvený, roste do šířky, půdopokryvný
Listy jsou šupinaté, krátké 1 – 2 mm
Samčí a samičí květy na jedné rostlině, šišky jsou s jedním semínkem
Dožívá se 80 – 100 let, je chráněná

Thuja – zerav

• Stromy s kuželovitou až válcovitou korunou
• Ploché větvičky, šupinovité listy přitisklé k větvičce
• Šištičky jsou protáhlé, vyzrálé jsou dřevnaté – převislé
• Poměrně nenáročné stromy
• Stačí jim běžné půdy, rostou na většině stanovišť, některé namrzají
• Množí se semenem, řízky, roubují se jen výjimečně

Thuja occidentalis (zerav západní)

Nejpěstovanější zerav, dorůstá až do 20 metrů
Snáší obstojně sucho i znečištěné prostředí
Je poměrně mrazuvzdorný
Větvičky má zploštělé, vodorovné, jejich vrchní strana je tmavší
Všestranné použití – solitéry, skupiny, stěny, živé ploty
Snáší řez
I zakrslé kultivary – na výsadbu do nádob – mobilní zeleň
Má i barevné kultivary – žluté, vejčité nebo úzce sloupovité

Thuja orientalis (zerav východní)

Původem je z Číny, vysoký do 10 metrů
Je choulostivý na mráz, proto je méně používaný
Větvičky – vějířky, postavené svisle, oboustranně zelené
Snáší sucho, vzhledově je zajímavý

Thuja plicata (zerav řasnatý)

Původem ze Severní Ameriky, je schopen dorůst 40 metrů
Má široce kuželovitou korunu, poměrně málo mrazuvzdorný
Větvičky jsou řasnaté, na vrchní straně zelené a lesklé, na rubu je bílá kresba
Po rozemnutí příjemně voní
Používá se jako solitéra a do stěn

Thujopsis dolobrata (zeravinec japonský)

Původem z Japonska, kde tvoří menší stromy a někdy i keře
Dorůstá výšky 8 metrů, někdy i menší keřovitý, pomalu roste
Listy jsou svěže zelené barvy, jsou širší, jednotlivé lístky mají tvar sekery, ze spodu jsou bílé skvrny
Ze sadovnického hlediska nemá význam, má hodně malou odolnost proti mrazu, vyžaduje výživnou půdu a nesnáší úpal.

Taxus – tis

• Menší stromy nebo i keře
• Velice často má větvený kmen
• Ve volné přírodě roste sám
• Vyhovuje mu polostín, dostatečně hluboké, výživné půdu, přiměřeně vlhké
• Snáší znečištěné ovzduší a obstojně i sucho
• Pomalu rostoucí dřevina
• Dřevo je tvrdé, pružné, jeho barva je načervenalá
• Na kmeni nebo silných větvích, se mu odlupuje kůra, tam je červená a šedá barva
• Listy jsou jehlice, na průřezu ploché, tmavě zelené, spodní strana je světlejší
• Celá rostlina je jedovatý
• Tisy jsou dvoudomá, cenná dřevina

Taxaceae (tisovité)

Taxus baccata (tis obecný – červený)

Původem je domácí
Strom 12 – 20 metrů vysoký, často vícekmenný nebo keřovitý
Koruna je vejčitá, až kulovitá
Jehlice na odstávajících větví jsou rozčísnuté na vystoupavých víceméně radiální, 1 – 3 cm dlouhé, krátce zašpičatělé, temně zelené
Kultivary: „Erekta“ – vzpřímeně rostoucí, „Fastigiata“ – 4 – 7 metrů vysoký, sloupovitý, „Repandens“ – zakrslý, do 50 cm, používá se jako podrost

Taxus cuspidata (tis japonský)

Původem je za Asie
Oproti baccata je světlejší
Má špičatější jehlice, drsnou kůru
Je nenáročný a mrazuvzdorný

Taxus x media (tis prostřední)

Je kříženec

Taxus canadensis (tis kanadský)

Původem je ze Severní Ameriky
Je poléhavý až plazivý, výška maximálně 1,5 metru
Vyžaduje vlhčí stanoviště, musí růst ve stínu

Taxodiaceae – tisovcovité

Cryptomeria Japonka (Kryptomerie japonská)

