Zpět na výpis látekZáklady společenských věd

John Locke

Stručná charakteristika Johna Locka John Locke byl narozen do puritánské<1> rodiny. Stalo se tak 29. srpna 1632 ve Wringtonu (tj. poblíž Bristolu). Byl tedy současníkem Isaaca Newtona (jednoho z nejvlivnějších lidí v dějinách, který položil základy klasické mechaniky v jeho knize Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica).

Pan Locke studoval od roku 1647 v Londýně. Specializoval se na medicínu, přírodní vědy a také státovědu. Po dlouhou dobu (1667-1675) pracoval jako domácí učitel, rádce a lékař lorda ze Shaftesbury (lord Ashley). Poté strávil 4 roky ve Francii a pět let v Holandsku. Teprve až nástup Viléma Oranžského na anglický trůn mu umožnil vrátit se do své rodné vlasti.


John Locke byl anglickým filozofem, který je nám znám pro jeho empiristickou teorii poznání a pro svoji politickou filozofii, v které obratně hájil zájmy lidí, především jejich právo na svobodu a rovnoprávnost. Velmi značně ovlivnil britské osvícenství a následní i liberální myšlení<2>.


Zemřel na hrabství Essex (východ Anglie, při pobřeží Severního moře) dne 28. října roku 1704 ve věku 72 let. Nejvýznamnějšími díly jsou: Dvě pojednání o vládě, Esej o lidském rozumu a Myšlenky o výchově. Ze života Johna Locka Kde a kdy se narodil, kde a kdy umřel, to jsme se již dozvěděli. Posuňme se tedy dále a zjistěme něco víc o životě tohoto pozoruhodného muže.

Locke se narodil, vyrůstal a žil v jedné z nejdůležitějších dob anglické politiky. Tato doba by se dala charakterizovat jako století plné problémů mezi korunou a parlamentem, stejně jako pokračovaly problémy mezi jednotlivými přívrženci různého výkladu náboženství. V 40. letech 17. století dokonce přerostly konflikty mezi protestanty, anglikány a katolíky až do občanské války.


Po smrti Karla I. se začalo „experimentovat“ na poli anglické politiky. Zrušila se nejen monarchie, ale také Sněmovna lordů a změny neminuly ani Anglikánskou církev. V 50. letech byl zřízen protektorát Olivera Cromwella, který se naštěstí zhroutil po jeho smrti a žít v té době, mohli bychom být svědky navrácení Karla II. na anglický trůn a vlastně celkové obnovy monarchie do stavu před válkou (včetně problémů mezi králem a parlamentem). Toto období skončilo dosazením Viléma Oranžského a za jeho přítomnosti byl Locke jmenován na 11 let (1689-1700) komisařem pro obchod a kolonie.


Vraťme se ale nyní zpět do dob, kdy byl John Locke ještě mladým chlapcem, jenž byl právě poslán na studia. 

Studentská éra

Stalo se tak v roce 1647, kdy byl poslán na prestižní školu Westminster v Londýně, pod záštitou otcova bývalého vojenského velitele a nynějšího člena Parlamentu Alexandra Pophama. Jen co dostudoval zde, okamžitě byl přijat na Christ Church<3> v Oxfordu. Pro něj ale nebyla díla, která se vyučovala na univerzitě tak zajímavá a poutavá, jako díla moderních filozofů, například Reného Descartese. Díky jeho příteli z dob navštěvování Westminsterské školy, Richardu Lowerovi, se dostal ke studování medicíny a experimentální filozofie, která se vyučovala na jiných univerzitách a také v English Royal Society<4>. Členem této společnosti se nakonec také sám stal.


Bakalářský titul (BA) dostal v roce 1656 a o dva roky později se mohl radovat ze získání i magisterského titulu (MA). Poté začal na univerzitě i vyučovat (řečtinu, filozofii a rétoriku). Medicínu dostudoval v roce 1674 díky zkušenostem z pobytu u lorda Ashleye (tj. dříve zmíněný Shaftesbury), kde působil jako domácí lékař. V té době totiž pokračoval ve svém studiu lékařství, které začal v Oxfordu po boku kapacit tehdejší doby, jako byli například: Robert Boyle, Thomas Willis, Robert Hook a další.

První hrabě ze Shaftesbury, lord Ashley Cooper

Jak se ale stalo, že začal pracovat u lorda Ashleye? Psal se totiž rok 1666 a do Oxfordu přijel vyhledat pomoc 1. hrabě ze Shaftesbury, který hledal pomoc při hledání léčby na jaterní infekce. Ashley Cooper byl natolik ohromen Lockem, že jej přesvědčil, aby se přidal do jeho „družiny“.


