Novověká filosofie

• od konce 16. do 18. století
• odráží změny ve společnosti – přechod feudálního řádu ke kapitalistickému
• hlavní síla – měšťanstvo – nově označováno jako buržoazie – má ekonomickou moc, usiluje o politickou moc, průmyslové revoluce
• mění se postavení náboženství – filosofie se vymaňuje z područí filosofie – v 17. století, vznikají velké filosofické systémy
• navazuje na renesanční filosofii – věří ve schopnosti člověka, svět je poznatelný – otázkou je jak – gnoseologická otázka – racionalisté a empirikové – např. sensualismus
• racionalisté – preferují poznání rozumem, nemusí zavrhovat smysly, převládá ve Francii, Holandsku, Německu
• empirikové – důležitá je zkušenost, pozorování, prostředkem jsou převážně smysly – sensualisté, nezavrhují rozum – rozum třídí poznatky nabyté zkušeností, v Anglii
• spojení s praxí, věda má pomáhat člověku, pokusy, objevy, rozvoj vědních oborů
• požadavek přirozené rovnosti lidí, důraz na správné metody

Anglie

• objevy, obchod, „alžbětinská éra“

Francis Bacon (1561 - 1626)

• přelom 16. a 17. století, stal se právníkem, dostal se na vrchol anglického společenského života, stal se lordem kancléřem, byl pracovitý, ctižádostivý, obviněn z pobírání úplatků, v posledních letech života se věnoval pouze vědě, kladl důraz na experimenty, zkoumal vliv sněhu v útrobách slepice na hnití masa, nachladil se a zemřel na zápal plic
• cílem – obnovit vědy, uvědomuje si, že vědění je moc, důraz na pozorování a experiment, dílo „Velké obnovení věd“ - klasifikace věd, vytyčení jejich dalšího cíle
• je potřeba správná metoda, preferuje indukci – od konkrétního k obecnému
• překážky v poznávání – idoly – omyly naší mysli, falešné představy – mysl je zahlcená
• idoly – rodu, jeskyně, tržiště, divadla
• idoly rodu - omyly lidské mysli, člověka jako druhu – přiřazujeme lidské vnímání ostatním věcem
• idoly jeskyně – omyly jednotlivce – individuální vnímání – jiná výchova, vzdělání, okolí, zkušenosti
• idoly tržiště – vznikly stykem se společností, používání slov – nepřesný význam, vnímáno každým jinak, považuje je za nejškodlivější
• idoly divadla – vznikly ovlivněním filosofií, principy věd, špatnou argumentací, přejímání konvencí, tradice
• zabýval se uspořádáním společnosti, spis „Nová Atlantis“ - obraz ideální společnosti, konflikty jsou řešeny vědou – má rozhodující slovo, vládnoucí skupina – vědci, společnost není beztřídní, majetkem se nezabývá (podobné Anglii v 17. století), Dům Šalamounův (něco jako Akademie věd), plně slouží lidem, společnost by měla rozšířit poznání, ovládnout přírodu, uznáván Marxem
• Bacon byl svými myšlenkami o vědě proslulý, jezdily za ním různé osobnosti

Thomas Hobbes (1588 - 1679)

• Angličan, sensualista (označováno také jako radikální empirismus) - veškeré poznání pochází ze smyslových počitků, nezavrhuje rozum – je to kritérium pravdivosti, analyzuje, třídí informace
• prvky racionalismu – ovlivněn Descartem (velký racionalista), ačkoliv s ním v mnohém nesouhlasil
• materialista – monista (uznává pouze jednu substanci – hmotu)
• zájem o uspořádání společnosti, spis „Leviathan“ - název země, jeho představy o společnosti (ne utopické), zamýšlí se nad důvodem vzniku státu – nutnost, „člověk člověku je vlkem“ - egoismus, vlastní zájmy, pesimistický pohled, hlavní starostí člověka – přežít, potřebuje zabezpečení, materiální jistotu – proto se lidé seskupují – pro vznik silné moci zajišťující ochranu, poskytuje ji stát, navazuje na Machiavelliho představu o silném vladaři, u Hobbese má i právo rozdělovat majetek, jeho snahou by mělo být nastolit mír, zajistit bezpečí – největší prospěch, spis – propracovaná teorie absolutistické vlády

Jan Amos Komenský (1592 - 1670)