Původem je z Japonska
Ve své domovině je to poměrně statný, mohutný strom, u nás menší úzce kuželovitý stromek
Zajímavá je chomáčovitá textura
Borka je hnědočervené barvy a odlupuje se v pruzích
Starší větvičky usychají a opadají, jsou pak nahrazeny novými
Jehlice připomínají šídlo, jsou ostře pichlavé a prohnuté
Jde o choulostivou dřevinu vhodnou pouze do teplých oblastí, vyžaduje dobré, výživné půdy

Metasequoia glyptostroboides (metasekvoje čínská)

Původem je z Číny
vzhledově je podobná tisovci, ale její barva je světlejší
Má opadavé větvičky, jehlice jsou postavené vstřícně
Na větvičkách má na podzim výrazně viditelné pupeny
V mládí roste poměrně rychle
Hodí se do nižších poloh a vyžaduje spíše hlubší půdy, nesnáší přemokření
Borka je hodně rozbrázděná

Sciadopitys veticillata (pajehličník pramenitý)

Původem z Japonska
Je to menší stromek kuželovitého tvaru
Jehlice rostou ve dvojicích, které jsou rozložené v přeslenech
Vyžadují hodně chráněné polohy a přiměřeně vlhké stanoviště
U nás je velmi vzácný, nevyskytuje se tu

Sequoiadendron giganteum (sekvojec obrovský)

Původem je z Kalifornie
Je velmi mohutný, dorůstá až 100 metrů a dožívá se 3000 let
Chráněné polohy, v mládí namrzá, dlouhověká dřevina

Taxodium distichum (tisovec dvouřadý)

Mohutný opadavý strom
Roste v zamokřených půdách nebo zatápěných půdách, dokonce i ve vodě
Dorůstá 20 – 25 metrů
Nesnáší sucho
Má rozšířené kořeny, aby se nevyvracel
Jehlice jsou ploché, světle zelené, ve dvou řadách, vyrůstají na brachyblastech, na podzim hnědnou a opadávají, na omak jsou měkké, střídavé postavení jehlic, pupeny jsou neznatelné
Šištice jsou kulovité, přisedlé na větvičce
Množí se semenem
Používá se jako solitéra, řídké skupiny na zamokřených plochách
V našich podmínkách uspokojivě přežívá, mohou se i naklánět nad hladinou

Ginkgoacea – jinanovité

Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný)

Původe z Asie
Má rozložitou korunu, nenáročný strom, vyžaduje hluboké půdy
Listy mají dlouhé řapíky, tvar listů je vějířovitý, v půlce vykrojený, nervatura vějířovitá, vyrůstají na brachyblastech, obvykle z jednoho místa 3 – 5 listů
Květy samčí a samičí, ale každé jinde
Používá se jako solitéra, skupiny nebo do stromořadí

Ephedraceae – chvojníkovité

Ephedra distachya (chvojník dvouklasý)

Keříky metlovitého charakteru růstu
Mají zakrnělé listy a asimilační funkci zastupují větvičky
Nenáročné dřeviny, které snesou sucho, rostou i na kamenitých půdách
Původně se vyskytovaly ve Švýcarsku, kde tvořily 30cm porosty
V mládí mají malou konkurenční schopnost
Používají se jako půdopokryvné nebo na vytvoření souvislého porostu

Stálezelené listnáče

• Jejich listy vytrvávají i přes zimu.
• Opadávají postupně.
• Původem jsou z teplejších a vlhčích oblastí.
• Vyžadují dobrou humózní půdu, dostatečně vlhké, některé navíc i kyselou (rododendrony, vřesovce) .
• Množí se semenem (pod sklem), řízkují se, množí se i hřížením a roubováním (pracné) .
• Sází se zásadně s kořenovým balem.
• Na zimu se obvykle zakrývají.
• Používají se jako solitéry, do malých skupin.