Locke jeho nabídku přijal a odstěhoval se do Londýna. Zde pokračoval v studiu medicíny pod vedením Thomase Sydenhama. Právě práce pod tímto člověkem měla největší vliv na Lockův pohled na přírodní vědy, na filozofii i politiku. Především na filozofii, čehož si můžeme všimnout hlavně v díle „Esej o lidském rozumu“.


Lockovy lékařské poznatky a schopnosti byly vystaveny nejtěžší zkoušce, když jaterní infekce začala lorda Ashleye ohrožovat na životě. Locke zařídil schůzku několika lékařů a byl pravděpodobně tím, který přesvědčil Coopera, aby podstoupil nebezpečnou operaci. Hrabě ze Shaftesbury přežil vyjmutí cysty a děkoval Lockovi za záchranu jeho života.


Lord se stal kancléřem v roce 1672. Bohužel během krátkých tří let se jeho obliba propadla a Locke odcestoval na 4 roky do Francie. Zde cestoval z Calais do Paříže, Lyonu a poté do Montpellier, kde strávil 15 měsíců. Většinu času z pobytu se věnoval studování protestantství ve Francii. To z toho důvodu, že byl v platnosti Edikt nantský (Edict of Nantes), který zaručoval určitý stupeň náboženské svobody ve Francii. V roce 1685 byl ale opět zrušen a protestanti byli povražděni nebo vyhnáni do exilu. Nicméně, Locke se vrátil do Anglie v době, kdy se lord Ashley vrátil na výsluní. Bylo to někdy v roce 1679. Spekuluje se, že po návratu Johna Locka do Británie ho začal Cooper přemlouvat k sepsání větší části „Dvou pojednání o vládě“. Toto dílo bylo určeno k obhajobě revoluce v roce 1688, vedenou Vilémem Oranžským. Stejně tak se tímto dílem postavil kriticky k filozofům Robertu Filmerovi (který sepsal dílo „Patriarcha“, které obhajovalo „božskou“ moc krále).


Nicméně díky nepříznivému vývoji událostí byl Locke opět donucen opustit Anglii (kvůli různým vyhláškám a nařízením řízeným proti univerzitám, nařknutí z účasti v aféře „Rye House Plot<5>“) a našel útočiště v Holandsku. To se stalo v roce 1683. Po revoluci Viléma Oranžské se John Locke vrátil do Anglie, kde setrval až do své smrti. Během let 1689-1704 si dopisoval s mnoha významnými osobnostmi tehdejší doby (Isaac Newton, John Dryden). Díky názorům, které získal z dopisů a diskuzí, se mohla formovat Lockva další díla, jenž sepsal.

 

 

Díla Johna Locka, jeho názory a postoje John Locke sepsal více děl, ve většině byl inspirován názory jiných, stavěl se k problémům tehdejší doby způsobem, který nebyl tenkrát tak obvyklý. Jeho postoje se staly opěrným bodem anglického osvícenství a vliv, který má na dnešní svět, je velmi velký. V roce 1667 začal psát Pojednání o toleranci. Jeho časté a oblíbené diskuze s přáteli o schopnostech člověka a o nejzazších hranicích možností člověka jej vedli k sepsání další knihy, vydané pod názvem Pojednání o lidském rozumu.

Roku 1689 dopsal první Dopis o toleranci a během dalších tří let (díky dopisování s vlivnými osobnostmi) se rozhodl sepsat i Druhý a Třetí dopis o toleranci.

Zároveň s prvním Dopisem o toleranci se rozhodne vydat i svoje dílo Dvě pojednání o vládě, rok poté publikuje Esej o lidském rozumu a v roce 1693 nakonec vydává i Myšlenky o výchově.

V jeho tvorbě se nakonec i objeví názory na náboženství (hlavně rozpory v názorech společnosti). Ty ho nakonec dovedou k sepsání anonymního spisu Rozumné základy křesťanství, tak jak je podané v Písmu.

O čem ale vlastně jeho díla pojednávají? Pusťme se do toho.

Locke rozepsal svoje učitelské názory ve spisu Úvahy o výchově, stejně jako v Pojednání o lidském rozumu a ve Dvou pojednáních o vládě.

Jak se tedy vyjádřil? Vzhledem k jeho osobnímu vztahu ke škole, kdy mu studia nedávala vše, co si žádal, i ve svých pojednáních se vyjadřuje záporně k úloze školy v životě mladých lidí.

