Jan Hus - esej

Jan Hus se narodil přibližně roku 1369 v Husinci u Prachatic. Měl bratra. S oblibou hrál šachy. Zpočátku nevynikal jako student. Vystudoval pražskou uiversitu, působil zde jako mistr, rektor. Díky němu vydal král Václav IV. Dekret kutnohorský, který měnil poměr hlasů na universitě ve prospěch Čechů. Avšak náhlý odchod německých studentů a pedagogů načas snížil prestiž školy. Byl kazatelem v Betlémské kapli a svými názory si získal mnoho příznivců, ale i odpůrců. Byl ovlivněn anglickým myslitelem Johnem Wyclifem. Jeho spory s církví přivolali na jeho hlavu řadu trestů a na Prahu i interdikt. Ostře vystoupil proti odpustkům a ztratil královskou přízeň. Odešel z Prahy a žil v jižních Čechách, na Kozím Hrádku. Aby obhájil své učení, dobrovolně odešel do Kostnice na koncil. Krátce po příchodu byl zatčen, neochránil ho ani glejt, který dostal od Zikmunda Lucemburského. Sněm však nepřipustil diskuzi a prohlásil Husa za kacíře. Byl upálen 6.7.1415. Proti jeho upálení však protestovali čeští a moravští šlechtici. Jeho popel byl vhozen do Rýna. Jan Hus proslul i svými literárními pracemi. Mezi jeho nejznámější díla patří latinsky i česky psané práce, např. Výklad Viery, Desatera a Páteře, O církvi, O pravopise, Postila, Dcerka, Knížky o svatokupectví....

Podle mého názoru, byl Jan Hus jedna z největších postav české historie. Nejenže svými studijními výsledky dokázal, že nemusí být člověk od rána do večera jenom v knihách a vůbec si „neužívat“ různých radovánek, aby mohl udělat kariéru ve školství, ale že k úspěchu stačí jen chtít a tvrdě si za svým cílem jít. Mnoho Slovanů k Husovi vzhlíží s úctou, protože nikomu z nás by se nelíbilo, platit za svoje hříchy církvi, když takový panovník, nebo sami hříšníci církve neplatili nic. Díky němu se změnil poměr hlasů na naší univerzitě, což je podle mého názoru také dobrá věc. Proč by se čeští studenti v Čechách měli podřizovat Němcům? Němci by si to na své univerzitě také určitě nenechali líbit. Do Kostnice přijel obhájit svoje učení, kterému stejně jako jeho vstoupenci věřil. Myslím si, že tušil „prohru.“ Měl na výběr smrt, nebo život, ale pod podmínkou, že odvolá své učení. Učení, kterému tolik věřil. Raději tedy zemřel. Myslím si, že ne každý by se nezachoval jako on, být v takové situaci a raději by odvolali své přesvědčení, než by zemřeli v plamenech.