Apocynaceae – brčkovité

Vinca minor (brčál menší – barvínek)

Vysoký do 15 cm
Plazivý polokeřík, částečně dřevnatý, částečně bylinný
Plazivé výhony zakořeňují
Snáší slunce, sucho, polostín, je nenáročný a otužilý
Listy jsou vytrvalé, kožovité, vejčitého až kopinatého tvaru, kolem 4 cm velké
Květy modré, růžové, bílé, purpurové, na slunci v dubnu až květnu bohatě kvete
Množí se dělením nebo bylinnými řízky
Používá se na pokrytí záhonů, náhrada trávníku, osázení hrobů

Vinca major (barvínek větší)

Listy větší, vejčitého tvaru
Méně otužilý
Často se pěstuje jako hrnkovka do chladných interiérů

Mahonia aquifolium (mahonie cesmínolistá)

Jedná se o keř zhruba kolem 1 metru vysoký
Listy má lichozpeřené, střídavě na větvičce
Na podzim se barví do fialova
Květy jsou žluté, kvete v dubnu až květnu
Plody jsou modré ojíněné bobule, dřevo je žluté
Je to otužilý nenáročný keř, snese sucho, slunce, je významný pro vazače
Dá se použít i do podrostu, v kombinaci s ostatními, na skalky
Množí se semenem a dělením

Mahonia repens (mahonie plazivá)

Vytváří hustší plazivé porosty, má matnější listy
Kvete žlutě

Buxus mycrophyla (zimostráz drobnolistý)

Pomalu rostoucí keřík, je stálezelený
Dorůstá do cca 60 cm
Je nenáročný, roste v běžných půdách, potřebuje vláhu
Mladé rostliny jsou choulostivější, a tak se zakrývají na zimu
Mohou být použity i jako půdopokryvné

Pachysandra terminalis (pachysandra klasnatá)

Zhruba 20 cm vysoký polokeřík výběžkatého charakteru
Listy jsou vejčité, drobné, většinou nahloučené na koncích výhonů
Květy drobné, bílé, ve vzpřímených klasech
Vyžaduje polostín, hodně humusu, nesnáší sucho
Používá se jako půdopokryvná rostlina

Caprifoliaceae – zimolézovité

Lonicera pileata (zimolez kloboukatý)

Je to rozložitý keř, dorůstá výšky 80 cm
Listy jsou vytrvalé, elipsovitého až kopinatého tvaru, asi 3 cm velké
Vzhledově hezký keř, používá se na volně rostoucí živé plůtky, skalky, zídky
Používá se zřídka, protože vyžaduje chráněné stanoviště, polostín, propustnou půdu a na zimu přikrývku
Květy jsou světle žluté, téměř bílé

Lonicera nitida (zimolez lesklý)

Roste vzpřímeně, dosahuje výšky až 1,5 metru
Vzhledově se dosti podobá myrtě
Listy má drobné, vejčitého tvaru, lesklé, kolem 1 cm velké
Je velmi choulostivý, vyžaduje přikrývku

Viburnum rhytidophyllum (kalina vrásčitolistá)

Vzhledově zajímavý keř, dorůstá do výšky až 3 metry
Je poměrně nenáročná na půdy, vyhovuje jí nejlépe polostín, otužilá, pokud namrzne, poměrně dobře se obnovuje
Má silnější větvičky, plstnaté
Listy jsou protáhle elipčité, celokrajné, tuhé, kožovité, silně vrásčité, vrchní strana je lesklá, spodní strana je plstnatá
Květy jsou žlutavě bílé, založené jsou už na podzim, vrcholík kvete v květnu až červnu
Plodem je peckovička, zpočátku červená, později černá
Ze sadovnického hlediska významný, používá se jak solitéra v kombinaci s dalšími rostlinami

Viburnum pragense (kalina pražská)

Vzhledově připomíná vrásčitolistou
Je jemně větvená, listy má drobnější, silně lesklé a méně vrásčité
Má i podobné nároky a použití

Viburnum davidi (kalina davidova)

Keřík zhruba 70 cm vysoký s oválnými listy a výraznou žilnatinou
Květy má světle růžové, plody jsou modré
Používá se do menších úprav, k zídkám

Celastraceae – zimokeřovité

Euonymus fortunei (brslen Fortunův)

Při konstrukci vystoupavý, bez konstrukce poléhavý
Listy jsou vejčité až elipčité, na okraji jemně vroubkované, 2 – 6 cm
Vyhovují mu výživné půdy přiměřeně vlhké, středně těžké a polostín
Používá se do skalek, na květinové zídky, ploty, přichycování na zdi, kameny, je schopen pokrýt i povrch půdy
Kultivar „minimus“ – připláclý k zemi, má dlouhé výhony, nesnáší vápník, je otužilý, má drobné lístky