Trvá na tom, aby se pěstoval hlavně charakter chovance, aby byl vychováván ve společnosti „gentlemanů“, kteří by poté představovali vrchol společnosti. Nežádá o výchovu všech dětí, jako spíše o upravení obrazu hlavních představitelů společnosti. Především společnosti buržoazní, ke které sám patřil. Hlavní důraz klade na mravní výchovu, tak, aby se chlapci dokázali chovat slušně ve společnosti, mohli debatovat o jakýchkoliv tématech, aby si upevnili takové hodnoty, jako je osobní svoboda a právo na majetek. Stejně tak za důležité považuje, aby si gentleman osvojil nějaké řemeslo. Požadoval, aby se s výchovou začalo v útlém dětství a drželo se jí až do dospělosti. Stejně tak zdůrazňuje, aby se sami rodiče angažovali ve výchově svých dětí. Považuje za nutné, aby se věnovala pozornost disciplíně, sebevýchově a sebevzdělávání. Neopomíná ani správnou životosprávu a dostatek volného pohybu. Odsuzuje tělesné tresty.

Za velmi podstatné považuje, aby se člověk dokázal postarat hlavně sám o svoje záležitosti. Hlavní zásluhou Johna Locka je překonání starých mravních a výchovných zásad, stejně jako překonání nábožensky pojaté mravnosti, založené na vrozených a od mládí vštěpovaných idejích.

Filozofie a teorie poznání

Jádrem Lockovy filozofie jest kritika francouzského racionalisty Reného Descarta (1596-1650), přesně řečeno kritika jeho teorie vrozených idejí.

Jak? Celou první část své slavné Eseje věnoval popírání Descartova závěru, že smysly jsou vnitřně nespolehlivé při rozpoznávání reality. Locke naopak tvrdí, že lidských duch je čistě nepopsaná deska, jinak řečeno „tabula rasa“, která se formuje teprve získanými zkušenostmi. Locke v jeho názorech dokonce pokročil oproti jeho současníkům a zavádí schopnost porozumění (čímž překonává samotný vliv empirismu). Díky tomu můžeme rozlišovat ideje na:

1.       Ideje substanční, tj. reprezentující skutečnosti 2.       Ideje modu, tj. ty, které odpovídají určitým vlastnostem 3.       Ideje relací, tj. ty, které udávají Locke se díky tomuto přístupu stal prvním kritickým filozofem, otcem moderní kritiky poznání. Nebudu nijak zveličovat, pokud prohlásím, že v době Johna Locka se tvořila moderní věda, poznatky, které ovlivnily svět na velmi dlouhou dobu. Stačí se jen podívat na vliv Isaaca Newtona na poli fyziky či na pokusy Roberty Boyla, jemuž vděčíme za chemii.

Pokud tedy ještě pohlédneme na Lockovi politické názory, je velmi průkopnický. Prohlašuje, že lidé mají být rovnoprávní, nemají tudíž být podřízeni králi. Lidé mají přirozená a nezpochybnitelná práva: na život, na svobodu i na majetek, nezávisle na původu. Vlastnictví - čili majetek - vzniká prací na půdě. Tedy ten, kdo pracuje, má právo na to vlastnit to, co mu úroda poskytne.

Také nezpochybňuje právo na revoluci. Uznává, že pokud vláda, která se zapřísáhla k tomu, aby ochraňovala své občany a jejich blaho, není schopna tohoto slibu dodržet, poté je její sesazení na místě (tím obhajuje revoluci Viléma Oranžského).

A jako poslední bod jeho filozofie bych uvedl, že se snažil prosadit princip vlády většiny a oddělení zákonodárné a výkonné moci do dvou separovaných složek. V Dopise o toleranci se rozepisuje i o náboženství, které odmítá jako donucovací prostředek. Více se poté rozepíše na toto téma v Druhém a Třetím dopisu.

 

<1> Puritáni jsou přívrženci radikálních protestantních skupin. Hlásali potřebu očisty nauky a bohoslužeb ve stylu kalvinismu a kladli důraz na mravnost. <2> Liberalismus je politický směr, který stojí na tom, že svoboda je základní a hlavní politická hodnota. Ideologie vznikla v 19. století, ale její počátky jsou položeny již v osvícenství. <3> Pro představu: Westminster byla nejdůležitější anglickou školou. To, čím byl Westminster pro Anglii, tím byla Christ Church pro Oxfordskou univerzitu. <4> Jedná se o skupinu učených lidí, kteří se dále vzdělávají. Je to pravděpodobně nejstarší společnost svého druhu. <5> Rye House Plot byl plán na zavraždění krále Anglie - Karla II. a jeho bratra. Lockovi nebyla nikdy prokázána přímá spoluúčast.



Přidal: msg 18. 11. 2010
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 1766
Zhlédnuto: 8311 krát
Zpět na výpis látekZáklady společenských věd