• pansofická díla – encyklopedická díla, souvisí s Baconem, Komenský – z teologického hlediska, vědění je podle něho cesta k míru, prováděl reformy v evropských zemích, zkoumání přírody, analogie
• setkal se s Descartem – nerozuměli si

René Descartes (1596 - 1650)

• studoval v Paříži - matematiku, filosofii, bojoval ve třicetileté válce (asi i v bitvě na Bílé hoře), cestoval, poté se usadil v Holandsku (svobodomyslná země, útočiště pro pronásledované), na konci života pozván do Švédska, zemřel tam
• racionalista - zdrojem poznání je rozum, kritický rozbor dosavadní filosofie (hlavně scholastiky), pochyboval o poznatcích - metodická skepse, jistotu hledá v pochybování - akt myšlení - „Myslím, tedy jsem“ („Cogito, ergo sum“) - nejvyšší filosofický princip, uvědomění si vlastní existence
• dualista - existuje tělo (hmotná substance) a vědomí (duchovní substance), uznává existenci boha (stvořitele), člověka vnímá dualisticky, zvířata ne - živé stroje, mechanismy, příroda - složitý mechanismus (tyto myšlenky se blíží materialismu), mechanický výklad přírody - ovlivnil francouzské osvícenství, filosofii 18. a 19. století - mechaničtí materialisté
• teorie vrozených ideí - předpoklady, které se aktivizují a vyvíjejí myšlením
• myšlení je pravdivé, dochází se jím k dalšímu poznání (experimenty nejsou nutné)
• metoda - dedukce (aplikace obecného poznatku na konkrétní případ)
• kritérium pravdivosti - intelektuální intuice - pocit vědce, že má pravdu

Baruch (Benedikt) Spinoza (1632 - 1677)

• Žid – kacířské myšlenky – exkomunikován, spis „Traktát teoreticko-politický“ - zabývá se Biblí – analyzoval text – záporné reakce z celé křesťanské společnosti, vyhnán i z Holandska
• racionalista, zabýval se geometrií – řád, smysl, rozum má absolutní moc
• pokusil se překonat dualismus – je monista – jedna substance – příčinnou sama sebe, zahrnuje vše, je to bůh (nekonkrétní) – tvůrčí síla, nejvyšší princip, nezaniká (panteismus), působí svými vlastnostmi, projevy – jedním z nich je myšlení
• souhlasí se sensualismem v tom, že prvotní poznatky získáváme pomocí smyslů – smysly ale nejsou spolehlivé, spolehlivější je rozum – rozlišuje, třídí
• vše má svoji příčinu – člověk je součástí třídy, lidské chování v duchu přírodních zákonitostí – poznáváním přírody pochopíme i jiné principy – větší svoboda
• etika – člověka bere jako přírodní bytost, snaží se hlavně o zachování existence, poté o prospěch – lidské snahy se střetávají, chování – aktivní – prosazuje své zájmy, pasivní – přizpůsobuje se, i lidské chování má své zákonitosti, spis „Etika“ - psychologické

John Locke (1632 - 1704)

• státnické fce, působil ve Francii, lékař, revoluce v Holandsku – poradce
• úkol pro filosofy – zkoumat své možnosti a prostředky, spis „Rozprava o lidském rozumu“ - kritika racionalistických teorií, Descartovy teorie vrozených ideí
• duše je při narození nepopsaná deska – tabula rasa, popisuje se zkušenostmi – empirik
• myšlení – uspořádání ideí, docházení ke složitějším – ucelené pojmy, definice
• „V rozumu není nic, co dříve nebylo ve smyslech“
• materialista – podstata světa je hmotná, zabývá se vlastnostmi hmoty (kvalitativní hledisko)
• a) primární – tvar, velikost, pohyb, počet – objektivně existující
• b) sekundární – barva, chuť, světlost, vůně, teplota – záleží na individuálním vnímání – na jeho smyslech – subjektivní vlastnostmi, odráží vnitřní stav naší psychiky – navázali na něho subjektivní idealisté
• politický myslitel, propagoval náboženskou toleranci, boj za svobody, spis „Dvojí pojednání o vládě“ - polemizuje s populárními teoriemi absolutistické monarchie – všichni lidé jsou od narození svobodní, mají stejná práva, podrobení se státní moci má být dobrovolné, stát má chránit svobodu a práva občana, státní moc má mít v rukou zákonodárný sbor – zvoleni, zástupci lidu, parlamentu je podřízena výkonná moc, další moc – federativní („ministerstvo obrany/zahraničí“) - ochrana před vnějším nebezpečím – myšlenky buržoazního konstitučního uspořádání
• věnoval se pedagogice, etice – každý člověk dokáže správně myslet, poznávat (navazuje na F. Bacona), osvojí-li si dobré metody myšlení, musí odstranit překážky (Hobbes – idoly)

Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 - 1716)

• považován za předchůdce německých klasických filosofů, za jednoho z posledních polyhistorů (více oborů) - teologie, logika, matematika, právo, filologie, geologie, historie, technika – spojení teorie s praxí (elektrárny, čerpadla, mlýny), členem mnoha vědeckých společností
• sociální otázky – pojištění zaměstnanců, snaha o náboženský smír, v Německu z jeho iniciativy vznikla Akademie věd, snažil se vytvořit univerzální vědecký jazyk, nejsilnější stránky – filosofie a matematika, již v mládí psal odborné vědecké práce, cílem – vytvoření obecné vědy – základna pro všechny vědy
• kritika smyslového vnímání – nepřesné, chaotické, neuspořádané, vše má svoji příčinu – podle zákonitostí
• idealista – objektivní – duchovní částice – monády, spis „Monádologie“ - základ existence, věčné, nedělitelné, různorodé, mění se, umí vnímat, počitky – např. strast
• dělí je podle stupně vývoje
• a) jednoduché monády – věci, rostliny, mají jen nejasné představy
• b) monády duše – živočichové – navíc počitky a představy
• c) monády duchy – člověk – navíc vlastnost myšlení, všechny monády – vzájemný soulad, harmonie – dáno existencí tvůrce monád – božský princip, každá monáda je originální, nekonečný počet – pluralista (více substancí), gnoseologie – teorie vrozených ideí – pouze možnost, dispozice – potřeba je rozvinout

George Berkeley (1684 - 1753)

• subjektivní idealista
• Irsko, přednášek bohosloví, lektor řečtiny a hebrejštiny
• v mládí - hlavní dílo - „Pojednání o základech lidského poznání“ - princip sensualismu použil k odmítnutí pojmu hmoty - označuje ho za jméno (nominalismus), neodpovídá mu žádná idea - nemůžeme mít abstraktní obecné ideje (jen vjemy a představy jednotlivých věcí)
• upírá věcem objektivní (na vnímání nezávislou) existenci - dozvídáme se o nich pomocí smyslů, nelze je bez nich prokázat (být znamená být vnímán), všechny kvality jsou relativní, subjektivní, existují jen v mysli, všechny věci a jevy - komplex našich počitků - subjektivní představa
• cílem - vyvrátit materialismus (a tím i ateismus), podepřít náboženství - vjemy nejsou závislé na naší vůli - předpoklad boha (ideje jsou vyvolávány bohem), přírodní zákony - pravidla, podle nichž v nás bůh vyvolává ideje
• spojení subjektivního idealismu s objektivně idealistickou myšlenkou - koncepce světa jako produkt aktivity nejvyšší duchovní bytosti
• důsledné uplatnění tohoto principu - solipsismus - existuje jen to, co subjekt vnímá

David Hume (1711 - 1776)

• Skotsko, syn právníka, velký vliv na vývoj idealistické filosofie
• problematika procesu poznání, v mládí - hlavní dílo „Pojednání o lidské přirozenosti“
• pokračoval v tradici anglického empirismu a sensualismu
• vyhýbal se ontologii (otázce bytí), otázce existence objektivní reality
• zdroj poznání - počitky, vjemy, co se nachází za hranici počitků, o tom nic nevíme - odděloval vjem od toho, co je vnímáno, podstata věcí a jevů je nepoznatelná
• agnosticismus - o existenci něčeho objektivního mimo počitky a vjemy nelze uvažovat, věda smyslovou zkušenost jen popisuje, systematizuje
• zkušenost - duchovní zážitky - „imprese“
• předmětem myšlení - ne vnější svět, jen dojmy v našem vědomí
• pojetí příčinnosti a zákonitosti - příčinnost není objektivním vztahem - výsledek časové následnosti dojmů - člověk může pozorovat a popisovat spojování objektů, nemůže objevit příčinnou souvislost