Gaultheria procumbens (libavka poléhavá)

Tvoří nízké odnožující keříky kolem 15 cm vysoké
Vzhledově je zajímavý hlavně v podzimním období plody, ale i listem
Listy jsou oválné, částečně lesklé, na omak kožovité
Květy jsou nenápadné, kvete v červenci až srpnu
Nenápadné jsou plody, bobulovité, barva je od bílé po růžovou, jsou jedlé
Vyžaduje polostín, kyselou humózní půdu a vláhu
Používá se k vytvoření souvislého porostu pod stromy Pěkně kvetoucí keř, původem ze Severní Ameriky
Je jedovatý!
Dorůstá do 2 metrů, je poměrně křehký, snadno se rozláme
Květy jsou zvonkovité, na koncích větví, bílé s purpurovými skvrnami, i růžové, kvete v květnu až červnu
Vyžaduje humózní kyselé půdy
Používá se jako solitéra, do skupin s rododendrony

Ledum balustre (rojovník bahenní)

Patří mezi chráněné rostliny, vyskytuje se v jižních Čechách
Tvoří asi 1 metr vysoké keříky
Listy čárkovité, na spodní straně rezatě plstnaté, aromatické
Květy bílé v okolíku, voňavé, má dlouhé tyčinky, kvete v květnu až červnu
Vyžaduje rašeliniště

Leucothoe fontanesiana (leukome Fontanesova)

Nízký keřík, zhruba 1 metr vysoký, původem ze Severní Ameriky
Má obloukovitě překloněné větve
Listy má protáhlé až kopinaté, asi 10 cm dlouhé, lesklé, na podzim se barví do červena
Květy jsou drobné, bílé nebo růžové, uspořádány v hroznech, vyrůstají v úžlabí listů na konci větviček. Kvete v dubnu až květnu
Daří se mu v polostínu, vyžaduje kyselé půdy
Používá se jako podrostová dřevina, na vřesovištích

Pieris japonica (pieris japonský)

Zhruba 1 – 1,5 metru vysoký keř
Má protáhlé až kopinaté listy, jemně vroubkované na okraji, lesklé, o velikosti kolem 8 cm
Květy jsou drobné, baňkovitého tvaru, barvy bílé nebo růžové, kvítky jsou uspořádány v převislých latách dlouhých kolem 12 cm. Kvete v dubnu až květnu
Vyžaduje kyselé půdy
Používá se na vřesoviště, v kombinaci s rhododendrony
Pěstuje se v kultivarech

Rhododendron – pěnišník

• Zahrnuje druhy od stálezelených po opadavé.
• Pochází z Číny a Severní Ameriky.
• Vyhovují jim spíše vyšší polohy s vyšší vzdušnou vlhkostí, kyselé humózní půdy a silná sněhová přikrývka v zimě.
• Vyhovuje jim i občasné přihnojení kompostem.
• Koření mělko.
• Na zimu vyžadují pořádně zalít a zakrýt kořenový bal.
• Dekorativní jsou hlavně květy, někdy i listy.
• Kvetou v květnu až červnu, existují i kvetoucí od dubna.
• Netrpí škůdci ani exhaláty.
• Odkvetlá květenství jsou odlamována.
• Množí se semenem, roubují se, některé řízkují.

Velkokvěté rododendrony

Rhododendron caucasicum (pěnišník kavkazský)

Trochu menší – zhruba 1 – 2 metry
Ve spodu má světle plstnaté listy
Jedná se o nenáročný druh
Kvete bíle nebo růžově, používá se jako podnož

Rhododendron x hybridum (pěnišník)

Výškově se pohybují mezi 1 – 3 metry
Květy barvy bílé, růžové až fialové, žluté

Rosaceae – růžovité

Cotoneaster danimeri (skalník damerův)

Schopen dorůstat do výšky až jednoho metru
Pěstují se hlavně kultivary s výškou 60 – 70 cm
Hustý keřík s části větví poléhavými a částí vystoupavými
Listy kolem 2 cm velké, na vrchu lesklé, celokrajné, oválné nebo vejčité
Květy jsou drobné, bílé, růžové až načervenalé, je jich velké množství, kvete v květnu až červnu
Plody jsou červené malvičky
Množí se řízkováním a semeny
Používá se jako půdopokryvný, na skalky, hroby
Kultivar „Stogholm“ – dorůstá max. 1 metr; „Schneideriana“ – plazivý, přitisklý k zemi

Cotoneaster microphylus (skalník drobnolistý)

Má drobné listy asi 8 mm velké, zespodu plstnaté
Dorůstá 0,5 – 1 metr

Cotoneaster salicifolius (skalník vrbolistý)

Poměrně velký keř, až 3 m vysoký
Roste vzpřímeně, konce jsou překloněné
Listy jsou kopinaté, zespodu plstnaté, velké kolem 10 cm, s výraznou nervaturou

Cotoneaster x Waterreri (skalník Vatererův)

Jedná se o kříženec jak s vzpřímeně rostoucími, tak s poléhavými kultivary
Může dorůstat i přes 2 metry, vyznačuje se delšími protáhlými listy

Prunus laurocerasus (Vavřínovec lékařský, bobkovišeň, střemcha vavřínová, nepravý vavřín

Stálezelený keř dorůstající do 2 metrů
Okrasný listem i květem
Listy jsou elipčité až protáhlé, kožovité, celokrajné, z vrchu lesklé, kolem 15 cm velké, dekorativní
Květy má drobné, bílé, hodně pohromadě, jsou uspořádány ve vzpřímených hroznech (10 cm), kvete v květnu až červnu
Vyžaduje chráněná stanoviště, polostín, přiměřenou vlhkost, výživnou půdu, na zimu zálivku a kořenovou přikrývku, aby neuschl
Množí se řízkováním
Používá se jako solitéra, v kombinaci s jinými rostlinami, podrost, vynikne vedle budov
Je jedovatý!

Pyracantha coccinea (hlohyně šarlatová)

Nepravidelný větvený keř, dorůstá 2 – 3 metrů, je trnitý
Listy jsou úzce elipčité, někdy až kopinaté, kolem 4 cm velké, na okraji jemně vroubkované, svrchu lesklé
Plody jsou drobné, bílé, nepříliš nápadné, kvete v květnu až červnu
Plody jsou obvykle červené, při dozrání až téměř černé, existují kultivary, které mají plody oranžové, žlutooranžové, výrazné, nápadné
Nejlépe mu vyhovuje polostín až slunce, snáší i sušší chudší půdy, je poměrně otužilý, pokud namrzne, velmi dobře se obnovuje seříznutím
Množí se řízkováním a semenem
Používá se jako solitéra, v kombinaci do skupin, na volně rostoucí živé ploty

Ruscaceae – listnatcovité

Ruscus aculeatus (listnatec ostnitý)

Pochází ze Středomoří, vyskytuje se na Kanárských ostrovech, méně v Anglii
Je to stálezelený keř až polokeř, dorůstá 80 – 100 cm, spíše méně
Větvičky jsou zelené, listy jsou zredukované na šupiny a v paždí šupin vyrůstají tzv. fylokladia, což jsou listům podobné útvary, které plní i podobné funkce
Fylokladia jsou protáhlého až kopinatého tvaru, velké až 2 cm
Uprostřed fylokladia na střední žilce vyrůstá květ nazelenalé až nafialovělé barvy, kvete od února do dubna, po odkvětu se tam vytváří červené kulovité plody.
Ze sadovnického hlediska nemá význam
Používá se hlavně do vazeb jako dekorace, zeleň

Scrophulariaceae – krtičníkovité

Hebe ochrana (hebe Armstrongovo)

Hustý stálezelený keřík do 50 cm vysoký
Má šupinovité listy, kvete v červnu až červenci velkým množstvím drobných bílých kvítků
Vyžaduje dobrou zahradní zem, chráněné stanoviště, na zimu vyžaduje přikrývku
Používá se na skalky, na vřesoviště, samostatně nebo do menších skupin

Thymeleaceae

Daphne cneorum (lýkovec vonný)

Stálezelený keřík zhruba kolem 30 cm velký
Listy má protáhlé až kopinaté, na povrchu lesklé, na spodní straně sivé
Květy jsou trubkovité, čtyřcípé, hodně pohromadě, většinou růžové barvy, vonné
Vyžaduje humózní půdy, slunce nebo polostín
Používá se na skalky, zídky